Motorové lokomotivy na našich kolejích: řada 710

V roce 1955 vyvstal požadavek ČSD a průmyslu na dodávku motorových lokomotiv pro posun a traťovou službu s výkonem kolem 400 koní. Měly jednak nahradit doposud používané zastaralé a neekonomické parní lokomotivy řad 422.0 a 423.0 a také zajistit obsluhu vleček nově vznikajících průmyslových podniků. Vzhledem k nedostatku mědi rozhodly Ministerstvo dopravy a Státní plánovací komise, že před elektrickým bude preferován hydrodynamický přenos výkonu, s nímž byly dobré zkušenosti z provozu některých původně německých lokomotiv, jež v ČSR zůstaly po válce, hlavně typu WR 360 C 14, označených u ČSD řadou T 334.0.

Lokomotiva V36.311 (14.4.1985, Wittingen); zdroj: commons.wikimedia.org,
autor: Joachim Lutz

Vývoj a výroba

Vývoj nové lokomotivy byl svěřen národnímu podniku ČKD Praha, který práce na něm zahájil roku 1956 a pro odzkoušení uvažované koncepce postavil o rok později dvě prototypové lokomotivy označené T 304.001 a T 306.0501. Obě byly továrního typu 1435 CN 400, jehož význačnými rysy bylo kapotové uspořádání s kabinou na konci hlavního rámu, naftový motor 12 V 170 DR o výkonu 400 koní, hydraulická převodovka typu H 350L a pohon trojice dvojkolí spojnicemi. Po dokončení byly oba stroje nasazeny do zkušebního provozu na vlečce ČKD, T 306.0501 byl před tím vystaven na 3. výstavě Československého strojírenství v Brně.

T 306.0501 na továrním snímku jako exponát 3. výstavy Československého strojírenství
Brno v září 1957

I když se obě lokomotivy během zkušebního a později řádného provozu potýkaly s celou řadou potíží, zkušenosti s jejich odstraňováním splnily svůj účel a dobře posloužily při stavbě prototypu T 324.001, přímého předchůdce rosničky T 334.0. (Tady je třeba poznamenat, že šlo o druhé využití tohoto řadového označení, umožněné odprodejem výše zmíněných trofejních lokomotiv mimo ČSD.) Jeho vývoj a výrobu zadal Strojexport a schválilo Ministerstvo zahraničního obchodu v polovině roku 1956, neboť to měl být výhodný exportní artikl. Z tohoto důvodu byla také podmínkou konstrukce možnost změny rozchodu stroje na užší či širší.

Prototyp T 324.001 na továrním snímku z roku 1959 ve výrobním závodě ČKD

Už z předchozího snímku lokomotivy T 324.001 je zřejmé, že výrobce opustil původní koncepci koncové kabiny i spojnicového pohonu dvojkolí, nicméně ostatní hlavní konstrukční prvky, tedy uspořádání dvojkolí C, naftový motor 12 V 170 DR (avšak nastavený na nižší výkon) a hydrodynamická převodovka H 350 L1, zůstaly zachovány. Prototyp byl dokončen 14.7.1959 a po vykonání TBZ dne 4.8.1959 začal sloužit v depu Praha-Libeň na osobních i nákladních vlacích.i na posunu. Ačkoliv se sériové výroby nedočkal, stal se základem pro výrobu lokomotiv řady T 334.0, která byla zahájena roku 1961 stavbou prototypu označeného T 334.001.

Lokomotiva T 334.001 na strojírenském veletrhu v Brně v roce 1961; tovární snímek

Osudy prototypu se bude zabývat kapitola o provozu. Do konce roku 1961 byla vyrobena ještě devítikusová ověřovací série, a to vše v libeňské lokomotivce ČKD Sokolovo. Tam v letech 1962 a 1963 proběhla výroba první i části druhé série. Z kapacitních důvodů byla další produkce převedena do závodu ČKD Tatra Smíchov, kde pokračovala v letech 1964 – 1966 až po čtvrtou sérii. Pak se výroba lokomotiv přesunula na Slovensko, kde v ní pokračovaly nejprve Strojárske a metalurgické závody Dubnica nad Váhom (1966 – 1968) a poté Turčianske strojárne Martin (1969 – 1973). Podrobnosti o výrobě se můžete dočíst na webu KPZS.

Výrobní štítek stroje T 334.0870 (3.5.2008, Slavošovce) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Týž zdroj uvádí také přehledné tabulky produkce a shrnutí: Lokomotivy T 334.0 se vyráběly od roku 1961 až do roku 1973, kdy byla jejich výroba definitivně ukončena. Celkem bylo vyrobeno necelých 600 lokomotiv této řady. Hlavními odběrateli lokomotiv řady T 334.0 byly naše průmyslové podniky a ČSD. Z celkového množství bylo 89 lokomotiv pro ČSD a 41 lokomotiv pro ostatní odvětví ČSD, průmysl odebral 334 kusů a Československé armádě bylo dodáno 23 vozidel. Další stroje byly exportovány na průmyslové vlečky v NDR - 71 lokomotiv, do Maďarska - 11 lokomotiv, do Rumunska - 4 lokomotivy a 23 lokomotiv do Indie na rozchod 1 676 mm.

Lokomotiva T 334.0517 pro průmysl NDR po vyrobení v roce 1962 na továrním snímku

Popis

Abychom si ušetřili práci, použijeme popis z Wikipedie. Lokomotiva má kapotové uspořádání s věžovou kabinou, umístěnou uprostřed mezi oběma kapotami. V kabině jsou dvě řídící stanoviště strojvedoucího, každé pro jeden směr jízdy. Vstupní dveře do kabiny jsou na obou bocích lokomotivy, umístěny jsou pod úrovní oken. Pod přední (delší) kapotou je spalovací motor, dynamostartér, převodovka a dva tříválcové dvoustupňové kompresory typu W 115/80 (každý z nich nasaje 50 m³ vzduchu za hodinu a stlačí jej na 8 atm). V zadním (kratším) představku je umístěna palivová nádrž a systém chlazení - tedy bloky článků chladiče a ventilátor chlazení.

Typový výkres motorové lokomotivy řady 710 (ex T 334.0); zdroj: www.prototypy.cz

Vznětový motor ČKD typu 12 V 170 DR má válce uspořádané do V, vrtání válců 170 mm a zdvih pístů 190/197 mm (…). Atmosférický (nepřeplňovaný) motor s přímým vstřikem paliva má zdvihový objem 52,6 l a jmenovitý výkon 300 kW při 1360 ot/min. Hydrodynamická převodovka H 350 Lr má dva měniče s automatickým ovládáním / řazením; od lokomotivy T 334.025 bylo možné i ruční řazení měničů (…). V mechanické části je převodovka vybavena reverzací (změna směru jízdy) a redukcí (pracuje v režimu posun - max. 30 km/h nebo v traťovém režimu - max. 60 km/h). Lokomotiva má masivní rám, v němž jsou umístěna tři hnací dvojkolí.

Hlavní řídicí stanoviště lokomotivy 710.090-2 (17.9.2011, Suchdol nad Odrou)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

První dvojkolí je odpruženo listovou pružnicí, další dvě jsou kromě toho mezi sebou vzájemně provahadlována. Klikový hřídel motoru je spojen s hřídelí měničů v převodovce a odtud je pak výkon přenášen kloubovými hřídeli na trakční převodovky na jednotlivých nápravách. Dvojkolí jsou brzděna jednostranně litinovými brzdovými špalíky. Tolik tedy stručně o konstrukci rosničky pro technicky méně zdatné a náročné čtenáře. Koho tyto otázky zajímají hlouběji, najde jistě potřebné podrobnosti pod některým z odkazů na konci článku, nejvíce pak na hned několika stránkách webu KPZS. A na závěr této kapitoly patří obvyklá tabulka se základními údaji:

K předchozímu ještě připojím poznámku, týkající se označení původního a současného. Možná totiž kohosi napadne: Jestliže je v tabulce lokomotivám „pro průmysl“ přiřazeno označení T 334.05 resp. 710.5, jak je možné, že se v praxi setkáváme na místě rozlišující pětky také s jinými číslicemi, dokonce se čtyřkou? Původní Kryšpínovo značení rosniček mimo lokomotivní hospodářství ČSD začínalo inventárním číslem 501 a končilo číslem 974, přičemž v něm figurovaly i kusy exportní. Problém nastal při přečíslování podle UIC, které proběhlo dokonce ve dvou vlnách, podle měnící se legislativy. Vše je podrobně popsáno na webu KPZS.

Zdánlivě nelogické „nové“ označení stroje T 334.0957 (TSM, 41-60-0113/1972)
SOLO Sušice (22.5.2008, CZ LOKO Jihlava) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Podle výše uvedeného slibu začneme poznámky o provozu řady 710 prototypem T 334.001. Ten byl dokončen v létě roku 1961 a dne 15. srpna byl evidenčně předán do stavu depa Bratislava hlavné. Fyzicky se však ocitl v depu Kolín, kde proběhlo krátké testování, uzavřené dne 30. září technicko bezpečnostní zkouškou v traťovém úseku Kralupy nad Vltavou - Roudnice nad Labem. Před tím byl vystaven na brněnském MSV. Do domovské Bratislavy se tak první rosnička dostala až 18. října 1961. Tam byla bez větších problémů a delších odstávek provozována na posunu až do roku 2013. Více se (nejen) o ní dovíte třeba na webu railtrains.sk.

Prototyp 710.001-9 čeká na další práci v bratislavském depu (11.9.1993)
© Ing. Bohumil Skála

Na Slovensko zamířily také ostatní stroje ověřovací série pro ČSD: T 334.003 a 005 dne 3.1.1962 do Bratislavy a T 334.002 s 004 dne 9.1.1962 do Vrútek. První čtyři stroje průmyslové pak byly dodány na Ostravsko: T 334.0501 dne 15.11.1961 na vlečku VŽKG, T 334.0503 dne 18.11.1961 do Třineckých železáren, začátkem prosince pak dostal podnik první ještě T 334.0502 a druhý T 334.0504. Lokomotiva T 334.0505 byla dodána n.p. Bučina Zvolen. Bohužel není možné takto zmapovat všechny vyrobené stroje, nicméně existuje přehled dodávek pro ČSD a také pro druhého největšího odběratele, ČSLA; ten je navíc mnohem obšírnější.

710.658-6 ex T 334.0837 (SMZ, 0580/1968) VÚ 3992 Pardubice
(8.10.2005, SaZ Sázava) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Existuje také podobný přehled dodávek do Maďarska. A stejný zdroj poskytuje také informace z vlastního provozu rosniček na našich kolejích, byť omezený na jedinou lokalitu – jihlavské depo. Nicméně lze usuzovat, že podobný scénář jejich nasazení byl pro stroje ČSD charakteristický. Pro státní dráhy byly stroje T 334.0 zklamáním. Jejich trakční výkon nebyl dostatečný pro traťovou službu, navíc byly náchylné k vykolejování a poškozovaly traťový svršek. Při posunu nákladních vozů nedokázaly vyvolat dostatečně razantní odraz. Proto na ně nakonec zbyl vesměs jen staniční posun, ale pro svůj tvrdý chod nebyly u strojvedoucích příliš oblíbené.

710.452-4 na vlečce Vápenky Vitošov (15.06.2005) © Ivan Procházka

Úspěšnější byly rosničky na vlečkách, o čemž svědčí i skutečnost, že některé je obsluhují dodnes, zatímco v lokomotivním hospodářství ČSD vydržely plně sloužit vesměs pouhá dvě desetiletí. (U ČD vydržely nejdéle v Hradci Králové, Bohumíně a Mariánských Lázních, jako poslední dojezdila bohumínská 710.085-2 na jaře 2001. Na Slovensku sloužily u ZSCS déle.) Osvědčily se však také v ostatních odvětvích ČSD, zejména v Traťových strojních stanicích, a u Železničního vojska. Vyřazené lokomotivy původní řady T 334.0 se dočkaly rekonstrukce, ať už na plnohodnotné lokomotivy nebo dálkově ovládaná posunovadla. Ale to už je jiný příběh.

711.008-3 ex 710.400-3 ex T 334.0900 (TSM 41-60-0047/1970, reko ŽOS Nymburk 1997
Ammann Czech Republic, a.s. (1.5.2009, Jaroměř) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Několik vět závěrem

Přes výše uvedené negativní zkušenosti s provozem řady 710/T 334.0 u státních drah rosničky do propadliště dějin naší lokomotivní produkce rozhodně nepatří. Sehrály v nich svou nikoliv bezvýznamnou roli, stejně jako v historii železničního provozu někdejšího Československa a jeho nástupnických států. A snad byly úspěšné i v zahraničí. Dnes se, jak už bylo napsáno v úvodním odstavci, s nimi na „našich kolejích“ setkáme už jen v několika vlečkových provozech nebo při nostalgických akcích. A takovou jízdu s rosničkou si můžete i objednat – u firmy Junior market s.r.o., která nabízí pronájem své lokomotivy 710.797-2 (ex T 334.0797).

Lokomotiva 710.797-2 firmy Junior market s.r.o. s nostalgickým vlakem;
zdroj: www.juniormarket.cz

Prameny a odkazy:

1. „Atlas vozidel – Motorové lokomotivy v ČR a na Slovensku“, kolektiv autorů, M-Presse s.r.o., Praha 2009
2. „Malý atlas lokomotiv 2017“, kolektiv autorů, Gradis Bohemia s.r.o., Praha 2016 a starší vydání
3. Lokomotiva 710 – Wikipedie
4. Lokomotiva řada 710 (T 334.0) - Atlas Lokomotiv
5. Řada 710 (ex T 334.0) na stránkách o prototypech a lokomotivních unikátech v ČR a SR
6. Lokomotiva řady T 334.0 na webu KPZS
7. T 334.0, řada 710, Rosnička - Železniční poklady
8. ČKD – Wikipedie
9. Seznam lokomotiv ČKD – Wikipedie
10. Přehled motorových lokomotiv vyrobených v ČKD v letech 1937 až 2000 na webu SKD TRADE, a.s.
11. Závody ťažkého strojárstva Dubnica nad Váhom – Wikipédia
12. ZTS Martin – Wikipedia, wolna encyklopedia (polsky, slovenské ani české heslo neexistuje)
13. „LOKOstatistika“ – produkt Opavského železničního klubu dostupný po koupi CD „LOKO 2013“
14. Statistika, SPŽ
15. zdroje uvedené pod odkazy v textu

Úvodní snímek: 710.090-2 (T 334.090) na výstavě vozidel (17.9.2011, Suchdol nad Odrou) © PhDr. Zbyněk Zlinský