Značení našich železničních hnacích vozidel (1)

22.6.2008 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Cesty vedoucí k tomu, že se na našich stránkách objeví nějaký článek druhu teoretického, mohou být rozmanité. V tomto případě nebudu zastírat, že mne inspiroval jiný náš člen, který zveřejnil v nedávno vydané publikaci zamyšlení nad dvaceti léty s výhradně numerickým označováním hnacích železničních vozidel na území dnes už bývalého „společného státu Čechů a Slováků“.

Nechci zde nikterak plagovat jeho autorský počin, ale řekl jsem si, že by možná nebylo na škodu také tady věnovat trochu pozornosti věci, která není všem zájemcům o železnici, především těm mladším či začínajícím, tak docela jasná, jak ukazují některé diskusní příspěvky či opakující se dotazy. A začnu tím, co je sice už minulostí, ale díky vozidlům historickým či ve vlastnictví některých nestátních dopravců stále živou – tedy značením tzv. Kryšpínovým.

Své jméno dostalo po svém autorovi, jímž byl Ing. Vojtěch Kryšpín (*27.4.1897 - †5.10.1959), vedoucí oddělení konstrukce lokomotiv První Českomoravské továrny na stroje v Praze a i za hranicemi uznávaný coby zakladatel „české lokomotivní školy“. Po vzniku Československa v roce 1918 převzaly nově ustavené Československé státní dráhy vozidla bývalých Císařsko-královských rakouských státních drah (kkStB) i s jejich označením. A to bylo nejen „zatíženo minulostí“, ale hlavně nebylo příliš praktické. Například parní lokomotivy byly (od roku 1905) rozlišovány jen dost „na hrubo“ a navíc nepříliš logicky podle nejednotných kritérií:

řada	lokomotivy
1 - 30	rychlíkové a osobní
31 - 67	nákladní tříspřežní
68 - 69	ozubnicové
70 - 79	nákladní čtyřspřežní
80 – 82	nákladní pětispřežní
83 - 89	lehké dvojspřežní
90 - 99	lehké trojspřežní

Ing. Kryšpín se rozhodl vytvořit systém značení, který by byl v praxi schopen nejen od sebe odlišit skupiny provozně obdobně využitelných lokomotiv, ale také okamžitě ukázat jejich základní konstrukční vlastnosti. První návrh omezující se jen na samotné parní lokomotivy (tehdy byla u nás trakce motorová a elektrická ještě v plenkách) vznikl už v roce 1920 a do praxe se začal zavádět o rok později. Šlo však o proces postupný, probíhající v ruchu diskusí, změn a doplňků, které systém mj. rozšířily (přidáním písmen k původně jen numerickému značení) i na lokomotivy úzkorozchodné a motorové vozy. Nové značení vstoupilo oficiálně v platnost až dnem 1.1.1925.

Jaká byla jeho podstata? Ukažme si ji nejprve na označení normálněrozchodné parní lokomotivy, jejíž řadové označení bylo čtyřmístné a za ním následovalo inventární číslo:

číslice	výpočet	význam
první	=	počet spřažených/hnacích dvojkolí
druhá	(+ 3) x 10	nejvyšší dovolená rychlost v km/h
třetí	+ 10	přibližná hmotnost na jedno spřažené/hnací dvojkolí v tunách
čtvrtá*	=	konstrukční skupina (přidělovaná zpravidla chronologicky)**
další	=	inventární číslo
^) na vozidle menší, jinak od předchozích obvykle oddělena tečkou ^*)č. 9 - od r. 1931 vozidla soukromých drah, č. 5 – od r. 1966 širokorozchodná vozidla

Když si tedy dosadíme třeba na těchto stránkách oblíbeného „modrého mercedesa“, dostaneme tento výsledek:

číslice	výpočet	význam	výsledek
4	=	počet spřažených/hnacích dvojkolí	4
9	(+ 3) x 10	nejvyšší dovolená rychlost	120 km/h
8	+ 10	přibližná hmotnost na jedno spřažené/hnací dvojkolí	18 t
0	=	konstrukční skupina	„nultá“
22	=	inventární číslo	22. stroj

Podobně konstruované samostatné označení dostaly i tendry parních lokomotiv:

číslice	výpočet	význam
první	+ 3	obsah zásobníku uhlí v m³
druhá a třetí	=	obsah zásobníku vody v m³
čtvrtá*	=	konstrukční skupina (přidělovaná zpravidla chronologicky)
další	=	inventární číslo
^*) na vozidle menší, jinak od předchozích obvykle oddělena tečkou

Parní lokomotivy úzkorozchodné měly řadové označení zjednodušené, pouze třímístné (tedy bez zahrnutí maximální dovolené rychlosti):

číslice	výpočet	význam
první	=	počet spřažených/hnacích dvojkolí
druhá	=	přibližná hmotnost na jedno spřažené/hnací dvojkolí v tunách
třetí*	=	konstrukční skupina (přidělovaná zpravidla chronologicky)**
další	=	inventární číslo
^) na vozidle menší, jinak od předchozích obvykle oddělena tečkou ^*) č. 9 - od r. 1931 vozidla soukr. drah

Úzkorozchodné parní lokomotivy se ovšem odlišovaly také přidaným písmenným symbolem. Těch bylo ale do označovacího systému zavedeno v průběhu jeho platnosti daleko více, a také pro vozidla nikoliv hnací, takže si je tady uvedeme souhrnně:

symbol	lokomotiva/vozidlo	poznámka
A	kolejový automobil	ve 30. - 50. letech
A	akumulátorová	od r. 1993 (jen průmysl)
E	elektrická	do r. 1965
E	elektrická stejnosměrná	od 1.7.1965
EM	elektrický vůz stejnosměrný
EMU	úzkorozchodný elektrický vůz
ES	elektrická dvouproudová
M	motorový vůz	původně i elektrický
MU	úzkorozchodný motorový vůz
N	nemotorový vůz	vložený vůz elektrické jednotky
Ř/R	řídicí vůz	(česky/slovensky)
S	elektrická střídavá	od 1.7.1965
SM	elektrický vůz střídavý
T	motorová
TA	hybridní (diesel/aku)	ojedinělé použití
TL	turbínová	ojedinělé použití
TU	úzkorozchodná motorová
U	úzkorozchodná parní

Uvedená písmena se předřazovala číselnému řadovému označení, které mělo shodný význam, jako tomu bylo u parních lokomotiv. Jak je vidět z údajů v tabulce, písmenné symboly byly postupem času nejen přidávány, ale také se měnil jejich význam. Podobně procházelo změnami také samotné fyzické označování jednotlivých vozidel, nicméně podstata tohoto promyšleného systému vytrvala až do dne 31.12.1987, kdy jeho platnost u ČSD skončila a byl nahrazen způsobem novým. Proč a jak, to si necháme na příště.