Značení našich železničních hnacích vozidel (2)

14.7.2008 12:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Značení našich železničních hnacích vozidel (2)

Po prvním článku, který si kladl za cíl osvětlit pokud možno jednoduchou formou značení hnacích železničních vozidel podle ing. Kryšpína, oficiálně používané u ČSD v letech 1925 - 1987, následuje druhý, jenž by měl podobně "polopaticky" pojednat o pozdějším výhradně numerickém značení. Záměrně se vyhýbám použití pojmu "současné", protože dnes jsme zase o něco dále a trochu jinde.

 

 


Důvod, proč Československé státní dráhy po létech opustily tak dlouho používaný a nepochybně velice promyšlený systém značení byl dvojí. Jedna příčina tkvěla v jeho jisté vnitřní omezenosti, jejíž praktické dopady se v průběhu času zvětšovaly, druhá pak byla vnější, daná mezinárodními závazky našeho státu a jeho železničního dopravce. Podívejme se na obě blíže.

Kryšpínovo značení neumožňovalo korektně (či spíše vůbec) vyjádřit nejvyšší dovolenou rychlost vyšší než 120 km/hod a přibližnou hmotnost na jedno spřažené/hnací dvojkolí přesahující 19 tun, což byly limity v době jeho vzniku u nás postačující, ale v pozdější době už nikoliv. Také samotná jeho stavba založená na charakteristice vybraných technických parametrů se už poněkud přežila a moderní doba vyžadovala spíš jednodušší rozlišení hnacích vozidel podle trakce, konstrukční příbuznosti (či odlišnosti) a provozního charakteru.

Pokud jde o ony zmíněné mezinárodní závazky (či spíše zahraniční tlaky), jejich počátek lze klást do roku 1964, kdy se UIC (L’Union Internationale des Chemins de fer) a OSŽD (Organizacija sotrudničestva železnych dorog) dohodly na jednotném numerickém systému značení nákladních vozů. Na přeznačení nákladních vozů pak v roce 1966 navázalo obdobné přeznačení vozů osobních – a odtud byl už jen krůček ke snaze na podobném principu (který zde popisovat nebudu a nechám to na jinou příležitost) jednotně označit také vozidla hnací. Průkopníky v tomto směru byly obě německé železniční správy: DB v roce 1968 a DR o dva roky později.

K těmto důvodům, proč se i u nás začal připravovat přechod na obdobné značení, pak přistupoval další, ostatně ve zdůvodnění onoho kroku mnohdy zvýrazňovaný. V 80. letech minulého století se v naší ekonomice masivně přecházelo ke strojovému zpracování údajů, jemuž (jakkoliv to dnes může znít směšně) příliš nevyhovovala alfanumerická podoba vstupních dat.

V důsledku toho všeho dne 17.2.1986 vydalo Federální ministerstvo dopravy ČSSR výnosem č.j.7.591/86-O12 první přeznačovací tabulku a dnem 1.1.1988 bylo zahájeno vlastní přeznačování hnacích vozidel a nemotorových (tedy řídicích a vložených) vozů. Celý proces byl poměrně zdlouhavý, složitý a jistě také zajímavý, nicméně se mu tady věnovat nebudu a případné zájemce mohu odkázat zejména na v odkazech uvedený článek L.Tomančáka.

Z historie nového značení tady jen připomenu, že původně se vztahovalo pouze na vozidla organizací podřízených FMD, tedy ČSD, Výzkumného ústavu železničního, Železničního stavitelství – a také Železničního vojska. V České republice došlo k jeho rozšíření také na vozidla dalších dopravců (tedy i vozidla vlečková) po dni 1.1.1995 v důsledku účinnosti zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, který zřídil Drážní úřad coby orgán přidělující označení drážním vozidlům. Už v roce 1994 bylo toto označení vztaženo rovněž na přípojné vozy a na provozovaná vozidla historická (u nich bez vnějšího fyzického přeznačení).

Když už máme tento velice stručný popis historických souvislostí nového značení za sebou, můžeme konečně přikročit k jeho popisu. Základem se stalo dvanáctimístné mezinárodní značení podle vyhlášky UIC 438-3 (Marquage d'identification du matériel moteur) z 1.1.1971 ve znění pozdějších změn (bude o něm řeč příště), které bylo redukováno na sedmimístné značení národní. Jeho struktura je tato: 

číslice
význam
první
druh (hnacího) vozidla
řada
vozidla
druhá a třetí
konstrukční skupina
čtvrtá až šestá
inventární číslo (od předchozích oddělené mezerou, v textu tečkou)
sedmá
kontrolní číslice (od předchozích oddělená pomlčkou)

Na rozdíl od značení Kryšpínova neměly jednotlivé číslice (s výjimkou oné první) přesně definovaný význam, i když během doby byl některým z nich logický obsah dán. Nejprve se však podívejme na číslici první.

Druh vozidla (první pozice)

číslice
význam
1
elektrické lokomotivy stejnosměrné a akumulátorové
2
elektrické lokomotivy střídavé
3
elektrické lokomotivy dvou- a vícesystémové
4
elektrické vozy a jednotky stejnosměrné a akumulátorové
5
elektrické vozy a jednotky střídavé
6
elektrické jednotky dvou- a vícesystémové
7
motorové lokomotivy
8
motorové vozy a jednotky
9
řídicí vozy jednotek elektrické a motorové trakce
    990 - 999
parní lokomotivy v ČR (jen administrativně)
0
vložené vozy jednotek elektrické a motorové trakce
      095 - 099
nehnané zdrojové vozy

V tabulce uvedené rozdělení druhů vozidel je víceméně původní - v roce 1994 doznala dalšího doplnění, když došlo v souvislosti se změnou systému údržby přípojných vozů k jejich přeznačení po vzoru vozů vložených; byly označeny číslicí 0 na první pozici (a číslicemi pokud možno odpovídajícími řadě příslušného vozu motorového na dalších dvou).

Konstrukční skupina (druhá a třetí pozice)

Jak je vidět z výše uvedené tabulky, číslice na druhé a třetí pozici byly ve dvou případech vyhrazeny určitým druhům vozidel. Jinak se přidělování konstrukčních skupin mělo řídit poněkud mlhavým pravidlem, že druhá číslice označení bude vyjadřovat provozní charakter vozidla podle výše výkonu či rychlosti od číslice 0 do číslice 6, číslice 7 a 8 měly být vyhrazeny vozidlům šestinápravovým a číslice 9 výše uvedeným vozidlům speciálním. Číslice třetí pak měla rozlišovat vozidla dané kategorie podle typů, zejména jejich konstrukční příbuznosti či časové následnosti. Ve skutečnosti však číslice konstrukční skupiny obecně mají význam jen evidenční.

Inventární číslo (čtvrtá až šestá pozice)

Vzhledem k tomu, že označení druhu a konstrukční skupiny neumožňovalo přesnější specifikaci některých řad vozidel, byly už v původních přeznačovacích tabulkách vyčleněny určité intervaly inventárních čísel (jinak určujících pořadí vozidla v dané řadě) právě pro tento účel. Ty sice doznaly později jistých změn, ale pro potřebu aspoň základní orientace snad poslouží tato tabulka opatřená poznámkami:

interval
vozidlo
poznámka
od 201
od základní řady odlišné
dnes hlavně v ČR 
od 501
mimo ČD
v ČR, od r. 1995
601 - 799
mimo odbor lokomotivního hospodářství ČSD
 
801 - 899
pro rozchod 1520 mm
 
901 - 949
pro rozchod 760 mm
v ČR jiný než normální
951 - 999
pro rozchod 1000 mm
 

Kontrolní číslice (sedmá pozice)

Kontrolní číslice je pro méně poučené zájemce o železnici snad největším tajemnem tohoto způsobu značení. A někdy nejen pro ně, jak dokazují případy, kdy vozidlo vyjelo od výrobce (a dojelo třeba až na Mezinárodní strojírenský veletrh do Brna) s kontrolní číslicí chybně vypočítanou. Je ovšem pravdou, že její výpočet je poněkud složitý.

Kontrolní číslici vypočteme tak, že
 
1.       číslice na lichých (nepárnych) místech směrem odzadu* vynásobíme dvěma,
2.       sečteme numerické součty výsledků,
3.       číslice na sudých (párnych) místech směrem odzadu* sečteme a
4.       přičteme k předchozímu součtu,
5.       výsledek odečteme od nejbližší vyšší desítky.
*) Odzadu proto, že postup platí i pro vícemístné mezinárodní popř. jiná národní označení.
 
Příklad výpočtu kontrolní číslice stroje 163.258-7:
 
postup
1
6
3
2
5
8
výsledek
krok 1 (násobení lichých dvěma)
-
12
-
4
-
16
-
krok 2 (numerický součet)
-
1 + 2
-
4
-
1 + 6
14
krok 3 (součet sudých)
1
-
3
-
5
-
9
krok 4 (součet výsledků kr. 2 + 3)
14 + 9
23
krok 5 (odečet od vyšší desítky)
30 - 23
7

Žijeme nicméně ve věku computerovém, takže kdo by se s takovým počítáním páral, když na výpočet kontrolní číslice existují šikovné prográmky vesměs ke stažení a užívání zdarma. Záměrně vám neprozradím, kde je hledat, protože v diskusích na stránkách VLAKY.NET pozoruji až přílišnou pohodlnost mnohých jejich návštěvníků. Použijte tedy svou soukromou hlavu a veřejný vyhledávač.

* * *
 
O problematice toho národního numerického značení hnacích (a některých dalších) vozidel by se dalo napsat jistě ještě mnohé, ale nebylo mým záměrem stvořit zde historické pojednání, které by ostatně v mém podání jistě nedosáhlo úrovně těch, která už byla napsána povolanějšími. Já se tu spokojím už jen s tvrzením, že popsaný systém platil u ČSD až do jejich rozdělení dnem 1.1.1993 a nadále pak u obou nástupnických organizací. České dráhy přistoupily k jeho první větší změně dnem 14.2.2007, ale to už je námět na pokračování příští.

V připojené galerii si můžete prohlédnout typické ukázky fyzického provedení značení jednotlivých druhů vozidel, jemuž jsem z důvodu zachování přehlednosti článku nevěnoval v jeho textu vůbec žádnou pozornost. Možná by to byl námět na stať samostatnou. 
Prameny a odkazy:
  1. "Malý atlas lokomotiv 2007", kolektiv autorů, Gradis Bohemia s.r.o., Praha 2006
  2. „Dvacet let s 'novým' označením hnacích vozidel“, L.Tomančák, in „Dráha - Ročenka 2007/2008“, NADATUR, Praha 2008
  3. Značení lokomotiv
  4. Značení lokomotiv
  5. Značení motorových vozů ČD a soukromých dopravců
  6. UIC - Union Internationale des Chemins de fer
  7. Drážní úřad

Titulní snímek: Označení stroje 150.215-2, Česká Třebová - 23.6.2008 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy