Cesta za vlaky a tramvajemi ostrovního království (1)

19.11.2017 8:00 Michal Fichna

Cesta za vlaky a tramvajemi ostrovního království (1)

Na konci minulého roku jsme se s kamarády shodli, že vzhledem k očekávanému Brexitu (a dalším předběžným informacím), navštívíme Anglii, Wales a ostrov Man. Dohodli jsme se, že pojedeme tam i zpět vlaky a loděmi. Celý návrh byl zpracován Tomášem již v březnu 2017, ale vzhledem k letním jízdním řádům byly učiněny později drobné korekce v programu, který byl i s cestou stanoven na 18 dní.

 

 

 

Pro velké přesuny jsme využili nabídky zahraniční jízdenky Interrail na 10 dní z 21 dnů možných (Global Pass). Cenu za lodě jsme platili v plné výši. Taktéž proběhla platba v plné výši za místní úzkorozchodky (kromě úzkorozchodek, na kterých platila slevová karta -20 %) a také za drobné přesuny (ty byly v souhrnu levnější nežli koupě Interrailu na 15 dní místo desetidenního). Všechna ubytování byla zajištěna přes známý rezervační hotelový systém. (nebudu uvádět).

1. den (12.8.2017 - sobota)

Ráno kolem 2. hodiny jsme se sešli na hlavním nádraží v Ostravě, a to pouze já a Tomáš (Pavel musel ještě řešit poslední úkoly z práce. Řekl, že nás dožene o den později.). Cíl dnešního dne byl nocleh ve Francii v Nancy. Na tabuli odjezdů postupně narůstala zpoždění u většiny vlaků, kromě našeho. Leč došlo i na něj (Chopin do Vídně). Nakonec jsme vyjeli se 135 minutami zpoždění. Jak jsme se od spolucestujících v kupé dozvěděli, bylo to díky vlaku z Košic, ze kterého Chopin dobíral v Bohumíně vozy. Ještě než jsme vyjížděli z Ostravy, tak jsme zjišťovali, nebude-li lepší jet přes Prahu a Dresden vzhledem k výši zpoždění, ale nakonec jsme rozhodli jet plánovanou cestou přes Vídeň. V Břeclavi přistoupil ještě kolega Jiří. Ten byl zaúkolován, aby výpravčí v Břeclavi podržel osobní vlaku na Vídeň – abychom snížili hodnotu zpoždění vzhledem k tomu, že se budou ještě dobírat vozy od Metropolu. Výpravčí ale sdělil, že pobyt Chopina bude zkrácen a že odjede jen s cca 70 minutami a navíc mu sdělil, že vypravení osobního vlaku (Wien - Payerbach) provádí rakouský průvodčí a tak na to nemá vliv.

Po příjezdu do Vídně byly zkoumány různé možnosti jak dál a nakonec zvítězila varianta jet přes München. (Variant na papíře a v aplikaci Můj vlak bylo mnoho.) Tím pádem jsme mohli dohnat nabyté zpoždění. Jenže jsme se neradovali dlouho. Náš vlak zastavil ve stanici Prien a průvodčí oznámil, že budeme opožděni o cca 50 minut. Nakonec jsme dojeli na München Hbf s cca 75 minutami a nezbývalo nám jiné, než chytit vlak do Mannheim, což byl pro nás vzhledem k dnešnímu cíli poslední možný vlak. jak se tam do půlnoci dostat. Pak byl přestup v Saarbrücken. Tam jsme přestoupili do 15 minut zpožděného vlaku do francouzského města Forbach. Díky tomu francouzský výpravčí nepočkal a vypravil osobní vlak do Nancy. Tím pádem nám zase zbýval poslední možný vlak do Nancy. Takže jsme ve Forbach čekali hodinu a další hodinu v Metz Ville. V Nancy jsme byli asi ve 23:30 hod.. Po výstupu ještě proběhla koupě 24 hodinové jízdenky na místní MHD, jíž jsme se přesunuli na hotel , a které jsme věnovali ráno. Koupě jízdenky proběhla na nádraží v automatu MHD s platbou pomocí karty.


Napájení vozidla MHD v Nancy je jako u trolejbusu © Michal Fichna

2. den (13.8.2017 - neděle)

Základ MHD v Nancy tvoří jedna linka jednokolejnicové trolejbuso-tramvaje. Proč ten krkolomný název? Protože v některých úsecích chybí středová vodící kolejnice a vozidlo má dva sběrače jako trolejbus. Středová vodící kolejnice je ale vedena v podstatné části linky, která má označení č.1 a vede mezi konečnýma ESSEY Mouzimpré a VANDCEUVRE CHU Brabois. Vozidla jsou kloubová s pneumatikami a jezdí po stanovené dráze, která je dána už zmíněnou středovou kolejnicí. Jednotlivá kola kloubů jsou natáčecí, aby celé vozidlo v zatáčkách (a to dost ostrých) sledovalo vytčenou dráhu. Díky tomu, že kolejnice vede vozidlo v přesné jízdní dráze, je její povrch hodně opotřebovaný a také opravovaný. Tudíž se vozidlo při jízdě třese a tím pádem trpí. (Blíže k provozu viz atlas MHD Francie.) Na nádraží v Nancy jsme pak ještě vyfotili lokomotivu 3002 společnosti CFL.

Poté jsme se s přestupy v Bar-le-Duc a Chalons en Champagne přesunuli do Reims, kde jsme navštívili tamní tramvajový provoz. Základ tamní MHD tvoří dvě tramvajové linky značené A a B. V podstatné části ale linky mají společnou trasu. Jen v jižní části jsou vedeny v úseku dvou zastávek samostatně. V uvedený den ale byla výluka linky B (to jsme zjistili až na místě). Využili jsme ke koupi jízdenkový automat na zastávce u nádraží a pro nás tři jsme koupili skupinovou jízdenku. Samozřejmostí byla platba kartou. Provoz je zajímavý tím, že v centru není vedena trolej, ale třetí kolejnice (uprostřed jízdní dráhy). Třetí kolejnice se postupně pod vozem zapíná a vypíná. Vozidla jsou nová nízkopodlažní a kloubová. (Blíže k provozu viz atlas MHD Francie.) Na nádraží v Reims jsme si ještě prohlédli vystavená historická vozidla a pak jsme se přesunuli do Laon.


Reimská tramvaj v úseku bez troleje © Michal Fichna

Zde jsme si prohlédli na pomníku před nádražím historickou ozubnicovou tramvaj kdysi jezdící do centra. Poblíž je na dlažbě velmi zdařilé 3D graffiti ,které spolu s pomníčkem zobrazuje známý úsek ve městě. Nedávno zde ale byla zrušena i lanová dráha jezdící do centra typu POMA 2000, nahrazující původní zubačku a využívající její těleso. Tak jsme si prohlédli její zbytky a část výpravy se vydala na obhlídku centra a tamních zbytků lanové dráhy. Pak jsme dojeli do Amiens, kde jsme měli zajištěn nocleh. Zde se k nám přidal čtvrtý člen výpravy, Pavel. Na nádraží v Amiens jsme pak ještě večer kupovali jízdenky na ranní přesun do Noyelles-sur-mer. Chtěli jsme použít vzhledově asi novější automat. Leč když jsme v  určitém stádiu pokusu o koupi jízdenky zmáčkli krok zpět, tak u automatu zhavaroval systém a už nešel restartovat (nějaké pokusy byly leč žáden nebyl úspěšný). Tak jsme využili automat jiný (i vzhledově), protože přepážka pro prodej jízdenek byla již zavřená.

3. den (14.8.2017 - pondělí)

Ráno se přesouváme vlakem do Noyelles. Odtud (díky jízdnímu řádu úzké dráhy o rozchodu 1 000 mm) vyrážíme na cca 3 km dlouhý pěší pochod do St-Valery Gare, kde stíháme vlak do Cayeux-sur-Mer. Vlak je veden lokomotivou Faur (původem asi odněkud ze zemí východního bloku, barevným provedením nám ale připomíná vozidla z Korsiky). Po návratu zpět plně obsazeným vlakem se přesouváme do Saint-Valery, kde probíhá procházka po nábřeží a prohlídka města. Poté se přesouváme na nádražíčko St.-Valery Port. Zde je na konci dráhy místo vyhybek točna. Takže zde bývá i otočení parní lokomotivy do pozice „komínem do předu“. Po příjezdu posilové soupravy (v jízdním pravidelném jízdním řádu nebyla zveřejněna) se naše souprava dává do pohybu. Při úvrati v Noyelles sledujeme jak zde zvládají na rozsáhlém úzkorozchodném kolejišti vykřižovat čtyři souprav (dvě do Le Crotoy a dvě z Le Crotoy) – navíc s objetím lokomotiv na opačnou stranu soupravy (a otočením v úvrati na točně).


Manuálně obsluhovaná točna v Noyelles © Michal Fichna

Po úvrati v Noyelles přijíždíme do Le Crotoy. Zde se nachází i malé depo (silně nám připomněla to v Nové Bystřici) a skromné muzeum. Větší depo je ale St.Valery. V provozu na úzké byly ten den dvě motorové lokomotivy a dvě parní (No.1 a No.2). Zajímavostí dráhy je, že mezi stanicí St.Valery Gare a depem v St.Valery je zvedací most a zároveň splítka s normálním rozchodem. Po prohlídce Le Crotoy a koupání v moři jdeme zpět na nádraží. Tentokrát motorovou lokomotivou vedeným vlakem odjíždíme do Noyelles, kde si v přístřešku kupujeme v automatu jízdenku na další trasu. A pokračujeme se SNCF do Calais na nocleh.

4. den (15.8.2017 - úterý)

V brzkých ranních hodinách vyplouváme trajektem z Calais do Dover. Lodní společnost avizovala jejich největší plavidlo a navíc s našim předem zakoupeným lístkem máme k dispozici i ochutnávku vína a neomezený odběr nealkoholických nápojů a různých pochutin. Pasová kontrola proběhla nečekaně rychle a bez nějakých problémů. Osoba konající kontrolu v Calais věštila v Anglii lepší počasí než ve Francii, takže uvidíme, jestli má pravdu.V Dover sledujeme přistání a rozhodujeme se, že se podíváme na hrad. Já jsem hlídal batohy a ostatní tři tam vyrazili. Poté, co zjistili, že je vstup za celkem dost peněz, tak se vrátili bez prohlídky. Vlakem pak jedeme do Sandling a odtud pěšky po cestě do Hythe, kde začíná drážka s rozchodem 381 mm a s pravidelným osobním provozem do Dungeness která je nejužší veřejnou dráhou světa (kromě turistického provozu společnost zajišťuje „školní“ pár vlaků i mimo sezónu). Před nosem nám ujíždí vlak, tak čekáme dalších 45 minut na další spoj.


Souprava s dieselem ve stanici Hythe © Michal Fichna

Ten je ale veden dieselovou lokomotivou, a díky tomu, že jízdenka je celodenní, tak vystupujeme už v New Romey, prohlížíme část depa i muzeum a velké modelové kolejiště. Modelové kolejiště je možné navštívit v rámci jízdenky nebo za určitý obnos. Pak pokračujeme do cílové stanice s parní lokomotivou. Vzhledem k pěknému počasí si dáváme venku něco z nabídky místního občerstvení a navštěvujeme místní maják. Po delší době strávené v Dungeness se vracíme do Hythe. Tam při výstupu probíhá kontrola jízdenek a u nádraží čekáme na autobus do Folkestone, kde přestupujeme na vlak do London-Charing Cross. Pak metrem na London-Paddington. A odtud do Newport na nocleh. Při výstupu v Newport jsem „oslnil“ kolegy že vím jak otevřít dveře. Zevnitř totiž není žádné tlačítko či klika. Jednoduše jsem stáhl okno od dveří a venkovní pákou jsem otevřel naše dveře. No ale pak jsem se přiznal, že to tak někdo v Anglii dělal již dříve. Nutno ale podotknout, že na starších vozech. U námi použitého vlaku jsem to ale rozhodně nečekal.

5. den (16.8.2017 - středa)

Dopoledne prohlídka města a návštěva přesuvného mostu v Newport. Tento most v současnosti slouží jako turistická atrakce, ale auto lze rovněž převést. Za 3 GBL se dá most projít vrchem (po schodišti nahoru, pak vrchem a poté na druhé straně sestoupit dolů). Toto lze ale provést pouze ze směru od města z levého na pravý břeh. Jinak normální přesun tam a zpět stojí 1,5 GBL. Most je otevřen od 10:00 hod. Možná je rovněž prohlídka původní strojovny s drobnými modernizacemi. Po té jsme absolvovali přesun do Birmigham s přestupem v Bristol Parkway. Jelikož nám z muzea v Birmingham zaslali informaci, že tam ten den nebudou jezdit historické patrové trolejbusy, tak návštěvu muzea vynecháváme. Za to se jedeme projet tramvají. Je zde jedna linka od nádraží do Woverhampton. Celou trať ale neprojíždíme protože v úseku od Priestfield do konečné je náhradní autobusová doprava. Cestou projíždíme i tunel, což znamená, že těleso je vedeno v části po staré bývalé trati. Jízdenky se prodávají ve voze u průvodčího. Ten nám s ochotou nabízí výhodnou skupinovou (celodenní) jízdenku.


Tramvaje v dočasné konečné Priestfield © Michal Fichna

Před nástupem zpět do tramvaje zbývala 1 minuta a dobíhal místní člověk z náhradní autobusové dopravy, ale tramvaják těsně ujel (ještě před pravidelným odjezdem). Tak si chlapík zanadával něco ve smyslu „píp monkey“. Takže nejen u nás se odjíždí dřív. Cestou zpět přestupujeme v The Hawthorns a odtud jedeme do Stourbridge Junction, kde se projedeme nejmenším vozidlem v pravidelném osobním provozu na normálním rozchodu do Stourbridge Town (tzv. Parry People Mover). Odtud zpět a s přestupem v Birmingham New Street (Grand Central) se vydáváme projet monorail na Birmighton-International (místní letiště). Při nástupu do vlaku zjišťujeme, že je možný minimálně 40 sekund před odjezdem (a jak později uvidíme, platí to i jinde v Británii). Cesta monorailem vede od vlakového nádraží na letiště a je zdarma. Celkem jsou zde 2 jízdní samostatné dráhy i dvě vozidla. Dnešní systém je již 2. generací na stejném tělese, původně těleso sloužilo nejstaršímu Maglevu, který byl tímto People Moverem nahrazen. Pak se Pak se procházíme po městě a dáváme si i něco k jídlu. A to v místech vodních kanálů, kde jsou jedny hospody za druhými, a jdeme na nocleh. V Birmigham je zajímavě řešené nákupní středisko od architekta Kaplického.

6. den (17.8.2017 - čtvrtek)

Ráno vyjíždíme z Birmigham New street vlakem s přestupem v Shrewsbury do Welshpool. Pěšky přes centrum přicházíme na úzkorozchodné nádraží. Na nádraží Tomáš zjišťuje, že je ke koupi slevová karta na všechny velšské úzkorozchodky ve výši 20 %. Tak to propočítáváme a zjišťujeme, že se nám její koupě vyplatí, a tak kupujeme. A také již zlevněné jízdenky a vyrážíme na konečnou do Llanfair Caereinion. Zde probíhá družba s místním průvodčím. Dále zjišťujeme, že některá vozy jsou z maďarských úzkých, některé ze Zilertalbahn. Prostě co vůz, to jiná země nebo drážka původu. Cestou tam i zpět křižujeme protivlak zhruba uprostřed trati ve výhybně. Pak zpět ve Weshpool na úzkorozchodném nádraží přestupujeme na domluvené taxi (což zajistili místní nádražáci na naši žádost). Veze nás na normálně rozchodné nádraží, abychom stihli dříve přijet do Aberyswyth (na přestup bylo jen 15 minut, což by se pěšky nestihlo). Z Aberyswyth jedeme úzkorozchodkou do Deviĺs Bridge a zpět. Trať vede po úbočí kopců a končí v lese u chráněné přírodní rezervace. Poté se v Aberyswyth jdeme ubytovat.


Vláček v úseku Aberyswyth - Devil´s Bridge © Michal Fichna

7. den (18.8.2017 - pátek)

Ráno si projíždíme lanovku v Aberyswyth na místní kopec, odkud se kocháme rozhledem. Pak zpět lanovkou dolů a navštěvujeme zbytky místního hradu. Na radnici jsou dokonce vyvěšeny všechny vlajky z EU a tak pod tou naší se fotíme Pak pokračujeme vlakem do Dovey Junction, kde přesedáme na zpožděný vlak do Tywyn. (Drobná poznámka k přestupu v Dovey Junction: Aplikace Můj vlak tento přestup nenašla, ale tabulkový jízdní řád s ním počítal. Takže ani Můj vlak neberte vždy za slovo.) V Tywyn se dokonce vlaky křižují a je to cca 500 m na úzkorozchodné nádraží. Po příjezdu vlaku z protisměru a prohlídce místního muzea na nádraží vyrážíme soupravou, co přijela, do Nant Gwernol. Cestou tam křižujeme protijedoucí vlak.

Na konečné je nějaká přírodní rezervace, ale my se hned vracíme. Cestou zpět vlak stojí v jedné stanici, kde je počítaný čas na jídlo, ale já si raději nechávám s sebou zabalit Jacket Potatoes, což je velká pečená brambora s náplní. Kluci si stihli dát polévku. Nastupujme do vlaku a vyrážíme zpět do Tywyn. Tam následuje přestup na vlak do Barmouth. Vzhledem k dostatečné časové rezervě se domlouváme, že zavoláme na hotel do Barmouth, že bychom přijeli až kolem desáté a zatím si projeli zbytek trati do Pwllheli a zpět do Barmouth. Postoj hotelu byl k pozdnímu příjezdu kladný, tak jedeme až do Pwlheli. Zde následuje prohlídka vesnice, koupě osvědčeného jídla Fisch and Chips (smažená ryba s hranolky) a návrat do Barmouth.


Stroj 158838 ve stanici Pwllheli © Michal Fichna

8. den (19.9.2017 - sobota)

Dopoledne vyrážíme k avízovanému přívozu přes záliv, který pluje z Barmouth ke stanici úzké trati Port Penrhyn. Čekáme nějakou dobu, ale přívoz nikde. Zkoušíme i místní uváděná telefonní čísla, ale nic nepomáhá. Tak v aplikaci Můj vlak zjišťuji, že za cca půl hodiny jede vlak do Fairbourne a tam stihneme projet úzkou Fairbourne z opačného směru a zase přijet zpět vlakem. Já se vydávám na nádraží do Barmouth. Kluci řekli, že se dostaví těsně před odjezdem. Chvíli tím však volají, že převozník dorazil, a že teda pojedou přívozem. Já již ale jedu vlakem do Fairbourne. Zde navštěvuji depo a vyrážím úzkorozchodkou do Port Penrhyn. Cestou křižujeme vlak z protisměru a já zdravím kamarády v něm jedoucí. V Port Penrhyn zkoumám přívoz, ale rozhoduji, se že pojedu zpět do Fairbourne. Zde je na programu návštěva modelového kolejiště a muzea zdejší trati. Až na fotkách pak zjišťuji, jaká všechna vozidla tam měli.

Pak jedu zpět vlakem do Barmouth, kde na mne již čeká kamarád na nádraží a jdeme na autobus (vedle nádraží), kterým chceme jet k úzkorozchodce Bala Lake Railway. Zajímavostí je, že místní samospráva podpořila - nově od cca půlky sezóny - místní autobusy a o víkendu jezdí většina linek zdarma. Při nástupu máme podezření, že se nás „coby neinformované turisty“ snaží řidič zkasírovat, ale on jen zapisuje bezplatné lístky. Po příjezdu do Llanuwchllyn následuje přesun cca 300 m na úzkorozchodné nádraží a vyčkávání příjezdu vlaku. Poté cesta do Bala a zpět. V Llanuwchllyn jsme poprosili o možnost návštěvy celého zázemí i depa. Předáváme prospekty z České republiky a zjišťujeme, že parních lokomotiv mají šest, ale ten den jezdí jen jedna. Na tabuli mají přitom napsáno, která z nich to právě je. což platí i lokomotivách motorových. Daný den však je v provozu jen ta jedna parní. Stanice i depo byly pěkné, a byli jsme se podívat i na stavědle stanice. Pak jsme se vrátili zpět na nocleh do Barmouth.


Stanice Llanuwchllyn se stavědlem a mašinkou „Alice“ © Michal Fichna

9. den (20.8.2017 - neděle)

Kolega den předem zajistil skrz náhodnou taxikářku u hotelu, že nás ráno svezou taxíkem do Porthmadog. Tak čekáme a po cca 5 minutách taxi dorazilo. Chtěli jsme jet původně vlakem, ale v letním jízdním řádu byl námi uvažovaný spoj zrušen. Pak se ještě dalo jet autobusem, ale byly by v dalším městě těsné přestupy. Tak jsme raději zvolili taxi metodu. Nakonec ta stálo jen 50 liber (což v přepočtu na 4 osoby již strašná částka není a i jinak by nás vlak stál 37 liber.) V Porthmadog kupujeme lístky a jedeme do Caernarfon. Cestu s garratkami vyrobenými v Belgii, ale původem z Jihoafrické republiky, si náležitě na rozchodu 602 mm užíváme.V Rhyd Ddu křižujeme se soupravou, také vedenou garratkou. V Caernarfon jdeme na autobusové nádraží a jedeme autobusem k úzkorozchodce na Snowdon.

Po vystoupení měníme 3měsíce staré rezervace na Snowdon za lístky, a zjišťujeme, že jsme to s rezervací lístků udělali dobře, protože ten den i přes nepřízeň počasí bylo na Snowdon vyprodáno. My se ale ještě jedem projet tratí Llaberis Lake Railway do Penllyn a zpět. Tato dráha nám připadalo, že žije z těch lidí, na které se již na Snowdon nedostalo, a tak tam byla trochu ponurá nálada, a proto jsme ji nazvali „smutná dráha“. Pak jsme jeli párou na Snowdon. Cestou se začalo smrákat a nahoře pak i pršet, takže jsme to s výhledy měli tak, že nebyly žádné. Cestou nahoru a dolů jsme křižovali s protijedoucími motorovými vlaky. Po příjezdu dolů jsme chvilku počkali na autobus do Caernarfon a tam jsme se šli ubytovat. Ještě chvilku jsme se prošli po městě a pak jsme šli spát.


Hrad Caernarfon s otočnou lávkou přes ústí řeky Afon Seiont © Michal Fichna

A tady z prostorových důvodů své líčení našich zážitků končím, abych se tu s vámi sešel zase za týden.

Odkazy:

  1. Stan - Le réseau urbain de la Métropole du Grand Nancy – Nancy, MHD
  2. Chemin de Fer de la Baie de Somme – Noyelles-sur-Mer, úzkokolejka
  3. RH&DR - Romney, Hythe & Dymchurch Railway - Hyte, úzkokolejka
  4. Welshpool & Llanfair Light Railway – Welshpool, úzkokolejka
  5. Vale of Rheidol Railway - Aberystwyth to Devils Bridge, Mid Wales – Aberyswyth, úzkokolejka
  6. Talyllyn Railway - The World's First Preserved Railway – Tywyn, úzkokolejka
  7. Narrow Gauge Steam Railway - Fairbourne Steam Railway in Wales – Fairbourne, úzkokolejka
  8. Bala Lake Railway - Rheilffordd Llyn Tegid - Welsh narrow gauge steam railway in the Snowdonia National Park, North Wales – Bala Lake, úzkokolejka
  9. Ffestiniog & Welsh Highland Railways - Attractions in North Wales - Ffestiniog, úzkokolejka
  10. Llanberis Lake Railway - Llanberis Lake, úzkokolejka
  11. Snowdon Mountain Railway – Snowdon, zubačka

Úvodní snímek: 17.08.2017 - Wales, Welshpool, dozbrojování stroje 823 © Michal Fichna

Upravil (s výjimkou místních názvů) PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy