Hromadná doprava v Baskicku

15.4.2018 8:00 Libor Peltan

Hromadná doprava v Baskicku

Velikonoční dovolená mne (a nejen mne) tentokrát odfoukla do Baskicka (a nejen tam), nemohu se tedy nepodělit o poznatky a zážitky týkající se hromadné dopravy (a nejen jí). Podíváme se na železniční síť, specifický Euskotren a MHD v Bilbau zahrnující několik lanovek. Srazíme se i s tarifním a odbavovacím systémem.

 

 

 

 

Baskicko (baskicky Euskadi) je částečně samosprávná oblast na severovýchodě Španělska, sousedící s Francií a zabírající patrnou část pobřeží.

Standardní - tedy širokorozchodné tratě (iberský rozchod 1 668 mm) jej pokrývají nehustou sítí: hlavní tah vede z uzlu Miranda de Ebro napříč do Donostie (San Sebastián) hezkou tratí částečně horského chrakateru (pozoruhodný je třeba most u Ormaiztegi) a pokračuje do Irúnu, navazujícpak  v Hendaye na francouzské železnice. Už v Mirandě de Ebro odbočuje trasa do Bilbaa, na níž panuje trochu divný jízdní řád: osobní vlaky jezdí obvykle z Bilbaa jen část cesty nahoru, dálkové jedou většinou ve svazku ráno z Bilbaa a večer zpět, takže po velkou část dne je nabídka spojů šafránová. Pro úplnost zmiňme i odbočku hlavní trati do Pamplony, navazující dál k Zaragoze. Vše elektrifikováno 3 kV. Vysokorychlostní tratě jsou ve výstavbě.


Vitoria/Gasteiz, řada 130 neboli kachny… 23. 3. 2018 © Libor Peltan

Pestrost kategorií vlaků a jejich řazení je typicky španělská: od Madridu se přiženou rychlovlaky souprav Talgo s hnacími kachnami, mezi tím se motají jednotky kategorie Avant a regionální vlaky včetně klasických Cercaínas. Kromě nočního Talga na spoji do Lisabonu jsme měli štěstí na ve Španělsku raritní klasickou soupravu s lokomotivou řady 252 a čtyřnápravovými vozy klasické stavby, které jako by přijely přímo z 90. Let. Dvojice vozů v relacích Vigo - Bilbao a A Coruña - Hendaye byly v úseku Ourense - Miranda spojeny v čtyřvozovou soupravu.

Dopravní zajímavostí Baskicka je systém elektrifikovaných úzkokolejných (1 000 mm) drah nazvaný Euskotren: z Hendaye přes Irún do Donostie (kde je pár kratičkých odboček) a dále více a pak méně podél pobřeží do Bilbaa, s větví k moři do Bermea. Z Bilbaa dále na západ navazuje systém úzkokolejek FEVE (už většinou neelektrifikovaný) jednak do dalekého Leónu, a také až do Ferrolu v severozápadním cípu Španělska. Z okna úzkokolejného vlaku se nabízejí ne sice úchvatné, ale hezké, často rurální výhledy, občas je k zahlédnutí město nebo moře. V síti Euskotrenu jsme nezahlédli jiné než recentní elektrické jednotky z CAFu.


Amara-Donostia, příjezd Euskotrenu, 25.03.2018 © Libor Peltan

Největší město Baskicka, Bilbao, je vlastně slepencem několika různě velkých městských center podél stejnojmenné řeky. Je obsluhováno pestrou směsicí dopravních systémů, které mnohdy navzájem souvisí jak provozně, tak historicky. Vydalo by to na minimálně celý článek a informace je navíc těžké dohledat, pokusím se však alespoň nastínit. Na levém břehu operují Cercaínas - (pří)městské vlaky na širokém rozchodu, tratí z hlavního nádraží Abando zhruba podél řeky k jejímu ústí, a jednou odbočnou větví. Význam úzkokolejky FEVE, vycházející z těsného sousedství Abanda, je pro městskou dopravu malý, na rozdíl od konzolového mostu, který je zároveň technickou památkou a důležitou spojnicí předměstí Portugalete a Areeta.

Pravému břehu kdysi vévodila trojice úzkokolejek: z nádraží Atxuri do Donostie (obsluhuje jižní předměstí), z nádraží Aduana (dnes stanice metra L3 Zazpikaleak) podél řeky na sever a pak až do letoviska Plentzia, a z nádraží Calzadas (dnes archeologické muzeum) přes kopec serpentinami a vrcholovým tunelem (snad je dodnes pro dobrodruhy přístupný) do Deria a dál do Lezamy. Tato trať byla později vylepšena úpatním tunelem a také propojením Sondika - Lutxana s tratí do Plentzie (provoz na spojce je patrně dodnes, ale jen v pracovní dny).


Bilbao-Concordia, dieselový vlak FEVE, 24.03.2018 © Tomáš Pokorný

Metro linky L1 začíná zvláštním obloukem v jižních předměstích, pokračuje povrchovým a mostním úsekem (bohužel jsme neprojeli), a dál novým tunelem pod Bilbaem v celé jeho délce. Ve stanici Lutxana vychází na povrch a přebírá trasu někdejší úzkokolejky až do Plentzie (její počáteční část byla zrušena), koncový úsek L1 je dokonce jednokolejný. Linka L2 vede zpočátku po trase (a v prokladu) s L1, pak ale tunelově projde pod řekou a vystoupá na předměstí Barakaldo a Portugalete, mezi nimiž je krátký, ale působivý mostní úsek se stanicí Urbinaga. Nejmladší metro L3 kromě obsluhy pár sídlišť propojuje trať do Lezamy s tratí do Donostie, je také provozováno převážně spoji, které takto jako Euskotren pokračují (spoj Lezama - Donostia asi nejezdí, naopak také jezdí jen spoje L3 bez pokračování). Tato trasa metra tedy odvedla většinu vlaků z nádraží Atxuri. Vidíme, že výstavba metra udělala ve vedení úzkokolejek pěkný guláš a výsledkem je díky množství divoce kroucených tunelů solidní ementál.


Bilbao, křižování tramvají ve výhybně Arriaga, 24.03.2018 © Libor Peltan

Jediná linka tramvaje začíná u Atxuri, protáhne se nejprve jednokolejně s výhybnou po okraji historického centra, pak přejde kolem nádraží Abando ve dvoukolejku a širokým obloukem obkrouží moderní centrum Bilbaa. Všechny zmíněné kolejové systémy, vyjma Cercaínas, jsou metrového rozchodu a kolejově propojeny. Celá infrastruktura působí velice moderním dojmem, o náznaky živoucí historie tu prakticky nezavadíte.

Kromě autobusů tu obyvatelům slouží ještě množství lanovek/výtahů: ta na vrch Artxanda je nejblíže centru, a proto nejvíce zaplněná turisty, další na sídliště San Antonio přímo ze stanice L3 a Euskotrenu (poměrně strmý výtah se dvěma nezávislými kabinkami), dále malý výtah na sídliště Aragoniti a zrušený svislý výtah za kostelem svatého Mikuláše v centru. Nejhezčí je ale lanovka na Larreinetu, která je však hodně z ruky. Jezdí k ní autobusy A3332 (z blízkého Portugalete, nenávaznost na spoje lanovky) a A3141 (celkem vymeták, z Barakalda, navazuje), v horní stanici pak čeká na přestup další autobus, my se ale jen prošli k vyhlídce na někdejší rozsáhlou důlní činnost.


Bilbao, Funicular de Larreineta, 24. 3. 2018 © Libor Peltan

Hlavní město Baskicka, Vitoria, se pyšní také moderním tramvajovým provozem: po síti tvaru ypsilon se prohánějí tramvaje stejného vzhledu i stáří jako ty v Bilbau. My ale dali přednost procházce po překrásném centru.

Regionální doprava v Baskicku je pokroková i intenzivním využíváním čipových karet k placení jízdného. Ostatně všechny stanice metra a nemálo stanic Euskotrenu je obrněno turnikety, na zbývajících zastávkách a v autobusech jsou validátory, jež je cestující povinen používat. Univerzální karta Barik stojí tři eura, lze na ni nahrát libovolný kredit a ten se pak odečítá podle použití. Na jízdy většinou prostředků MHD i Euskotrenu se nabízí citelná sleva oproti papírovému jízdnému (existuje-li ještě vůbec, nezkoušeli jsme). Na Barika může jet až 10 lidí naráz, musí ale cestovat skutečně spolu.


Irún, soupravy Cercaínas, 25.03.2018 © Libor Peltan

V Bilbau neexistuje celodenní integrovaná jízdenka, jen za 10 € turistická karta BB Card, na niž může majitel jezdit 24 hodin od prvního označení, a to metrem, Euskotrenem, tramvají, lanovkami i autobusy, v celé oblasti Bizkaia (Bilbao a přilehlé zóny). Neplatí však na Cercaínas a FEVE. S kartou se lze navíc zdarma účastnit komentovaných prohlídek městem, ale jinak moc turistických výhod nenabízí, ilustrativní znouzectnost je třeba v Guggenheimově muzeu možnost přednostního nákupu vstupenek (když je tam fronta) bez další slevy.

Nicméně s baskickými čipovkami jsme během krátkého pobytu zažili kopu nepříjemností. Tak předně BB Card nás uvěznila v metru za turnikety. Té noci se totiž posunul čas na letní, a tak jsme očekávali, že karta validovaná v sobotu 9:30 bude platit do nedělních 10:30 (což je těch 24 hodin). Naštěstí Terka aktivovala svou kartu později, takže jsem sám vylezl na ní a kreativním použitím Barika nás opět zlegalizoval.


Bilbao, gondolový most, 24.03.2018 © Libor Peltan

Barik nás však vypekl o nějaký půlden později. Najednou začal strhávat náhodné (a ne zrovna malé) částky z kreditu, jednou jsem ho dobil, pak jsem to vzdal. Pokusím se vyfabulovat, co si asi Barik myslel, bez nároku na správnost mé investigace. Zdržel jsem se totiž čekáním na výrobu kebabů, takže jsme se tentokrát nevalidovali najednou, ale tři dříve a já s více jak pětiminutovým odstupem (nikde jsem nenašel, že se to nesmí! Možná v nějakých podmínkách ve španělštině…). Barik to vyhodnotil tak, že tři lidi někam zmizeli ze systému, na naúčtoval za ně třikrát maximální jízdné. Když jsme dojeli do cíle, propustil zas prvního člověka s běžnou jízdenkou, pak se mu tam ale objevili tři další, kteří tam neměli být, a naúčtoval za ně maximální jízdné. Snadno se vypočítá, že jede-li teoreticky desetičlenná skupina a jeden se zdrží s check-inem, je za takto drobný (a bůhvíproč vůbec patrný) prohřešek naúčtována suma 2*9*3,77 = 67,86 €, takže pozor na něj!

Úvodní snímek: Amara-Donostia, soupravy Euskotren, 25.03.2018 © Libor Peltan

Galéria