Poslední pracovní den roku 2008 na kolínské řepařce

V první sezoně se vláčky s parní nebo dieselovou lokomotivou přišlo svézt okolo 8.000 návštěvníků, v letošní se návštěvnost vyšplhala až na cca 13.000 lidí, z čehož plná jedna desetina připadá na prosincové Čertovské jízdy. Jsme za to moc rádi a všem návštěvníkům děkujeme za přízeň. Zvyšování návštěvnosti s sebou přináší i zatraktivnění a rozšíření nabídky akcí, vozidel a exponátů. Takže nač se mohou návštěvníci těšit příští rok?

Krom již zavedených akcí, zmíněných v jízdním řádu, domlouváme možnost malé přehlídky vojenských vozidel s akcí, westernové přepadání vlaků, v prostoru muzea budou postupně přibývat velké mapy polabských řepařských drážek a další drobné exponáty. Do provozního vozového parku přibyde univerzální vagon pro vozíčkáře a cyklisty, další sypák, s oběma vagony nám sponzorsky velmi pomohla firma Bresson a.s. Kolín, dva oplenové vozy a druhá dieselová BNE 50. Stranou samozřejmě nezůstává ani trať samotná. O jejím prodloužení zde psát zatím nebudu, to je předmětem dalšího jednání. 

Zaměřím se na tu nejneoblíbenější, o to však důležitější činnost. Jistě jste uhodli, že jde o údržbu trati. Srovnávání kolejí, podbíjení, podsypávání. Jelikož máme k dispozici pouze ruční elektrickou podbíječku, jde o práci dosti namáhavou. Přes to se i poslední sobotu před svátky sešlo pár lidí, aby po náročné sezoně dali do pořádku to, co naše parní Kačka "rozšlapala". 

Počasí jako by tušilo, na co se chystáme, a tak nám připravilo pěkně větrný den s dost častými dešťovými přeháňkami. Ono uplakané ráno jsme naložili veškeré nutné nářadí na plošinu u vagonu s centrálou, zapřáhli k ní krásně vytopenou zetku a vyrazili na trať. Prozatím jsme ve třech trať kus po kuse pomocí heverů a vodováhy srovnali, podbili a po obědě, kdy se naše parta rozrostla o další čtyři lidi, i zasypávali podbité úseky.

To už znamenalo, že na místě byly dva pracovní vlaky, přičemž byl k dispozici jeden strojvedoucí a jedna lokomotiva, druhá má bohužel nemocné baterie. Takže ke vší dřině si parta podbíječů musela centrálu a zetku posunovat ručně, ještě že trat je v těchto místech mírně z kopce. Zbývající osazenstvo dosypávalo štěrk tam, kde bylo potřeba. Z trati nás vyhnalo až přicházející smrákání a prázdný sypák. 

A pokud se ptáte, proč že Vám píši o takové nepříliš zajímavé věci? Myslím, že je třeba, aby lidé občas nahlédli i do neatraktivního zákulisí, kde se odehrává nejvíc práce, a měli o ní alespoň nějakou představu. Více již obrazem ve fotogalerii. Na závěr bych rád poděkoval všem sponzorům a partnerům za přízeň a hlavně pak fondům EU, bez nichž by se tato železnička nikdy nerozjela.