Májové oslavy v jaroměřské výtopně a na kolejích k ní vedoucích

Hlavním organizátorem celého toho vlakofilního prodlouženého víkendu byla Společnost železniční výtopna Jaroměř - společnost pro záchranu, obnovu a provoz historických železničních vozidel, jak má uvedeno v záhlaví internetových stránek svého muzea. O jeho exponátech na našich stránkách už reportážní zmínky byly, ale měl jsem v úmyslu je při této příležitosti také podrobněji zdokumentovat. Což jsem také učinil, ještě v době, kdy nebyly obklopeny návštěvníky. Nicméně v reportáži této vás s nimi neseznámím, i když jsem tak učinit chtěl.

 

 

Důvod je sice prostý, ale já jsem si jej uvědomil až v závěru prvního dne, který jsem na oslavách v Jaroměři prožil – bylo tam toho tolik k vidění a fotografickému zaznamenání, že bych stvořil dílo vzpírající se svým rozsahem možnostem našich stránek i trpělivosti jejich čtenářů. Takže jsem se nakonec rozhodl, že tuto reportáž věnuji výhradně slavnostnímu dění a virtuální procházku jaroměřským muzeem vám nabídnu někdy příště. Do jisté míry se tím ovšem zpronevěřím své snaze ukázat vám většinu z toho, co mohli návštěvníci jaroměřské výtopny v oněch třech dnech vidět. Snad mi to prominete.

 

 

Z podobných důvodů si odpustím také snad očekávanou vstupní pasáž o dějinách oslavence, tedy samotné Pardubicko-liberecké (či původně Jihoseveroněmecké spojovací) dráhy. I to je téma, které by si zasloužilo samostatné pojednání – a možná ne jedno. Takže vás na tomto místě odkáži na povídání o této dráze, které je dostupné na internetu. Odkazů využiji i místo podrobného popisu celých oslav, a to na dokumenty, které jsem vám nabídl už při prezentaci pozvánky na ně. O smyslu a hlavní náplni oslav se můžete dočíst v tiskové zprávě společnosti a jejich program je shrnut na vydaném plakátě.

 

 

Když jsem si takto usnadnil práci, tak si ji „ulehčím“ ještě víc. Nenabízím vám totiž typickou reportáž z oněch tří dnů. Tedy alespoň ne ve formě písemné. Nakonec dlouhé vyprávění je určitě únavnější a méně vypovídající než dokument obrazový. Takže si prohlédněte připojenou galerii fotografií a nechte se vést jejími popisky. Tady se omezím jen na pár glos k tomu, co se v Jaroměři dělo. (Možná mi v tomto okamžiku vytknete, že se soustřeďuji jen na Jaroměř, když se slavilo na řadě míst nejen tratě jubilující, ale i na tratích přilehlých. Na svou obranu mohu uvést jen tolik, že by nebylo v silách jedince, navíc nedisponujícího ani autem ani režijní průkazkou či tučným kontem, to vše objezdit.)

 

 

První den nostalgických jízd se nesl v duchu provozu především na hlavní trati v celé její délce. Po ní také do Jaroměře dorazily dvě parní lokomotivy, k jejichž příjezdu se upínaly tužby mnoha návštěvníků a zejména železničních fotografů a kameramanů. Z jižního konce trati přijela olomoucká „rosnička“ 464.202, dokonce v doprovodu dalšího skvostu našich historických vozidel, „bobiny“ E 499.004. Z konce severního měla dorazit plzeňská „šlechtična“ 475.111 v čele spěšného vlaku z Prahy. Vzdor své kategorii však vlak příliš nepospíchal a do Jaroměře přijel s více než hodinovým zpoždění, Nebyl to ostatně jediný podobný zádrhel toho dne, jistě k nelibosti těch, kdož čekali někde u trati s fotoaparátem či kamerou. I to se zkrátka stává...

 

 

V sobotu byl prioritou provoz na trati z Jaroměře do Malých Svatoňovic, na níž byly na programu zajímavé doprovodné akce. Ale jisté doprovodné akce, která naopak na programu nebyla, se dočkali i návštěvníci jaroměřského muzea, Dokonce nejedné. Tou první byla původně neplánovaná přítomnost motorové lokomotivy zvané „Herkules“, konkrétně ER 20-009, kterou má pronajatu od MRCE Dispolok společnost RailTransport. Té pak patří druhý stroj, který obohatil výstavu vozidel, lokomotiva někdejší řady V 100 DR, dnes mající označení 745.501-7. A z někdejší NDR přijelo i další překvapení – německý nostalgický vlak v čele s parní lokomotivou 52.8080-5 depa Bautzen.

 

 

Den třetí byl ve znamení jízd na kratších trasách po tratích v okolí Jaroměře. Na rozdíl od dnů předchozích k žádnému obohacení parku přítomných vozidel nedošlo, ba právě naopak. „Herkules“, který měl v jaroměřské výtopně pobýt i během neděle, do rána zmizel – byl odvolán v souvislosti s jeho pověřením dalšími provozními úkoly. Do jisté míry ochuzen byl i jízdní řád, protože pro poruchu jedné z parních lokomotiv musela být bez náhrady zrušena plánovaná jízda nákladního vlaku. Zkrátka nic není dokonalé, ale při zajišťování tak velkolepé akce se skrovnými zdroji finančními i lidskými je podobné obtíže možno předpokládat a nutno pochopit. Tolerantnímu přístupu k nějakým chybičkám mohlo ostatně přispět i nádherné počasí, které po celé tři dny panovalo.

 

 

A panovala také dobrá a přátelská nálada. Tedy vesměs, až na běžnou nervozitu spojenou s s fotografováním či filmováním železnice, jak ji běžně známe. K mému programu sice očekávanému, ale v podstatě neplánovanému, patřilo také setkání s dalšími členy klubu VLAKY.NET či čtenáři jeho stránek. Bylo příjemné slyšet, že naše články mají úspěch a stejně příjemné bylo i zapředení několik hovorů s lidmi úplně cizími. Což myslím zajisté jen formálně – přátelé železnice si přece cizí být nemohou. Ať už mluví jakoukoliv řečí – a že to v případě účastníků oslav nebyla jen čeština či slovenština, to nás může jen těšit.

 

 

Pro mne osobně to byly tři dny krásné, ale únavné. Nevím, zda byly krásné také pro jaroměřské muzejníky a další pracanty ze spolupracujících klubů, kteří to vše zajišťovali, avšak o té únavě v jejich případě nepochybuji ani trochu. A nejde jen o jejich výkon po ony tři konkrétní dny, ale o měsíce příprav od činností organizačních až po všechnu tu špinavou robotu. Takže se na závěr před jejich prací hluboce skláním a přeji jim mnoho úspěchů v jejich dalším konání. V skrytu duše doufám, že se jim v budoucnu podaří opět zorganizovat podobný festival. A snad i dřív, než při příštích kulatinách Pardubicko-liberecké dráhy...