„Zubatiny“ s vůní páry

10.7.2013 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Jsme zvyklí, že se na tratích slavnostně připomínají jejich kulatá výročí neboli „kulatiny“. Když členy Železniční společnosti Tanvald napadlo uctít narozeniny objektu jejich péče naopak výrazně nekulaté, onen obdobně vytvořený novotvar, který si autor reportáže z oslav dovolil použít v titulku, je zcela na místě. Slavilo se totiž 111 let Zubačky a i to číslo samo je svou podobou tak nějak zubaté.

Zdá se, že mu vzdor tomu není připisována žádná magická síla nebo nějaká zvláštní symbolika, alespoň Wikipedie se o ničem takovém nezmiňuje. Nicméně všímaví účastníci akce, která proběhla 6. července tohoto roku, mohli cosi symbolického zaznamenat - přítomnost lokomotivy se shodným inventárním číslem. Ostatně zařazení stroje T 435.0111 do soupravy zvláštních parních vlaků pořadatelé avizovali už v obšírné pozvánce. A když jsem si jí povšiml a začal předběžně plánovat možný výlet, narazil jsem na symboliku další - z mého sídelního města do centra konání oslav požadují České dráhy jízdné za přesně 111 tarifních kilometrů:

Detail spojení Hradec Králové hl.n. - Kořenov; zdroj: jizdnirady.idnes.cz

Tento fakt jsem bral málem jako „pokyn shůry“ (tedy bral bych, kdybych na něco takového věřil) a pro cestu na oslavy jsem se definitivně rozhodl. A že nerad cestuji sám, přizval jsem i svého obvyklého souputníka Karla, který je pro každou podobnou legraci a byl i pro tuto. I když z hlediska cestování to pro něj zas až taková legrace nebyla, protože musel vstávat mnohem dřív než já, aby včas dorazil z Ostravy do Pardubic na rychlík směr Liberec, do kterého jsem pak já přistoupil v Hradci Králové. Tento postup jsme měli ovšem už nacvičený z několika předchozích výletů, třeba na podobnou slávu před dvěma roky, kdy jsme jeli skoro stejně jako nyní.

843.016-7 v čele R 982 Pardubice hl.n. - Liberec ve výchozí stanici © Karel Furiš

Tedy pochopitelně až na to, že ze Železného Brodu do Tanvaldu jsme se nevezli v Regionově ale RegioSpiderem (i když ten byl také zprvu natřískaný vodáky, jedoucími do Spálova) a podobně tomu bylo i v další trase. Ovšem cestování vozy „švýcarské kvality“ v tom kraji pro nás novinkou nebylo, protože jsme je zažili už v počátcích jejich nasazení, bohužel zrovna v kalamitních podmínkách, které hladkosti provozu neprospěly. Na to vše jsme cestou vzpomínali a byli jsme zvědavi, jaká chybička se vloudí tentokrát. Dopředu mohu prozradit, že pokud snad k nějaké došlo, nás nepostihla a úspěšně jsme se věnovali vybraným bodům programu oslav.

Program oslav (po kliknutí do náhledu se otevře celý ve formátu PDF)

Vzhledem k tomu, že byl opravdu bohatý a navíc koncipovaný s cílem přitáhnout návštěvníky z krajského města, museli jsme si vybrat objekty a události, které jsme mohli postihnout a jež by byly zajímavé nejen pro nás, ale i pro čtenáře plánované reportáže. Nemohli jsme pochopitelně vyrazit na zubačku historickou tramvají, i když na speciální tramvajovou linku č. 4 v Jablonci nad Nisou navazovala autobusová linka č. 540111 (povšimněte si posledních cifer jejího čísla!) a celá ta legrace se dala absolvovat za přijatelné jízdné. Stejně tak jsme neplánovali cestování žádným ze zvláštních vlaků, protože je samozřejmě raději vidíme, fotíme a filmuje zvenčí.

Os 35581 „Zubačka 2013“/25481 před odjezdem z Tanvaldu do Kořenova © Karel Furiš

Zato jsme se nevzpírali možnosti občas zaznamenat i cosi, co v programu uvedeno nebylo - třeba nahlédnout do tanvaldského depa, kde nás nic nového nečekalo, nebo alespoň letmo zdokumentovat naopak pro nás zcela nový tamní dopravní terminál. A pochopitelně jsme v jinak volných chvílích nezanedbávali ani pravidelný železniční provoz, pro nás nejzajímavější poměrně častým spojováním štádlerů na vlacích pokračujících z Tanvaldu do Harrachova a jejich rozpojováním při jízdě ve směru opačném. Nemohli jsem nevzpomenout připomínek v diskusích k článkům o této řadě na téma výhod automatického spřáhla ve srovnání s běžnou šroubovkou.

Spřahování 840.011-1 a 840.010-3 do soupravy Os 16223 Liberec - Harrachov
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Takto byl ostatně spojen i štádler, jímž jsme přijeli ze Železného Brodu, s dvojicí svých bratrů na vlaku z Liberce, aby spolu pokračovaly do Kořenova a Harrachova. My jsme však toto výhodné spojení odmítli, abychom získali čas ke zdokumentování dlouhatánské soupravy zvláštního vlaku a podobně rozměrné fronty cestujících u jeho pokladny. A samozřejmě také bouřlivé setkání obou uvedených subjektů v okamžiku, kdy byl spoj přistaven k nástupišti. Popravdě řečeno, takový nával jsme nečekali, zvláště v době dovolených i prodlouženého víkendu s konkurencí mnoha jiných akcí a navíc vzhledem k tomu, že letos je podobných podniků plánováno víc:

Plakát (po kliknutí do náhledu se otevře celý ve formátu JPG)

A stejně nás překvapilo, jak to už žilo v Kořenově, kam jsme se posléze přesunuli, a to ještě před příjezdem zvláštního vlaku. I když je pravda, že v kolejišti už odfukoval a vodu dobíral turnovský kafemlejnek 310.0134 se soupravou jeho „horní části“, Muzeum ozubnicové dráhy bylo otevřeno, stánky prodávaly a i řada dalších atrakcí fungovala. Z nich nás nejvíce zaujala stálá inovace nádražního areálu v podobě Důlní železnice 450 mm, s níž jsme se doposud nesetkali. Ve svém živlu byl pochopitelně především Karel, původním povoláním důlní zámečník. Když jeho identita a zájem vyšly najevo, provozovatel této zajímavé drážky se mu plně věnoval.

Karel se zajímá o soupravu důlní železnice © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté jsme vyčkávali příjezdu zvláštního vlaku z Tanvaldu a že měl jisté zpoždění, alespoň z dálky jsme zhlédli současnou podobu stavby v místě někdejší malé topírny, jejíž založení jsme sledovali před dvěma roky. Pokrok jsme na ní kupodivu nezaznamenali téměř žádný, budování se zjevně kdesi zadrhlo. Zato jsme se z přátelského rozhovoru s jistým „dobře informovaným zdrojem“ dověděli, že naopak na relativně dobré cestě je zamýšlená rekonstrukce ruiny rotundy, jíž by se (až bude patřičně zkrocen úřední šiml) mělo dostat podpory z Norských fondů. A pak konečně nastal jeden z vrcholů našeho výletu v podobě příjezdu „ozubeného“ vlaku.

T 426.003 na postrku zvláštního vlaku z Tanvaldu © Karel Furiš

Po něm mělo následovat nemálo zajímavých provozních úkazů, které jsme bohužel už nemohli sledovat, protože jsme hodlali zachytit příjezd parního vlaku do Harrachova (což se zatím ani jednomu z nás nepovedlo) a z toho důvodu jsme se tam museli předchozím řádným spojem přemístit. Čekání na kýžený děj jsme si krátili dokumentací zastávky a přítomných objektů živých i neživých. Z těch druhých nás pochopitelně upoutala trojvozová vratná souprava v barvách GW Train Regio, která zde i se svou osádkou delší dobu odpočívala po příjezdu ze stanice Szklarska Poręba Górna a před pokračováním do Kořenova, jak jí velel platný jízdní řád.

Souprava 810.659-3 + 24-29 420-3 + 810.602-3 odpočívá v Harrachově © Karel Furiš

Objekty živé se vesměs v rámci turistických aktivit občerstvovaly v „nádražním“ bufetu, ale posléze přibývalo takových, které se na zastávku dostavily právě v souvislosti s parním vlakem - buď aby se jím svezly, zachytily jej v podobě obrazového záznamu nebo jen obdivovaly. V tom ruchu pro nás bylo nezbytné vybrat si správné místo k fotografování a filmování. Zatímco Karel za tím účelem vystoupal do vyšších sfér skalního zářezu před zastávkou (a nebyl tam osamocen), já jsem v něm zůstal na úrovni koleje (aniž mne kdo napodobil). Nejprve jsme oba ze svých pozic zachytili odjezd vlaku pravidelného a pak se dočkali příjezdu toho zvláštního.

310.0134 přiváží do Harrachova zvláštní vlak z Kořenova © Karel Furiš

Pak už nám zbývalo jen podobně zdokumentovat také jeho odjezd, čímž jsme měli v nejzazším bodě našeho výletu odmakáno a mohli jsme se, hned nejbližším pravidelným spojem, vydat na zpáteční cestu. Nikoliv ovšem se soukromým dopravcem do Kořenova, jak jsme učinili v srpnu 2011, ale s dopravcem státním až do Tanvaldu. Posledním nezbytným úkolem, který náš plán zahrnoval, totiž bylo zachycení odjezdu zvláštního vlaku z Tanvaldu, pochopitelně nejlépe na tradičním místě mezi mostem přes Černou Desnou a Žďárským tunelem. Uvedený úkol jsme nejenom splnili, ale překročili, když jsme stihli i předchozí vlak pravidelný.

Z něj nás zahlédl kolega Jirka, což se nám snažil dát na vědomí pomocí mobilu, jenže my jsme zrovna byli v plné práci na zvěčnění rakušanky, najíždějící na ozubnici. On jel na oslavy, my už domů. Ale ještě před tím, než nám to jízdní řád umožnil, pořídili jsme na tanvaldském nádraží něco snímků přítomných vozidel a ruchu kolem nich. Zpáteční cesta byla vcelku bezproblémová, pokud pomineme neustálé kymácení, poskakování a pískání vozu 840.001-2 v roli Os 26275 Tanvald - Železný Brod, které vytáčelo jinak vždy klidného Karla. Své názory na ten „křáp“ horší Regionovy si nenechal pro sebe a uklidnil se až při přestupu do vozu domácí produkce.

Na snímcích v připojené galerii si můžete mimo jiné povšimnout, že našemu konání bylo počasí nakloněno, i když ne všude bylo krásně. Ve Staré Pace jsme dokonce vjeli do končící průtrže mračen, ale byla to jen víceméně lokální záležitost. Když jsem se blížili k Hradci Králové, kde jsme se měli rozloučit, Karel si ten výlet všeobecně pochvaloval, k čemuž jsem se mohl nejen připojit, ale být navíc spokojen, že jsem jej nezatáhl do čehosi, co by se mu nelíbilo. Zatímco já jsem to měl domů už jen asi dvacet minut autobusem MHD, před ním byla ještě cesta nesrovnatelně delší. Ani čekání na přestup v Pardubicích ale nepromarnil a pořídil tam pár snímků.

Možná někdo od tohoto článku čekal nějaké informace o historii tratě, která právě oslavila „zubatiny“, ale na to téma VLAKY.NET už napsaly tolik, že by bylo zbytečné opakovat cosi, co neuspokojený čtenář hravě najde ve starších článcích (viz níže Súvisiace odkazy) nebo v Pramenech a odkazech přímo pod tímto textem. Komusi jinému se zase může zdát, že moje reportáž věnuje málo místa popisu děje, jak jsme jej prožívali, ale ani v tomto případě nejde o nějaké neúmyslné zanedbání či pochybení. Domnívám se totiž, že celé to dění lépe než psané slovo vystihne obraz, ať už ve formě připojených fotografií s popisky či Karlova videa, byť bez nich.