Kterak jsme s „hurvínkem“ k betlému málem nedorazili

13.1.2014 8:00 Zdeněk Macrineanu

Kterak jsme s „hurvínkem“ k betlému málem nedorazili

Po roční přestávce se poslední neděli roku 2013 konala již třetí Jízda k betlému v Malé Morávce. Tentokrát se hlavní role zhostil motorový vůz M 131.1454 s přípojným vozem Clm patřící krnovské společnosti Olpas Moravia. Ačkoli letošní zimní počasí připomínalo spíš předjaří, čekala všechny účastníky poměrně dobrodružná cesta.

 

 

 

 


Než se dostaneme k samotné akci, dovolím si malé seznámení s touto podhorskou lokálkou spojující Bruntál s Malou Morávkou. První vlak, na tuto 17 km dlouhou trať, vyjel v polovině roku 1901. Trať spolehlivě přečkala obě světové války, odsun původního obyvatelstva, revoluce i mnohé sněhové kalamity, o které tu není nouze. Pomalý konec započal v 90. letech, kdy provoz nejprve přešel na sezónní a později jen na víkendový v letní sezoně. Poslední pravidelný osobní vlak vyjel do Malé Morávky 28. září 2009. Od té doby jsou na trati pořádány jen příležitostné jízdy. Největší ránou bylo rozhodnutí Ministerstva dopravy o zrušení dráhy ze dne 7. 1. 2011, naštěstí toto rozhodnutí bylo ještě téhož roku zrušeno. Osud tratě je však stále nejasný.


M 262.1183 se vrací z Malé Morávky pro další cestující do Bruntálu (27.12.2011,
poblíž zrušené zastávky Staré Město) © David Macrineanu

Trať je známá především pro své velké sklonové poměry. Zejména ze stanice Světlá Hora (605 m n. m.) vede trať stoupáním až 36 ‰ do zastávky Rudná pod Pradědem zastávka (735 m n. m.) a následuje prudké klesání o hodnotě až 44 ‰ do konečné stanice Malá Morávka (640 m n. m.). Kromě této technické zvláštnosti se dráha může pochlubit i tím, že se dvakrát stala filmovou hvězdou. V roce 1990 se tu proháněl Vlastimil Brodský se svou Matyldou coby Freonový duch. Nádraží v Malé Morávce se nakrátko stalo Květonicemi a ze strany od kolejiště dostala budova i nový kabát. Podruhé se zde filmaři zastavili na jaře roku 2009, kdy se morávecká stanice stala předlohou pro Bílý Potok Aloise Nebela.


Při troše fantazie si lze představit ponurou atmosféru Bílého Potoka © Zdeněk Macrineanu

Nyní se ale vraťme k akci samotné. Na betlémskou jízdu jsem vyrazil poprvé, tudíž jsem dbal rad zkušenějších a raději se vydal do Krnova, abych se pak v Bruntále nemusel tísnit v davu lidí. Krátce po půl jedenácté jsem se vydal Os 3501, tvořeným trojdílnou jednotkou Regionova, vstříc počátku mé další cesty. Na krnovské železniční stanici se již formovaly drobné hloučky cestujících vyhlížející zvláštní vlak, někteří i z nedalekého Polska. Historický hurvínek z roku 1955 vyrazil i s přípojným vozem směrem k Bruntálu krátce po půl dvanácté. Bez zastavení jsem se zanedlouho opět ocitl na původním začátku mé cesty. Zde skutečně očekávaly vlak zástupy lidí, především rodičů s dětmi, ale i z řad železničních nadšenců a fotografů.

Bez zájmu nezůstal ani ze strany místní televize. Ve stanici bylo nutné, kvůli změně směru jízdy, objet přípojný vůz. Souprava byla skutečně úplně plná a mnozí cestující se museli spokojit už jen s místy ke stání. Krátce po půl jedné se vlak vydal s pasažéry do Malé Morávky. Po krátkém zastavení v Rudné pod Pradědem a Světlé Hoře, následovalo za silničním přejezdem u Podlesí již výše zmiňované stoupání k zastávce Rudná pod Pradědem zastávka. Souprava nejprve začala zpomalovat, až zastavila úplně. Hurvínek se však nechtěl vzdát a zkoušel se vyšplhat do kopce znova a znova. Jenomže rezavé nepoužívané koleje to naprosto znemožňovaly.

Po několikátém marném pokusu, při kterém motorový vůz vydával nelíbivé zvuky, bylo rozhodnuto o odvěšení přípojného vozu a pokračování jízdy na konečnou bez něj. Pro uvízlé cestující se motoráček měl vrátit po vyložení vlastních cestujících. Po odlehčení hurvínek pokračoval k cíli své cesty a krátce před druhou hodinou dorazil na zdejší nádraží. Zde byl přivítán stylově Neckářovou písničkou Půlnoční reprodukovanou z radiomagnetofonu a podobiznou Aloise Nebela. Po krátkém pózování fotografům se hurvínek vydal pro zbylé cestující a ostatní se povětšinou vydali do centra obce k Schindlerově stodole.


Schindlerova stodola, místo konání živého betlému © Zdeněk Macrineanu

Jak již název akce napovídá: Jízda k betlému, měl být cílem cesty nějaký betlém. Ve skutečnosti se jednalo o kratší divadelní představení, zobrazující nelehký příchod Ježíše Krista na tento svět. Patrně z důvodu lepšího ozvučení, byly veškeré dialogy a vyprávění dopředu nahrané a reprodukovány z reprobeden. Po skončení představení jsem nahlédl do útrob Schindlerovy stodoly z roku 1937, která je kulturní technickou památkou. Uvnitř se nachází expozice zemědělských strojů, replika venkovské malotřídky a mnoho dalších zajímavostí týkající se života v této malebné vesničce.


Stoupání tratě od Malé Morávky © Zdeněk Macrineanu

Jelikož na propagačních plakátech byl oznámen čas odjezdu na 15:30, rozhodl jsem se k návratu na nádraží, ačkoli jsem měl silné podezření, že se odjezd opozdí. Což se také stalo a odjezd byl o hodinu odložen. Tím pádem byl dostatek času na zevrubnou obchůzku a zdokumentování okolí nádraží i části tratě. Kolem čtvrté odpolední byl oznámen odjezd pro první cestující k odvěšenému vozu, čehož jsem využil. Za několik málo minut jsme se opět ocitli na „ místě činu“ a za postupného smrákání jsme si přestoupili do chladného vozu.

Hurvínek nám opět zmizel a s přibývajícím šerem se zdálo čekání na jeho návrat nekonečné. Malá skupinka se pak soustředila do přední části vozu, kde bedlivě napínala uši a poslouchala vzdálené houkání. Z odposlechnutých rozhovorů bylo možno se dozvědět, že kdysi dávno lístek ze Světlé do Bruntálu stál jen 60 haléřů nebo jaká zde byla čilá nákladní doprava. Po několika desítkách minut se postupně objevovala tři jasná světla a po připojení vozu následovala již poklidná cesta do Bruntálu. Zde jsme v pořádku dorazili kolem šesté hodiny podvečerní a mně nezbývalo nic jiného, než se rozloučit se statečným hurvínkem a pln dojmů z netradiční cesty se vrátit do tepla domácí krbu.


Příjezd soupravy do stanice Bruntál, vlak dále pokračoval do Krnova © Zdeněk Macrineanu

I přes veškeré nesnáze je na místě poděkovat organizátorům akce a především „palubnímu“ personálu betlémského vlaku, jež si musel poradit s nelehkým úkolem. Závěrem bych chtěl i popřát celé trati, aby nezůstávalo jen u občasných jízd, ale houkání vlaku se zde ozývalo mnohem častěji. A na sám konec ještě jako malý bonus přidat odkaz na reportáž z akce, kterou natočila regionální televize.

Prameny a odkazy:

  1. Železniční trať Bruntál - Malá Morávka – Wikipedie
  2. Trať Bruntál - Malá Morávka na SPŽ
  3. Bruntál - Malá Morávka - neoficiální stránky o trati číslo 312
  4. Místní dráha Bruntál - Malá Morávka, Novák Daniel, Leštinský Mojmír, Bruntál 2001 - publikace ke 100. výročí trati

Úvodní snímek: Motorový vůz M 131.1454 v Malé Morávce © Zdeněk Macrineanu

Galéria

Súvisiace odkazy