Návštěva z východního Slovenska ve východních Čechách

Na něm jsem ostatně uvítal už povícero přátel z řad členů našeho klubu, kteří do metropole východních Čech zavítali buď v rámci cesty za něčím jiným nebo cíleně – ať už tím cílem bylo samo nádraží a provoz v něm či dokonce moje maličkost.Z některých takových setkání následně vznikly reportáže, jejich výběr najdete níže na této stránce v sekci Súvisiace odkazy. Tentokrát se mé sídelní město ocitlo na trase několikadenního putování našeho východoslovenského reportéra po kolejích SŽDC, o němž jsem se dověděl poprvé 13. července tohoto roku, kdy mi Ondrej odpověděl na volání o pomoc při zajištění příspěvků na naši hlavní stránku:

Faximile elektronické zprávy ze dne 13.7.2015

Protože jsem pochopitelně chtěl využít příležitosti a obětavého spolupracovníka z „dálného východu“ poznat osobně, dohodli jsme si setkání a vyměnili ještě několik zpráv. Cestujem dnes večer nočným vlakom R 614. Mám lôžko. V Bratislave som o 6.16. Z Bratislavy pokračujem do Břeclavi vlakom EC 174. Z Břeclavi cez Přerov do Olomouce vlakom R 805. Z Olomouce do Pardubíc vlakom EC 152. Z Pardubíc do Hradca Králové Sp 1848, ktorý má príchod do Hradca o 14.31. O 16.04 budem pokračovať vlakom Os 5514 do Ostroměře, napsal Ondrej krátce před odjezdem z domova. Tak jsem se 16. července vydal čekat vzácnou návštěvu z „ciziny“.

Odbavovací hala hradeckého hlavního nádraží v odpolední špičce © PhDr. Zbyněk Zlinský

Toho dne měla na východní Čechy uhodit další vlna tropických veder, ale naštěstí bylo v Hradci Králové dopoledne ještě pod mrakem a při mém cyklistickém přesunu na nádraží vál svěží větřík, takže teplota teprve atakující třicítku byla ještě snesitelná. Na panelu odjezdů bohužel nezvykle dlouho chyběl údaj o nástupišti, na kterém jsem měl čekat, tak jsem v odbavovací hale strávil více času, než jsem předpokládal. Ale posléze jsem se dočkal a mohl spolu s davem cestujících vyrazit vstříc spěšnému vlaku Pardubice - Jaroměř, jímž měl Ondrej přijet. Než se tak stalo, stihl jsem i cosi vyfotit – od odpadkových „eurokošů“ až po rychlík od Liberce.

843.012-6 přiváží R 1269 Liberec - Pardubice hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vlak nakonec přijel se zpožděním zvíci 5 minut (i když archiv aplikace GRAPP tvrdí cosi jiného), ale když ustalo rojení vystupujících a nastupujících cestujících kolem něj, peron se vyznačoval naprostým nedostatkem jakýchkoliv Ondrejů Krajňáků. Už jsem sahal po mobilním telefonu, abych se s absentujícím přítelem zkontaktoval a zjistil jeho polohu, když mne napadlo, že možná netoužil po snímku „mašinky, co jej dovezla“ a ani nepředpokládal (byť jistě mohl), že já naopak ano, takže z nějakých důvodů odešel do odbavovací haly. A skutečně jsem v ní vhodnou postavu na dálku zaznamenal – nejprve jen zrakem a posléze i fotoaparátem:

Ondrej (s batohem na zádech a taškou v levé ruce) vyhlíží z haly na Riegrovo náměstí
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Než jsem ji dohnal, Ondrej se vynořil z podchodu a konečně mohlo dojít k onomu slavnému setkání – které jsem si sice představoval jinak (a on asi také), ale hlavní bylo, že dobrá věc se podařila. Po přivítání mi zapózoval na úvodní snímek a pak jsme se spolu vydali zdokumentovat vše zajímavé, co se ve stanici právě nacházelo. Vzhledem k momentálnímu sedlu taktové dopravy toho nebylo moc, a tak můj host vzal zavděk i lokomotivami ČD Cargo, odpočívajícími ve šturcu na konci 3. nástupiště. S blížící se další celou hodinou však kolejiště opět začalo ožívat, čehož jsme se snažili v daných mezích možností oba fotograficky využít.

Fotící Ondrej v plné polní a v žáru slunce © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jak je zřejmé z předchozího snímku, můj přítel byl při uvedeném konání (na rozdíl ode mne) obtížen nelehkým zavazadlem a (stejně jako já) hojně ozařován a zahříván slunečními paprsky. Když k tomu přidáme dosud ne zcela rozchozenou nedávnou léčebnou úpravu jeho dolní končetiny, nebyl zrovna v kondici vhodné k pobíhání od vlaku k vlaku. Takže nám občas cosi (hlavně pro něj) zajímavého uniklo, ale nejzajímavější možný úlovek té denní doby jsme přece jen nepromeškali. Mám na mysli řazení spěšného vlaku číslo 1957, který tvoří motorová souprava jedoucí do Letohradu, spřažená se soupravou klasickou, směřující do Chocně.

Souprava Os 5165 Týniště n.O. - Choceň odjíždí na konci Sp 1957 směr Letohrad
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když taktový vrchol opět pominul, vyšli jsme před výpravní budovu, kde Ondreje hned zaujalo množství zaparkovaných jízdních kol, což považoval za cosi v jeho kraji nevídaného. V Košicích se prý do pedálů opírají jen sportující „bikeři“ a nuzující „socky“ – a ne běžně se přepravující veškerenstvo, jak je vidět v Hradci Králové. A abychom zůstali u nastoleného tématu, odvedl jsem svého přítele kousek opodál, kde se vypíná cyklistický (doposud ještě víceméně) unikát v podobě parkovacího domu pro kola. A měli jsme kliku, že do něj zrovna umísťovala své vozidlo jedna slečna, takže jsme mohli průběh jeho použití vidět a zaznamenat.

Ondrej sleduje použití parkovacího domu pro kola v praxi © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pak jsme se vydali na krátkou procházku k terminálu hromadné dopravy, kde Ondreje zaujalo opět rozsáhlé parkoviště bicyklů, ilustrující zcela specifické královéhradecké pojetí systému P+R. Po krátké prohlídce haly MHD s jejím kulovým dispečinkem jsme se vrátili k hlavnímu nádraží, tentokrát trolejbusem. Můj host zprvu nechápal, že doprava v tomto úseku je bezúplatná, ale pak se podrobil. Už měl toho šlapání s batohem na zádech dost a rád se posadil i na ten kousek jízdy. A pak znovu, na lavičku ve stínu jednoho ze stromů oživujících přednádražní prostor. Na ní jsme v družném hovoru setrvali až téměř do času Ondrejova odjezdu.

Ondrej odpočívá ve stínu před nádražím © PhDr. Zbyněk Zlinský

K němu měl posloužit Os 5514, na který však nenastoupila zřejmě (alespoň podle předcházejícího odkazu) obvyklá Regionova, ale souprava orchestrionu s přípojným vozem. A to ještě poněkud zvláštním způsobem – vůz 810.597-5, který přivezl Os 5511 z Turnova, přívěšák neobjel, jak jsme původně předpokládali, ale odjel do dálav a místo něj se do čela vlaku ve směru opačném postavil motorák 810.058-8. To vše se jistě mohlo odehrát i rychleji, než v tomto pořadí, a Ondrej se začal strachovat o svůj přestup v Ostroměři. Naštěstí pak neviděl, že na odjezdovém informačním panelu vlaku naskočilo zpoždění 5 minut, protože už v něm seděl.

Vlaku Os 5514 do Turnova naskočilo zpoždění na odjezdu © PhDr. Zbyněk Zlinský

To manifestované zpoždění bylo způsobeno opožděným příjezdem jednoho z přípojných vlaků a když těch pár přestupujících od něj přichvátalo, zdálo se být všechno v relativním pořádku. Jenže nebylo – strojvedoucí zjistil, že nemůže odjet, protože se nedovřely dveře přípojného vozu. Vystoupil, šel je zkontrolovat po levé straně soupravy, vrátil se na stanoviště, zase je opustil a hledal chybu na straně pravé. Po chvilce toho pro nezúčastněného pozorovatele možná poněkud komického procesu, do něhož se posléze zapojil i vlakvedoucí, bylo dosaženo nápravy a vlak se mohl dát do pohybu – volno na odjezdovém návěstidle měl ostatně už dávno.

Os 5514 Hradec Králové hl.n. - Turnov je konečně hotov k odjezdu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dovedu si představit, že Ondrej na svém místě ve vlaku trnul nepokojem, i když jsem jej při loučení uklidňoval, že v Ostroměři, kde měl přestupovat na Os 5715 do místa svého přechodného pobytu v Lázních Bělohrad, na sebe vlaky vždy čekají. I když Hradec Králové opustil s právě desetiminutovým zpožděním (v systému GRAPP mírně redukovaným), do cíle své dvoudenní cesty dorazil nakonec v pořádku. Já jsem jej na odjezdu vyprovázel s přáním, aby mu i další plány jeho putování vycházely a mohl tak do našeho internetového magazínu přispět reportážním popisem jejich úspěšné realizace. A s poděkováním, že mne navštívil.

Opožděný Os 5514 Hradec Králové hl.n. - Turnov odváží Ondreje © PhDr. Zbyněk Zlinský