Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

» Návrat

Pridané: 2.6.2018 8:00
Autor: Mgr. Jiří Mazal, nick: » Etienne

Za vlaky do Transylvánie – 2. díl V druhém díle našeho cestopisu se podíváme do největšího důlního muzea na světě – Salina Turda, povozíme se tramvajemi v Kluži a prozkoumáme i rumunskou pestrou železniční dopravu, zahrnující vedle rumunských vozidel různé západní ojetiny. Pak se vydáme na dlouhou cestu až do Česka.

 

 

 

 

Po noci v hotelu Tivoli v městečku Câmpia Turzii mířím před vlakové nádraží, odkud jezdí maršrutky do Turdy. Železnice sice vede do Turdy také, ale již bez osobního provozu. Nestojím ani pět minut, a už nastupuji do midibusu, kde mi řidič prodává jízdenku za 4,5 Lei (25 Kč). Po cestě se objevuje revizor, který nejen že všem zkontroluje jízdenky, ale zejména důkladně zkoumá řidičův jízdenkový bloček. Turda se svými 57000 obyvateli mi přijde jako neuvěřitelně roztahaná - jedeme několik kilometrů zástavbou, než konečně vystupuji v historickém centru kousek od hlavního náměstí typického podlouhlého uherského střihu.


Mapa Rumunských železnic s projetými tratěmi, červeně autobusem © bueker.net

Naivně jsem si myslel, že se k dolům dostanu cestičkami přes kopec, a nebudu tak muset chodit po poněkud dlouhé hlavní cestě. Vysupěl jsem po štěrkových cestičkách s venkovskou zástavbou až na kopec, a přímo přede mnou byl vchod do dolů. Jenže taky výstražná cedule zakazující další vstup a především místo cesty zela obrovská jáma. Zamířím ještě ke starému vchodu, ale ten je v rekonstrukci a nedá se použít. Vracím se na hlavní cestu s úmyslem dojet alespoň do centra místní MHD, která jezdí v docela častých intervalech a se zajímavými vozidly, najde se i patrový autobus. Na zastávce je dokonce automat a pro jistotu i bábuška v budce. Prodává mi lístek za 4,5 Lei, tedy stejně, jako za 10 km cesty z Câmpia Turzii! Ještě než ho stihnu využít, všímám si odstaveného taxíku. Ten mě doveze až k dolům, cena je přitom 12,7 Lei (75 Kč) za nějakých 5 km. Taxametr je samozřejmě zapnutý a dostanu z něj i účtenku. Jak posléze zjišťuji, k dolům jezdí i autobus (viz plánek sítě), mimo sezónu ovšem v poněkud řídkých intervalech ca 80 minut. Z centra je to k dolům přes 3 km a pěší cesta to nebude velmi příjemná, hlavní silnice bez chodníků.

Solné doly Salina Turda jsou někdy dokonce označovány za nejkrásnější podzemní místo na zemi. Každopádně se jedná o největší důlní muzeum na světě (větší než Wieliczka). Po zaplacení vstupného 30 Lei (170 Kč) se po dole pohybujete volně bez průvodce. Více než sto metrů pod zemí objevuji zábavní park s ruským kolem, kuželkami i minigolfem. Celek obdivuhodně osvětlují zářivky visící ze stropu. Ještě níže, v dole Terezia, se nachází jezero s futuristicky vyhlížejícím přístavištěm, kde se můžete svézt na loďkách. Efektním nasvícením se dosáhlo úžasného výsledku. Plný dojmů vycházím na povrch, a jelikož mi autobus právě ujel, nechám si přivolat taxi zpět do centra. Taxikář mě aspoň vyklopí přímo u maršrutky jedoucí do města Cluj-Napoca, česky Kluže, vzdálené ca 30 km.


Salina Turda, důl Terezia, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Kluž (maďarsky Koloszvár) s 320 tis. obyvateli je kulturním centrem Transylvánie (či synonymicky Sedmihradska) a žije v něm silná maďarská menšina. Město ostatně patřilo Maďarsku až do roku 1918, a pak znovu za druhé světové války. Centrum tak připomíná uherské velkoměsto a má zcela jinou podobu než Sibiu. Maršrutka mě vyklopí na okraji městského jádra, na jehož centrálním náměstí se zrovna odehrává mohutná studentská manifestace. Ve městě se částečně dochovaly městské hradby a asi nejvýznamnější stavbou je rodný dům Matyáše Korvína, uherského krále. Jeho socha na koni, šlapajícím po tureckých korouhvích, se ostatně tyčí na hlavním náměstí.

Kluž má rozvinutý systém městské dopravy, který zahrnuje vedle autobusů i trolejbusy a tramvaje. První setkání s nimi nebylo zrovna příjemné. Nádraží je od centra poměrně vzdáleno, tak nastupuji do tramvaje a chci si koupit lístek. Řidič je doslova „zariglovaný“, s koupí neuspěju. Ptám se ostatních cestujících na „bilet“, dočkám se jen nechápavých pohledů. Raději si vystoupím, zkusím to v autobusu. Řidič jen odvětí „automat“, já na to roztrpčeně, vždyť tady žádný není! Nakonec dojdu na nádraží pěšky, a tam spatřuji „automat“ – bábušku v budce přímo na tramvajovém nástupišti. Nutno říci, že automaty se u nádraží nachází také, dokonce dva, v síti je jich však celkem pomálu a víc je snad těch budek s bábuškami. Zakupuji dvě jízdenky, což se ukázalo příliš velkorysé – každou jízdenku je totiž možno orazit dvakrát. K mání je i celodenní varianta.


Cluj-Napoca, Str. Bucium, tramvaj KT4D, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Bezesporu potěšující je, že město soustavně investuje do modernizace své MHD. Tramvaje tu začaly jezdit roku 1987 a na jediné, 12 km dlouhé trati jsou provozovány tři linky č. 100–102. Dnes převažují ex-berlínské a ex-postupimské vozy KT4D, KT4DC, KT4DM z produkce ČKD Tatra. Některé prošly i větší rekonstrukcí. Roku 2012 dorazily i čtyři nízkopodlažní článkové Pesy typu 120Nc (PESA Swing). Tramvajová infrastruktura je podobně jako ta trolejbusová v optimálním stavu, v minulých letech byla kompletně modernizována.

Mohutných investic se dočkala trolejbusová doprava. Na celkem sedmi linkách jezdí na 80 vozidel, většinou nízkopodlažních odpovídajícím západním standardům. Do skříní zahraničních výrobců (Renault, Citelis, Iveco) je montována rumunská elektrická výzbroj firmy ICPE-SAERP.

Tramvají se svezu na konečnou Strada Bucium, kde se nachází vozovna, trať však vede nudnou městskou zástavbou a obrázky z rumunského venkova jako v Aradu nečekejte. Chci však ještě okusit něco z rumunské železniční dopravy, a proto zakupuji lístek do zastávky Răscruci ležící na dvoukolejné elektrifikované trati směr Dej. Předtím však ještě prozkoumávám pestrý nádražní provoz se západními ojetinami. Jako z německé lokálky vypadá řada 92 (ex-DB 628), známá i z našeho prostředí (Arriva, GW Train Regio). Uchovala si červený nátěr a pouze logo DB nahradilo logo IRC dopravce InterRegional Călători. Do nového nátěru se naopak oděla pro nás exotická jednotka řady 78-32, původně nizozemská řada 3200 z roku 1981 dopravce Transferoviar Călători.


Cluj-Napoca, lokomotiva ř. 41, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Pak už je k mání rumunská „klasika“ v podobě šestinápravových strojů řad 40 a 41 vyrobených v rumunské lokomotivce Electroputeredle dle licence švédské firmy ASEA. Jelikož v Kluži elektrifikace končí a dále na západ je provoz zajišťován výhradně diesely, nechybí ani mohutné šestinápravové dieselové lokomotivy řad 63 až 65, což jsou různě modernizované „Sulzery“ s dosazenou novou skříní a elektrickým vytápěním vlaků.

Soupravy jsou však za těmito výkonnými stroji mnohem skromnější – často v počtu pouhých dvou vozů, a to jak v místní, tak i v dálkové dopravě. Efektivita tak silně pokulhává. I mnou vybraný osobák má pouhé dva vozy, tentokráte vytížené téměř k 100 %. Prvních ca 10 km je společných jak pro trať na jih směr Teiuș, tak i na sever do Deje. Až za stanicí Apahida se odpojujeme. Răscruci je typická venkovská zastávka již značně zdevastovaného vzhledu, nástupiště spíše tušíte. Za 10 minut však již přijíždí vlak z protisměru, který mi udělá radost – je totiž tvořen modernizovanými patrovými vozy, pocházejícími z produkce východoněmecké vagonky Waggonbau Görlitz. Látkové sedačky s plastovou skořepinou vypadají značně sešle, nechybí však první třída v přízemní části. Jízdenku mi prodává průvodčí a je to pravý závan obřadu z minulosti – nejprve vyhledá počet kilometrů, potom cenu, a nakonec dostanu jednu kopii jízdenky.


Cluj-Napoca, lokomotiva ř. 40 a jednotka ř. 78-32 (ex-NS ř. 3200) z r. 1981 dopravceTransferoviar Călători, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Po noci strávené v penzionu Junior kousek od nádraží mě čeká celodenní putování z Kluže až do Olomouce, které přitom stojí až neuvěřitelně nízkých 27 €. V maďarském e-shopu MÁV stačí zakoupit jízdenku Cluj – Budapest za 15 € (musí se vyzvednout v Maďarsku), a v českém pak Budapest – Olomouc za 12 €. Před dvěma vozy MÁV tentokráte brumlá modernizovaná lokomotiva řady 82 (základem je původní FAUR řady 80), která obdržela motor Caterpillar a zařízení pro elektrické vytápění vlaků. Dlouho ale s tímto zázrakem techniky nejedeme – hned v příští stanici nečekaně zastavujeme a stojíme. Trvá dlouhých 80 minut, než přijede z nedalekého depa náhradní lokomotiva. Depo je mimochodem dobře viditelné z tratě a vedle „Sulzerů“ v něm odpočívala i řada „Desir“, některé s vypadnutými dveřmi.


Mechanická návěstidla v jedné ze stanic do Oradei, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Konečně se pohneme dále a uháníme stále se zužujícím údolím řeky Sebeș. Nechybí ani řada tunelů a některé stanice jsou ještě vybaveny mechanickými návěstidly. Trať samotná je částečně dvoukolejná. V pohraniční stanici Episcopia Bihor je rumunská pasová kontrola takřka bleskurychlá, ač si doklady odnáší sebou, a zpoždění se daří zkrátit zejména v maďarském Biharkeresztes. Výměna lokomotivy a pasová kontrola trvá naštěstí méně než deklarovaných 40 minut. Vlak se zcela zaplní a maďarským zemědělským venkovem dojedeme k hlavní trati v Püspökladany, kde dostáváme elektrického „Tauruse“ řady 470. S necelou hodinou zpoždění dorazíme na budapešťské nádraží Keleti. Celou cestu přitom zůstáváme pouze dvouvozoví. Před sebou mám už jen opětovný otravný přesun na Nyugati a jízdu domů. Zajímavý zážitek mi již přivodí pouze Bratislava, kdy si lebedím v prázdném jídelním voze JLV na večeři. Příjezdem do Bratislavy je však jídelák zaplněn do posledního místa a číšník má plné ruce práce.

Z původně plánované větší akce jsem nakonec v Rumunsku strávil jen tři dny, ale doufám, že ne naposled a opět se do této krásně země plné příjemných lidí podívám.

Úvodní snímek: Cluj-Napoca, motorová jednotka ř. 92 (ex-DB 628) dopravce IRC, 8.5.2018 © Jiří Mazal

Mgr. Jiří Mazal


Galéria k článku

Počet: 41     Stránky: / 2        

Foto Turda, centrum města, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Turda, místní MHD, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Plán MHD Turda, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Salina Turda, vchod, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Salina Turda, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Salina Turda, Rudolfův dvůr, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Salina Turda, Rudolfův dvůr, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Salina Turda, Rudolfův dvůr, 9.5.2018 © Jiří Mazal

Foto Salina Turda, důl Terezia, 9.5.2018 © Jiří Mazal
nasledujúce obrázky »




Súvisiace odkazy

Diskusia

Pozn.: Názory diskutujúcich sa nemusia zhodovať s názormi VLAKY.NET.

Ak chceš pridať diskusný príspevok, musíš byť prihlásený.

» Pridaj diskusný príspevok s obrázkom

Príspevky: 14         Výpis:    
» Salubia Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 415 5.6.2018 20:51
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

Jo, tak přesně takhle si představuju za 4 měsíce nákup jízdenek v Tlemcenu, Oranu nebo Säidě :-)) (protože moje svépomocná francouzština mi bude houby platná).



» Etienne Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
ČLEN REDAKCIE
Príspevky: 1 028 5.6.2018 17:51
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

Bleep: já prostě řekl "bilet" a ukázal prsty kolik

» Bleep Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 22 5.6.2018 15:30
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

Nevzpomínám si přesně, ale mám pocit, že kombinaci "bábuška+moderní automat" (jako tu na té fotografii ze zástávky trolejbusu u letiště) jsem v Kluži viděl vícekrát (říjen 2016). Ale jízdenky jsem zásadně kupoval u bábušek, neb moje rumunsky pronesená žádost (určitě se špatnou výslovností a špatnou gramatikou) v nich vždy vyvolala úsměv, a to mne potěšilo.
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

» Kajman77 Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 109 5.6.2018 11:57
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

K tomu pravopisu a rumunštině/moldavštině - podle mě je to pravda obojí. Rumuni zavedli změnu pravopisu nahrazením I se stříškou za A se stříškou, ale Moldavsko zřejmě tuto změnu nezavedlo. Takže je pravda jak Rumunsko/Moldavsko, tak starší/novější pravopis.

» Etienne Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
ČLEN REDAKCIE
Príspevky: 1 028 5.6.2018 9:48
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

Bueker.net mi také nějakou dobu nešly, a pak to zase naběhlo. Ale jednoduše zastarávají. Osobně jsem v Německu koupil velkou nástěnnou železniční mapu Evropy (a spousty přilehlých zemí) a mám ji naskenovanou, takže si třeba kousek "vyříznu".
Těm bábuškám v budce se také divím, v té Turdě to bylo do očí bijící - automat a bábuška spolu.

» Salubia Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 415 5.6.2018 8:58
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

V Rumunsku bývalo levně tak zhruba do roku 1998 - 2000, pak se ceny začaly pomalu zvedat (naše platy taky, naštěstí).
buekers maps mi chodí, někdo to asi obnovil. Nicméně jsou hodně zavádějící, řada věcí je už jinak (zejména v Africe, Asii, ale i jinde).


» Twix Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 687 5.6.2018 7:40
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

Díky za pěkný cestopis s tipy na výlet, rád bych se podíval do Kluže i do Sibiu. Dají se ještě někde najít ty železniční mapy z bueker.net? Na tom webu už neexistují. Nebo je nějaký podobně kvalitní a přehledný materiál pro evropské země?

Ceny v Rumunsku mi přišly také podobné těm našim, ceny jízdenek bych moc nesrovnával, to bývá trochu zavádějící. Moje boty odmítly chodit v Bukurešti po děravém chodníku a odpadla mi podrážka, musel jsem se otočit na podpatku (na tom co mi zbyl) a dojít pro nové do Deichmanna - a přišly mi spíš mírně dražší než jaké bych koupil v Deichmannu u nás.

Bábušky v budce, které prodávají jen jízdenky na MHD, jsem měl tu čest poznat v Temešváru. Na webu dopravního podniku je seznam prodejních míst, je jich relativně dost a přijde mi že tento systém je relativně drahý na provoz. Hned vedle budky s jízdenkami bývá nějaká trafika, nemohli by jízdenky prodávat rovnou tam? Zajímavé je, že veřejný jízdní řád měl jen podobu intervalu (třeba i 90 minut...), ale na zastávce je displej s nejbližšími odjezdy a na webu se dají najít online polohy spojů...

S tou změnou pravopisu, zmíněnou v minulém článku, jsem na to také už dříve narazil - A se stříškou je novější verze I se stříškou a čte se to stejně (ovšem jinak než A s takovou obrácenou stříškou). Ve tvém dřívějším článku z Moldavska byly na fotce dvě cedule s názvem ulice pod sebou, jednou A a jednou I, bylo to prezenzováno jako rumunština a moldavština, ale spíš jde o starší a novější pravopis.

» kamilk Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 2 318 4.6.2018 17:52
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

Ďakujem.

» Etienne Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
ČLEN REDAKCIE
Príspevky: 1 028 3.6.2018 19:51
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

kamilk: cenová úroveń mi připadla tak zhruba stejná, něco třeba bylo levnější, ale nějak výrazně tedy ne.

» kamilk Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 2 318 3.6.2018 18:54
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Za vlaky do Transylvánie – 2. díl

Pekná cesta, Rumunsko by som si tiež chcel niekedy prejsť. Ďakujem aj za tip na soľnú baňu, nevedel som o nej.
Ako je to všeobecne s cenami v Rumunsku? Porovanteľné ako u nás, alebo citeľne nižšie?

nasledujúce príspevky »