ShŠŠ – Shalomkova šílená šotoškola, díl druhý: fotografie

Pravidlo 1 - zní dívat se na své dílo cizíma očima.

Začátečníkům doporučují dívat se na weby, kde fotografové zveřejňují své příspěvky a nejprve v tom hledat inspiraci, jak by asi měla fotka vypadat. Dívat se kolem sebe, které místo má své kouzlo a minimum rušivých elementů, aby zvěčněný objekt nebyl pak na snímku utopený. Než budete dávat fotku ven… (tedy zveřejňovat ji někde na webu) zkuste se na ni sami podívat kritickýma očima. Nikdo učený z nebe nespadl, ale proč si hned dělat ostudu špatným snímkem. Teď nemyslím kompozičně, ale technicky špatným. Stačí se jen podívat, v jaké skladiště zmetků se proměnila galerie vlakpage, kterou někteří jedinci zasypávají neostrými, černými fotkami kousků lokomotivních skříní.

Pravidlo 2 - zní pečlivě vybírat místo.

Obecná teze zní nefotit proti slunci (ještě se k tomuto tématu vrátím). Takže dle možností hledáme místo, kde budeme mít slunce v zádech, případně v takovém postavení, že nám nenabídne před objektiv část lokomotivy ve stínu. Je-li den bez ostrého slunečního svitu, máme situaci usnadněnou.

Místo focení, kde se rozhodneme fotit, by mělo samo o sobě už bez vlaku mít jakousi vypovídací hodnotu, tedy vybíráme části krajiny, které nás nějakým způsobem zaujmou. Namátkou viadukt Dolní Loučky, Hrad u Strečna a spousta dalších. Ale samozřejmě existují i nesčetná další místa. Lze je vypozorovat i z jízdy vlakem (nejlépe na stanovišti strojvedoucího), něco naznačí mapy, letecké snímky atd. Doporučuji www.mapy.cz, www.mapy.sk, kde zejména česká stránka nabízí kromě klasické mapy i letecký snímek pro konkrétní představu o místě. Osobně když se vypravím na focení, tak předběžně zvolené místo ještě různě obcházím, abych našel ten nejlepší pohled. Tedy ve zvolené oblasti se porozhlédnu a zkoumám několik různých pozic a pohledů, než si řeknu: to správné je o 20 metrů vlevo.

Pravidlo 3 - pozor na rušivé prvky.

Sem patří především sloupy trolejového vedení. Ovšem vyfotit elektrickou lokomotivu při jízdě bez kulisy sloupů pochopitelně není možné. Takže jdeme do kompromisu. Prioritou je proto snaha fotit tak, aby se lokomotiva o sloup neopírala nebo aby sloup nevyrůstal z její skříně. Samozřejmě, jsou případy kdy to není možné, ale základem musí být, aby při pohledu na snímek oči jako první zaregistrovaly lokomotivu, a ne sloup z ní trčící. Totéž platí o komínech apod. Prostě, při pohledu na obrázek musí oko diváka nejprve přitáhnout objekt, na kterém při focení záleží autorovi, a ne nějaký rušivý prvek, který fotograf nedokázal volbou místa eliminovat.

Pravidlo 4 - Lidé na snímcích:

Jestliže fotka znázorňuje realitu provozu, pak lidé nevadí. Pravda, pokud jde o fotku historické parní lokomotivy do archivu, tak asi rodiče, zvěčňující si dítě na chůdkách u dýmnice asi nejsou to pravé ořechové.

Pravidlo 5 - charakter snímku:

Jiné nároky budeme mít na dokumentační snímek, tedy třeba focení popisů lokomotivy pro účel výroby modelu, nebo zachycení nějaké mimořádnosti. Jiná budou na focení všedního provozu, jiné pro focení nostalgických jízd a jiné pro umělecky laděné snímky.

U dokumentačního snímku je prioritou, splnění účelu. Tedy kompozice jde stranou, ale důležité je, aby byly dostatečně zachyceny potřebné jevy. Focení všedního provozu už klade nároky na kompozici, harmonii fotografovaného objektu a jeho okolí, či naopak potřebný kontrast a dominanci. Focení nostalgických jízd je pak specifikem. Jestli chceme snímek, evokující historii, pak i místo jeho pořízení musí být náležitě vybráno. Těžko fotit páru s hvězdou na dýmnici a soupravou historických vozů pod kulisou kopce s vysílačem operátora mobilních telefonů. Takže v tomto případě je rozvaha při výběru opravdu nutná. Umělecké snímky jsou pak už naprostým specifikem, protože záběr musí jako umění hodnotit nejen autor.