S babičkou výlučně za Krakonošem
8.4.2008 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský
Babičku vlastní nemám, skrze poměr vnukovský už ne, díky svému (zatím nerealizovanému) dědkovství pak ještě ne. Promptně ji dodaly České dráhy, které mi ji nabídly jako vhodné vozidlo k cestě do Krakonošova kraje a za ním samým. Náš státní železniční dopravce se dokonce postaral o přítomnost vládce hor a zajistil i výlučnost onoho výletu - prostřednictvím náhradní autobusové dopravy pro výlukové práce na trati ve finální fázi mé pouti.
Zase po čase jsem utrpěl akutní nutkání někam železničně vyrazit. Důvodů (či záminek, kterak to bylo chápáno doma) jsem pro to měl několik – a každý z nich byl postačující. Především jsem měl už plné zuby neustálého vysedávání doma u počítače, editace cizích příspěvků pro VLAKY.NET (i když obecně tuto práci dělám rád) a vlastně jen virtuálního kontaktu s děním železničním. Jistý příspěvek od jednoho z mých mladých reportérských nástupců, který nás provázel svými jarními prázdninami, mne navnadil k návštěvě Trutnova a jeho přívětivostí personálu slynoucího depa. K tomu směřování přispěla i informace o další výlukové činnosti mezi Malými Svatoňovicemi a Trutnovem hl.n., která slibovala (nakonec nepříliš oprávněně) nějaké zajímavosti s tím spojené.
V neposlední řadě jsem hodlal vyřešit s konečnou platností onen problém snímků záhadně mizejících z mého nového digitálního přístroje, který mne potrápil ve finále mého výletu minulého. Vzpurná paměťová karta při dalších testech totiž klekla úplně a odebrala se v rámci reklamačního řízení k dodavateli. Nicméně pořád tu byla možnost, že je chyba na straně fotoaparátu, což jsem hodlal ověřit na něčem méně závažnějším a dopravně méně nákladném, než by byla nějaká neopakovatelná akce typu narozenin našich stránek (a mých, které hrozí téhož dne). Pak by totiž nepochybně po kolapsu záznamového zařízení následoval kolaps mého psychična a patrně i fyzična.
Takže jsem se za kalného ještě sobotního rána sbalil a vyrazil vstříc novým zážitkům. Jeden z nich mne čekal hned na královéhradeckém hlavním nádraží, kde mi České dráhy, obdobně jako při cestě minulé, přistavily k pózování další nový exemplář rostoucí flotily řídicích vozů řady 954.2. S nejnovějším trutnovským přírůstkem Kozlíkem jsem ještě neměl tu čest. Kdyby se věci vyvíjely stejně jako před 14 dny, tak bych se jím i svezl. Jenže na spěšném vlaku do Trutnova byl tentokrát řazen „katr“ s vozem řady 053. Značně okoralým, jak jsem zjistil při jeho nechtěném využití, když díky mému pobíhání s foťákem po nástupišti cílevědomější cestující zatím obsadili všechna výhodná místa v Babičce, jíž bylo vedení tohoto spoje svěřeno.
Ne že by onen vůz nebyl čistý a trpěl nějakými vadami na standardní podobě interiéru – jen jeho okna byla bohužel neotevíratelně zadřená a nemohl jsem jich tedy využít k pořízení nějakého zajímavého snímku. Třeba slušně velkého stáda srnčí zvěře, které se rozhodlo kdesi u České Skalice dát šanci dovozu zemědělských produktů z chudších zemí skrze spásání ještě drobného osení. Nebo železničních vozidel, s nimiž jsme tu a tam křižovali či kolem nich projížděli ve stanicích. Ale našly by se i jiné záznamu hodné objekty v krajině postupně zalévané slunečním svitem, zcela v souladu s prognózou rosniček. Ovšem v tomto souladu byl posléze i výhled na krajinou v mlhách a pod oblohou mračnou, jak jsme opouštěli nížinu a stoupali k horám.
Naše putování po kolejích skončilo, jak už jsem naznačil v úvodu, v Malých Svatoňovicích, protože ve dnech 3. – 12.4.2008 v době od 7:20 do 15:40 hod. je v následujícím úseku vyloučen provoz vlaků pro opravu trati. Náhradní autobusovou dopravu podle výlukového jízdního řádu zajišťuje firma Jan Mrázek. Já jsem ovšem jejích služeb bezprostředně po vystoupení nevyužil a přistavené autobusy jsem si nechal „ujet“. Rozhodl jsem se využít možnosti prohlédnout si zdejší železniční stanici, kterou jsem už mnohokrát projížděl, ale nikdy zde vlak neopustil. Nakonec do odjezdu dalšího spoje mi zbývala právě hodina.
Využil jsem jí k procházce kolem staničních objektů i po širším okolí železniční stanice, pozorování minimálního dění v kolejišti – a též k letmému seznámení se zdejší kočkou nádražní, abych učinil zadost tradici našich reportáží. Vzhledem k tomu, že obec je spjata s bratrskou dvojicí Karla a Josefa Čapka, zajímal jsem se také o to, zda na ni pamatovali i zdejší nádražáci. Pamatovali, i když už dávno a příslušná výzdoba je poněkud omšelá. Ostatně jako celé nádraží – i když ona omšelost v sobě rozhodně nezahrnuje nějakou špínu či jiný nepořádek. Jinak je jistě zajímavé. že Malé Svatoňovice jsou dnes větší než sousední Velké Svatoňovice (které také mají jen železniční zastávku), což nesouvisí ani tak s bratry Čapkovými, jako spíš s někdejší zdejší důlní činností.
Krátce po 9. hodině se ozvalo v dáli zahoukání a s mírným zpožděním do stanice dorazil trutnovský Rudý ďábel 750.285-9 v čele R 651 Praha-Vršovice - Trutnov hl.n. Teď už jsem rozhodně otálet nehodlal, takže jsem pořídil jen něco málo snímků a zaujal místo v jednom z autobusů pana Mrázka. Náhodou jsem si vybral dobře, protože tento vůz nevezl žádné cestující do mezilehlých zastávek své trasy, v důsledku čehož jsme mohli k cíli směřovat „nábližkou“. Druhou výhodou pak bylo nesporně to, že autobus byl relativně (tedy krom prasklého čelního skla) v pořádku. Což se nedalo dost dobře tvrdit o dalším voze tohoto spoje, který jsme předjížděli stojící v oblacích zárodku ekologické katastrofy linoucí se z motoru.
Na trutnovské hlavním nádraží jsem se nejprve vrhl do dokumentace všeho, co v kolejišti stálo nebo jelo. Popisem spatřeného vás unavovat nebudu – daleko výmluvnější jsou zajisté připojené fotografie. Totéž ostatně platí i o mé následné návštěvě místního depa, tedy dnes provozní jednotky ČD DKV Česká Třebová a provozního pracoviště ČD Cargo provozní jednotky Česká Třebová SOKV Ostrava. Tady jen zopakuji to, co jsem naznačil v úvodu na základě předchozích zkušeností – na rozdíl od některých jiných pracovišť obdobného typu jsou trutnovští „topírenští“ zaměstnanci k návštěvám vlakofilů velice vlídní.
Kdybyste měli čas a chuť porovnat fotografie z depa s těmi, které jsem pořídil roku minulého, jistě by vám neuniklo, že zdejší koleje jsou prosty odstavených vraků. Nějaká taková vozidla jsem zahlédl kousek za depem a díky tomu, že jsem je neváhal navštívit, objevil jsem zde i novou myčku kolejových vozidel. Byl pomalu čas oběda, počasí se prozářilo sluncem a tak jsem mohl jen poděkovat neznámým vandalům (nebo možná ani ne), kteří pro složení mého znaveného těla na místě uchystali sedačku „vyzískanou“ z nějakého vozu. Mé nadšení z přízně osudu sice poněkud zkalil objev nikoliv nevýznamného kvanta vazelíny, která se cestou po depu nějak dostala na nohavici mého oděvu, ale jinak tam bylo hezky.
Tedy až na to, co jsem už vypozoroval dříve: jakmile se šotouš uvede do klidového stavu poblíž kolejí, zaručeně za chvíli po nich kolem něco zajímavého prohučí. A to se stalo nevyhnutelně i mně, takže jsem si mohl jen nadávat, co jsem prošvihl zcela a co nafotil k nekoukání. Ale takový je už život. Ostatně zajímavé objekty nejezdily jen po hlavní trati, ale objevovaly se postupně i v depu, takže jsem mezi nádražím a někdejší výtopnou putoval opakovaně (to uvádím coby komentář ke galerii, která by se vám mohla jevit časově neuspořádaná). Jeden z mých výletů do depa se odehrál i v rámci stopování Krakonoše v titulku slíbeného.
Sice jsem se takto naběhal dost, ale zjevně jsem ještě nebyl dostatečně unaven – takže mne napadla delší „zdravotní procházka“ na zažití oběda z batohu. I vykročil jsem k dalšímu zdejšímu nádraží, jež nese název Trutnov střed. Opět je to stanice, kterou jsem před tím znal jen z okna vlaku a upoutala mne už v minulosti svým kolejištěm s návazností na okolní systém vleček. Vzdálenost obou stanic činí 3 tkm, ale vzhledem k tomu, že jsem po kolejích pochopitelně nešel, procházka se protáhla. Navíc mne vedla trasou značně nudnou a vlivem hustého silničního provozu také nepříliš příjemnou. Proto jsem ještě před dosažením odbočky k nádraží odbočil takříkajíc po čichu ke kolejím.
Vcelku jsem se trefil a po okraji regenerovaného brownfieldu Trutnov–Poříćí dosáhl trutnovského zhlaví stanice. Pravda po pěšině nepříliš legální a asi k velké radosti několika mužů, kteří skryti za odstavenými vagóny cosi nakládali (možná také nepříliš legálně) na přívěs svého auta. Za povšimnutí jistě stálo, že když spatřili mou postavu nořící se z roští s fotoaparátem na krku, pocítili zjevně nutkavou potřebu urychleně odjet. A já jsem přitom trpěl jen nutkavou potřebou složit své znavené údy k alespoň letmé regeneraci na vhodně opodál zasazený kilometrovník.
Pokud jde o další můj pobyt v této podivné rychlíkové železniční stanici, která má sice výpravčího a kočku nádražní, ale nikoliv už osobní pokladnu, odkáži vás opět na připojené fotografie a popř. pro základní orientaci i mapku, kterou jsem pro vaše pohodlí vyřízl z Atlasu drah České republiky 2006-2007. Když jsem zrovna neměl co pozorovat a fotit, dumal jsem, co dál. Mé ubolené nohy hlasitě promlouvaly pro variantu využít nejbližšího spoje směr domov, má vláčkařská duše pak prahla po dalších zážitcích. Ač materialista, poslechl jsem tentokrát svůj princip duchovní a nehledě na protesty jeho fyzického nositele vydal jsem se zpět na trutnovské hlavní nádraží. Tentokrát už dílem kolem kolejí, takže se mi podařilo nejen úspěšně trasu zkrátit, ale také něco zajímavého digitálně zachytit.
V žst. Trutnov hl.n. jsem byl právě dost brzo na to, abych tady ještě něco vyfotil, mimo jiné i nástup hnacího vozidla na pražský rychlík, který mne (už po skončení výluky) měl pohodlně dopravit do Hradce Králové. A když nastoupila 750.162-0 do čela vlaku, já jsem mohl už v klidu nastoupit do jeho prvního vozu. V kupé jsem si nejprve, poučen z dnešního rána, vyzkoušel funkčnost okna a pro stranu opačnou jsem to zopakoval i na chodbičce. Oba testy dopadly kladně, takže jsem se mohl usadit a těšit na to, že se mi snad podaří cestou něco zdokumentovat. A podařilo.
Do královského věnného města nad Labem a Orlicí jsme byli naším národním dopravcem dodáni s jistým, leč akceptovatelným zpožděním, které vzniklo už na počátku naší pouti ještě v důsledku dozvuků výluky. Normální člověk by zajisté tušil, že jsem se po rušném dni neprodleně odebral na zastávku MHD a mazal domů. Jenže normální člověk by se pochopitelně mýlil, protože já jsem ještě zatoužil pořídit něco snímků na nádraží samotném a zejména pak před ním, na (ne)slavné stavbě místního terminálu hromadné dopravy. Ta už přece jen pokročila, ale o tom budu časem referovat na jiném místě. Počasí bylo i v podvečer focení ještě příznivě nakloněno, ne tak ovšem má paměťová karta, která ohlásila akusticky i vizuálně stav sytosti. Takže konečně nastala ta chvíle k využití MHD.
Po celý den, který se jinak vyvíjel vysoce kladně, v úzadí mé mysli se pořád choulila myšlenka na to, co mne čeká, až po návratu domů připojím tu svou digitální škatulku k počítači. Přiznám se, že jsem to pak doma učinil s nesporným rozrušením. A když se všech 474 obrázků bez problémů vykulilo na příslušní disk, pocítil jsem takovou úlevu, že jsem kvačil požádat svou předrahou polovičku, aby jásavě zatančila. Učinil bych tak samou radostí osobně, leč mé zadní končetiny byly silně proti. (Nakonec ta má drahocenná půle ovšem také.)
Prameny a odkazy:
- České dráhy, a.s. - výluky tratí
- Autobusová doprava Jan Mrázek
- Malé Svatoňovice - O obci
- Základní informace o obci Velké Svatoňovice
- Atlas drah ČR - ŽelPage
Titulní snímek: "Krakonoš" 854.020-5 jako Os 15413 čeká dne 5.4.2008 na volno před žst. Trutnov střed
© PhDr. Zbyněk Zlinský
Galéria
Súvisiace odkazy
- Trutnovský „Den železnice“ opět nezklamal, 17.9.2019 8:00
- Den železnice v Trutnově sice program nedodržel, ale nezklamal, 15.9.2017 8:00
- Návrat do minulosti aneb Co už v Meziměstí a Trutnově neuvidíme, 9.3.2015 8:00
- Poněkud nezdařený výlet na velice zdařilý Den železnice, 11.9.2013 8:00
- „Bulík“ se na břehu Úpy otočil a kolotoč oslav Dne železnice roztočil, 12.9.2012 8:00
- Jak slavili Den železnice pod Černou horou, 22.9.2011 8:00
- Jarní prázdniny (2), 30.3.2008 8:00
- Mašinky v Podkrkonoší aneb Takový normální výlet, 4.5.2007 15:24
Diskusia
