SŽDC navázala Nové spojení - v nových barvách ČD

 

 

Pokud jde o stavbu druhou, tedy modernizaci západní části pražského hlavního nádraží, ta byla jen logickým důsledkem realizace výstavby Nového spojení. Už citovaná tisková zpráva k tomu uvádí: Napojení nových tratí od východu, tj. z nových tunelů, a zrušení staré „hrabovské“ spojky a „vítkovské“ trati si vyžádalo kompletně přestavět severní zhlaví hlavního nádraží. K tomu se přidala nutnost od základu změnit technický stav nástupišť a podchodů do podoby odpovídající moderní osobní dopravě 21. století. Nevyhovující byly i koleje mezi nástupišti, systém odvodnění a celé trakční vedení spolu se sdělovacím a zabezpečovacím zařízením.

 

 

 

V lednu 2008 byla proto zahájena modernizace západní části hlavního nádraží, jejíž průběh byl rozdělen na dvě etapy. Přes složité podchycování patek sloupů historického ocelového dvoulodního zastřešení kolejiště se podařilo 1. etapu dokončit včas již v červnu 2008. Byla tak zprovozněna nová nástupiště č. III a IV. Bezprostředně navazovala 2. etapa, která se týkala I. a II. nástupiště a dokončení středního a jižního nového podchodu. Ostatně sami si můžete (pokud po tom toužíte) celou tiskovou zprávu přečíst a mně dovolte, abych se aspoň ve stručnosti vrátil k tomu, co se včera v Praze dělo.

 

 

Vzdor (na naše hlavní město) poměrně časné hodině, bylo už dlouho před plánovaným začátkem slavnostna v 8:15 před Vládním salónkem na prvním nástupišti velice živo. Vyskytovali se tu nejen obvyklí organizační pracovníci, ale už také spousta lidu pozvaného. Kromě na první pohled rozeznatelných fotografů jste tu mohli na pohled druhý objevit třeba předsedu Poslanecké sněmovny PČR Ing. Miloslava Vlčka, dopravního designéra Ing. arch. Patrika Kotase, moderátora a železničního příznivce Eduarda Hrubeše či dokonce (odpusťte mi trochu nevážnosti) pracovníka jisté zúčastněné instituce a známého paromila Mgr. Radka Panchartka, tentokrát vymydleným a všeobecně uhlazeným zjevem popírajícího své alias Čmoudík.

 

 

Příčinou nezačmouzenosti posledně jmenovaného bylo to, že v čele mimořádného vlaku, jehož poutí po pražském železničním uzlu měla celá ta sláva vyvrcholit, nebyla lokomotiva parní, nýbrž elektrická. Pan magistr v rozhovoru pro VLAKY.NET vyjádřil svou nevoli nad tím, že se musí o něco takového, tedy vlak tažený krabicí plnou měděných drátů, starat. Nicméně mnozí přítomní jeho duševní rozpoložení nesdíleli, nýbrž dotčenou mašinu obdivovali a pilně zvěčňovali. Důvod tkvěl v tom, že to byl první výkon lokomotivy, která jako první dostala uvažovaný corporate identity nátěr vozidel osobní dopravy Českých drah, a.s., Tento dopravce se tak podle svého tiskového mluvčího Ondřeje Kubaly připravuje na příchod konkurence, od níž se musí pro cestující vizuálně odlišit.

 

 

Na téma kombinace barev, kterou lokomotiva 163.257-9 dostala minulý měsíc v olomoucké lakovně v rámci hlavní opravy v DPOV Přerov a v němž se teprve minulou neděli vydala do domovského DKV Praha, se už na některých vlakofilních stránkách začaly vést diskuse. Mj. také na téma slučitelnosti oněch světlých odstínů s železničním provozem. Zmíněný mluvčí Českých drah ovšem v rozhovoru s novináři upřesnil, že jde o variantu sice z předložených návrhů vybranou, nicméně zatím pokusnou. Její nasazení právě v zimním období má ukázat, zda tento nátěr bude tím, který postupně přijmou všechna vozidla osobní dopravy ČD hnaná i nehnaná. Dodal také, že stroj bude dislokován v PJ Děčín DKV Praha a jezdit především na rameni do Prahy.

 

 

To však do jisté míry předbíhám, neboť tento rozhovor se uskutečnil už v jedoucím vlaku. Takže musím zase přehodit výhybku a vrátit se k dění na nástupišti. Ale vlastně proč? Vše probíhalo víceméně standardně, jak už jsme zvyklí – byly projevy a bylo stříhání pásky. Nezvyklé snad bylo jen to, že jako první promluvil právě už zmíněný ústavní činitel Vlček, v hierarchii představitelů státu třetí nejvyšší. Zato tu chyběly očekávané osobnosti jiné – ministr dopravy i pražský primátor se údajně museli věnovat své činnosti vnitrostranické. (A jak by se hodili barvou svého partajního praporu k té nově do modra zbarvené mašince...) Ale abych se nezpronevěřil výše proklamované stručnosti: vše ostatní z dění na hlavním nádraží najdete na připojených a řádně popsaných obrázcích.

 

 

Na závěr se můžeme zase vrátit k tomu slavnostnímu vlaku. Měl jet po trase Nového spojení a tratích, které jím byly provozně dotčeny, Vzhledem k tomu, že souprava byla sestavena jako vratná (ve složení 163.257-9 + Salon 89-40 021-5 + SR 89-80 022-4 + Ampz¹⁴³ 10-91 014-6 + Aa 1142 + Bpee²³⁹ 20-70 023-4 + 163.035-9) mohla projet také úvratěmi, které se na trase nutně vyskytly. Z hlavního nádraží zamířila směr Vršovice, kde se otočila na smyčce kolem ONJ, projela hlavním nádražím a přes Holešovice dojela do Bubenče. Odtud už v obrácené sestavě zajela na Masarykovo nádraží a pak, zase se 163.257-9 včele, pokračovala do Vysočan a Libně. Už bez zástupce našich stránek a několika dalších nadšenců, které omrzela pouhá vyjížďka a dali přednost zachycení návratu zvláštního vlaku na hlavní nádraží.

 

 

Část Nového spojení pak náš reportér projel ještě jednou, už vlakem směřujícím k jeho domovu (a hlavně k jeho redakčnímu stolu s počítačem). Blahořečil přitom tomu, že České dráhy nejsou schopny zajistit pro rychlíky mezi Matkou měst a Salonem republiky klimatizované vagony, stáhl okno a pořídil ještě pár snímků, které byly z moderních, vysoce sofistikovaných vozů onoho slavnostního vlaku zhola neuskutečnitelné. Pokrok holt není všechno...