(Nejen) železniční nostalgie pod Tichými vrchy, díl druhý

20.5.2009 8:00 Marek Topič

Také první květnovou neděli jsem se vypravil na cyklovýlet do oblasti Leiser Berge. Tento den se totiž v prostoru železniční stanice Ernstbrunn konal druhý ročník srazu veteránů Oldtimer Treffen. Dostaveníčko si však nedala pouze stará auta, traktory a motocykly, ale také vlaky, které nakonec z Vídně dorazily celkem čtyři.

Tentokrát jsem vyjel o něco dříve, navíc panovalo bezvětří, takže jsem na místo dorazil s dostatečnou časovou rezervou před příjezdem prvního vlaku. Z pohledu do mapy jsem usoudil, že nejlepší místo pro vyfocení projíždějících souprav bude za obloukem v údolí Riedemtal. Na místě už se nacházel jeden fotograf, který byl dobře informován o časových polohách všech mimořádných vlaků, věděl také v jakém pořadí jednotlivé soupravy pojedou.

Těsně před příjezdem prvního vlaku, kterým byla dvouvozová souprava tažená dieselovou lokomotivou řady 2050, se polní cesta vedoucí souběžně s tratí poměrně slušně zaplnila. Celkem nás tu fotografovalo asi 20, z nichž já byl jediný, který držel v ruce obyčejný kompakt. Na další vlak jsem čekal asi 15 minut, mezitím jsem se přesunul do km 27,6, kde končí poměrně dlouhý přímý traťový úsek, na který navazuje mírný levotočivý oblouk. Pro vyfocení legendární motorové jednotky 5145 přezdívané Blauer Blitz to sice nebylo úplně optimální místo, nakonec jsem byl ale s výsledkem spokojený.

DT1.07 a 2050 v čele třetího zvláštního vlaku © Marek Topič

Následovalo další, asi dvacetiminutové čekání. Na řadě byl „zlatý hřeb“ v podobě jízdy parního vlaku. Jenže, jak se nakonec ukázalo, parní lokomotiva byla v čele vlaku připřažena jen pro parádu. DT1.07 měla nějaké technické problémy, navíc by tak dlouhou soupravu pravděpodobně neutáhla, takže výkon zajišťovala toho dne už druhá 2050, tentokráte v zelené barvě. Posledním strojem, který měl do Ernstbrunnu dorazit, byl motorový vůz 5042.14, jenž na této trati zahajoval sezónu v pátek. Na ten jsem už však nečekal a nejkratší cestou odjel na nádraží.

Páteční vzpomínky na poklidnou atmosféru staré vlakové stanice vzaly první květnovou neděli rychle za své. Již celý kilometr před nádražím lemovaly okraje silnice zaparkované vozy, od nichž se skupinky lidí trousily do centra setkání, které bylo na panelovém prostranství nádražního složiště. Největší zájem návštěvníků vzbuzovaly automobily – veteráni různého stáří i značek, rušno bylo však i v kolejišti, které patřilo příznivcům železnice.

Nádraží Ernstbrunn - souprava sunutá lokomotivou řady 2050 zajíždí na severní kusou kolej © Marek Topič

Já jsem přijel ve chvíli, kdy probíhal obrat zelené lokomotivy 2050. Celá tato souprava byla nakonec přesunuta na nejsevernější kusou kolej. Její místo zaujal motorový vůz 5042.14, který necelou půlhodinku před polednem jako poslední dorazil z Vídně. Dvojici modrobílých vozů dělala společnost červená lokomotiva řady 2050 a po doplnění zásob uhlí i pára DT1.07. Železniční fotografové se při této sestavě činili.

Krátce po půl dvanácté se vydala silniční vozidla na spanilou jízdu po okolních obcích, nejprve vyrazily motocykly, za nimi pokračovala kolona historických traktorů a nakonec zasmrděl benzín i od klasických automobilů. I toto byla zajímavá podívaná. V koloně jsem zahlédl i dvojici českých vozů, konkrétně Tatru 603 a Pragovku Piccolo.

Historické vozy se vydávají na spanilou jízdu po okolí © Marek Topič

Čas rychle ubíhal a přiblížila se doba, kdy se měla na svou obrátkovou jízdu do Korneuburgu vydat souprava motorového vozu 5042 a přívěšáku BDih, tedy vlak ve stejném složení, jakým jsem před dvěma dny cestoval já. Měl jsem zájem si tento vlak vyfotografovat někde na trati, proto jsem odjel do blízkosti obce Gebmanns, kde jsem pro tuto příležitost objevil celkem optimální místo. Ke kolejím jsem však dorazil na poslední chvíli, navíc jsem měl velkou smůlu. Nevšiml jsem si, že se mi zasekla krytka objektivu (to se mi za celé 4 roky doposud stalo tak 3x) a výsledek podle toho dopadl.

Po nepodařeném fotografování jsem se ještě na chvíli vrátil do prostor nádraží. Ze spanilé jízdy se právě vrátila kolona historických vozů. Mezitím byla přistavena parní lokomotiva na kolej bezprostředně sousedící s panelovou cestou, majitelům veteránů se tak nabízela možnost vyfotografování svého exempláře v sousedství staré lokomotivy. A to byla poslední událost, kterou jsem na 2. Oldtimer Treffen zaznamenal. Potom už mi totiž všudypřítomné davy lidí začaly lézt na nervy, a já s rozhodl pro návrat domů.

Parní lokomotiva DT1.07, kolem níž projíždějí historické vozy © Marek Topič

Za hezkého jarního počasí jsem si zpáteční cestu zpestřil výjezdem na nejvyšší vrchol Leiser Berge, Buschberg, odkud jsem si vychutnal sice trošku mlžný, přesto ale krásný výhled do kraje rozkouskovaných políček v malebně zvlněné krajině. Domů jsem potom dojížděl s pocity vydařeného prodlouženého víkendu a s přesvědčením, že se na příští ročník srazu historických vozidel na kolejích i silnici snad opět vypravím.