Z Čech až na konec světa – 1. díl, přípravy a Strasbourg

Většina lidí by asi zakoupila InterRail, ale tato sleva u mně jednoduše budí podezření a když jsem začal počítat, zjistil jsem, že bych s ní opět prodělal a mnohem lépe udělám, využiji-li globálních cen a výhod včas koupených lístků. Jelikož mám cestu vždy dopředu naplánovanou a zajištěno ubytování, nijak mi nevadí, že mám pořízené jízdenky přímo pro konkrétní spoje a kupuji je s dvouměsíčním předstihem. Ceny obyčejných jízdenek jsou pro našince takřka astronomické, ale při troše šikovnosti mohou spadnout až na několikanásobně menší částku. Navíc lze vše pořídit doma z počítače, stačí k tomu Internet a platební karta.

Pro jízdu z Vídně do Strasbourgu jsem využil slevu SparSchiene, kdy se lehátkem svezete již za 39€. Po Francii jezdí vedle klasických TGV též nízkonákladové iDTGV (liší se pouze cenou, často se jedná o dvě spojené jednotky, z nichž jedna je vedena jako TGV, druhá jako iDTGV), u nichž jsou ceny více než přijatelné. Lůžkové vlaky do Španělska nejsou zrovna nijak levné, ale jízdenka byla k sehnání již za 70€ (obyčejné jízdné 150€), pořídil jsem ji na webu Francouzských železnic, byla mi zaslána zdarma poštou a došla za neuvěřitelné dva dny od koupě. Tato cena obzvláště bije do očí s „výhodností“ InterRailu, ke kterému si do vlaků Elipsos, jezdících do Španělska, můžete koupit místenku za opravdu výhodnou a naprosto stejnou cenu 70€ (tak je alespoň uváděno na webu http://www.elipsos.com). Interrail pro Španělsko a Francii je k tomu samozřejmě nutný. Ve Španělsku lze pak jízdenky pořídit v předstihu se slevou 60% (tzv. Tarifa Web), popř. 40% (tarif Estrella). V Portugalsku vám sice slevu nenabídnou žádnou, ale jízdenky jsou tu samy o sobě levné. Pro zpáteční cestu jsme zvolili letadlo, zejména z časových důvodů a 12 dní na cestách nám stačilo dostatečně na to, abychom se přes půlku Evropy ještě i nazpátek kodrcali vlakem. Letěli jsme z Madridu a nikoliv z Lisabonu hlavně proto, že Lisabon byl do programu dodatečně „vpasován“ a navíc z něj nic kloudného neletí. Veškeré náklady shrnuji v následující tabulce.

 Jelikož tentokráte vyjíždíme z Vídně docela pozdě, až ve 22.40, stačí nám odjezd z Olomouce před šestou večerní. I tak máme ve Vídni skoro dvě hodiny času, proto pro přesun z jižního na západní nádraží volíme tramvaj Ta však poněkud nečekaně vede většinou trasy pod zemí, takže z kochání se noční Vídní mnoho nemáme a jelikož je západní nádraží celé v přestavbě a obehnané plotem, dělá nám potíže jej ve tmě najít. Celá hala je uzavřena a cestující vchází rovnou na nástupiště. Mou pozornost okamžitě poutá vagón Majestic Imperial, který stojí spolu s Taurusem na první koleji. Jedná se nejspíše o nějaký společenský či klubový vůz, sedadla jsou různě uspořádána. Přesouváme se do našeho lehátkového vozu směr Strasbourg a zabydlujeme se na horních lehátkách. Obsazeny jsou ještě spodní, ale prostřední lehátka zůstávají zcela volná. Jízda probíhá ve stavu sladkého spánku až do třetí hodiny ranní, kdy nás budí policisté v civilu. Naše občanské průkazy se stávají rázem podezřelými a jeden z policistů volá mobilem tajemnou centrálu. Nadiktuje naše iniciály a jelikož nás centrála nepovažuje za podvratné živly, občanky jsou nám vráceny a můžeme dále klidně spát.

Budíme se až po sedmé ráno, dvojice pod námi si již vychutnává snídani, necháme se obsloužit taktéž a plníme hladové žaludky. Lehátkový vůz provozuje společnost CIWL, takže každý cestující dostává snídani zdarma – kávu nebo čaj, bulku, máslo a marmeládu. V Karlsruhe budí mou pozornost zdejší dvousystémové tramvaje, schopné jezdit jak po klasické železnici, tak po tramvajových tratích ve městě, a také se zde odpojuje část vozů do Frankfurtu. Krajina se stává jaksi špinavější, typický německý pořádek mizí, neklamný znak toho, že se blížíme ke Francii. Přejedeme hraniční řeku a jsme tak trochu v jiném světě, i zahrádkářská kolonie působí spíše jako chudinské ghetto. Nádraží ve Strasbourgu je však nádherně zrekonstruované a celá fasáda ve směru do ulice je zasklena, obdobně jako v Ostravě-Svinově.

Prohlídku města začínáme Francouzskou čtvrtí, kde naleznete nejen mohutné věže bývalého opevnění, ale zejména nádherné hrázděné domy. Ve francouzském prostředí přitom nepůsobí tak kýčovitě jako někde v Bavorsku, byť jsou vzorně udržované. Strasbourg má také pěknou gotickou katedrálu, která byla jednu dobu nejvyšší v Evropě, a náměstí před ní je zdobeno úchvatnými hrázděnými domy včetně největšího ve Strasbourgu Kammerzell. Využili jsme také zdejšího moderního systému tramvajové dopravy, který byl nově vybudován a zajeli si k Evropské čtvrti. Budovy Evropského paláce, Evropského parlamentu a Evropského soudního dvora pro lidská práva nás však příliš nenadchly, Evropská čtvrť v Bruselu vypadá mnohem lépe. Vracíme se na nádraží, kde nasedáme do TGV směr Paříž. Zprvu jedeme po staré trati, která je lemována říčními kanály, ale následně se najede na nově vybudovaný vysokorychlostní úsek a zanedlouho jsme na nádraží Paris Est.