Dobrodružství jménem cesta do práce

Ostatně známe to všichni a možná právě toto je důvod, proč se řada občanů (obvykle mylně) domnívá, že vlastní automobil je nejspolehlivější dopravní prostředek.

Osobně jsem člověk fandící železnici a železniční dopravu ke své dopravě z 99% využívající. Jako zastánce železniční dopravy také čas od času vysvětluji náhodným nespokojeným cestujícím ve zpožděném vlaku důvod našeho zpoždění (tedy pokud ho znám), aby pochopili, že železnice je obrovský kolos a zajištění plynulého provozu věc natolik složitá, že když někde něco náhodou "neklapne", nemůžeme se na železničáře zlobit a spíše je lepší s nějakým menším zpožděním už při plánování cesty počítat. Já to tak dělám také, a tak mně obvykle všední provozní komplikace a z nich vyplývající drobná zpoždění (cca do 20 minut) nechávají naprosto chladným.

Jen stěží ale může nechat člověka chladným zpoždění při ranní cestě do zaměstnání, kam cestujeme obvykle časnými spoji nezatíženými (obzvlášť u nás na frekventované "jednokolejce" běžnými) zpožděními z čekání na přípoje, křižování a obratů souprav, navíc když na váš příjezd v práci čeká kolega končící noční směnu... Má dnešní cesta do práce se příliš nelišila od ostatních a ikdyž rozhodně nebyla tak dobrodružná jako před časem na ŽelPage zveřejněná cesta přispěvatelky Tinky z Prahy do Ostravy (rozhodně doporučuji k přečtení - Pravidelný příjezd: 19:22), rád bych Vám o ní pověděl především pro jakousi útěchu, že pokud sami něco podobného pravidelně absolvujete, tak v tom rozhodně nejste sami.

Tak tedy: Už téměř čtyři roky dojíždím z hanáckého městečka Kojetína do práce do centra naší krajské metropole, Olomouce. Pracuji v nepřetržitém provozu denní / noční "od šesti do šesti", víkendy a svátky samozřejmě nevyjímaje. Z Kojetína po celou dobu odjíždím vlakem krátce po 5. hodině ve směru na Přerov, odkud dále pokračuji do Olomouce, letos i loni bez přesedání, předešlé grafikony pak s bezproblémovým návazným přestupem. O něco komplikovanější je to v neděli, kdy vlak z Přerova do Olomouce nepokračuje, a tak se buďto musím dohodnout se střídajícím kolegou na opožděném příjezdu nebo jet na denní už v sobotu večer a v Olomouci přespat u známých. Přestože mám tolerantní paní vedoucí, obvykle volím raději variantu noclehu v Olomouci, protože práce přeci jen není holubník a já mám svou práci rád, proto bych nerad zbytečně "pokoušel osud" a riskoval, že bych o ni třeba mohl přijít. Jinak než uvedenou cestou se do Olomouce hromadnou dopravou na 6 hodin dostat nedá, a to ani třeba za použití autobusu.

Zatímco v předešlých letech mi s výjimkou zmíněné nedělní komplikace jel ranní spoj vždy "dobře" a můj vlak přijížděl do Olomouce nejpozději v 5:48, což bylo akorát na to, abych za použití navazující tramvaje v Olomouci procházel branou podniku přesně v 6 hodin či minutu nebo dvě po, od GVD 2010 mi vlak 4033 přijíždí oficiálně až v 5:55, v reálu však obvykle až po 6. hodině. Samozřejmě jsem si, podobně jako řada dalších na 6 hodin dojíždějících cestujících tohoto spoje, stěžoval na krajském úřadě na nevhodnou časovou polohu vlaku. Zdůvodnění od kraje bylo něco ve smyslu, že vlak stojí 14 minut v Přerově (odj. na Olomouc 5:35) z důvodu čekání na přípojný vlak od Hranic n/M (příj. do Přerova 5:31). Což je sice pravda, ale tento přípoj stejně není moc spolehlivý, protože náš spoj má z Přerova v jízdním řádu značku "mezikruží" a nejednou se stalo, že se náš vlak s opožděným spojem od Hranic potkal na zhlaví přerovské stanice. Záhadou tedy zůstává, proč GVD nemohl počítat s přípojem vlaku od Hranic na Ex 522 do Prahy, který z Přerova odjíždí v 5:49 a alespoň cestující našeho vlaku 4032/3 nechat dojíždět do práce včas (ostatně takto to původně bylo i v návrzích GVD).

Od začátku současného GVD jsem tedy změnil "strategii" dojíždění a začal jezdit do Olomouce alternativní cestou přes Nazamyslice. Sice jsem do vlaku 4030 na Kojetínském nádraží usedal už ve 4:37, ale po přestupu v Nezamyslicích jsem do Olomouce vlakem 3801 přijížděl už v 5:48 - tedy sice "jen" o 7 minut dříve než při cestě přes Přerov, ale zato dříve právě o těch 7 minut, které mně dělí od toho přijít do práce včas. Nutno dodat, že mi nevadilo ani tak dřívější vstávání, jako ta téměř hodinová cesta obstarožním "Panťákem" řady 460 v příšerném vedru a za nestlumitelného osvětlení - ach jo, kde jsou ty časy loňských "Bobin" s "Bétéčkama"! Nicméně tento způsob dojíždění neměl dlouhého trvání. Mimořádnou změnou GVD byl vlaku 3801 ode dne 13.1.2010 prodloužen prostoj v Prostějově na celkových 16 minut a jeho příjezd do Olomouce tak odsunut až na 5:57. Tím pádem se nyní už ani od Nezamyslic není možné na 6 hodin do krajského města dostat! Vrátil jsem se tedy k "tradičnímu" způsobu dojíždění přímým vlakem přes Přerov s tím, že budu muset plně svěřit svou důvěru do rukou ČD a věřit ve shovívost paní vedoucí i kolegů v práci, protože nejčasněji se nyní můžu do práce dostat až v 6:05, tedy pokud vlak i tramvaj pojedou načas.

Po zhruba sedmi takto absolvovaných jízdách ale musím s povzdechem prohlásit, že první článek zmíněného řetězce pravidelně selhává. A teď už konečně k tomu, jak jsem cestoval dnes: Když jsem přesně v 5 hodin ráno dorazil na kojetínské nádraží, zahlédl jsem na nezamyslické straně stanice koncová světla vzdalujícího se osobního vlaku, kterým byl zřejmě právě první spoj do Nezamyslic s pravidelným odjezdem 4:37. Hlavou mi problesklo "5 minut jízdy do Němčic + 5 minut jízdy mého vlaku po vykřižování zpět do Kojetína = do Přerova odjedeme proti pravidelnému odjezdu 5:05 nejméně o 5 minut později". V 5:12 zastavuje můj vlak do Olomouce na kojetínském nádraží. Po poslední dobou se opakujících zkušenostech s netopícím posledním vozem usedám do v pořadí druhého vozu mé oblíbené řady Bdt (z celkem 4 vozů soupravy) a vzhledem k tomu, že všichni zde sedící na sobě mají bundy, zkouším nejprve topení - topí, ale málo. Říkám si "No, dyď to pouštěli před třemi stanicemi, tak to ještě není rozehřáté - navíc je venku 15 pod nulou...". Bundu jsem si ale sundal, zas tak zlé to nebylo.

Hned po rozjezdu z Kojetína zpomalujeme - díky mrazu prasklá srdcovka poslední výhybky stanice se snad už dnes dočká výměny. Po váhavém rozjezdu nasleduje další prudké zpomalení - přejezd za mostem přes Moravu nefunguje, asi po předvčerejším střetu auta s vlakem (?). Do Chropyně už jedeme svižně. Po rozjezdu z Chropyně následuje další zpomalení kvůli prasklé srdcovce a pak už to pan strojvedoucí naplno žene ku Věžkám. Ve Věžkách najíždíme na vedlejší kolej kvůli křižování s protijedoucím osobním vlakem - no jo, nevýhoda rušné jednokolejky, naštěstí nečekáme dlouho. Do Přerova přijíždíme menší oklikou přes pravé přednádraží se čtvrthodinovým zpožděním. "Ještěže tu má vlak stát 14 minut, takto odjedeme skoro načas", říkám si a kvůli narůstající zimě beru na sebe bundu. Lidé urychleně nastoupili a pan výpravčí stojí vedle vlaku. Není však "postaveno", tak odbíhá do podchodu, aby se chvilku poté objevil na sousedním 4. nástupišti, odkud vypravil nám cestu křížící "Panťák" do Ostravy.

Jakmile se vrátil zpět k našemu vlaku, rozhlédl se, pískl a chystá se vlak "pustit". Jenže z podchodu vybíhají cestující zřejmě z právě dorazivšího osobáku od Hranic. Navíc jsou lehce zmateni, protože na přerovském nádraží už delší čas nefungují hodiny a pár dnů i Pragotrony. Někteří nastoupili do vlaku, ale v zápětí zase vystoupili a zmizeli v podchodu. Pan výpravčí opět píská, ale po chvilce klidu z podchodu vybíhají další a další cestující, včetně těch, kteří původně vystoupili. Dva z nich navíc uklouzli po tenkém pásku ledu, nešťastně umístěném přesně mezi výstupem z podchodu a schůdky našeho vozu na jinak odklizeném peróně. Než ležící vstali a pan výpravčí vlak napotřetí úspěšně vypravil, měli jsme na odjezdu téměř 10 minut zpoždění.

Pan strojvedoucí se zřejmě s vidinou naděje na snížení zpoždění naplno rozjel ku Olomouci, ale už na vjezdu do Dluhonic poprvé zastavujeme, krátce po rozjezdu stavíme i přímo v neveřejné stanici Dluhonice. Že dojedeme do Olomouce pozdě už bylo jasné, tak telefonuji do práce, že se (jako vždy) opozdím. I přes následnou "ďábelskou jízdu" do Olomouce s řádnými zastaveními v Rokytnici, Brodku a Grygově přesahuje naše zpoždění v Olomouci 15 minut. Spolu s většinou spolucestujících urychleně vystupuji z vlaku a účastním se zrychleného přesunu z vlaku před nádraží na tramvaj. Zbytečně. Tramvaj mi právě odjíždí. Teď mám dost času koupit si něco na svačinku a o pět minut později usedám do příjemně vytopené "Astry". Alespoň jednu výhodu celé to martýrium má, můžu se svézt pohodlnou nízkopodlažní tramvajkou namísto dablu přetopených T3, kterými bych jel, kdybych stihl předešlý spoj.

Na bráně zaměstnání vytahuju čip a razím si příchod. Je 6:27... Přebírám směnu a posílám kolegyňku, které v 6 hodin skončila noční domů. Ještěže mám tolerantní paní vedoucí a chápavé kolegy! Bohužel ve druhém případě tomu tak není vždy, ale dnes jsem měl štěstí - bude tomu tak i příště? Tímto však pro mně kapitola dojíždění pro dnešek nekončí. Je samozřejmé, že o co později jsem do práce přijel, o to později budu muset večer odejít. Když skončím v 18:27, nemám už šanci stihnout vlak 18:31, kterým bych měl z Olomouce domů odjíždět. Pojedu tedy rychlíkem v 19:06 z Olomouce a v Přerově přesednu na (tradičně opožděný) R744. Do Kojetína se tedy díky ranní čtvrthodině zpoždění dostanu místo v 19:19 až v 19:54.

Když nad tím tak rozjímám, říkám si, jaké je vlastně štěstí, že mám rád vlaky a že s sebou neustále vozím fotoaparát. Takto pro mně alespoň čekání na vlaky není dlouhý promarněný čas, ale často ho využívám k pořízení nějakých "mašinkových" obrázků, na které jinak času nezbývá. A tak mi dovolte vynahradit Vám nudný čas strávený čtením tohoto textu alespoň několika obrázky z roku 2009, které mají společnou jednu věc - všechny byly pořízeny v rámci čekání na vlaky nebo cestou od vlaků při cestě do a ze zaměstnání...

Titulní snímek: 749.261 v Olomouci hl.n. s osobním vlakem do Uničova dne 9.11.2009 © Rosťa Kolmačka