Parní lokomotivy na našich kolejích: řada 433.0

14.10.2010 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Ač byla objednána další série už osvědčené lokomotivní řady, nakonec na koleje našich místních tratí vyjely stroje řady nově založené. Takovýto průběh inovace lokomotivního parku Československých státních drah nebyl sice běžný, ale stávalo se to. A stalo se to i v případě velkých býčků, jejichž už počátkem 20. let minulého století vznikající flotilu doplnily koncem let čtyřicátých skaličáky.

S jistou nadsázkou by se dalo říci, že obě navazující řady, dodávané po dobu přesahující čtvrt století, přestavují dějiny parní éry místních tratí Československých státních drah v kostce. Lokomotiva 423.001 byla prvním strojem pro ně vyvinutým a roku 1921 dodaným už s Kryšpínovým značením a 433.060 pak posledním, který byl pro tento účel vyroben. Stalo se tak roku 1948, kdy už začínala éra masivní motorizace osobní dopravy na našich lokálkách. Trochu jiné to ovšem bylo v oblasti dopravy nákladní, kterou pochopitelně obě řady zvládaly také. V každém případě oněch celkem 291 lokomotiv řad 423.0 a 433.0 odvedlo za dobu svého provozu na československých místních tratích pořádný kus práce.

Vývoj a výroba

Jak je patrno z úvodu, lokomotivy této řady bezprostředně navázaly na „unifikované“ (ty uvozovky naznačují, že vzhledem k dlouhé době výroby a velkému počtu konstrukčních změn v jejím průběhu ke skutečnému sjednocení nedošlo) stroje pro naše lokálky, známé pod přezdívkou velký býček. V podstatě šlo o pokračování dodávky celkem 120 lokomotiv řady 423.0, o níž bylo rozhodnuto těsně po válce. Výroba plynule navázala na konstrukci jejich poslední série, tedy lokomotiv 423.171 až 231 z roku 1946, které si svou odlišností od sérií předchozích zasluhovaly jiné řadové označení. To se objevilo až v objednávce ze dne 21.12.1947, na jejímž základě stejný výrobce, tedy pražská, už dnem 28.10.1945 znárodněná lokomotivka ČKD, měl dodat šedesát zbývajících strojů.

433.024 v žst. Zohor roku 1972; zdroj: archív MDC ŽSR

Výroba probíhala poměrně rychle, první lokomotiva absolvovala úspěšnou technicko bezpečnostní zkoušku dne 2. března.1948 a poslední byla Československým státním drahám dodána dne 30. listopadu téhož roku. Pro zajímavost je možno uvést, že cena každé byla 2 178 000,- poválečných Kčs. Další zajímavost pak přináší pohled na jejich značení. Nové lokomotivy obdržely výrobní čísla 2398 až 2457, ovšem s tím, že inventární čísla přidělená druhému a třetímu stroji byla při výrobě údajně prohozena. Tak to alespoň uvádí Encyklopedie železnice - Parní lokomotivy ČSD ve svém druhém svazku na straně 196, ale přehled dodaných lokomotiv, který je uveden ve svazku čtvrtém téhož díla na straně 100, tuto záměnu nerespektuje. Stejně jako jiné zdroje.

433.002 při zbrojení uhlím v ostravském depu dne 25.9.2004 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Popis

Vzhledem k tomu, že lokomotivy řady 433.0 se podstatně neliší od poslední série řady 423.0, jak už jsem psal v předchozí pasáži, nebudu zde jejich popis opakovat a čtenáře odkáži na stránku starší. Ti zvídavější pak najdou příslušné údaje v ucelené podobě na stránce lokomotivy 433.002. Já se na tomto místě zmíním, stejně jako jiní autoři, jen o hlavních odlišnostech obou typů. Pokud jde o vnější vzhled, patří k nim jako nejnápadnější znak trojice zapuštěných stupaček po obou stranách uhláku, zajišťující snadnější přístup k němu.

Méně nápadná jsou pak z pravé strany zešikmená protizávaží hnacího dvojkolí. K odlišnostem naopak nepatří plochý dyšna typu Giesel, kterou dostala většina skaličáků při rekonstrukci v letech 1965 až 1967. Ke konstrukčním změnám méně zjevným patří především valivá ložiska běhounů typu SKF, která však byla z výroby namontována jen na prvních devatenáct lokomotiv a také na tu úplně poslední. Základní technické a výrobní údaje řady ukazuje tabulka:

Základní technické údaje
inventární čísla ČSD	01 - 60
označení	433,0
rozchod [mm]	1 435
charakteristika	1’ D 1’ p2t
rozvod	Heusinger
plocha roštu [m²]	2,1
počet trubek žárnic	81
počet kouřovek	20
výhřevná plocha trubek [m²]	96,1
výhřevná plocha topeniště [m²]	9,3
výhřevná plocha přehřívače [m²]	33,8
výhřevná plocha celková [m²]	105,4
tlak páry v kotli [bar]	15
počet x průměr válců [mm]	2 x 480
zdvih pístů [mm]	570
průměr kol spřažených [mm]	1 150
průměr kol běžných [mm]	880
poloměr min. oblouku [m]	100
maximální rychlost [km/h]	60
přibližný výkon [kW]	600
zásoba uhlí [m³]	5,0
zásoba vody [m³]	11,0
hmotnost prázdné [t]	54,6
hmotnost ve službě [t]	73,7
hmotnost adhezní [t]	46,3
délka přes nárazníky [mm]	12 120
výrobce	ČKD
roky výroby	1948
počet kusů vyrobených	60
počet kusů u ČSD	60
počet kusů zachovaných	ČR 6, SR 2

Provoz

Lokomotivy řady 433.0 byly zařazovány do provozu na místních tratích nejčastěji tam, kde už působily jejich předchůdkyně. S nimi pak sdílely společné osudy, poznamenané mimo jiné jejich postupným vytlačováním nejprve motorovými vozy z dopravy osobní a posléze i motorovými lokomotivami z dopravy nákladní. Jejich provozní doménou se pak ke konci pravidelného nasazování staly tratě někdejší Moravské západní dráhy mezi stanicemi Prostějov, Chornice, Skalice nad Svitavou a Třebovice v Čechách, z čehož pochází také jejich známá přezdívka skaličák. V provozu se díky svým parametrům osvědčily – při indikovaném výkonu 589 kW uvezly po rovině vlak o hmotnosti 1 500 tun rychlostí 41 km/h a ve stoupání 30 ‰ vlak s hmotností 150 tun rychlostí 20 km/h.

433.002 na trase Česká Třebová - Prostějov dne 7.10.2006 © Tomáš Hegar

Nebyly však bez vad, které zdědily od svých předchůdkyň. Provozní potíže způsobovala plovoucí pouzdra spojnic a ojnic, která pak byla při dílenských opravách nahrazována pevnými. Co ale napravit nešlo, byla jejich náchylnost ke strhávání vody do válců při náhlých změnách traťové nivelety, zvláště při jízdě „prdelí napřed“. Příčinou byly jejich (ve srovnání se staršími typy řady 423.0) příliš nízké parní dómy, jako důsledek větší výšky podélné osy kotle nad temenem kolejnice. Proto dávaly některé lokomotivní čety v každodenním provozu na tratích se složitějším vertikálním profilem přednost právě velkým býčkům z předválečné produkce. Přes zmíněné nedostatky šlo však o konstrukci úspěšnou, o čemž svědčí fakt, že se tato lokomotivní řada udržela v provozu relativně dlouho.

Osádka stroje 433.009 v žst. Břeclav někdy na počátku 70. let minulého století © Štefan Kúšik

Jako první byla dnem 4.3.1971 vyřazena lokomotiva 433.026, jako poslední pak 433.002 k datu 29.6.1983. I když tento údaj svědčí spíš o nějakém administrativním zanedbání, protože ve skutečnosti dojezdila, jak se dovíme dále, o několik let dříve. K masivnímu vyřazování skaličáků nicméně došlo až na přelomu 70 a 80. let minulého století. Ne všechny zrušené lokomotivy skončily ve šrotu, ale jistý jejich počet byl buď odprodán do vlečkového provozu průmyslových podniků, nebo zůstal v držení ČSD v podobě vytápěcích kotlů. V té či oné podobě pak lokomotivy řady 433.0 sloužily svým vlastníkům ještě několik let po tom, co jejich éra (parní éra ČSD vůbec) skončila. A některé z nich jezdí či možná v budoucnu jezdit budou, ještě dnes. Nebo aspoň přinášejí radost návštěvníkům muzeí.

433.049 v Lužné u Rakovníka roku 2003,© Šílený-max

Zachovaná vozidla

Z oněch celkem šedesáti vyrobených skaličáků se do současné doby zachovalo celkem osm exemplářů v různém stavu – od provozních přes vystavovatelné exponáty, stroje určené k renovaci či momentálně opravované až po jeden, maskovaně a z pohledu historického naprosto nelogicky umístěný na pomníku. Než se na ně podíváme blíže, připomeňme si (abychom to nemuseli opakovat u každé lokomotivy zvlášť), že všechny mají společného výrobce i rok výroby: ČKD Praha - 1948.

433.001 (ev. 991.007-6) dostala při svém zrodu výrobní číslo 2398. Běžně dostupné zdroje jsou na informace o jejích osudech velice skoupé. Je o ní známo, že TBZ vykonala dne 2.3.1948 v úseku mezi stanicemi Praha-Vršovice a Říčany, přičemž prokázala dobré jízdní vlastnosti a dosáhla maximální rychlosti 75 km/hod. A pak už je ve veřejných pramenech zaznamenán až konec jejího nasazení v brněnském dolním depu, kde údajně jezdila na trati Brno - Skalice nad Svitavou – Chornice. Dne 14.10.1978 byla výnosem č. 23127/78 zrušena, 9.1.1979 se z ní stal vytápěcí kotel K 711 a 9.11.1988 se její statut změnil v historické vozidlo ČSD, deponované v LD Brno dolní. V současné době je jako provozní udržována v PJ Brno-Maloměřice a využívána k vedení nostalgických vlaků především na moravských tratích.

433.002 (ev. 997.014-6) byla vyrobena pod číslem 2400 a TBZ vykonala obdobným způsobem jako 433.001 dne 6.3.1948. Jejím prvním působištěm bylo RD Košice a po dalším putování po slovenských depech se roku 1973 ocitla v Jihlavě. Pravidelný provoz ukončila převedením do zálohy dne 29.9.1978 v depu Brno dolní. Roku 1981 byla předána k vytápění do PLD Šumperk, kde byla dne 29.6.1983 byla zrušena výnosem č. 15495/83 a stal se z ní kotel K 820. Jeho provoz skončil 15.7.1983, ale měl pokračovat po převedení do Valašského Meziříčí a příslušné opravě. Nakonec byl stroj během tří let zprovozněn a 9.5.1986 vedl svůj první vlak pro veřejnost. Je v majetku NTM, deponován v PJ Valašské Meziříčí a pečují o něj členové tamního klubu, na jehož webu najdete i úplný životopis Matěje, jak se mu říká.

433.008 má výrobní číslo 2405. Dostupné údaje o historii jejího provozu jsou velice chudé. Dá se vyhledat jen to, že byla u ČSD zrušena dne 20.4.1974 pod číslem jednacím 13710/74 a od 22.5. téhož roku byla v majetku trnavského cukrovaru, na jehož vlečce řadu let jezdila. Podle jednoho diskusního příspěvku na našich stránkách existují dvě verze, jak byl její provoz ukončen. V každém případě byla posléze roku 1986 převedena do majetku MDC ŽSR Bratislava a následně umístěna do soupravy pancéřového vlaku, tvořícího památník SNP ve Zvolenu – náhradou za původně tam stojící stroj 431.014, jak uvádí jiný diskusní příspěvek. Že lokomotiva této řady nikdy podobnou funkci ve skutečnosti plnit nemohla, je věc druhá – celý ten vlak je nepříliš věrohodná filmařská maketa, dnes v majetku města Zvolen.

433.014 ve Zlonicích dne 1.9.2007; zdroj: zmzlonice.draha.net

433.014 vyjela z bran lokomotivky ČKD s výrobním číslem 2411. Z jejího provozu je z dostupných zdrojů známo jen nemnoho faktů. V padesátých letech minulého století byly místem jejího působení Vrútky, v letech šedesátých dostala, stejně jako další stroje její řady, plochou dyšnu Giesel. Svůj provozní život u ČSD skončila v depu Lužná u Rakovníka, kde byla ke dni 14.10.1978 zrušena výnosem číslo 23127/78. Dnem 1.4.1979 byla odprodána cukrovaru Úžice, na jehož kolejišti pak posunovala dalších deset let a po ukončení provozu posléze dostala do sbírek Železničního muzea Zlonice, Do Zlonic byla ve značně zchátralém stavu převezena dne 27.5.2007 z haly v Čelákovicích, kde byla do té doby deponována. Další osud stroje je poněkud nejasný, ze stránek muzea zmizel i odkaz na jeho kartu exponátu.

433.015 v současné podobě v Zubrnicích, zdroj: www.zmz.cz

433.015 dostala výrobní číslo 2412 a provozována byla především na tratích v okolí Prostějova. Poslední opravou prošla v červnu 1975 a v březnu roku následujícího absolvovala poslední pravidelný výkon, po němž byla 11.5.1976 převedena do zálohy. K datu 13.10.1981 byla zrušena výnosem 20903/81 a dne 26.11.1981 se z ní stal vytápěcí kotel K 793. Koncem 80. let minulého století stála v depu Brno dolní a absolvovala krátký pokus o uvedení do vystavovatelného stavu ve Vranovicích. Posléze se vrátila do Brna, kde měla být dárkyní dílů pro provozní 433.001. Roku 1997 lokomotivu odkoupilo občanské sdružení Zubrnická museální železnice, na jehož stránkách najdete také její životopis. Podle něj je stroj zatím jen udržován v původním stavu, aniž by byl opravován do podoby vystavovatelné.

433.023 ve Vrútkách dne 31.5.2009; zdroj: www.mdc.sk

433.023 nese výrobní číslo 2420. TBZ absolvovala dne 10.5.1948 na trati Praha-Vršovice – Poříčany a jejím prvním působištěm bylo depo Leopoldov. Dnem 29.5.1953 byl stroj převeden do depa Břeclav a od září 1968 byl ve stavu LD Brno dolní. Plochou dyšnu Giesel dostal dne 31.3.1971. Svůj provozní život u ČSD ukončil dnem 15.6.1977, na základě výnosu 14820/77, a poté byl předán cukrovaru Dunajská Streda. Zde byl v provozu od 27.9.1977 do začátku 80. let minulého století, kdy jej v zájmu jeho uchování získal Fakultný výbor SZM SjF SVŠT. 8.11.1983 se lokomotiva stala součástí sbírek Múzejno-dokumentačného centra ŽSR a jako jeho provozní exponát fungovala až do roku 1996. V současné době je deponována ve Vrútkách, kde je ve vystavovatelném stavu udržována členy tamního spolku.

433.025 byla postavena pod výrobním číslem 2422. Do provozu byla uvedena v RD Leopoldov, odkud putovala v roce 1953 do Brna. O šest let později se nakrátko ocitla v LD Břeclav. V roce 1961 se vrátila zpět do LD Brno dolní, kde byla dnem 10.9.1976 zrušena na základě výnosu číslo 20802/76. Krátce poté se vrátila opět na Slovensko – k datu 15.10.1976 byla jako provozní odprodána na vlečku cukrovaru Trenčianská Teplá. Na ní jezdila na posunu až do roku 1985 a poté zde stála odstavena a chátrala. po dobu pěti let. V roce 1990 lokomotivu do svých sbírek získal Iron Monument Club Plzeň a nechal přepravit do Brna, kde byla po dva roky deponována. Pak byla převezena do plzeňského depa, kde pracovníci ŽOS České Velenice posoudili možnost jejího zprovoznění, Výsledek její životopis už neuvádí.

433.049 v Lužné u Rakovníka dne 23.6.2007 © PhDr. Zbyněk Zlinský

433.049 s výrobním číslem 2446 je v pořadí posledním strojem své řady, který se zachoval. K historii lokomotivy její současný majitel ani jiné zdroje příliš mnoho údajů neuvádějí. Víme tak jen to, že dosloužila v Lužné u Rakovníka, kde byla výnosem číslo 15122/78 k datu 22.5.1978 zrušena a následně odprodána do vlečkového provozu cukrovaru Bedihošť. Zde byla v provozu od 1.7.1978 a posléze odstavena do roku 1992, kdy ji získal do své sbírky Klub historie kolejové dopravy Praha. V roce 1997 byla zapůjčena Muzeu ČD v Lužné u Rakovníka a opravena do vystavovatelného stavu. Jako neprovozní exponát je v muzeu do současné doby. Na její budce si můžeme přečíst jako dislokaci depo Vršovice a také to, že poslední hlavní opravou prošla dne 20.3.1975 a roční kotlovou prohlídkou dne 12.5.1977.

Označení a nápisy 433.049, 23.6.2007 - Lužná u Rakovníka © PhDr. Zbyněk Zlinský

Několik slov závěrem

Tento list našeho Malého atlasu železničních vozidel je svým způsobem výjimečný, už na pohled poněkud nevyvážený. Důvodem je samo jeho téma – lokomotivní řada, která bezprostředně navazuje na jinou, a obojí tématika tak mohla být klidně spojena, jak někteří mí předchůdci už učinili. Já jsem zvolil řešení jiné, které sice mnoho nového nepřineslo v úvodních pasážích o vývoji, výrobě a popisu lokomotiv (to podstatné bylo řečeno ve stati o lokomotivách řady 423.0), ale zato dalo dostatek prostoru informacím o zachovaných strojích. Hlavně k nim uvítám jakékoliv doplnění, upřesnění či upozornění na nějakou jistě nezáměrnou, ale pochopitelně možnou odchylku od reality.

433.002 odváží dne 29.10.2004 volební vlak ČSSD ze stanice Hradec Králové- Slezské Př. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Možná vám bude připojená fotogalerie (sestavená ze snímků mých a tří dalších přispěvatelů, jimž za jejich ochotu na tomto místě děkuji) připadat poněkud chudá, ale má vskutku jen ilustrační charakter. Na našich stránkách je už řada reportáží zachycující oba provozuschopné skaličáky v akci. Z nich tady mohu připomenout třeba jízdu lokomotivy 433.001 při oslavách 95. výročí trati Moravské Bránice - Oslavany nebo 110. výročí trati Moravské Budějovice – Jemnice a Matějovo účinkování na mistrovství světa v točnění či v rámci oslav 100 let trati Nemotice – Koryčany. A další zajímavé fotografie najdete také v naší galerii parních lokomotiv.