Nejprve oslava trati a potom Národní den železnice

1.10.2010 8:00 Radek Hořínek

Nejprve oslava trati a potom Národní den železnice

Patřím mezi remcaly, kteří pořád říkají, že v Olomouci pokud jde o dění kolem železnice „chcípnul“ pes. V poslední době bych měl raději být zticha, neboť se tu něco začalo dít. Náznak padnul vloni v červnu, když Nadace Okřídlené kolo udělala radost všem fandům železnice. Letošní druhá polovina měsíce září s sebou přinesla hned dvě akce.

Osmnáctého tohoto měsíce se dočkala oslav trať spojující Nezamyslice a Šternberk a sobotu hned následující poté Den železnice s přízviskem „národní“. A snad to dobře dopadne i s vybudováním železničního muzea v prostorách dnes již bývalé motorové remízy.


Ale pěkně po pořádku. 18.9. 2010 slavila 140 let trať z Nezamyslic do Šternberka. Tato oslava stojí alespoň za krátký odstaveček, než za celý článek. V rámci oslavy úseku dlouhého 63 kilometrů, který se v části Nezamyslice – Olomouc dočkal 23. 1. 1993 spuštění elektrifikovaného provozu, se objevilo hned několik historických vozidel. Kremák 534.0432 se ráno nejprve vydal do Nezamyslic, aby se poté podíval do Šternberka, kde konala slavnostní část oslav. Po ní se vrátil zpět do Olomouce. Zároveň se ze Šumperka vydala dvojice historických motoráků Hurvínek M131.101 a Věžka M120.417 do Nezamyslic a zpět.

V pátek 24.9. čilým ruchem ožila bývalá motorová remíza, ze které by se mělo stát železniční muzeum. Postupně sem přibývaly lokomotivy historické parní a dieselové z Čech, Moravy, Slovenska a Polska. Ještě bez návštěvníků si několik jedinců přišlo vyfotit tyto krasavice. Atmosféra byla poklidná bez emocí, které většinou akce takového charakteru provázejí. Byl taky čas prohodit pár slov se známými. Jediná zástupkyně moderní trakce 380.005 byla ubytována ve velké rotundě olomouckého depa.

V sobotu 25.9. se Olomouc pomalu probouzela k velmi očekávané železniční události, která se skrývala pod názvem Národní den železnice, který se konal v prostorách hlavního nádraží a bývalé motorové remízy, která je spojena s nádražím podchodem. Od časného rána proudili zájemci snad ze všech koutů do metropole Hané. Každý se těšil na spoustu pěkných mašinek, možnost se povozit v historickém vlaku a pohlédnout si moderní i historické vozy. Pár minut před tři čtvrtě na deset přijel k prvnímu nástupišti protokolární IC 10501 vedený jednotkou Pendolino s číslem 003.

Po jeho příjezdu se k mikrofónu na malé pódium mezi prvním a pátým nástupištěm postavil všem dobře známý pan Václav Žmolík, aby přítomné přivítal a zároveň pozval k mikrofonu postupně Ing. Antonína Blažka, náměstka generálního ředitele ČD a.s. pro osobní dopravu, Mgr. Svatopluka Ščudlíka, 1. náměstka primátora Statutárního města Olomouc, Mgr. Aloise Mačáka, MBA, náměstka hejtmana Olomouckého kraje a Mgr. Josefa Tomečka, ředitele Nadace Okřídlené kolo. Po jejich krátkém proslovu došlo na přestřižení pásky a Národní den železnice mohl oficiálně začít.

Následoval krátký tiskový briefing v konferenčním voze, kde se přítomni novináři dověděli něco málo k dění na železnici hlavně v Olomouckém kraji od pana náměstka hejtmana Olomouckého kraje a náměstka generálního ředitele ČD a.s.. Z úst ředitele Nadace Okřídlené kolo byla vyřknuta informace k železničnímu muzeu, které by v Olomouci mělo vzniknout z prostor právě bývalé motorové remízy. Prvním krokem bylo založení obecně prospěšné společnosti Železniční muzeum.Nemělo by nějakou cenu popisovat celé dění na tiskovém briefingu. Proto byl čas opustit konferenční vůz a vydat se prohlídku.

Jako první bylo první nástupiště s Pendolinem a pátém jež bylo nazváno Svět změny. České dráhy a.s. zde prezentovaly novinky ve svém vozovém a lokomotivním parku. Návštěvníci se mohli podívat do Regionovy, Katru, řídícího vozu řady 954.2, elektrické jednotky City Elefant, nejmodernější lokomotivy řady 380, renovovaných vozů A a B a bistro vozu. Bohužel avizovaná jednotka ZSSK řady 671 Jánošík nakonec v Olomouci nebyla. U některých vystavovaných exponátů nebylo pomalu k hnutí a projít Pendolinem bylo na hodně dlouhou chvíli. Ani ne tak samotná procházka, jako spíš čekání na vstup do jeho útrob.

Za světa změny bylo na čase podívat do Světa historie. Podchodem společně s davem dalších návštěvníku jsme se vydali do prostor motorové remízy za historickými vozy. Pan Eduard Hrubeš tam návštěvníkům představoval jednotlivé exponáty při jejích otáčení na točně. Na řadě byl první zádrhel. Prostory motorové remízy nepojmuly takový dav zájemců o historii, tak bezpečnostní agentura na nějakou dobu uzavřela vstup do prostor. Naštěstí ne na dlouho. Popisovat jednotlivé lokomotivy nemá cenu. Zastoupení kromě pořadatelské země mělo i Slovensko v podobě lokomotiv každé trakce a Polsko s parní Pieknou Helenou.

Kromě toho zde byl i svět zábavy pro malé návštěvníky v podobě Kinematovlaku a Vláčku hraček a zapomenout se nemůže na vůz s modelovým kolejištěm. Zvenku si mohli návštěvníci prohlédnout Masarykův salónní vůz a salónní vůz Ferdinand d´Este a posadit se pohodlně vozu první třídy, který v minulosti jezdil na Západním expresu. A další a další zajímavosti, jejichž popis by zabral snad celou reportáž. A by se ale návštěvníci nenudili, tak jim u vstupu na motorovou remízu vyhrávala snad nejznámější Beatles revivalová skupina The Backwards. Po prohlídce všech zajímavých exponátů bylo možné se projet do Uničova. Dva parní pantografy svezly spoustu zájemců.

Ten první opustil olomoucké hlavní nádraží deset minut před úderem jedenácté hodiny dopolední ve složení 534.0432 + 6xBai + 475.179, který se vrátil do Olomouce ve 13:00. Po příjezdu došlo k rychlé výměně lokomotiv a ve 13:30 se vydala na svou pouť souprava ve složení 486.007 + 6xBai + 498.022. Ještě před jejím odjezdem byly obě lokomotivy v obležení a spousta lidiček využívala možnost se na nich vyfotit, což se jako vždy nelíbilo skupinkám fotografů. Jev bohužel naprosto běžný při těchto veřejných akcích. A poslední se na trať do Uničova vydal nákladní vlak ve složení T669.1168 + 10 nákladních vozů + T478.1010. Ten byl cílem velkého množství fotografů.

Završením oslav Národního dne železnice se měla být nedělní jízda parního vlaku z Olomouce do Krnova a zpět. Dvojice parních lokomotiv 498.022 + 486.007 se soupravou vozů Bai, restauračního vozu a chatičky bohužel toho deštivého dne do svého cíle nedojela. V 7:50 došlo mezi stanicemi Bruntál a Valšov se srážce R820 směřujícího do Olomouce ve složení 954.225 + 043 + 843.024 s kamiónem a trať se stala neprůjezdnou. Parní vlak takto skončil ve Valšově, kde čekal na odjezd do Olomouce až do času podle jízdního řádu pro tuto jízdu. Místo obráceného pořadí lokomotiv, které měly být otočeny v Krnově na točně, byl na čele tendrem napřed Albatros a vzadu to všechno jistil Zelený Anton. S asi půl hodinovým zpožděním tento vlak dorazil na hlavní nádraží v Olomouci a ukončil tak oslavy Národního dne železnice.

A jaký tedy ten svátek železničářů byl? Pro mnohé se stal obrovským zážitkem. Olomouc byla opravdu nádražím, kde to žije. Dokonce se zapojil i dopravní podnik s nabídkou nulového tarifu pro majitele jízdenek SONE+ nebo z/do žst, Olomouc hl.n. Bohužel to byla akce megalomanská a nebýt to v prostředí mém domácím, tak bych se jí raději ani neúčastnil a přednost akcím charakteru menšího. Bohužel oslavy železničářům přidali vrásky na tvářích, neboť po oba dny se plnily i stránky černé kroniky. Kromě nedělní srážky R820 s kamiónem došlo i v Olomouci k „nešťastné události“ u zastávky Olomouc – Nové Sady, kde R931 zbavil člověka sedícího na koleji dolních končetin.

Na úplný závěr bych rád poděkoval všem lidem od historických lokomotiv, kteří připravili návštěvníkům nádherný zážitek. Další dík si zaslouží Kubíček, jež mi se svým gumokolem umožnil udělat i nějaké fotky na trati do Uničova. A potom Veronice za pomoc při dokumentaci dění, bez níž by galerie nebyla tak bohatá. Přispěli do ní také Josef Gargula ml., Miroslav Sýkora a Ing. Marián Šimo, v textu je použit snímek Karla Furiše.

Titulní snímek: O Olomoucké oslavy byl opravdu zájem © Radek Hořínek

Galéria

Súvisiace odkazy