Lokomotivy řady 113 (ex E 426.0)

Dodáním těchto lokomotiv na obě jihočeské tratě byly vyřazeny všechny zbylé elektrické vozy i zbývající předválečné elektrické lokomotivy. K další aktivní službě zbyly pouze řady E 422.0 (100) a E 426.0 (113). Do provozu tehdy přišla jednoduchá a spolehlivá hnací vozidla, která do současnosti nesla hlavní tíhu osobní dopravy na trati Tábor – Bechyně (bohužel jen do konce platnosti tohoto grafikonu, od 12.11.2010 jsou na této trati v osobní dopravě nasazovány převážně motorové jednotky řady 814, v nákladní dopravě je zde již několik grafikonů nasazena řada 742). Na trati Rybník – Lipno byly tyto lokomotivy nasazeny do 14 dubna 2004, kdy se začalo s rekonstrukcí trati na napájecí systém 25 kV/50 Hz.

Technický popis

Řada 113 je odvozena od elektrických lokomotiv řady 110 (E 458.0) pro systém 3 kV. Uspořádání bylo zvoleno jako kapotové s kabina strojvedoucího uprostřed s dvěma představky, v nichž se umístila vzduchová a elektrická výzbroj. Vstup na stanoviště strojvedoucího umožňují dveře po stranách strojvůdcovské budky. Prostorné stanoviště s dvěma řídícími pulty je vybaveno sedadly s odpružením a dvěma sklápěcími sedačkami. Přístup k jednotlivým zařízením v představcích umožňují boční dveře. Na střechy představků je možno vystoupit pouze po šikmých ochozech. Rozmístění elektrických přístrojů a vzduchové výzbroje v představcích neumožňuje vstup do představků ze stanoviště strojvedoucího.

Mechanická část pochází vesměs rovněž z výchozí řady. Pojezd lokomotivy se skládá ze dvou dvounápravových podvozků s uspořádáním Bo´Bo´. Hlavní rám nese kapoty a stanoviště strojvedoucího a je přizpůsoben pro montáž centrálního spřáhla. Vypružení skříně (sekundární vypružení) je šroubovými pružinami, uložených na traverzách, které jsou pomocí šikmých závěsek zachyceny na podélnících rámu podvozku. Tlumení nepříjemných rázů snižují hydraulické tlumiče. Nově se od předchozích elektrických lokomotiv u primárního vypružení použilo pryžových silentbloků, což kladně ovlivnilo jízdní vlastnosti a nároky na údržbu.

Lokomotivy jsou vybaveny brzdou DAKO, u samočinné brzdy je použit rozvaděč DAKO I/TR a brzdič DAKO BS2, přímočinná brzda je ovládána brzdičem DAKO BP 2. Výrobu stlačeného vzduchu obstarává pouze jeden kompresor 3 DSK 100. Obsah hlavních vzduchojemů umístěných za pluhy na čelech lokomotiv je 1000 litrů. Vzduchojemy je možno odkalovat přímo ze stanoviště strojvedoucího dálkově, odvodňovacím kohoutem s elektrickým vyhříváním. V mechanické části brzdy se použili stavěče odlehlosti brzdových zdrží značky ŠKODA, zaručující samočinné nastavení odlehlosti zdrží od kola a usnadňující výměnu zdrží.

I elektrická část lokomotivní řady 113 je obdobná, jako u předchůdkyně 110. Hlavní změnou je, že stejnosměrné trakční motory jsou fixně řazeny do série, čímž výkon klesl na polovinu. Regulace výkonu je odporová s fechralovými odporníky s libovolně dlouhou dobou jízdy na stále stejném stupni. Stykače pro řazení jízdních stupňů jsou poháněny elektropneumaticky na základě impulsu vyslaného pootočením kruhového řídicího kontroléru. Regulace rozjezdu lokomotivy je provedena vyřazováním rozjezdových odporů.

Po 22. sériovém hospodárném stupni je ve třech stupních proveden přechod na paralelní spojení motorových skupin; každá skupina má dva stejnosměrné sériové trakční motory. Za 33 hospodárným stupněm lze zařadit ještě 3 šuntovací stupně, které zeslabují pole trakčních motorů na 73, 60 a 50 % plného pole. Sběrač proudu je polopantografové konstrukce a je umístěn na střeše kabiny strojvedoucího. Ochranu proti skluzu zajišťují skluzová relé. Napětí palubní sítě činí 48 V. Lokomotivy 113.001, 002 a 003 mají po rekonstrukci i sérioparalelní řazení motorů a dosahují tak stejného výkonu i rychlosti jako řada 110.

Provoz

Lokomotivy E 426.0001 a 002 vykonaly TBZ v trati Tábor – Slapy, ostatní v úseku Vyšší Brod klášter – Loučovice. Provoz popisovaných lokomotiv byl zahájen v březnu 1973 v Táboře, kde první dva stroje – E 426.0001 a 0002 – najely za první rok dohromady 150 000 km. V průběhu roku 1973 přišla do Tábora ještě E 426.0003 a do Vyššího Brodu lokomotivy E 426.0004, 005 a 006.

Takto byla řada 113 rozdělena až do dubna 2004, kdy začala rekonstrukce trati Rybník - Lipno na napájecí systém 25 kV/50 Hz. To rozhodlo o redislokaci lokomotiv řady 113 takto: 113.004 přesunuta do Tábora, 113.005 a 006 do depa Praha s výhledem na úpravu na 3 000 Vss. Ta byla postupně zrealizovaná a k datu 2.11.2004 došlo k přeznačení lokomotiv na 110.205-2 a 110.206-0. Obě rekonstruované lokomotivy byly k datu 8.4.2010 zrušeny a čekají na likvidaci v PJ Česká Třebová.

Poděkování

Za poskytnuté fotografie k doplnění připojené galerie děkuji Radkovi Hortenskému a PhDr Zbyňkovi Zlinskému.

Redakční poznámka:

V roce 1996 se počet takto koncipovaných lokomotiv zvýšil o dva stroje řady 110, které byly upraveny pro provoz na tratích napájených polovičním napětím. Šlo o lokomotivy 110.018-9 a 110.047-8, jež byly po rekonstrukci přeznačeny na 110.118-7 a 110.147-6 a nasazeny do nákladní dopravy na trati Rybník – Lipno nad Vltavou. Ještě před její přestavbou na napájení střídavým proudem se staly nadbytečnými a byly po zpětné rekonstrukci v letech 2002 a 2003 zařazeny do služby v PJ Praha-Vršovice, kde posléze v roce 2004 dostaly i původní označení. Obě byly k datu 8.4.2010 zrušeny. I jejich snímky najdete v galerii, na jejím konci.

Prameny a odkazy:

1. Časopisy: „Dráha“, „K-Report“, „Železnice“ a „Svět železnice“
2. „Malý atlas lokomotiv 2011“, kolektiv autorů, Gradis Bohemia s.r.o., Praha 2010 a starší vydání
3. „Atlas vozidel – Elektrické lokomotivy ČD a ŽSR“, Modellbahnpresse, s.r.o., Zlín 2001
4. Lokomotiva 113 - Wikipedie
5. Lokomotiva řady 113 (E 426.0) - Atlas Lokomotiv
6. Železniční trať Rybník - Lipno nad Vltavou - Wikipedie
7. Lipenka
8. Elektrická dráha Tábor - Bechyně - Wikipedie
9. Bechyňka
10. K-REPORT český dopravní server

Titulní snímek: 113.002 dne 2.3.2010 v Bechyni zastávce © Radek Hortenský

Upravil a odkazy i poznámkou opatřil PhDr. Zbyněk Zlinský