„Věžák“ slavil osmdesátiny

28.12.2011 8:00 Karel Furiš

Je sychravé ráno a v depu se dokončují přípravy před akcí. Nasadit cedule, přeleštit okna, natankovat benzín a můžeme do stanice. Tak začíná akce, při které se veřejnosti představí dva nejstarší motorové vozy v České republice. V Šumperku nastupují první cestující, zájem o nás mají i reportéři tištěných médií. A i těch netištěných, dovolil bych si doplnit citát z článku na stránce pachatele akce.

Tím je Klub přátel kolejového autobusu, který naši redakci před časem požádal o zveřejnění pozvánky na oslavu 80. narozeni populárního věžáku a svou žádost doplnil návrhem, aby se jí náš zástupce zúčastnil v roli oficiálního hosta a samozřejmě i dokumentátora, jenž by průběh jízd znovu zprovozněného motorového vozu zprostředkoval návštěvníkům internetového magazínu VLAKY.NET. Pozvánku jsme rádi zveřejnili a k účasti přemluvili našeho ostravského reportéra. Velkého přemlouvání třeba nebylo, protože Karel Furiš se takovéto role vždy ochotně ujme. Dejme mu tedy slovo. (-zz-)

Počátkem prosince VLAKY.NET obdržely pozvánku od Klubu přátel kolejového autobusu, které jsem v zastoupení momentálně jinak vázaných členů redakce docela rád vyhověl. Členové tohoto klubu se starají v depu (dnes nesoucím označení provozní pracoviště Depa kolejových vozidel Olomouc) Šumperk o historické vozidla. V poslední době měli nejvíce práce s motorem na věžáku M 120.417. Práci se jim podařilo úspěšně zvládnout a po dvou letech nečinnosti se vůz opět pohnul vlastní silou. A že se tak stalo právě v době, kdy se dožíval úctyhodného věku, byla to příležitost jeho osmdesátiny oslavit jízdami pro pozvané i veřejnost.

Resuscitované srdce M 120.417 © Karel Furiš

V sobotu 17.12.2011, den po velké vichřici, jsme ještě za tmy vstal a ze všeho nejdřív si otevřel stránky Českých drah, abych zjistil situaci na naších tratích. Měl jsem štěstí - z Ostravy do Šumperku žádné omezení nebylo a vlaky v tu dobu jely na čas. Z Ostravy jsem vyjel krátce po šesté ráno. Vlak byl plně obsazen a po konzultaci s průvodčí jsem hned zjistil, že všechny místa k sezení jsou obsazeny místenkou. Takže jsem nemusel po volném místě pátrat v celém vlaku a zabral jsem hned první místo, kde byla místenka až z Olomouce. Z Olomouce do Zábřehu jsem musel tu chvilku vydržet na stojáka a odtud do Šumperka jsme si zase sedl...

Při výstupu v cílové stanici jsem se ještě před rozhlédnutím potkal s klubovým kolegou Rosťou. Jak se již v pozvánce píše, oslavenec měl v doprovodu Hurvínka M 131.101 vyjet nejprve z Šumperku do Uničova a pak se oba vozy měly střídat ve vedení zvláštních vlaků na trase Uničov – Troubelice – Újezd u Uničova.. Souprava obou historických motorových vozů stála už připravena u nástupiště, takže jsem pořídil její první fotografie a šel se přivítat s jejich opatrovníky a organizátory celé akce. Ti se právě starají o zdárné zajištění jejího začátku, které zahrnuje nejen vyzdobení oslavence, ale také zavěšení příležitostné směrové tabule.

Směrová tabule protokolárního vlaku na M 120.417 © Karel Furiš

Po nastartování a pár minutkách „rozehřívání“ jsme se vydali na cestu do Uničova. První fotozastávka byla v Hrabišíně. Počasí moc fotografování nepřálo a při pořizování videa akusticky vadil nepříjemný vítr. Podruhé jsme zastavili na nádraží v Libině, kde jsme museli vyčkat na křižování s pravidelným vlakem v podobě Regionovy. V Libině se motorové vozy rozdělily, aby se každý sólo vypravil do Uničova. Ještě než se tak stalo, bylo třeba věžák nakrmit, protože je to celkem nenasyta a na sto kilometrů si řekne až o sto litrů benzínu. Já se pak pro další úsek cesty rozhodl pro Hurvínka.

Ten totiž vyjížděl jako první, což mi při následující zastávce dávalo možnost natočit či případně vyfotografovat příjezd věžáku. Zastavili jsme ve stanici Troubelice a tam jsem se potkal s dalším naším členem, Vojtou. Po vzájemném přivítán jsme se věnovali fotografování a já jsme nafilmoval i odjezd Hurvínka. Pak nám zbývalo čekat na příjezd věžáku, kterým jsem původně hodlal pokračovat do Uničova, ale přítomnost Vojtova (či spíše jeho gumokolky) vše změnila a mně umožnila zachytit M 120.417 i při jeho odjezdu. Po automobilním přesunu do Uničova bylo na tamním nádraží dost času poklábosit s přáteli a oba vozy si vyfotografovat.

Uničovské setkání generací © Karel Furiš

Na uničovském nádraží se vyskytoval třetí zástupce klubu VLAKY.NET, dokonce jeho části slovenské. Kamila jsem nejen velice rád potkal, ale měl jsem tak možnost požádat ho o přispění do galerie fotografií k této reportáži, protože akci prožil trochu jinak. Počasí se stále jen zhoršovalo a tak v plánu byla už jen fotografie věžáku někde na trati, což se nám s Vojtou podařilo kousek za Uničovem..Přítel mne pak dovezl do Olomouce, odkud jsem odcestoval už poloprázdným EC 111 Praha domů do Ostravy. Den to byl sice větrný a sychravý, ale po stránce obsahové vydařený. Děkuji Klubu přátel kolejového autobusu za krásnou výroční jízdu.

Poznámka editora

Když jsem si vzal slovo na začátku, učiním tak i na konci. Jak už naznačil Karlův text, v připojené galerii najdete krom jeho snímků také fotografie Kamila Korecze, které jsou umístěny samostatně v její druhé části. Mezi obrázky v části prvé je naopak zamíchán jeden od Vojtěcha Fajkuse. Takže na sám závěr děkuji nejen autorovi textu, videa (které je jako bonus umístěno pod tímto odstavcem) a podstatné části fotografií, ale i jeho dvěma nechtěným, ale vítaným pomocníkům. (-zz-)