Jak se „kremák“ protrápil cestou do kraje Aloise Nebela

Prvně jsem se na onu akci domluvil s Martinem, abych nahlodal Shalomka při Pálavském okruhu, zda nechce svým gumokolem zajet do malebné krajiny Jeseníků. První jmenovaný už předem hlásil, že může, a druhému plány zkřížil zaměstnavatel, který ho vyslal do terénu. Tak jsem se v ono slunečné ráno vydal na olomoucké hlavní nádraží, kde jsem se měl setkat s Martinem, abychom společně vyrazili do hor Sp 1701. Při příjezdu k nádraží mne zaujal kouřový mrak, což mne zarazilo, neboť podle jízdního řádu měla pára být už dvanáct minut na trati. Ten pozdní odjezd předjímal všechno to špatné v onen den.

Nasedli jsme do motorového vozu 843.028, který společně s dvojící vozů 043 tvořil soupravu spěšného vlaku 1701. Ten byl při odjezdu velmi slušně zaplněn a plnil se i cestou. Kolem parního vlaku jsme se prohnali mezi Červenkou a Moravičany. Ten v onu chvíli směřoval do Šumperka, kde páru čekalo první otáčení na točně, aby se mohl vydat dál. My jsme pokračovali svižným tempem na Ramzovou, která se stala cílem naší jízdy pro onu chvíli. Odtud jsme to měli ideálně na dvě strany pro focení na trati.

Sp 1701 nás vyložil na Ramzové a pokračuje k Jeseníku © Martin Blaťák

Prvním předmětem našeho zájmu byl R 902 kousek pod zastávkou Ramzová ze směru od Horní Lipové. Po jeho průjezdu jsme se přesunuli do oblíbeného oblouku mezi Ostružnou a Ramzovou, abychom si počkali na trojici vlaků. První byl R 1403 s modernizovaným brejlovcem 750.715, pak R 901 Praděd se 754.080. Po jeho průjezdu se místo v oblouku začalo docela plnit šotouši. Spousta zůstala nohama pevně na zemi, ale někteří jedinci se změnili v lidoopy a pro nejdokonalejší snímek neváhali pořezat něco větví. V mém případě došlo i k úsměvné situaci. Při posledním zdejším focení páry, tehdy 464.202, jsem se seznámil s jedním pánem. Bylo to 27.9.2008.

Nyní jsme se potkali po čtyřech letech. Čím víc se blížil čas pro parní vlak, tím víc přibývalo na našem místě jedinců, kteří stíhali díky problémům přejet z pod Ostružné. Leč ranní zpoždění se prohlubovalo a dost možná čerstvý horský vzduch neudělal 534.0432 dobře. Její jízda z Branné do Ostružné trvala hodně dlouho. Podle všeho si v 30 promilovém stoupání zopakovala několik rozjezdů kvůli problému s kompresorem a nekvalitnímu uhlí. Díky tomu narůstalo zpoždění, které se v návaznosti na křižování se Sp 1702 vyšplhalo na 50 minut. Kremák konečně projel obloukem pod Ramzovou a skupinka šílenců se rozešla po svém.

534.0432 se zvl. Os 31161 v úseku Ostružná - Ramzová © Radek Hořínek

Byl čas oběda s dobrou česnečkou v jednom restauračním zařízení v Ostružné. Po dobrém jídle a pití jsem se s Martinem vydal na další úlovky. Nejprve to byl R 903 a po něm následoval slušně zpožděný R 904, který dojel do Branné. Dál odmítla 754.080 pokračovat. My dva jsme se vydali do Horní Lipové nebo spíš do nebelovského Bílého Potoka, abychom se tam ještě před návratem domů setkali s 534.0432. Ta tam ale nebyla. Místo toho jsme potkali Vojtu a Karla a dozvěděli se něco málo o prohlubujících se problémech časových a hlavně o postrku v podání 750.715, který měl páře pomoci ve stoupání z Lipové Lázní do „Bílého Potoka“.

Na místě samém jsem se Martinem domluvil, že se vydáme domů. Sotva jsme nalezli do zaplněného R 906, tak jsem se dověděli o umřelé 754.080 na R 904. V Branné náš vlak nabral frekvenci cestujících z R 904. Zajímavým bylo čekání, jak se poperou v Šumperku s nasazením na R 905, neboť ho ze stanice Zábřeh na Moravě bere lokomotiva od R 904. V Hanušovicích se křižování nekonalo. V Bohdíkově ano a na R 905 si to do hor valila netlumená 749.259. My jsme spokojeně pokračovali dál, abychom se v Zábřehu na Moravě rozloučili s mým známým.

750.716 po odstoupení z R 906 v Zábřehu na Moravě © Martin Blaťák

Při vjezdu do stanice jsem si všimnul 749.265, která tam čekala v místě, kde stojí lokomotivy nastupující na rychlíky do Jeseníku. To mne trochu udivilo, ale pokud opravdu vyrazila posléze na R 907, tak to udělalo některým jedincům radost. Do Olomouce jsme si to po koridoru valili slušně, abychom případně sjeli nějakou tu minutu zpoždění, které jsme cestou z hor stihli nabrat. Do Olomouce jsme dojeli snad s +5 minutami. Je velkou škodou, že pokus o připomínku zašlé slávy kdysi známého rychlíku Šerák nevyšel. Třeba příští rok, pokud se tato akce uskuteční, se snad všechno povede lépe.

Jako bonus na závěr přidávám video Karla Furiše, který tu akci pojal trochu jinak: