Třetí hrstka střípků z dovolené 2012
Po návštěvě lázní jsme se rozhodli vyrazit do Beskyd pod horu Radhošť a o den později na jih Moravy k vrchu Turold. Dvě různé cesty, dva různé směry a spoustu zážitků za nimi bylo. Jenom to ranní vstávání nebylo to pravé ořechové. Dostat tu nejmenší členku naší výpravy z postele byl občas problém, ale nakonec se nechala přesvědčit.
V úterý při příjezdu Ex 521 Vsacan Radka na druhém nástupišti hlavního nádraží v Olomouci volala na celé kolo, že přijíždí „soubor nezabavených komponent“, tedy lokomotiva řady 380. Spokojeně jsme se usadili do jednoho z vozů Bmz ex ÖBB a vydali se do Valašského Meziříčí, kde jsme přestupovali na vlak do Rožnova pod Radhoštěm, kde byl našim cílem tamní skanzen. Toto spojení využili stejně jako při cestě za Radkou na školku v přírodě a stejně jako v prvním případě, tak i v tomto druhém měl osobák z Valmezu zpoždění.
814.063 na Os 13211 a 814.091 jako Os 3167 ve Valašském Meziříčí © Radek Hořínek
Tentokrát jsme nemuseli spěchat na autobus, ale poklidně se pěšky vydali do Valašského muzea v přírodě, jak zní oficiální název rožnovského skanzenu, který se skládá ze tří částí: Valašská dědiny, Dřevěného městečka a Mlýnské doliny. My jsme se vydali do dvou prvně uvedených částí. Tu třetí jsme vynechali, neboť na rozdíl od prvních dvou je v ní komentovaná prohlídka. Nejvíce času nám zabrala návštěva Valašské dědiny. Zde Radka získala Výuční list mlynáře/mlynářky větrného mlýna s hodnocením prospěl/a s vyznamenáním.
Radka jako mlynářská učnice ve Valašské dědině © Radek Hořínek
My dva jsme se kochali starými chaloupkami a poslouchali naše dítko, které zde už bylo na výletě se svojí mateřskou školkou a pozorovali, jak si dokumentovala svým foťákem, co viděla. V Dřevěném městečku jsme si dali v dobové restauraci dobrý oběd a holky se povozily na kolotoči. Po prohlídce jsme vykročili zpět na nádraží do Rožnova, abychom se vydali zpět do Olomouce. Náš osobní vlak měl stejně jako ráno zpoždění. V případě jízdy Košičanu podle jízdní řádu bychom měli problém s přestupem. Košičan ale nezklamal a vezl si zpoždění.
150.224 přiváží Ex 120 „Košičan“ do Vlašského Meziříčí © Radek Hořínek
Tak jsme ve Valašském Meziříčí relativně v poklidu přešli z prvního na třetí nástupiště a počkali s dalšími cestujícími na náš vlak, který přijel slušně naplněn, tak jsem musel počkat do stanice Hranice na Moravě, abych si mohl k holkám přisednout a v sedě jsem pak dojel do až na olomoucké hlavní nádraží. To jsme neopustili na dlouho. Následujícího rána nás čekala cesta pro změnu do jeskyně Na Turoldu. Začala už po sedmé hodině, když opustil hlavní nádraží v Olomouci R 802 a směřoval přes Břeclav do Brna, ale my jsme jej opustili v pohraniční Břeclavi.
1116.164 přijíždí do Břeclavi v čele EC 104 „Sobiesky“ © Radek Hořínek
V sídelním městě přítele Shalomka jsme přestupovali do osobního vlaku, který směřoval do Znojma. Setkání s přítelem se bohužel nemohlo uskutečnit, jelikož ho služební povinnosti zavály do Hodonína. Já si tu hodinku krátil po svém a holky se toulaly kolem nádraží. V 9:31 se 842 společně s přestavěným bixem vydal na svou pouť. V Mikulově jsme vystoupili a po svých se vydali hledat jeskyně, což se nám povedlo. Prohlídka byla velice poutavá a jeskyně hodně zajímavé. Jejich návštěvu můžeme vřele doporučit; informace o nich jsou k nalezení na www.caves.cz.
Vchod do jeskyně Na Turoldu © Radek Hořínek
Po návštěvě jeskyní jsme se vydali do města, abychom navštívili místní zámek. Prohlídku jsme si nechali ujít. Pro Radku by byla moc dlouhá, tak jsme vzali za vděk výstavou dnes legendárního Igráčka. Asi jsme byli s Radkou hodní, že jsme si každý jednoho odvezli. S prázdnými žaludky jsme došli k jedné restauraci, abychom uspokojili potřebu hladu. Restaurace U Obřího soudku nebyla dobrá volba. Kuchař či kuchařka nějak zapomenuli dochucovat jídlo, takže jenom palačinka Radky byla k jídlu. Po tomto obědě jsme si vydali zpět na nádraží.
Mikulovská nádražní budova © Radek Hořínek
Náš osobní vlak jel dle jízdního řádu. Pokud by tomu ale tak nebylo, museli bychom čekat další dvě hodiny v Břeclavi. Naštěstí nám dvě minuty na přestup stačily a my se usadili ve voze AB a pokračovali do cíle naší cesty. Z obou výletů jsme si dovezli námi oblíbené turistické známky a naše skromná sbírka se začíná pomalu rozrůstat. Tímto dílem vás přestanu trápit já a poslední povídání o zážitcích z cest přenechám Veronice. Pozve vás do jednoho malého města, kde mají ... Ale to až příště.
Úvodní snímek: 350.003 na EC 174 „Jan Jesenius“ v Břeclavi dne 29.8.2012
© Radek Hořínek
© Radek Hořínek
Galéria
Súvisiace odkazy
- Čtvrtá a poslední hrstka střípků z dovolené 2012, 2.10.2012 8:00
- Druhá hrstka střípků z dovolené 2012, 18.9.2012 8:00
- První hrstka střípků z dovolené 2012, 10.9.2012 8:00
- Vlaky v kraji Aloise Nebela, 30.8.2012 8:00
- Střípky z dovolené 2011 , 23.9.2011 8:00
- Střípky z dovolené aneb Co se dělo před cestou Jeseníků a po návratu zpět, 9.9.2010 8:00
Diskusia
