Čtvrtá a poslední hrstka střípků z dovolené 2012

Bylo to ráno jako každé jiné, která jsme v tom našem období letních výletů zažili. Předposlední srpnový den jsme vydali do Jaroměře, abychom navštívili místní železniční muzeum. Z Olomouce jsme vyrazili Ex 560 Šohaj, kde místo jednoho z vozů Bmz ex ÖBB bylo řazeno klasické béčko, ale s polstrovaným interiérem místo klasické koženky. Přisedli jsme do kupé, kde cestoval chlapec s dědou.

Náš od domova přece jen vzdálený cíl © Radek Hořínek

Při odjezdu vlaku jsme byli svědky pokutování kuřáka na druhém nástupišti hlavního nádraží v Olomouci příslušníky policie ČR, kteří z našeho vlaku vystoupili. Při debatě s paní průvodčí si Radek neodpustil poznámku, že špatným příkladem kuřákům bývají občas i pracovníci ČD, kteří sami na zastřešené části nástupiště holdují této neřesti. Onomu hříšníkovi stačilo popojít kousek dál, kde zastřešená část nástupiště končí a kde mohl v klidu svoji cigaretu vykouřit. Tedy pokud měl platnou jízdenku.

Tabulka na 5. nástupišti olomouckého hlavního nádraží (4.4.2009) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Náš vlak se dal do pohybu a my mohli zamávat mému tátovi, který se vydal do Černovírského lesa hlavně kvůli Radce. Radka se předváděla a chlapec sedící proti ní se nechtěl nechat zahanbit. Když náš vlak zastavil na vjezdu do Ústí nad Orlicí, aby počkal na uvolnění úseku, neboť mezi Ústím nad Orlicí a Brandýsem nad Orlicí se jezdí pouze po jedné koleji, nás dobře pobavil. Pronesl, že jsme zastavili, protože jsme někoho přejeli. V Pardubicích jsme se s ním a jeho dědou rozloučili. Oni dva pokračovali do Prahy, nás čekal osobní vlak do Jaroměře.

163.068 přivezla do Jaroměře Os 6204 a nás v něm © Radek Hořínek

Na náš výlet jsme lákali Zbyňka. Já osobně jsem se s ním chtěla po nějaké době potkat. Zdravotní důvody ho nepustily z domu, tak jsme to museli zvládnout sami. Po příjezdu do Jaroměře naše kroky směřovaly do železničního muzea. Zaplatili jsme vstupné a šli se kochat nejen parními kráskami, jimž po dokončení opravy bude vévodit Conrad Vorlauf. Radka se rozhodla podívat do boudy snad každé páry a pravidelně chodila prosit slečny v pokladně, aby jí pustili vláček na modelovém kolejišti. Dokonce nás ukecala, abychom ji koupili tričko mašinkou a vybrala si žluté s Mikádem. Moc se jí z prohlídky nechtělo, ale nakonec jsme ji dostali z muzea ven.

Radka na jedné z parních krásek © Radek Hořínek

Z muzea jsme se rozhodli vyrazit do centra města, abychom si ho prohlédli a zároveň něco pojedli. Po červené turistické značce jsme do centra došli a našli jídelnu, kde jídlo bylo mnohem lepší, než předešlý den v Mikulově. Po naplnění žaludků jsme v informačním centru, stejně jako před tím v muzeu, zakoupili turistickou známku a pomocí plánu města vykročili jinou cestou zpět na nádraží. Rychlík z Liberce do Pardubic jsme nestihli. Čekat se nám na osobní vlak nechtělo, tak jsme nasedli do spěšného vlaku jedoucího z Trutnova do Pardubic. Kmotřík měl radost, jelikož mohl tam něco málo nafotit.

162.119 v čele IC 1010 RegioJet © Radek Hořínek

Pak jsme nasedli do mírně opožděného Ex 129 Hradčany a vydali se z našeho posledního velkého výletu domů. Radka jako správná gurmánka si dala ve vlaku horkou čokoládu, kterou jsem jí pomáhala pít. Do Olomouce jsme přijeli s necelými deseti minutami zpoždění, což díky vyloučené koleji, o které jsem se zmiňovala na začátku, nebyla taková hrůza. Hlavně, že jsme se vrátili spokojeni se vším tím, co se nám podařilo zažít a vidět během i počasím vydařeného dne na našem výletě za poklady jaroměřské výtopny.

365.024 po zatím jen částečné renovaci čeká v Jaroměři na věci příští © Radek Hořínek

Ten úplně poslední výlet nás ještě teprve čekal, ale o něm už vlastně víte. Takže tady vlastně končí naše cestovatelské dobrodružství. Jak už Radek psal, doufáme, že i příští rok nabídnou ČD a.s. podobnou akci, abychom mohli pokračovat v poznávání zajímavých míst v ČR. A hned jsme si udělali plán na zářijový prodloužený víkend s přáním, že se snad povede jej zrealizovat.