Za starými elektrickými lokomotivami do Rakouska (1)

Když si odmyslíme elektrizované tratě Tábor – Bechyně a Rybník – Lipno, které po roce 1918 připadly Československu, zbylo v nově vzniklém Rakousku několik elektrizovaných tratí. Tou nejstarší byla trať Innsbruck – Fulpmes, kde byl zahájen provoz 1. 8. 1904. Ta však byla privátní a úzkokolejná. Dalšími byly tratě St. Pölten – Mariazell, rovněž privátní a úzkokolejná, Innsbruck – Scharnitz s napojením na bavorský Garmisch Partenkirchen a Reutte. Nelze opomenout také místní trať z Vidně do Bratislavy. První tratí elektrizovanou tratí po roce 1918 v Rakousku byla trať přes Arlberský průsmyk, elektrizovaná v několika etapách, první úsek z Innsbrucku do Landecku v roce 1923.

V roce 1924 zahájily BBÖ elektrizaci tratí v Solné Komoře, tou první byla ze Steinach-Irdingu přes Bad Ausee do Attnang-Puchheimu v roce 1924. Tyto elektrizované tratě potřebovaly lokomotivy a tak se železniční správa obrátila na domácí výrobce. To si vyžádalo vývoj a výrobu poměrně velkého množství elektrických lokomotiv. Prvními výkonnými elektrickými lokomotivami pro Rakouské spolkové železnice, označované v letech 1918 – 38 pod zkratkou BBÖ se staly stroje řady 1100 a 1100.1 Vzorem těmto robustním strojům se staly lokomotivy SBB řady Ce 6/8 I (později rekonstruované na řadu Be 6/8), které se od roku 1920 objevovaly na elektrizovaných švýcarských drahách, hlavně přes Gotthardskou dráhu.

Lokomotivy pro BBÖ byly vyráběné vídeňskou lokomotivkou Florisdorf. Elektrickou část dodala firma Brown Boveri & Co (BBC). Lokomotivy byly článkové o uspořádání náprav (1´C) (C 1´). Snížená čela s trakčními motory se v obloucích natáčela, na hlavním rámu byla skříň se dvěma stanovišti strojvedoucího. Právě pro svoji konstrukci dostaly tyto lokomotivy jak ve Švýcarsku, tak v Rakousku přezdívku „Krokodýl“. Oproti švýcarskému vzoru byly lokomotivy v detailech rozdílné. Stroje 1100 byly vyrobené v roce 1923 v počtu 6 strojů, na ně pak navázala vylepšená výkonnější varianta, označená řadou BBÖ 1100.1 v počtu 9 strojů. Ty vyrobila stejná firma v letech 1926 - 27, elektrickou výzbroj dodala rovněž BBC.

Lokomotiva 1189.09 na pomníku ve Wolfurtu dne 24.6.1990 © Pavel Stejskal

V letech 1938 – 45, kdy Rakouské železnice připadly DR, byly stroje řady 1100 označené E 89, vylepšená varianta pak řadou DR E 89.1. Po 2. světové válce Rakouské železnice (ÖBB) dosadily na tyto stroje své řady 1089 a 1189. Poslední z lokomotiv 1189 (02, 05 a 09) dojezdily v roce 1979 pod depem Attnang-Puchheim. Dnes jsou zachovány tyto stroje: 1089.06 v německém Sinsheimu, 1189.02 provozuschopná pod divizí ÖBB Nostalgie, 1189.05 v železničním muzeu ve Strasshofu a stroj 1189.09 z pomníku Wolfurt, nyní pronajatý společnosti ÖGEG. V muzeu Strasshof je také švýcarský vzor, lokomotiva SBB Be 6/8 13257.

Další poměrně rozšířenou řadou elektrických lokomotiv v meziválečném období byly stroje řady BBÖ 1029 (DR E 33, ÖBB 1073). Tyto lokomotivy byly svým vzhledem poněkud podivné, na jednom čele za nízkým představkem bylo stanoviště strojvedoucího, druhé čelo stanoviště nemělo. Výhled z této lokomotivy byl při jízdě dlouhým čelem dost problematický, stejně jako u parních lokomotiv, které tyto elektrické lokomotivy dost připomínaly. Nakonec celá koncepce těchto lokomotiv o uspořádání náprav 1´C 1´ jim byla podobná. Lokomotivy v počtu 20 strojů vyrobila lokomotivka StEG s elektrickou výzbrojí firmy AEG v letech 1923 – 24. V provozu byly nasazovány na osobních vlacích hlavně na tratích Solné komory.

V posledních letech provozu jezdily na osobních vlacích mezi Linzem a Salzburgem, nebo z Welsu do Passau. Poslední z těchto vzhledově pozoruhodných strojů dojezdily v roce 1975. Některé z nich pak byly využity jako vytápěcí trafa. Dnes jsou zachovány 2 stroje a to 1073.08 a 20 v nekompletním stavu a vlastní je společnost ÖGEG. V roce 1992 jsem navštívil dílny ÖBB Linz, které slavily 100 výročí od vzniku. Kromě vystavených lokomotiv, které se zde v té době opravovaly, zde stála také lokomotiva 1073.16 a čekala na opravu pro Rakouské železniční muzeum. Zda oprava proběhla, či jaký osud postihl tento stroj, jsem zatím nezjistil.

Stroj 1073.16 (Vhz 011.13) odstavený v dílnách ÖBB Linz dne 24.6.1992 © Pavel Stejskal

Třetími význačnými meziválečnými elektrickými lokomotivami na rakouských tratích, které stojí za povšimnutí, jsou stroje řad BBÖ 1570, 1670 a 1670.1. Jednalo se o lokomotivy, které byly určené hlavně na rychlíkovou dopravu na tratích přes Arlberský průsmyk. Uspořádání náprav (1A)´Bo (A1)´ sice označuje, že se jednalo opět o lokomotivy článkové, ale vzhledově působily již jako klasické skříňové lokomotivy té doby, s krátkými představky před stanovišti strojvedoucího. Lokomotivy řady 1570 vyrobila lokomotivka Krauss Linz s elektrickou výzbrojí Siemens v letech 1925 - 26. Tyto lokomotivy měly výkon 1600 kW a maximální rychlost 85 km/hod. Dalšími úpravami a vylepšeními pak vznikla řada 1670, kterou v letech 1928 – 29 vyrobily lokomotivky Krauss a Florisdorf s elektrickou výzbrojí firmy Siemens v počtu 29 strojů.

Výroba pokračovala ve firmě Florisdorf ještě v roce 1932 5 stroji vylepšené řady 1670.1, opět s elektrickou výzbrojí firmy Siemens. Zde jsou parametry obou řad shodné, výkon je 2350 kW a rychlost 100 km/hod. Tyto lokomotivy se udržely v provozu do roku 1982. Poslední stroje (1670.09 a 104) byly ze stavu ÖBB vyřazené 24. 11. 1983. Také některé z těchto lokomotiv byly po vyřazení ze služeb ÖBB využity jako vytápěcí trafa. Dnes jsou zachovány tyto lokomotivy: 1570.01 (Rakouské dopravní muzeum, nyní deponována ve Strasshofu), ÖBB udržuje v provozu pro divizi Nostalgie stroje 1670.09, 25 a 1670.104. Společnost ÖGEG má ve svém muzeu v Ampflwangu stroj 1670.102, někdejší vytápěčku 011.20.

Další lokomotivní řadou, o které je zapotřebí se zmínit, je řada ÖBB 1072. Ze zatím popisovaných lokomotiv se jedná o nejstarší stroje. Původně byly nasazené na rakouském úseku tzv. Bratislavské elektrické dráhy (LWP – Lokalbahn Wien – Pressburg), která spojovala Vídeň s Bratislavou. Tyto stroje v původním počtu 8 kusů dostaly označení Epw 1 – 8. Po skončení 1. světové války byly lokomotivy převzaty Spolkovými drahami Rakouska (BBÖ) a zde dostaly další řadu: 1005. V letech 1938 – 45 pak u DR označení E 72 a od roku 1954 je ÖBB označily 1072. Koncem 50. let dostalo šest lokomotiv v rámci modernizace nové, celokovové skříně, čímž jim byl změněn vzhled. Poslední lokomotivy řady 1072 dojezdily v roce 1975. Stroj 1072.01 je provozním strojem Železničního muzea Strasshof. V muzeu Gross Schwechat pak čeká na renovaci lokomotiva 1072.05.

Lokomotiva 1072.05 v železničním muzeu Gross Schwechat dne 4.9.1998
© Pavel Stejskal

Z lokomotiv, které se v období let 1990 – 95 nedaly v pravidelném provozu najít, zmíním ještě jeden stavbou kuriózní stroj. Jednalo se o prototyp, který dostal označení 1082.001. Vzhledově tato lokomotiva připomínala velkou parní lokomotivu. Z jedné strany byla kabina se stanovištěm strojvedoucího, za ní pak byla nástavba, která skrývala veškeré vybavení stroje. Na druhém čele byla tato nástavba dokonce válcová, což velice připomínalo kotel lokomotivy, jen místo komínu byl jeden ze dvou sběračů lokomotivy. Uspořádání náprav byl 1´E 1´ , hnací nápravy byly propojeny spojnicí a výkon byl 1325 kW. Lokomotivy byla nejprve nasazena pod depem Salzburg, později převedena na výkony depa Bludenz. Koncepce nebyla úspěšná a stroj zůstal osamocený. V roce 1938 dostala ještě označení E 88.3, ale posléze byla zrušena.

Všechny výše uvedené řady zmiňuji hlavně proto, že i když většina z nich po roce 1990 již více než 10 let nezasahovala do pravidelného provozu ÖBB, s několika stroji, vyjma stroje 1082, jsem se při svých cestách setkával a jejich fotografie jsou přílohou tohoto povídání. Když se pro našince koncem roku 1989 otevřely hranice, byly výše zmíněné řady elektrických lokomotiv již mimo provoz. Většina byla sešrotována, nicméně některé lokomotivy stále fyzicky existovaly. Kromě několika strojů určených k nostalgickému provozu, byly po svém vyřazení některé přestavěny na tzv. vytápěčky (Vorheizanlagen – Vhz).

Skříň, rám, podvozky zůstaly zachovány a hlavní část lokomotivy, transformátor byl ponechán a využit pro účely předtápění osobních vozů a souprav na celé řadě nádraží ÖBB. Připojení k trolejové síti i ke kabelům elektrického topení se lišilo případ od případu. Některé takto upravené stroje měly krátký život, jiné však přežívaly celá desetiletí. Lokomotivy dostaly nové číslo 011. xx (např. 011.01 byla lokomotiva 1073.08 v dílnách Linz, podruhé bylo číslo 011.01 obsazeno původní lokomotivou 1245.001 na odstavném depu Penzing ve Vídni).

Vytápěčka 011.01 (1245.01) na odstavném nádraží ve Vídni Penzingu © Pavel Stejskal

V roce 1983 evidovala statistika ÖBB celkem 23 takto upravených elektrických lokomotiv od čísel 011.00 – 011.22. Dnes se s obdobnými vytápěčkami v síti ÖBB většinou nesetkáme, výjimky lze nalézt i nyní, jen jsou využity hlavně nedávno vyřazené lokomotivy řady 1042. Mnoho míst, kde se dříve předtápěly soupravy, bylo zredukováno, většina klasických souprav byla rovněž nahrazena elektrickými jednotkami, které nepotřebují externí zdroj pro předtápění a na dalších nádražích byly vybudovány stabilní předtápěcí zařízení.

Výše uvedené lokomotivy však po roce 1990 do pravidelného provozu ÖBB, vyjma muzejních vlaků, nezasahovaly. Ty, které fyzicky existovaly, byly buď muzejní stroje, nebo jako vytápěčky, většinou nekompletní. Vedle takto proměněných, historických elektrických lokomotiv v letech 1990 - 95 dosluhovaly na kolejích Rakouských železnic další staré elektrické lokomotivy, které spatřily světlo světa v letech 1924 - 45. První polovina 90. let minulého století byla pro tyto stroje posledními roky a během několika let postupně vymizely a byly nahrazeny stroji zcela novými.

Nejstaršími elektrickými lokomotivami na normálním rozchodu dosud nasazovanými v pravidelném provozu u ÖBB těsně po roce 1990 byly stroje řady 1080. Ty pocházely z roku 1924, byly vyrobeny firmou Krauss s elektrickou částí od firmy Siemens Schuckert. Celkem bylo vyrobeno 20 strojů, výroba doběhla v roce 1925. V posledních letech provozu byly zbývající stroje této řady rozděleny mezi depa Attnang-Puchheim a Selzthal. Zde již dosluhovaly na místních výkonech v nákladní dopravě a posunu. Poslední lokomotiva (1080.006) byla zrušena 1. 4. 1993. Další navazující řada elektrických lokomotiv byla řada 1180 (Krauss Linz / Siemens Schuckert - 1926). Poslední lokomotivy sloužily na posunu ve stanici Bludenz a Feldkirch.

Lokomotiva 1180.009 při posunu ve stanici Feldkirch dne 25.6.1990 © Pavel Stejskal

Stejně jako lokomotivy řady 1080, měly uspořádání náprav E, včetně propojení dvojkolí mezi sebou spojnicí. Vzhledově se však obě řady od sebe lišily. Na tyto stroje navazovala ještě další řada – ÖBB 1280 (StEG + Florisdorf, el. Část AEG). Tyto lokomotivy měly stejné uspořádání náprav E, ale v první polovině 90. let minulého století již nebyly v provozu. Z lokomotiv řady 1080 jsou zachovány stroje 01 a 07 (Strasshof), 11 (ÖGEG) a 15 (ÖBB ErlebnisBahn). Z lokomotiv 1180 jsou to stroje 04 (ÖGEG) a 09 (ÖBB ErlebnisBahn). Z lokomotiv řady 1280 zůstalo ještě na přelomu 20 a 21 století několik lokomotiv jako vytápěčky. Dlouhou dobu např. 1280.10 jako 011.02 postávala u nástupiště v Mürzzuschlagu, sešrotována byla na jaře 2012.

V depu Attnang-Puchheim po roce 1990 sloužily rovněž v nákladní dopravě a posunu stroje řady 1045. Tyto lokomotivy byly v roce 1927 vyrobeny v lokomotivce ve Vídeňském Novém Městě a elektrickou část dodala firma ELIN. Z konstrukce lokomotiv 1045 vycházely stroje řady 1145. Ty byly vyrobeny firmou Krauss v Linci v roce 1930 a elektrickou část dodala též firma ELIN. Poslední z těchto lokomotiv bylo možno právě v roce 1990 spatřit na posunu a místních nákladních výkonech v Landecku a ve stavu je vykazovalo depo Innsbruck.

Poslední lokomotivy řady 1045 (012 a 014) dojezdily k 1. 2. 1994. Z posledních lokomotiv této řady bylo pro další generace zachráněno hned několik lokomotiv. Již v období prvního rušení starších lokomotiv ÖBB, byly stroje 1045.01 a 03 odprodány společnosti Montafonerbahn, kde sloužily v nákladní dopravě až do roku 2009. Pak byly odprodány ÖGEG a jsou v muzeu Apflwang. Lokomotiva 1045.09 patří ÖBB ErlebnisBahn. Stroj 1045.12 je na pomníku u nádraží v Attnang-Puchheimu. 

Pomník v Attneng-Puchheimu s lokomotivou 1045.12 © Pavel Stejskal

V letech 1934 - 40 byly pro Rakouské železnice vyráběny v lokomotivce Florisdorf další modernizované lokomotivy vycházející z konstrukce řady 1145 - řady 1245 a 1245.5. Série byla dokončována v letech 1938 -40 již pro DR, pod řadou E 45.2. Původně byly mezi jednotlivými sériemi rozdíly jak v konstrukcích, tak i ve vzhledu, ty však sjednotily dílny v Knittelfeldu v šedesátých letech minulého století. Téměř všechny stroje této řady byly v roce 1990 stále v provozu a rozděleny byly mezi depa Wörgl, Selzthal, Villach a Knittelfeld. Nasazovány byly hlavně v nákladní dopravě. Zcela shodné byly lokomotivy řad 1045, 1145 a 1245 v jednom, v uspořádání náprav, které bylo Bo´Bo´.

Poslední lokomotivy řady 1245 ukončily provoz ve službách ÖBB v depu Villach k 1. 12. 1995. Lokomotivy 1245 byly po skončení služeb u ÖBB odstavené a část z nich byla rozložena, několik opět přestavěno na vytápěčky. V současnosti je několik lokomotiv zachováno pro muzejní účely, popř. zdroj náhradních dílů pro provozní muzejní stroje. Společnost ÖGEG má ve stavu stroje 1245.516 a 518, lokomotiva 1245.05 je ve stavu ÖBB ErlebnisBahn. Lokomotiva 1245.514 je součástí muzea tverské dráhy na nádraží ve Schwarzach-St.Veit. Stroj 1245.533 je odstaven v depu Saaldelden a čeká na další využití.

Dalšími, v období počátku 90 let minulého století již kuriózními stroji, byly elektrické lokomotivy určené pro posun řad 1061 a 1161. Ty byly rozděleny mezi depa Attnang-Puchheim, Villach, Bishofshofen a Innsbruck. Tyto lokomotivy byly vyrobeny v letech 1926 a 1928 ( Florisdorf /AEG). Uspořádání náprav bylo D a výkon jediného trakčního motoru byl přenášen na hnací dvojkolí pomocí spojnic. Poslední z lokomotiv této řady 1061.002 dojezdila v Innsbrucku k 1. 4. 1993. Ta je dnes zachována v muzeu ÖGEG v Ampflwangu, dalšími zachovanými jsou lokomotivy 1161.012 (pomník St. Veit an der Glan), 017 (pomník Bischofshofen), 019 (ÖGEG) a 020 v Lienzu (Lienzer Eisenbahnfreunde).

Stroj 1161.020 dne 5.3.1992 v Selzthalu © Pavel Stejskal

Dalšími staršími, ale velice zajímavými elektrickými lokomotivami, byly stroje, které se do parku rakouských elektrických lokomotiv zařadily v letech 1938 – 45 v rámci Velkoněmecké říše a jejich železnic. Anšlusem Rakouska v roce 1938 zanikla společnost BBÖ a stávající lokomotivy, vozy, tratě i zaměstnanci přešli pod křídla Německých říšských drah (DR). Výroba objednaných lokomotiv původními BBÖ jen dobíhala a DR prosadily na nové tratě lokomotivy svých konstrukcí. A tak jsme se mohli po roce 1990 setkat v osobní dopravě v působnosti depa Linz se stroji řady 1018. Jednalo se o rychlíkové lokomotivy, které byly původně vyráběné pro DR pod řadou E 18.2 v roce 1939 v lokomotivce Florisdorf s výzbrojí Siemens a AEG. Z lokomotiv řady 1018 se zachovaly stroje 1018.02, 04, 07 a 08, všechny patří společnosti ÖGEG. Lokomotiva 1018.05 je muzejním strojem, využívaným ÖBB ErlebnisBahn.

Mezi nejrozšířenější stroje válečného původu patřily v letech 1990 - 95 lokomotivy řady 1020. Ty byly pro DR pod řadou E 94 vyráběny v období 2. světové války a v roce 1954 byly v lokomotivce Florisdorf postaveny poslední 3 stroje této řady. Lokomotivy 1020 byly nasazovány v nákladní dopravě v působnosti dep Innsbruck, Villach, Wörgl a Bludenz. Lokomotiva ÖBB 1020.018 byla dokonce první lokomotivou své řady E 94.001. Stejné lokomotivy jezdily u poválečných DR a DB, ale DB tyto lokomotivy měly v roce 1990 již mimo pravidelný provoz, u DR dosluhovalo pouze několik strojů. V Rakousku však po roce 1990 byly stále hojně rozšířené hlavně v nákladní dopravě a tak se stávaly vyhledávaným cílem železničních fandů z celé Evropy, včetně českých.

Postupně však i tyto stroje opouštěly svá teritoria, tratě přes Arlberg, Brenner a poslední lokomotivy řady 1020 nasazovalo depo Villach ještě v roce 1995. Lokomotivy byly ze stavu ÖBB škrknuty k 1. 7. 1995, kdy stroj 1020.038 byl vyřazen a krátkodobě převeden jako vytápěčka do Hohenau. Z této početné řady se dnešních dnů dočkala řada lokomotiv, byť v různém stavu. Lokomotiva 1020.010 byla odprodána do Německa, společnosti GES Stuttgart, stroj 1020.018 (E 94.01) vlastní Lienzer Eisenbahnfreunde Lienz, 1020.037 je vedena pod ÖGEG, 1020.038 je v muzeu Strasshof. Pro ÖBB ErlebnisBahn je vedena 1020.044 v depu Innsbruck, 1020.047 zase v depu Saalfelden. Lokomotiva 1020.042 byla odprodána společnosti RPS a v současnosti je dokonce občasně nasazována v nákladní dopravě.

Nedávno se podívala i k našim hranicím, na postrku vlaku pro Metrans do Summerau. Stroj 1020.041 byl rovněž odprodán do Německa společnosti Mittelwesserbahn, která provozuje nákladní dopravu. Lokomotiva byla využívána na postrcích nákladních vlaků na stoupáních trati mezi Stuttgartem a Ulmem. Stroje 1020.001, 003, 005, 012, 014, 017, 022, 023 a 034 podle rakouských zdrojů nadále existují, slouží jako zdroj náhradních dílů, popř. čekaly na odprodej jiným subjektům. To se postupně mění. Stroje 1020.003, 022 a 024 už byly převedeny pro ÖGEG, 1020.001 odprodána RPS na náhradní díly pro stroj 1020.042. Lokomotiva 1020.005 je odstavena v Amstettenu, zřejmě po výzisku náhradních dílů bude sešrotována.

Úvodní snímek: Lokomotiva 1020.029 se vrací z italského Tarvizia do Villachu dne 18.2.1994 © Pavel Stejskal