Elektricky už za císaře pána - Mariazellerbahn

Mariazell se stal v 19. století jedním z největších poutních míst v celém Rakousko-Uhersku. Není proto divu, že již roku 1858 se objevily první plány na výstavbu železnice, která by dopravila zástupy věřících. Se stavbou se započalo roku 1896 a vzhledem ke složitým terénním poměrům bylo rozhodnuto použít úzký rozchod 760 mm. Dráha se otevírala postupně. Roku 1898 vlaky vyjely z počátečního St. Pöltenu, ležícího na západní dráze (Westbahn) z Vídně do Salzburku, do Kirchbergu s odbočkou do Manku. Až na konečnou do Gußwerku (za Mariazellem) se započalo jezdit roku 1907.

Zpočátku vlaky tahaly parní lokomotivy řad Mh a Mv, jejich výkon se však brzy ukázal jako nedostatečný. Vedle značného zájmu cestujících plnila svou úlohu také nákladní doprava, zaměřující se na přepravu zemědělských produktů, železa a hlavně dřeva. Trať byla již roku 1909 upravena v části své délky tak, aby umožnila provoz normálněrozchodných vozů na podvalnících.

Mapa Mariazellerbahn

Úvahy o elektrifikaci se objevily ještě před dokončením dráhy. Ačkoliv měl projekt velké odpůrce (v té době ani nebyly zkušenosti s elektrifikovanými tratěmi o takové délce), nakonec se ho podařilo prosadit a roku 1911 elektrické lokomotivy nahradily své parní předchůdkyně. Použit byl jednofázový střídavý proud 6,5 kV/25 Hz a získala se zde řada zkušeností využitých při pozdější elektrifikaci rakouské železniční sítě.

Na Mariazellerbahn ještě navazovala dráha Ober-Grafendorf – Gresten, nazývaná „Krumpe“, o délce 62 km. V 90. letech byl úsek Wieselburg – Gresten dokonce přerozchodován na normální rozchod a na zbývajícím úzkokolejné trati byl postupně zastavován provoz, až roku 2010 zanikl úplně.

Vlna rušení místních tratí se nevyhnula ani Mariazellerbahn. Roku 1988 vzal za své koncový úsek Mariazell – Gußwerk, nákladní doprava se dočkala postupného omezování, její konec nastal roku 1998. Od roku 2000 se objevují úvahy Rakouských spolkových drah ÖBB dráhu prodat nebo zavřít. Provoz v jejich režii tu však vydržel ještě dalších deset let, uvažovalo se i o částečném přerozchodování do Kirchberg an der Pielach. Místo toho se naštěstí dráha dočkala dílčích renovací.

Laubenbachmühle, jednotka typu Himmelstreppe, 21.5.2016 © Jiří Mazal

Rok 2010 znamenal velkou změnu – provoz přebírá NÖVOG (Dolnorakouská dopravní společnost) a stává se jak vlastníkem, tak provozovatelem. Je objednáno devět elektrických jednotek a čtyři panoramatické vozy 1. třídy u švýcarského Stadleru. Tyto jednotky obdržely pojmenování Himmelstreppe (doslova schody do nebe) a pro jejich údržbu vzniklo depo v Laubenbachmühle, vybudované nákladem 20 milionů Euro.

Nejde však o první elektrické jednotky na Mariazellerbahn. Již v letech 1994 – 2013 se tu objevily dvě jednotky ř. 4090. Příliš se ale neosvědčily a dnes jsou odstaveny v Zell am See. Jejich předchůdkyně, které měly nahradit, je tak paradoxně přežily. Slabě vytížené vlaky zajišťoval ve spodním úseku i motorový vůz ř. 5090.

Mariazell, lokomotiva č. E10, 21.5.2016 © Jiří Mazal

Vraťme se prvním elektrickým lokomotivám dráhy, které zahajovaly elektrický provoz. Řada 1099 (zpočátku jednoduše označovaná jako „E“) v pravidelném provozu vydržela neuvěřitelných 100 let a vyřazena byla až roku 2013. Stále však slouží v čele nostalgických vlaků. Tyto lokomotivy dodala firma Siemens-Schuckert a skříň je uložena na dvou třínápravových podvozcích. Každý má svůj trakční motor a transformátor s devíti regulačními odbočkami. V letech 1959 - 62 byly všechny stroje rekonstruovány, dostaly nové skříně, dva sběrače byly nahrazeny jedním, vyměněn byl hlavní vypínač a náhony rychloměrů, v základu však lokomotivy zůstaly stejné.

Jízdní řád nabízí hodinový takt po celý den, s posílením v ranních hodinách mezi Laubenbachmühle a St. Pölten, naopak v horském úseku do Mariazellu je počet spojů nižší. Všechny spoje zajišťují jednotky „Himmelstreppe“ v počtu 9 kusů označené jako ET1 – ET9. V sezóně od května do října se přidávají další spoje mezi Mariazellem a Gösingem.

O víkendu pak vyjíždějí zvláštní vlaky. V letní sezónu se každou sobotu objevuje nostalgický vlak „Ötscherbär“ tvořený historickou elektrickou lokomotivou ř. 1099 a nechybí ani jídelní vůz či salonní vůz první třídy. Původní vozy dráhy procházely postupnou modernizací, ale rozteč sedadel zůstala, proto je dnes prakticky nemožné, aby si dva lidé normální výšky sedli proti sobě. Parní vlak je pak v provozu ve vybrané dny.

Nad stanicí Wienerbruck-Josefsberg, přehrada Lassingstausee, 21.5.2016 © Jiří Mazal

Popis trati

Trať lze rozdělit na dva úseky – údolní a horskou část. Po opuštění hlavního nádraží v St. Pöltenu je první zastávkou St. Pöltner Alpenbahnhof, kde se nachází provozní zázemí dráhy. Také se tu překládaly normálněrozchodné nákladní vagóny na úzkorozchodné podvalníkové vozy. Z počátku se na dráze ale používaly podvalníky, jak je známe i u nás. Obvyklé bylo i používání úzkokolejných nákladních vozů. Po opuštění města trať prochází zemědělskou krajinou a po 11 km dosahuje největší mezilehlé stanice Ober-Grafendorf, odkud odbočovala dráha do Grestenu, nazývaná Krumpe. Právě zde měla tato železnice centrum. Dnes je areál využíván železničním klubem Eisenbahnclub Mh6, který obhospodařuje parní lokomotivu ř. Mh6 a další historická vozidla.

Koleje dále vedou údolím řeky Pielach až do stanice Loich, kdysi významné pro nákladní dopravu. Kvůli omezenému profilu tunelu zde končily normálněrozchodné vozy na podvalnících. Údolí se významně zužuje a zbývá místo jen na železnici a silnici vedle řeky. Krátce před Schwarzenbach an der Pielach dráha projíždí Weißenburgtunnelem a údolí opouští. Vjíždíme do údolí potoka Nattersbach plného roklí až do stanice Laubenbachmühle.

Úsek Wienerbruck-Josefsberg - Mitterbach, 21.5.2016 © Jiří Mazal

Navazující trať je označována jako horský úsek. Dráha nabývá výšku díky táhlému dvojitému oblouku a v tunelu Güsing dosahuje nejvyššího bodu, 891,6 m. n. m. Zároveň trať mění svůj směr a vjíždí do údolí řeky Erlauf. Z Gösingu se naskýtá pohled na horu Ötscher, čnící do výšky 1893 m. n. m. V lehkém klesání dorazíme k nejvyššímu viaduktu na trati, Saugrabenviadukt. Objíždíme přehradu Lassingstausee a následuje asi nejhezčí úsek: mezi řadou krátkých tunelů se nabízí úchvatné výhledy na rokle a rozeklané skály. Za stanicí Mitterbach am Erlaufsee opouštíme Dolní Rakousko a konečná Mariazell již leží ve Štýrsku. Dříve dráha pokračovala ještě 7,1 km do Gußwerku, tento úsek sloužil především nákladní dopravě ke zdejší pile. Přestal se používat roku 1988 a roku 2003 byl snesen.

Muzeální tramvaj v Mariazellu, parní tramvaj Hellbrunn u zast. Bahnhof Mariazell,
21.5.2016 © Jiří Mazal

Muzeální tramvaj v Mariazellu

Mariazell je také sídlem muzeální tramvajové trati Mariazell – Erlaufsee (Museumstramway Mariazell–Erlaufsee). Tato dráha vznikla jako úplná novostavba o normálním rozchodu v 80. letech, a je to jediná normálněrozchodná rakouská trať, která je napojena pouze na koleje úzkého rozchodu. Dosahuje délky 2,33 km a v malé části je napájena stejnosměrným napětím 600 V. Provoz zajišťuje unikátní parní tramvaj „Hellbrunn“ z Vídně, vyrobená roku 1902. I přívěsné vozy něco pamatují, např. vagon č. C7 pochází z roku 1886.

Aby bylo možno provozovat i elektrické tramvaje, vznikla myšlenka prodloužit tramvajovou trať směrem k městu Mariazell (samotné nádraží je poměrně vzdálené, tramvajová trať vede na druhou stranu od města). Částečně k tomu bylo využito i snesené těleso tratě do Gußwerku a novou konečnou se stala Promenadenweg.

Mariazell, bazilika, 21.5.2016 © Jiří Mazal

Samotné město Mariazell rozhodně také stojí za návštěvu. Je největším rakouským poutním místem a jednou z nejvýznamnějších mariánských svatyní střední Evropy. Ve zdejší bazilice je uchována soška Panny Marie ze 13. století, které se někdy říká Velká Matka Rakouska.

Odkazy:

• Mariazellerbahn. In: Wikipedia: die freie Enzyklopädie [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 8. 1. 2018 [cit. 2018-01-18]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Mariazellerbahn
• Mariazellerbahn: die schönste Verbindung von Technik und Natur [online]. St. Pölten: NÖVOG, 2018 [cit. 2018-01-18]. Dostupné z: https://www.mariazellerbahn.at/