Pendolino byla výhra ... aneb Závan blízké budoucnosti na východočeských kolejích

Výsledkem mého snažení bylo to, že vyhrála „skorotchýně“, která mi svou výhru ráda přepustila, a můj syn, který by to udělal také, ale nebyl důvod. (Takže to vlastně ani moje vlastní výhra nebyla…)

Den odměny nastal 23. listopadu tohoto roku a pro mne měl odstartovat u rezervovaného vagónu na Os 5661 Hradec Králové hl.n. – Pardubice hl.n., kterým se měli dopravit výherci této i dalších (například dětských výtvarných) soutěží k mimořádnému spoji SC Pendolino z Pardubic do České Třebové a zpět. Ve skutečnosti jsem se „do akce“ dostal už o něco dříve, protože v hradecké provozní jednotce nocovala a souběžných prezentačních jízd se měla účastnit Regionova, jednotka 814.001-4/914.001-3, jak jsem se dověděl na internetu. Její nevšední barvy se skutečně nedaly u rotundy „depa“ přehlédnout a po nějakém čase se dokonce projela po kolejišti železniční stanice, zapózovala mi a přesunula se k nástupišti 1 A, kde nějakou dobu stála vcelku nepovšimnuta. Takže jsem si mohl aspoň v klidu projít její interiér. Po nějakém čase se k ní začali dostavovat činitelé různého kalibru, zjevní zástupci cechu publicistického, hostesky konvice kávy nosící atd. Pro mne nastal čas zaujmout místo ve výše zmíněném voze, jehož exteriér ani interiér přece jen nedosahoval kvalit Regionovy, o přiměřeném vytopení nemluvě.

Náš odjezd byl téměř naprosto přesný, leč radost z tohoto faktu trvala jen do Opatovic nad Labem. Kolejiště této stanice bylo totiž poněkud přeplněno uhelnými vlaky pro opatovickou elektrárnu, v důsledku čehož jsme museli uvolnit kolej protijedoucímu vlaku. A to tak, že naše souprava zajela na začátek elektrárenské vlečky a pak zase musela „couvat“. Mezi tím nás ovšem, asi aby ukázala pokrokovost svého řešení, předjela Regionova jedoucí jako zvláštní vlak do Pardubic a Chocně. Což komentovala naše průvodkyně od ČD slovy: „Tam jedou naši šéfové, ale oni na nás počkají“.

Počkali. Jednotka 680.002 stála připravena u 4. nástupiště pardubického nádraží, naše místa nás čekala a občerstvení bylo také nachystáno. Asi poněkud chudší než to pro VIP spolucestující, ale i tak jsme vlastně celou cestu až do České Třebové měli pořád něco studeně jedlého či nealkoholicky pitného na stolečku. Během jízdy proběhla také tisková konference (pro zvané).

V České Třebové byla jen asi desetiminutová provozní přestávka, které někteří využili k pořízení fotografií či vykouření cigarety. VIP spolucestující si nechali donést točené pivo z nádražní restaurace (asi jim palubní lahvové nechutnalo).

A jelo se zpět do Chocně, kde souprava stála asi 45 minut, ve společnosti Regionovy. Bylo zde možno prohlédnout si dopravní kancelář a další rekonstruované nádražní prostory (kromě těch, kde bylo přichystáno občerstvení pro vážené hosty, tedy i ČD centra a čekárny). Já jsem pořídil pár dalších fotografií a využil možnosti podívat se na stanoviště strojvedoucího Pendolina.
 
Zpáteční cesta do Pardubic pak byla zpestřena opět nějakým občerstvením a rozdáváním cen v podobě docela hodnotných předmětů s železniční tématikou. Při příjezdu na pardubické hlavní nádraží jsme minuli u místního „depa“ stojící sesterskou jednotku 680.001. Pak už nastalo loučení a ti ze zúčastněných, kteří mířili do Hradce Králové, měli k dispozici zvláštní vlak vedený jednotkou 471.011-7/971.011-2.

Byl to den, který jakoby na východočeských kolejích nastínil „světlé zítřky“ Českých drah, aspoň pokud jde o vozidla nově zařazovaná do provozu. Zda prezentace tohoto typu a rozsahu opravdu plní svůj účel, to musí zhodnotit povolanější. Ovšem pro železničního fandu mého typu to rozhodně ztracený den nebyl a jsem vděčný (přes své některé kritické výtky) Českým drahám, že mi ho umožnily takto prožít. Pendolinem jsem jel poprvé (a nějak si nemyslím, že budu mít příležitost to zopakovat), takže by se asi slušelo, abych se zmínil o svých pocitech z jízdy. Už i na těchto stránkách zazněly stesky či výtky těch, kdož byli pohodlím jednotek řady 680 zklamáni. Vzhledem k tomu, že jsem měl vzácnou příležitost bezprostředně přesednout z Pendolina na „ešus“, mohu konstatovat, že se přiřazuji spíš k těm zklamaným. Při jízdě na ne zrovna dokonalém železničním svršku v úseku Pardubice – Hradec Králové jsem se v „ešusu“ cítil pohodlněji než v Pendolinu na „koridoru“. Zkrátka, čekal jsem od Pendolina asi příliš… Nicméně přeji mu šťastný start do skutečného provozu a příjemné cestování těm, kdož si tento způsob dopravy zvolí.