Vedení Českých drah na hrdinství zapomnělo dříve, než hrdina

Jen vrchní přednosta poslal strojvedoucímu děkovný dopis a rodinný rozpočet občerstvila jistá mimořádná finanční odměna. Jinak se nad událostí zavřela voda. Strojvedoucí samotný proti zapomnění na případ ze 7. února nic nenamítá, dokonce je to jeho vlastní přání. Na pohled na nákladní auto na koleji, kam se rychlostí téměř 160 kilometrů za hodinu řítí čtyři sta tun železa, je skutečně lepší zapomenout.

Jiří Borusík v kabině gorilky

Jenže…když před časem u Prosenic narazilo pendolino rychlostí cca 10 km/h do kamionu, stojícího mezi závorami, byla z toho senzace. Strojvedoucího přijal prakticky vzápětí generální ředitel Českých drah Josef Bazala a děkoval mu za to, že jeho zásluhou byly následky nehody minimální. Pendolino jelo původně rychlostí menší, než EC 370 s lokomotivou 350.006. Podle dostupných informací kolem 100-120 km, do kamionu narazilo již zmíněnou desítkou.

EC 370 jelo před nehodou rychlostí 158 km/h. Protože se blížilo k místu, kde končí koridorová rychlost 160 a začíná 120, strojvedoucí začal snižovat rychlost. Když uviděl Škodu 706 (trambus) mezi závorami, sáhl po rychlobrzdě. Ta začala působit v rychlosti 154 km a do zastavení vlak ujel 585 metrů za dobu 25 vteřin. Ústup do strojovny strojvedoucí a kontrolor vozby (podle slangu cvičák) Lubomír Semek zavrhli, otevření dveří by způsobilo odpojení proudu a tedy i vyřazení EDB. Nakonec to nebylo třeba, stroj zastavil ve vzdálenosti asi 20-30 metrů před autem.

Hlavní aktéři událostí z EC 370 kontrolor vozby Lubomír Semek a strojvedoucí Jiří Borusík

Je tedy zjevné, že strojvedoucí EC 370 odvedl opravdu stoprocentní práci a zasloužil by ocenění nejméně takové, jako strojvedoucí pendolina. Toho se mu ale nedostalo a nebýt poděkování vedení DKV Brno, byl by jeho čin nepovšimnut. “Je to spravedlivé?” ptají se kolegové, aniž by se dočkali odpovědi. Strojvedoucí pendolina se stal i hrdinou firemních novin, Borusík ještě ne, i když náprava je na cestě. Ale jistě by si zasloužil přinejmenším stejné ocenění, jako jeho kolega.

Hlavní aktéři událostí z EC 370 kontrolor vozby Lubomír Semek a strojvedoucí Jiří Borusík

Sám hlavní hrdina se netají, že by na událost rád zapomněl. S odstupem času vzpomíná na některé okamžiky. “Když jsem zastavil a vylezl z mašiny, nebyl jsem schopný ani vytočit číslo na telefonu,” přiznal. Řidič nákladního auta, uzavřeného mezi závorami, řešil vzniklou situaci nepochopitelně. Závory na obou stranách vozovky nepřerazil, jak by bylo logické a odpovídající nebezpečí, ale pokoušel se je zvednout. Zvedl jednu a než se mu podařilo i druhou, tak první zase spadla. “Byl klidný až do okamžiku, než jsme mu řekli, že jsem se na něj hnali stošedesátikilometrovou rychlostí. V ten okamžik se mu podlomily kolena a složil se,” vzpomíná strojvedoucí. Nehoda se stala, když měl za sebou zhruba 220 kilometrů. Do konce túry už mu zbývala jen drobnost, dalších 800 km. Takže, jak jsem již myslím napsal v předchozím textu k této události, smekám a klaním se.