Mašinky v Podkrkonoší aneb Takový normální výlet

4.5.2007 15:24 PhDr. Zbyněk Zlinský

Dnes ode mne nečekejte článek nabitý informacemi ani reportáž z exotické ciziny. Prostě jsme se minulou neděli s mou drahou polovičkou rozhodli zase po čase spolu vyrazit na železniční putování. Já s vidinou podrobnější dokumentace nějakých zatím v mé databázi chybějících mašinek, ona pak smířena s posedáváním na nádražních lavičkách a pohledem na moje pomatené obíhání vozidel železničních.

 

 

Trasa našeho okružního putování směřovala z Hradce Králové po jediné nezadrátované zdejší trati k Českému ráji a odtud Podkrkonoším zpět, jak je vidno na připojené mapce. Výlet zvíci 239 km vyžadoval od nás náklady pouhých 160,- Kč za jízdenku SoNe+, čili 0,33 Kč na „osobokilometr“. No nekup to!

 

Naši cestu nebudu nijak souvisle popisovat. Poutavý cestopis může vzniknout spíš na Transsibiřské magistrále než na českých lokálkách – a rozebírání úrovně cestování s Českými drahami zase ponechám všelikým antiželezničním bloggerům, s nimiž se v poslední době roztrhl pytlík. Zaměřím se spíš na pár zajímavostí, které jsme cestou potkali a já je také stihl pojednat svou šotokrabičkou.

A když jsem toto stanovil, hned v následujících řádcích to poruším, protože prostě nemohu odolat pokušení. Z Hradce do Turnova nás vezla „Regionova“, o jejíž sanitární buňce přetechnizovaného provedení jsem už psal kdesi jinde. Takže když něžnější polovina naší výpravy pocítila nutkání přírody, cítil jsem se (coby zkušený cestovatel regionovní prostatou týraný) povinen provést instruktáž: „Otevřeš zeleným tlačítkem, uvnitř na protější stěně stlačíš ZAVŘÍT, potom ZAMKNOUT a při odchodu budeš postupovat obráceně.“ Uvedení pokynů do praxe nebylo stoprocentní, neboť se nerozsvítila signalizace uzamčení, a navíc jsem na jedno tlačítko zapomněl. Na způsob použití umyvadla se mne Hela přišla zeptat dodatečně – s namydlenýma rukama.

Když jsem si takto zajistil, že dnes nedostanu teplou večeři, mohu se vrátit ku svému projektu zmínit se jen heslovitě o některých zajímavých bodech naší cesty:

 

Ostroměř

 

 

je sice křižovatkou pouhých dvou tratí (040 Chlumec nad Cidlinou – Trutnov a 041 Hradec Králové – Turnov), ale zpravidla se tu setkávají vlaky ze všech čtyř směrů. V našem případě se tu sešel náš  Os 5502 Hradec Králové – Turnov se spoji Os 5702 Stará Paka – Křinec, Os 5525 Jičín - Hradec Králové a Os 5703 Chlumec n.C. - Stará Paka. Vše v provedení motorových vozů tří různých řad.

 

V Jičíně

 

 

nás potkalo hlavně to, že náš vlak byl obohacen o „orchestrion“ zařazený na postrk. Mne jev jeho připojování zaujal natolik, že jsem si v rozrušení propálil cigaretou zánovní oděv. („Kouření škodí zdraví!“ – málem mne trefil šlak.) Poučení z toho všeho je dvojí:

1.       Samotná Regionova zjevně kapacitně nestačí na tento spoj ve zbývající trase.

2.       Je blbost současně fotografovat, pobíhat v kolejišti a eliminovat nikotinový absťák.

 

Turnov

 

 

nás přivítal studeným větrem a nejméně jednou mašinkou, která akutně hrozila odjezdem a tudíž si vyžadovala mé bezodkladné přítomnosti. Hela se usadila na lavičku a já se jal kmitat po nádraží a přilehlém kolejišti. Podařilo se mi ulovit několik vršovických vozů řady 854, sledovat obohacení „naší“ Regionovy ještě o přípojný vůz pro kolaře na Os 5505 do Hradce Králové či blíže se podívat na několik „banglí“ řady 742 a dokonce jednoho „elektronika“ řady 743.

 

Marně jsem čekal na příjezd vršovického řídicího vozu řady 954 (o níž jsem tu psal už jinde), zato mému přístroji zapózoval jeden ze dvou unikátních přípojných vozů řady 056, o nichž se můžete dovědět více v katalogu vozů. Přijel také nejvíce zcestovalý „orchestrion“, tedy vůz 810.100-8, který byl po vyrobení v roce 1977 vystavován na mezinárodním veletrhu v Lipsku a ke konci roku 1989 byl zhruba 6 měsíců předváděn a testován na pouštních tratích v Alžírsku. Kvitoval jsem s povděkem, že se zdárně zotavil ze svých vážných zranění, která utrpěl dne 1.3.2005 při bočním střetu s vozem 810.411-9 na výhybce v obvodu PJ Liberec. A dostavila se také strojově projíždějící dvojička 753.301-1 + 753.073-6.

 

V kolejišti za nádražím jsem už při příjezdu zahlédl cosi modrého, prasátkovitého. Tak jsem se tam vydal a možná jsem tak činit neměl. Na plošinovém voze se na sluníčku vyhřívalo skutečně novoučkým lakem zářící „prasátko“, na němž byla sice cedulička, že patří Železniční společnosti Tanvald, ale jinak žádný identifikační znak. Tak jsem se vyšplhal na vůz i mašinku v touze najít vodítko v kabině. Tam bylo ovšem kulové (až doma jsem odhalil, že jde o stroj 701.460-8 ex T 211.0037) a navíc jsem při sestupu roznožil více, než můj chorý kloub kyčelní unesl. Jaksi jsem bolest rozchodil, leč závada se později prohloubila natolik, že dnes sedím doma na zadku, místo abych balil na narozeninovou jízdu do Bratislavy.

 

Ve stavu takto poškozeném jsem pak jen zdáli obhlédl místní depo, dnes už zarostlé lebedou a sloužící pouze coby přístřeší pro 310.0134 a její vagónky, a podebatoval o jeho osudech s přívětivým posunovačem. I vydali jsme se na další cestu, tentokrát v „pohodlí“ čalouněného vozítka řady 012, o níž je pro zájemce opět něco v katalogu.

 

Ve Staré Pace

 

 

sice tolik nefoukalo, ale zato se velice podivně částečně zatáhlo a světelné podmínky nebyly příliš nakloněny fotografování. Přesto jsem chvíle na přesedání využil k nějaké dokumentaci, která se neobešla bez povšimnutí kolem se vyskytujících pozorovatelů. Jistý vlakvedoucí mi doporučoval fotit místo výrobních štítků spíš ženské, na což jsem mu odvětil, že mašinky jsou z mého pohledu výhodnější: nekecají a nic po mně za focení nechtějí.

Trochu mne udivilo, že se tady v kopřivách na odstavné koleji už nevyskytuje sněhový pluh, který jsem tu vždy vídával, ale na nějaké dotazy už nebyl čas, protože nás čekal další přesun, tentokrát na palubě trutnovského „katru“ jménem Pavlínka.

 

Trutnov hl.n.

 

 

mi onoho dne posloužilo skutečně výhradně jen jako příslušníku substrátu, protože mne přitahovaly spíš prostory místní provozní jednotky DKV Česká Třebová. I když se zde nedalo předpokládat tolik zajímavostí, jako tomu bylo na sklonku provozu motoráků řady 852 a 853, přece jen jsem doufal, že jsem cestu sem nevážil zbytečně. A něco se skutečně našlo.

 

 

Třeba odstavený unikátní řídicí vůz 010.192-6 společnosti Viamont, o němž se můžete dočíst něco na stránkách dopravce, dvojice přípojných vozů nepočetné řady 015, sněhový pluh (na jehož vrub kolemjdoucí domorodec zalaškoval, že příroda je proti jeho využití), místní kolejový jeřáb či několik zrušených, opravovaných nebo na své výkony čekajících mašinek.

 

 

Vzhledem k tomu, že nožka zlobivá se ozývala důrazněji a Hela už se také moc nebavila, neváhali jsme na poslední chvíli nastoupit do spěšného vlaku směr Hradec Králové, tentokrát v podání klasické soupravy.

 

 

Cestou se mi podařilo pořídit ještě něco obrázků, ale naše vystoupení v Jaroměři a pokračování v cestě následujícím vlakem nepřineslo očekávaný výsledek. Tak trochu jsem doufal, že najdu nějaký ruch v místní výtopně – nebo aspoň zajímavý objekt k focení venku postávající. Jenže většina místních byla zjevně na výjezdu v Polsku a venku stálo jen zaplachtované prasátko. Ale to byl jen takový nepřipravený pokus, jehož neúspěšnost mne dvakrát nemrzela. Nakonec – už jsme toho měli docela dost, já nadměrné aktivity a moje drahá polovička nadměrné pasivity. Takže jsme se ani na hradeckém nádraží po příjezdu moc nerozhlíželi, vsedli na své jednostopé oře a uháněli k domovu. 

 

  

Galéria

Súvisiace odkazy