Motorové vozy na našich kolejích: řada M 120.4

12.7.2007 15:43 PhDr. Zbyněk Zlinský

Motorové vozy na našich kolejích: řada M 120.4

Kterak jinak začít seriál o našich motorových vozech, než pohledem do jejich historie. A nejlépe pak zaměřeným na onu řadu těchto vozidel ČSD, jejíž zástupce se jako nestarší zachoval až do současné doby v provozním stavu. Jistě, nejstarším provozním motorovým vozem u nás je parní vůz M 124.001 „Komarek“, ale ten přece jen patří spíš mezi vozidla parní trakce a navíc o něm byla na těchto stránkách už zmínka. Řeč tedy bude o „věžácích“ řady M 120.4.

 

 


Tyto motorové vozy rýsovaly kolorit provozu na našich lokálkách od třicátých let až do doby poválečné a tvořily tehdy největší skupinu vozidel motorové trakce ČSD. Spolu s dalšími vozidly tohoto typu byly rovněž dokladem originálního přístupu a technického umu konstruktérů kopřivnické vozovky, která se vedle dalších výrobců měrou nikoliv bezvýznamnou podílela na předválečné motorizaci železniční osobní dopravy u nás. 

Co předcházelo

Nebudu tady nicméně široce pojednávat o významu motorových vozů či o okolnostech, za nichž byly zaváděny do provozu ČSD. V tom vás odkáži na odbornou literaturu. Začnu až u jistého problému, který přineslo vedení vlaků tímto druhem vozidel na místních tratích. Osobní doprava na lokálkách byla předtím zajišťována vesměs smíšenými vlaky s parní lokomotivou a od motorových vozů se očekávalo její zlevnění a zrychlení. Mimo jiné také tím, že v koncových stanicích odpadne objíždění soupravy hnacím vozidlem či jiná manipulace s ní. Naše první motorové vozy se spalovacím motorem pro lokálky byly ovšem vlastně silniční autobusy upravené pro provoz na kolejích, jako především řada M 120.0 (ČKD 1927) a M 120.1 (Škoda 1927). Byla to tedy jednosměrná vozidla, která musela být na konci své trasy pro opačný směr jízdy vždy pracně otáčena na výsuvném trnu. Další motorové vozy pro místní tratě měly sice už stanoviště na obou koncích vozu, ale ta zase významně omezovala komerčně využitelný prostor lehkého dvounápravového vozu.

S téměř geniálním řešením tohoto problému přišla v roce 1928 vozovka v Kopřivnici: postavila jediné stanoviště (s palivovou nádrží a chladičem) na střechu vozu. Je ovšem nutno podotknout, že se v tomto případě nejednalo o vozidlo pro osobní dopravu. Prvním „věžákem“ byl nákladní motorový vůz označený M 140.101, který si pořídil pro rozvoz novin pražský Svaz nakladatelů a jenž ze všeho nejvíc připomínal obyčejnou „zetku“ s budkou na střeše. (Vůz se zachoval a je dnes součástí sbírek MDC ŽSR Bratislava.) Obdobné řešení bylo následně použito ještě téhož roku u osobních motorových vozů řady M 120.3 (27 ks) a jejich úzkorozchodné varianty M 11.0 (9 ks). 

Výroba, popis a provoz

„Věžáky“ řady M 120.3 se v provozu osvědčily, avšak jejich konstrukce se ukázala jako poněkud příliš lehká (měly hmotnost pouhých 8 tun), a proto byla v roce 1930 v Kopřivnici zahájena výroba o něco robustnějšího a hlavně výkonnějšího typu, u ČSD označeného řadou M 120.4. Prototypy M 120.401 a 402 byly na základě objednávky Ministerstva železnic vyrobeny v roce 1930, a poté následovala výroba dalších 87 vozů této řady v 7 sériích, které se od sebe v detailech (i vzhledově) poněkud lišily.

Charakteristickým rysem jejich pohonu bylo použití benzínového motoru s reverzací pro změnu směru jízdy; přenos výkonu na hnanou nápravu zajišťovala čtyřstupňová planetová převodovka a jednoduchá nápravová převodovka s kuželovými koly ve stálém záběru. Od inventárního čísla 70 bylo zvětšeno vrtání válců motoru a tím se zvýšil jeho výkon, od čísla 25 byly použity o 40 mm delší nárazníky a posledních 10 vozů mělo obdélníkový půdorys (místo původního osmiúhelníkového). Další představu o konstrukci a uspořádání vozu této řady poskytnou snímky v galerii a připojená tabulka s technickými údaji:

Základní technické údaje
označení původní

M 120.401 - 489

označení současné

806 (evidenčně)

rozchod

1 435 mm

uspořádání dvojkolí

A 1

přenos výkonu

mechanický

maximální rychlost

50 km/h

spalovací motor

šestiválcový benzínový Tatra

přibližný výkon

75 kW (01 - 69)
90 kW (70 - 89)

hmotnost ve službě prázdný

12,5 t

hmotnost ve službě obsazený

17,0 t

délka přes nárazníky

10 530 mm (01 - 24)
10 610 mm (25 - 89)

počet míst k sezení

36

počet míst k stání

10

výrobce

Kopřivnická vozovka, a.s.

roky výroby

1930 - 1935

počet kusů vyrobených

89

počet kusů zachovaných

2

Věžové uspořádání nepřinášelo jen onu už zmíněnou výhodu základní, totiž možnost využití téměř celého interiéru vozu pro cestující event. náklad, ale mělo také další přednosti technického rázu: na střeše umístěné spádové benzínové nádrže zamezovaly zavzdušnění palivového systému a tamtéž situované chladiče pak nebyly náchylné k zanášení rostlinnými částicemi a dalšími pozemními nečistotami. Současně však hrozilo jednou provozní nevýhodou – ztíženou komunikací řidiče vozu s posunovači a dalšími dopravními pracovníky. Proto musely být zřízeny akustické komunikační roury s náustky, které vedly z kabiny vnějškem po obou stranách vozové skříně k hornímu okraji nástupních dveří (a jsou na některých snímcích v galerii dobře vidět).

Na vozy řady M 120.4 navázala v roce 1933 výroba rychlejší verze „věžáku“, tentokrát už s naftovým motorem, která byla označena M 130.3. ČSD těchto vozů nakoupily do konce první republiky jen 10 a dalších 20 si objednaly po rozpadu Československa už Slovenské železnice. Ty pak v letech 1941 – 1944 převzaly 15 kusů a zbývajících 5 bylo dodáno v roce 1945 už opět ČSD. 

Motorové vozy řady M 120.4 patřily k nejpočtenějším řadám předválečných motorových vozů ČD a byly po dodání zařazeny do osobní dopravy na místních tratích, mj. také v pohraničních oblastech. Z tohoto důvodu bylo mnoho z nich předáno v roce 1938 DR, kde obdržely označení CiVT 136. V poválečné době to pak byly zejména tyto vozy, které zahajovaly obnovenou osobní dopravu na řadě lokálek v osvobozené republice. Přesto, že "věžáky" 120.4 byly spolehlivé a v provozu oblíbené, v dalších letech je začaly z provozu pochopitelně vytlačovat vozy modernější, především masivně dodávané "Hurvínky" M 131.1. Některé z „věžáků“ byly využity jako vozidla traťového hospodářství; poslední byl vyřazen z pravidelného provozu v roce 1958. Do současné doby se zachovaly prokazatelně dva z nich.

Zachovaná vozidla

Motorový vůz M 120.417 byl vyroben v roce 1931 pod výrobním číslem 34708 a po dodání byl nasazován do provozu na místních tratích na severu Čech. Po svém zrušení u ČSD byl odkoupen do vlečkového provozu cukrovaru v Českém Brodě, kde sloužil na posunu. Po úplném vyřazení z provozu stál asi 15 let na místní vlečce a chátral. Poté jej získalo do svých sbírek Národní technické muzeum v Praze a vůz byl uschován v jeho depozitáři v Čelákovicích.

Asi v roce 1983 byl vůz převezen do PJ Šumperk, která už před tím opravovala některé exponáty NTM. Po 6 letech práce kolektivu nadšenců, v roce 1989, byl tento vůz opět zprovozněn a začal být využíván jako provozní historické vozidlo. K jeho opravě byly využity části vozů M 140.477 a M 130.218. Vůz prvních deset let obnoveného provozu jezdil pod označením M 120.437. V současné době je deponován v PJ Šumperk a příležitostně využíván při nostalgických jízdách a jiných akcích. Pro provozní potřebu je vůz evidenčně označen 806.417-2.

Motorový vůz M 120.485 byl vyroben v roce 1935 v poslední sérii, jeho výrobní číslo v pramenech uvedeno není. O jeho osudech v provozu u ČSD nejsou v dostupných materiálech žádné údaje. Po vyřazení vůz dlouhou dobu stál jako vrak v depu Česká Lípa, kde se snad uvažovalo o jeho revitalizaci. Odtud jej získala společnost LOKO-MOTIV Chomutov, která provozuje železniční muzeum v žst. Křimov.

V době převzetí byl vůz podle jeho stránek ve zdevastovaném a vybrakovaném stavu. Nový majitel přistoupil k celkové rekonstrukci. Doposud byl vůz vybaven naftovým motorem Tatra (místo původního benzínového), dostal nové vzduchové i elektrické vybavení a je schopen samostatného pohybu. Připravuje se oprava karoserie a stavba nového interiéru, avšak vše závisí na dostupných finančních prostředcích. Vůz je deponován v Křimově.

Podle dnes již nepřístupného přehledu historických motorových vozů, který byl kdysi uveden na Stránkách přátel železnic, existoval snad ještě v roce 2003 také vrak motorového vozu M 120.410 v Hněvicích, ovšem žádné bližší údaje u záznamu uvedeny nebyly. V dalším přehledu na stránkách Atlas hnacích vozidel ČD, průmyslu a jiných dopravců jsou uvedeny zase vraky vozů M 120.459 a M 120.462 (jen skříň bez věže), které mají být v soukromém držení v Petrově nad Desnou.

Několik slov závěrem

Těchto pár odstavců textu, které jsem si dovolil vám připravit, není zajisté (a ani být nemělo) vyčerpávajícím pojednáním o „věžácích“ řady M 120.4. Kdo se chce dovědět více, může sáhnout po odborné literatuře nebo aspoň kliknout na níže uvedené internetové odkazy. A já naopak, jako vždy, uvítám v diskusi každé upřesnění a doplnění od čtenářů více v tomto oboru informovaných.

Prameny a odkazy:

1. „Atlas vozidel - Motorové vozy a jednotky ČD a ZSSK", kolektiv autorů, M-Presse s.r.o., Zlín 2003
2. "Malý atlas lokomotiv 2007", kolektiv autorů, Gradis Bohemia s.r.o., Praha 2006
3. Motorové vozy ČSD - M 120.4 
4. Lokálky Podorlicka: Motorové vozy ř. M 120.4
5. LOKO-MOTIV: Vozidla 
6. Motorové vozy ČD a jiných dopravců
7. "Nostalgie 2007. Přehled zvláštních vlaků", České dráhy, Praha 2007

Galéria

Súvisiace odkazy