Motorové vozy na našich kolejích: řada 820

6.9.2007 11:49 PhDr. Zbyněk Zlinský

Motorové vozy na našich kolejích: řada 820

Tento díl mého přehledu motorových vozů, které se výrazně zapsaly do dějin naší železniční dopravy a dají se ještě v současnosti vidět v provozu, bude věnován dnes nostalgicky populárním „singrovkám“. Vracím se tak opět k poválečnému vývoji motorové osobní vozby, v němž byly vozy původní řady M 240.0 jakousi odbočkou, která nebyla shledána příliš schůdnou, a proto byla opuštěna.

Ve srovnání s předchozími poválečnými řadami M 131.1 a M 262.0, s nimiž jsme se seznámili v dílech předchozích, nebyly totiž „singrovky“ takovým přínosem pro ČSD, kterak se očekávalo. Jak se o tom zmíním dále, nevyhovovaly příliš provozním požadavkům ani svými jízdnímu parametry ani spolehlivostí. Některé jejich nedostatky byly sice později odstraňovány, ale poměrně složitá a nepříliš robustní konstrukce vozů přesto přinášela neustále řadu problémů. Proto také ČSD na základě zkušeností z provozu první série řady M 240.0 neobjednaly už původně předpokládanou dodávku další stovky vozů tohoto typu.

Vývoj a výroba
V roce 1956 zadalo Ministerstvo dopravy ČSR vývoj čtyřnápravových motorových vozů s výkonem 220 kW a rychlostí 60 km/hod. pro dopravu na vedlejších tratích, které měly nahradit už nevyhovující vozy řady M 131.1. Tyto vozy nově navrhované řady projektoval Výzkumný ústav dopravní a úpravárenské techniky Praha souběžně s motorovými vozy pro hlavní tratě řady M 286.0 a odpovídajícími přípojnými vozy.
 
V lednu 1957 Ministerstvo dopravy objednalo ve Vagónce Tatra Studénka výrobu dvou jinak konstrukčně i vzhledově shodných prototypů s odlišným přenosem výkonu: mechanickým (řada M 230.4) a hydrodynamickým (řada M 230.5). Vzhledem k tomu, že ve vývoji mechanické převodovky došlo k problémům, byla výroba prototypu této varianty zrušena. Místo toho byly ve Studénce v září a v prosinci 1959 dokončeny dva prototypy s hydrodynamickým přenosem výkonu M 230.501 a 502, které se od sebe poněkud lišily: druhý z nich měl přeplňovaný motor s vyšším výkonem (který byl později namontován i na první vůz), elektromagnetické kolejové brzdy a odlišně konstruované vytápění. Oba vozy byly vybaveny dvojčlenným řízením. 

Prototypové zkoušky absolvoval vůz M 230.501, který byl pak ve zkušebním provozu ve strojové stanici Studénka. Po dalších zkouškách byly prototypy v roce 1960 (M 230.502) a 1962 (M 230.501) přiděleny do depa Kralupy nad Vltavou. Na základě kladných závěrů dlouhodobých zkoušek byla zahájena v roce 1963 ve Studénce sériová výroba nové řady, která byla označena M 240.0 (neboť už prototypy měly maximální rychlost 70 km/hod. - byly však přeznačeny až v roce 1977 a dostaly inventární čísla 121 a 122). Vagónka Tatra ve Studénce vyrobila v letech 1963 a 1962 celkem 120 motorových vozů řady M 240.0 v sériovém provedení.
 
K motorovým vozům řady M 240.0 bylo vyrobeno a dodáno také 711 přípojných vozů řady Balm-k (dnes řada 020 resp. po rekonstrukci 021) a 30 přípojných vozů s poštovním oddílem řady BFalm (dnes 022), které byly konstrukčně obdobné a vzhledově odpovídající, takže spolu tvořily velice pěknou soupravu. Bude jim (snad) věnována samostatná kapitola pokračování souběžného seriálu článků o přípojných vozech na našich kolejích. 
 
 
 
Popis
Samonosná ocelová svařovaná vozová skříň oble elegantního tvaru je uložena na dvou dvounápravových podvozcích prostřednictvím vinutých ocelových pružin, prvotní vypružení a vedení dvojkolí v rámu je zajištěno šikmými pryžovými deskami. Půdorysně je rozdělena na dvě průchozí čelní stanoviště strojvedoucího, zavazadlový oddíl přiléhající k přednímu stanovišti, dva oddíly pro cestující a nástupní prostory (přední se sanitární buňkou). Uspořádání vozu a jeho vybavení je lépe patrné z typového výkresu a snímků v galerii.
 
Pohon vozu zajišťuje dvanáctiválcový vzduchem chlazený naftový motor TATRA T 930-4 K a s ním kardanovým hřídelem spojená tříměničová hydrodynamická převodovka H 250M s reverzací, od níž je krouticí moment přenášen na tandemově uspořádané nápravové převodovky obou dvojkolí předního podvozku. Hnací agregát je umístěn spolu s pomocnými pohony v samostatném rámu pružně zavěšeném mezi podvozky. Vytápění oddílů a stanovišť zajišťují dva naftové teplovzdušné agregáty T 10 z Juranových závodů Brno, které jsou instalovány v zavazadlovém oddíle. Sanitární buňka je vytápěna teplem výfukových plynů spalovacího motoru. Přirozené větrání vozu je možné prostřednictvím stropních větráků a polospouštěcích oken. Brzdovou výbavu tvořily brzda samočinná tlaková DAKO, přímočinná tlaková a ruční, prvních 90 vozů bylo dodáno navíc s elektromagnetickými kolejnicovými brzdami, které však byly v provozu většiny dep odstraněny jako nadbytečné – výjimkou byly vozy dep Liberec a Zvolen.
 
 
 
 
Základní technické údaje řady 820, jak byly tyto vozy dnem 1.1.1988 přeznačeny, jsou uvedeny v následující tabulce a další konstrukční podrobnosti najde případný zájemce v literatuře a na internetových stránkách, které uvádím v odkazech. 
 
Základní technické údaje
označení původní
M 230.501, 502
M 240.001 - 120
označení současné
820
rozchod
1 435 mm
uspořádání dvojkolí
2’ B’
přenos výkonu
hydrodynamický
maximální rychlost
70 km/h
spalovací motor
TATRA T 930-4 K
jmenovitý výkon
206 kW
hmotnost ve službě prázdný
31,6 t
hmotnost ve službě obsazený
37,2 t
délka přes nárazníky
18 000 mm (prototypy)
18 500 mm (sériové v.)
počet míst k sezení
48 (prototypy)
56 (sériové v.)
počet míst k stání
46
výrobce skříně a podvozků
Vagonka Tatra Studénka
výrobce motoru
Tatra Kopřivnice
výrobce hydrodynamické převodovky
ČKD Sokolovo Praha
roky výroby
1959 (prototypy), 1963 - 1964 (sériové v.)
počet kusů vyrobených
2 + 120
počet kusů převzatých k ČSD
122
počet kusů zachovaných v ČR
 9
počet kusů zachovaných v SR
3
Provoz 
Vozy byly dodávány do mnoha českých, moravských i slovenských dep, kde v osobní dopravě na vedlejších tratích zejména nahrazovaly vlakové soupravy s parní lokomotivou a (do jisté míry) plnily i svůj úkol vystřídat motorové vozy řady M 131.1. V této druhé oblasti však nesplnily očekávání s jejich nasazením spojená, neboť ve srovnání s "Hurvínky" 
  • byly složitější a tudíž poruchovější, 
  • vzdor vyššímu výkonu motoru neměly (vlivem vyšší hmotnosti a ztrát v hydrodynamické převodovce) lepší trakční vlastnosti,
  • v provozu se objevovala řada konstrukčních závad, které bylo nutno odstraňovat dodatečnými úpravami, 
  • jejich hlavní skupiny měly malou životnost, 
  • jedinými dílčími klady u nich byla vyšší obsaditelnost a větší komfort.      
V důsledku uvedených skutečností ČSD už neobjednaly výrobu dalších asi 100 uvažovaných vozů této řady a problém náhrady řady M 131.1 vyřešil až vývoj a výroba dvounápravových motorových vozů řady M 152.0.
 
 
 
 
V průběhu svého nasazení "singrovky" plnily i některé úkoly, pro které původně koncipovány nebyly. Např. v letech 1969 - 1972 vozily na trati Nemotice - Koryčany smíšené vlaky. V roce 1964 se ověřovala vhodnost vozů řady M 240.0 na sklonově náročných tratích - libeňský vůz M 240.064 byl odzkoušen na trati Tanvald - Kořenov - Harrachov. Konstrukce brzdového systému těchto vozů se zde (proti kdysi neúspěšně zkoušené řadě M 131.1) osvědčila a v důsledku toho byly některé vozy upraveny pro provoz na ozubnicových tratích ČSD Tisovec - Pohronská Polhora (vozy inv. čísel 118 a 119) i Tanvald - Kořenov - Harrachov (vozy inv. čísel 109, 110 a později i 009, 020 a 075). Úpravy se týkaly především zvýšení uložení skříně na podvozcích a ochrany některých prvků při jízdě v závějích; na slovenskou "zubačku" však zajížděly i vozy neupravené. Pravidelná osobní doprava "singrovkami" na těchto tratích byla povolena dnem 30.5.1965, přičemž nemohly být používány přívěsné vozy a motorové vozy mohly jezdit maximálně ve dvojicích.
 
Vzhledem k celkové neperspektivnosti řady byla rekonstruována pouze jediná "singrovka". V roce 1995 v tehdejším podniku Pars DMN Šumperk byl vůz 820.114 ČD vybaven elektrickým rozvaděčem shodným s řadou 810 (včetně zásuvek pro propojení s přívěsnými vozy řady 010 - 015), novým osvětlením (obdobným jako má řada 810), topnými agregáty s prostorovými čidly a nově potaženými sedačkami.
 
S postupujícími dodávkami dvounápravových vozů řady M 152.0 byly od počátku 80. let minulého století vozy řady M 240.0 postupně ze svých výkonů vytlačovány. V roce 1984 byly v pravidelném provozu už jen v depech Karlovy Vary, Liberec, Spišská Nová Ves, Margecany a Poprad. „Singrovky“ ČSD byly pro špatný technický stav rušeny už od poloviny 80. let a tento trend pokračoval i v letech 90. u obou nástupnických železničních správ. Část zrušených vozů byla odprodána průmyslovým podnikům do vlečkového provozu. Turnusové nasazování dnešní řady 820 na Slovensku bylo ukončeno už posledním dnem platnosti grafikonu na léta 2001 - 2002, u ČD o rok později - v prosinci 2002. Posledním depem, které tyto vozy turnusově nasazovalo, bylo DKV Louny a k jejich posledním turnusovým výkonům patřila doprava na pražském Semmeringu a na trati z Mělníka do Lysé nad Labem (kde z důvodu zachování součinnosti s přejezdovým zabezpečovacím zařízením nemohlo být nasazováno dvounápravové vozidlo).
 
 
 
Posledním turnusově nasazeným strojem této řady byl zřejmě vůz 820.046-1, který odvezl dne 23.5.2002 osobní vlak Praha hl.n. – Hostivice, jak ukazují snímky Karla Furiše v připojené galerii. Nicméně i v pozdějších letech byly "singrovky" k viděni na pravidelných spojích zejména na Karlovarsku jako náhrada za nefunkční vozy řady 810. Ještě v době platnosti GVD 2005/2006 pak vozy této řady nasazovala letmo PJ Liberec a tato praxe „vyvrcholila“ paradoxně v první den platnosti grafikonu následujícího požárem historického vozu 820.021-4 v úseku Kořenov - Harrachov. Řada 820 ještě u ČD formálně zrušena není, nicméně je ji možno už nyní považovat za historickou.  
Zachovaná vozidla 
Přehled vozů této řady, existujících na území bývalého Československa, je v následující tabulce. Jde o seznam vozů schopných provozu a nejsou v něm tedy uvedeny vraky, které se mohou nalézat na místech likvidace popř. jinde. Údaje vycházejí z LOKOstatistiky aktualizované ke dni 2.9.2007, která však nemusí být zcela bez chyb, a proto uvítám každé upřesnění.
 
Existující vozidla na území ČR a SR
poř. č.
vůz
rok výr.
majitel
dislokace
stav
poznámka
01
820.028-9
1963
Unipetrol Doprava
Litvínov
provozní
nehodový 820.528-8
02
820.033-9
1963
Loko-Motiv
ŽM Křimov
neprovozní
 
03
820.039-6
1963
MDC ŽSR
Tisovec
provozní
označen M 240.0039
04
820.042-0
1963
MDC ŽSR
SP Poprad
provozní
 
05
820.046-1
1963
ČD
PJ Cheb
provozní
 
06
820.056-0
1963
ČD
PP Tanvald
provozní
 
07
820.057-8
1963
ČD
PP Tanvald
provozní
označen M 240.0057
08
820.086-7
1964
ZSSK Cargo
VP Haniska p.K.
provozní
 
09
820.089-1
1964
ČD
PJ Č.Třebová
provozní
označen M 240.0089
10
820.100-6
1964
ČD
ŽM Lužná u R.
provozní
označen M 240.0100
11
820.113-9
1964
KPKV Brno
Brno
provozní
označen M 240.0113
12
820.114-7
1964
ČD
ŽM Lužná u R.
provozní
označen M 240.0114
Několik slov závěrem

Jako u předchozích částí, také v tomto případě platí, že text si kladl za cíl poskytnout o vozech této řady jen souhrnnou úvodní informaci. Zájemcům o podrobnější údaje doporučuji podívat se do pramenů uvedených níže popř. do další literatury. Věřím, že také diskuse k článku poskytne vhodný prostor pro upřesnění, doplnění a rozšíření mého jen hrubého nástinu dané problematiky. Omluvte prosím také nižší kvalitu některých snímků v připojené galerii, neboť v těchto případech jde o fotografie archivní, vozidel už mnohdy neexistujících.

Prameny a odkazy:
  1. „Atlas vozidel - Motorové vozy a jednotky ČD a ZSSK", kolektiv autorů, M-Presse s.r.o., Zlín 2003
  2. "Malý atlas lokomotiv 2007", kolektiv autorů, Gradis Bohemia s.r.o., Praha 2006
  3. „Dráha", NADATUR, Praha - různá čísla
  4. „LOKOstatistika“, produkt autorů webu LOKOstránky.net
  5. Motorový vůz řady 820 (M 240.0)
  6. Stránky O prototypech a lokomotivních unikátech v ČR a SR
  7. Atlas lokomotiv
  8. Stránky o singrovkách
  9. Atlas - M 240.0
  10. 820 (ex M 240.0, M 230.5) "singrovka" 
Poděkování:

Za poskytnutí snímků děkuji Karlu Furišovi, Bohuslavu Gavlasovi a Václavu Vyskočilovi. Bez jejich nezištného přispění by nebyla následující galerie tak rozsáhlá.

Galéria

Súvisiace odkazy