S párou mezi vinohrady

Já si v tomto okamžiku usnadním situaci použitím textu z tisku, abych jej posléze doplnil několika dalšími informacemi.

Mutěnice a další obce na jihu Moravy mají za sebou neskutečnou invazi návštěvníků. Sobotní Pochod slováckými vinohrady a oslavy výročí zahájení provozu na dvou železničních tratích posunuly region do centra pozornosti turistů.

Značný počet lidí přijal pozvání organizátorů turistického pochodu a vyrazil na pěší toulky mezi vinicemi. Na kraji Dubňan a postupně i na dalších místech mohli potkat historický vlak s parní lokomotivou. Na cestu se z Brna vydala, aby připomněla výročí zahájení provozu na dvou tratích. Pravda, akci provázely problémy, vlak již na počátku získal čtyřicetiminutové zpoždění. “Měli jsme na úvodu nějaké problémy, nebrzdil tam jeden vůz, takže byla nutná oprava,” vysvětlil zpoždění vlaku při odjezdu z Brna jeden z členů posádky parní lokomotivy. Lidé ale brali potíže s úsměvem, vždyť nespěchali do práce, ale rozhodli se věnovat víkend svezení se starým vlakem. “Jsem příjemně překvapen, z Brna s námi vyjelo více než tři sta cestujících a na cestu do Zaječí jsme měli v Hodoníně 570 cestujících,” pochvaloval si zájem lidí o svezení Libor Konečný z brněnského ředitelství Českých drah. “Musel jsem vzít vnuka. Přeci jen jsem také dědeček. Ale uvědomil jsem si, že jsme měli přeci jen jako obec uvítat vlak alespoň tak, jako před deseti lety při výročí sta let provozu,” uvedl prezident Svobodné spolkové republiky Kraví hora, recesistického státu vinařů z Bořetic, Václav Petrásek.

Soupravou starých vozů procházeli průvodčí v rovněž historických uniformách. Jeden z nich se od ostatních lišil. Ne uniformou, ale jazykem. Ján Zádorožný z Košic našel zálibu v historických uniformách. Když navázal kontakt s partou podobně naladěných lidí z jihu Moravy a neváhal přijet z velké dálky, aby pomohl dotvořit historickou atmosféru jízdy.

Důvodem pro jízdu parního vlaku bylo výročí 120 let od zahájení provozu na trati z Brna do Kyjova. O deset let mladší je dráha mezi Zaječím a Hodonínem. Paradoxem ale je, že aby se mohla jízda vlaku podle připraveného scénáře uskutečnit, musela souprava projet mezi oběma železnicemi spojovací úsek z Kyjova do Mutěnic. Na tom by nebylo nic neobvyklé, kdyby se nejednalo o trať, kde byl před několika lety zastaven provoz.

Toliko zpráva z tisku a teď zase jinak. Ráno nevěstilo nic dobrého, déšť a zima mi velely k návratu do postele, ale překonal jsem to a vyrazil na cestu. V Bučovicích jsem v silném větru čekal na vlak, který si nakonec přivezl téměř hodinové zpoždění a já nic kloudného nevyfotil. Pak to bylo ve znamení stíhání vlaku, který se usilovně snažil zkrátit zpoždění. Vezl si je již z Brna, kde se o pto postaraly problémy s jedním vozem, který si postavil hlavu a odmítal brzdit. Byly problémy vůbec soupravu nafoukat. K focení jsem se tedy pořádně dostal až na trati z Kyjova do Mutěnic, kde, jistě i s ohledem na vlakům odvyklé řidiče, souprava přejížděla přejezdy minimální rychlostí. Takže teprve potom se dalo něco ulovit. 

Jako bonus a příjemný bonus bylo pro mě setkání nejen se známými tvářemi od páry a průvodčími z party Marka Říhy, ale i šok při zjištění, že mezi nimi nechybí ani nám dobře známý tercik. Inu, před nějakým časem jsem mu pomohl ke kontaktu s nimi a výsledek se dostavil. Tercik rozšířil oblast své působnosti o moravské země. Tak jsem jej hned zdokumentoval.

Tak, snad ještě nahlédnete do přiložené fotogalerie, kde jsou opět snímky, pořízené přirozenou cestou bez klonování, atd. Zachycují reálnou přírodu a nejsou ani doostřované. Prostě natural foto.