Šlechtična první dostala nové tělo

Kotel absolvoval léčebnou kůru v Českých Velenicích a je fakt, že se ozdravný pobyt přeci jen trochu prodloužil. Nemá cenu spekulovat, jestli příčinou byly neplánované vícepráce na kotli či pracovní možnosti českovelenických dílen, zahlcených navíc finančně atraktivnějšími zakázkami z Evropy. Ale kotel nepřijel na jaře, jak brněnští doufali, ale až v listopadu. Jen ve fantazii nadšenců tak zůstala původní idea oslavit listopadové šedesáté výročí (ano, 475.101 má v rodném listu rok 1947) oslavit první jízdou v čele Mikulášské jízdy.

Kotel dorazil do Maloměřic asi před čtrnácti dny, plán zavázání ale zpozdila nutnost sladění akce s možnostmi nehodového vlaku. Dnem “D” tak byla nakonec středa 12. prosince. “Befehl” být na místě činu v 7.30 hod. byl trochu víc optimistický, protože až kolem deváté hodiny se v oblouku od Židenic ozvalo decentní brumlání T478.1001 v čele nehodového vlaku. Aby se kotli náhodou nic nestalo, klapkal si to prototyp pěkně zvolna.

 Kotel se vezl z Maloměřic na Dolní pěkně třicítkou

Tři jedničky na jedné koleji. T 478.1001, 433.001 a 475.101 

Novučičké topeniště 475.101 

Pak následoval nezbytný posun, jehož součástí bylo vytažení šlechtičny z haly. Na chvíli se tak naskytl poněkud zvláštní pohled na tři jedničky v řadě. Tedy na T 478.1001, 433.001 a 475.101. Druhý uvedený stroj po vytažení šlechtičny putoval zpět do haly, protože sólo měla mít právě šlechtična.

475.101 čeká, až T 478.1001 odklidí do depa 433.001 

Dva jeřáby začaly svou práci. 

A ještě pohled z jiného místa.

Dva kolejové jeřáby (60 a 120 tun nosnost) uchopily pětadvacet tun železa. “Podle toho, co nám ukazují váhy v jeřábech, je to pětadvacet tun železa, které musíme usadit na své místo do rámu lokomotivy,” komentoval výkon vedoucí party specialistů z nehodového a pomocného vlaku Jiří Böhm.

Fotky, které jsou součástí reportáže ale možná záznamem pohybu působí trochu chaoticky. Přesto jsou poskládány chronologicky. Protože jsme někteří zajistili, aby se avizo o akci dostalo i k televiznímu štábu, který ale přijel se zpožděním, holt se některé pohyby opakovaly. Ale hlavní věc je, že se dílo povedlo.

“Kotel je sice původní, ale má za sebou rozsáhlou opravu, při které byla některé části a všechny trubky vyměněny. Teď jej čeká instalace dalších dílů a pak první tlakové zkouška,” uvedla Vlasta Bařinová, která je revizním technikem tlakových zařízení v depu.

Kotel se vrací na místo svého působení 

Jsme připraveni, čeká se jen na kamery... 

A už se usazuje na místo 

Přesnost je nutná 

Strojvedoucí, kteří s lokomotivou jezdí, věří v její návrat na koleje a obnovenou premiéru na tradiční květnové jízdě s názvem Pálavský okruh. Právě na této akci v roce 2005 mohli lidé vidět šlechtičnu v čele zvláštního vlaku naposledy. Později předepsaná prohlídka odhalila netěsnosti nožního rámu, dokonce i jednu trhlinu a další slabá místa kotle. Aby lokomotiva neskončila někde jako kus studeného železa, byla nutná oprava a železničáři z Brna se záchranou od počátku počítali.

A tadu už je téměř hotovo. 

Brno bylo ještě před několika lety doslova Mekkou parních lokomotiv. V depu na dolním nádraží stály čtyři, všechny schopné jezdit s vlaky. Dvě byly v majetku Českých drah, dvě patřily Národnímu technickému muzeu, které, poté, co nedalo dohromady na jejich potřebné opravy, obě lokomotivy odtáhlo do svého depozitáře. Zbylé dvě lokomotivy železničáři, kterým nechybí kus fandovství, udržují při životě.