Než se z hlodavců stali lidoopi aneb proměny přímotopů (repete)

K mému příjemnému překvapení reakce byly vcelku pozitivní, navzdory tomu, že ne všechny snímky patřily mezi vzor dokonalosti. Inu, také většinou pocházely z dob, kdy jsem se fotograficky teprve sám hledal. A navíc tentokrát dám slib že přinejmenším nějakou dobu nechám archiv zahálet…. I když Zbyněk mě stejně přiměje jít něco hledat.

Tak tedy v čase předvánočním přicházím ještě s jednou kolekcí mašinek, které jsou dnes slovenské především z toho důvodu, že byly již z výroby nadirigovány do služeb Východnej dráhy a pokud se nemýlím, tak jsou jednou z mála lokomotivních řad, kterým se podařilo vyhnout tradiční hře “škatule škatule hejbejte se. A když už v Bratislavě byly, tak tam i zůstaly po zániku Československa. Praha si za to zase ponechala sesterské, ale z hlediska napájení střídavou dietou poznamenané banány. Oba druhy stojů mají společnou vlastnost, poetické fénování vlasů při rozjezdu. No a také přezdívku krysa, kterou stejnosměrné stroje podědily po dnešních lidoopech. Ale dost řečí, nakoukneme do archivu?

Elegantní 350.002 bez otočených sběračů vjíždí do Břeclavi 

A také elegantní kombinace polomáčenky s maďarskými vozy.  

Žlutomodrá kombinace na posledním mohykánu tohoto laku - 350.011 

Stejně jako v předchozím pohledu do historie opět nabízím pohled na otlučený předek 350.013 

Jediný záběr v mém archivu ukazuje 350.014 se zlutým pruhem.

 Setkání v Břeclavi, jen zpoždění umožnilo fotit prototyp a prakakadu

350.017 jede 26.2. 1996 s EC 171 do Bratislavy.  

16.2.1996 350.017 vjíždí na sedmou kolej v Břeclavi. Tehdy tam ještě bagry nebyly.  

Setkání 1014.011 a 350.019 v Břeclavi.

Tak, tolik předvánoční nahlédnutí do archivu. Snad potěší ty, kdo s nostalgií vzpomínají, kdy ještě blonskiáda byla neznámým pojmem. A jestliže dřívější akce přispěla k záchraně laku 350.001, co takhle další akci a jeden žlutomodrý fén na kolejích a druhý v polomáčené verzi? Pánové, co vy na to?