331.037 se vydala na dráhu filmové hvězdy
Kdo se v úterý zatoulal na jinak opuštěné nádraží v Lednici na Břeclavsku, nestačil se divit. Rázem se ocitl na stanici Bánovce nad Bebravou v obklopení Hlinkovy gardy a postav se žlutou Davidovou hvězdou na kabátech. Skok v čase? Nikoliv. Kamery, osvětlovací lampy a desítky metrů kabelů prozrazovaly, že nádraží opět ovládli filmaři, aby tam natáčeli scény koprodukčního filmu Nedodržený slib.
Protože se film, jehož námět vychází z memoárů emigranta pana Petráška, odehrává na Slovensku v období let 1938 – 1945, bylo zapotřebí “obsadit” natáčení dobově odpovídajícím strojem a tak se hlavní hrdinkou stala lokomotiva 331.037 MDC Bratislava. A vzhledem k tomu, že produkce již měla dobré zkušeností s natáčením v Lednici (na nádraží taktéž) využili v zimě opuštěnou stanici (s politováním konstatuji, že podle všech náznaků po letní turistické sezóně 2008 už asi budu psát ne v zimě opuštěné, ale jen opuštěné stanici).
Ale zpět k filmování. Tabuli Lednice pro natáčení nahradila cedule Bánovce nad Bebravou a parní lokomotiva 331.037 jako představitelka typických strojů (nejen) slovenských lokálek, hrála lokomotivu vlaku, odvážející první slovenské Židy do koncentračních táborů.
V úterý ráno jsem čekal na konvoj objemných filmových rekvizit v okolí Poštorné. A měl jsem věru pilno, protože mě čekalo ještě rande se zubařem. Modrý pielstick 735.007 se objevil v poslední možné vteřině, kdy už jsem říkal, že holt musím k zubaři a fotku z konvoje tedy nebudu mít. Mimochodem, zatímco pára přijela z Bratislavy, Pielstick, který ji vezl do Lednice, musel k tomuto výkonu přijet z Brna, protože v Cargo depu v Břeclavi už pro něj není místo. Oddělení nákladní a osobní dopravy tak má svůj efekt ve spoustě mrtvých kilometrů na převozy a návozy mezi depy.
Uhranka se znakem Slovenského štátu a Hlinkovi gardisté na fiktivním nádraží Bánovce nad Bebravou. Kdoví, jak by se obyvatelé skutečných Bánoviec tvářili na "scvrknutí" jejich nádraží. A jak na film, který líčí Slovenský štát jinak, než obdivovatelé Tisa a Hlinky.
Filmaři v plném nasazení. A parní lokomotiva, která na svých pár okamžiků v hlavní roli musela čekat skoro až na konec dne.
Na závěr už zbylo jen sestavení konvoje a odjezd do Břeclavi. Tam se ke slovu dostal opět pomeranč a převzal konvoj na návrat domů.
Pro filmaře to byl den plný práce. Pro pomeranč a Uhranku příležitost trošku si protočit kolečka a pro mě chvíle na focení. Pár fotek, které možná prozradí víc, než veškerá písmenka, přikládám v příloze reportu. Film by měl mít svou premiéru asi na sklonku roku.
Galéria
Diskusia
