Rychlíkem do Jihlavy, supercourákem zpět

Jako nejvýhodnější ranní spojení mezi Hradcem Králové a krajským městem Vysočiny se mi jevila návaznost rychlíku R 1183 „Chrudimka“ na R 981 Liberec – Pardubice hl.n. v Rosicích nad Labem. Nakonec ale bylo vše poněkud jinak, já jsem se na našem hlavním nádraží ocitl mírně předčasně a opustil je (proč čekat na plný rychlík, když je tu poloprázdný osobák) usazen v o něco málo dříve odjíždějícím Os 5645. Co se týče pohodlí, nebyla to žádná prohra, neboť v tomto vlaku z provozních důvodů řazené vozy řady Bp mají tatáž sedadla jako onen rychlík v sestavě 843 + 2x 043. Je to ostatně na osobních vlacích mezi sousedícími východočeskými metropolemi jedna z mála výjimek nebránící cestující veřejnosti otevřít okno a popřípadě něco vyfotit. Třeba „uhelky“ v Opatovicích nad Labem.

Předčasný příjezd na rosické nádraží měl navíc tu výhodu, že jsem si mohl v klidu počínajícího teprve dne prohlédnout jeho opravenou staniční budovu, prozkoumat a vyfotografovat úpravu vnějších exponátů místního dopravního Musea a pokochat se pohledem na činnost (donedávna ještě hradecké) místní prototypové „žluté ponorky“ 730.002-3. Navíc jsem si sliboval, že zachytím příjezd rychlíku, jímž jsem měl teoreticky přijet, i onoho, kterým jsem musel prakticky odjet. Vzhledem k tomu, že přijely shodně s jízdním řádem současně a zároveň s nimi také opožděný Os 5300 z Havlíčkova Brodu, nastal v kolejišti zmatek vlaků a lidu cestujícího převeliký a já jsem byl nakonec rád, že aspoň sedím ve svém spoji.

Seděl jsem sice pohodlně, u okna a proti směru jízdy, leč bohužel mohl jsem tímto rychlíkem cestovat také objevněji – místo v Zuzce 854.012-2 jsem se mohl svézt v jednom ze dvou přípojných vozů řady 054.2, jimiž jsem doposud nejel. Tak jsem se alespoň omezil na to, že jsem je oba (ještě jsem se nimi osobně setkat tu čest neměl) řádně fotograficky zdokumentoval. Nejprve jen letmo při poněkud delší zastávce v Chrudimi a pak už důkladněji po příjezdu do cíle.V Jihlavě jsem sice byl už očekáván v CZ LOKO, ale to mi nezabránilo cestou tam krátce digitálně pojednat něco vozidel, která mi v archivu doposud chyběla a byla vcelku příhodně rozmístěna na trase mého pěšího přesunu.

Když jsem úspěšně splnil svou misi v místním podniku železničního průmyslu, odebral jsem se zpět na nádraží, abych zde pořídil ještě nějaký ten obrázek. Nakonec jsem se ocitl v poněkud exotickém pro mne kraji, v němž se prohánějí nejen mašiny trakce závislé na střídavém proudu, ale také stroje závislé na kapalných uhlovodících, které jsou domovem ponejvíce v Brně a severněji zavítají (krom „katrů“ na pardubických rychlících) jen zřídka. Dopravní ruch na místním nádraží nebyl nijak závratný, a tak jsem využil času také k letmému nahlédnutí pod troleje na jeho straně vnější, tedy na jihlavské trolejbusy.

Mým záměrem bylo původně pobýt v Jihlavě či alternativně v Havlíčkově Brodě ještě pár hodin, až do odjezdu sudé „Chrudimky“ směrem opačným. Ale počasí i můj organismus se spojily ve snaze přimět mne k návratu dřívějšímu. Mrholilo, bylo větrno a mé tělo už pomalu vyhlašovalo stávkovou pohotovost. I nalodil jsem se na palubu Os 8304 Horní Cerekev - Havlíčkův Brod, abych se pohnul alespoň kousek k domovu. V Havlíčkově Brodě však nebylo ani počasí vlídnější ani mé tělo křepčejší a na pardubickém nástupišti navíc do všeobecného pošmourna žlutozeleně zářila pardubicko-vysočinská dvojice Regionov coby Os 5306 Havlíčkův Brod - Pardubice hl.n.. Takže jsem neváhal. Nejprve jsem ji ze všech stran vyfotografoval a pak si našel místo v zadní z nich.

Jak se ukázalo při kontrole cestovních dokladů, neučinil jsem nejlépe, protože ta měla podle vlakvedoucího zůstat ve Ždírci nad Doubravou. A také zůstala. Já jsem tedy pokračoval v oné první ve svém putování, které mělo být ještě značně ucourané. Na této vlastnosti onoho zřejmě nejdéle jedoucího přímého spoje mezi Havlíčkovým Brodem a Pardubicemi má zásadní podíl jeho pobyt v žst. Žďárec u Skutče zvíci 34 minut. Když mne na tuto skutečnost milá paní vlakvedoucí upozornila, nahlas jsem poděkoval Českým drahám za jejich předvídavost a neprodleně vyrazil mimo prostory se zákazem kouření. Krom toho mi náš státní dopravce k potěše připravil také něco zážitků dopravních v převládající režii „orchestrionů“, nicméně vyvrcholivších průjezdem heršpické soupravy 854.013-0 + 050.021-5 + 050.023-1 v roli R 990/1181/4817 "Doubrava" Pardubice hl.n. - Brno hl.n.

Pak už mé cestování nabyl zase poněkud rychlejšího spádu – zbývalo už jen stihnout v Rosicích nad Labem R 992 Pardubice hl.n. – Liberec. To se sice jevilo zprvu jako poněkud problematické, neboť náš vlak nabral určité drobné zpoždění, nicméně liberecký rychlík si také dal na čas, a tak se mi podařilo v místě přestupu nejen pořídit ještě nějaký ten obrázek, ale také dát řeč s naší paní vlakvedoucí na téma dalšího rozvoje jejího zaměstnavatele a mediálních aktivit jistého pana Jančury. S optimistickým konstatováním, že lépe už ani být nemůže (neboť bylo), jsme se rozloučili a já se vydal na poslední etapu své značně ucourané pouti k domovu. Ale neměl jsem čeho litovat – rychlík také není všechno...

Titulní snímek: 22.05.2008 - Jihlava: 242.284-8 na Os 14841 a 754.022-2 v čele Os 4813 © PhDr. Zbyněk Zlinský