Strojvedoucí zabránil měření sil fénu a nákladního auta

Měla to být naprosto normální směna. S nočním rychlíkem 374 jel z Břeclavi do Prahy a pak se vracel domů v čele mezistátního spoje Eurocity Jaroslav Hašek. Kalendář ukazoval datum 27. srpna, do cíle zpáteční cesty zbývalo z plánovaných 640 asi pětaosmdesát kilometrů. Bachan za ovládacím pultem lokomotivy 350.005 držel rychlost vlaku na povolené hranici 120 kilometrů za hodinu. Snažil se z jedenácti minut zpoždění, které vlaku nadělily výluky, nějakou minutu smáznout a přitom nepřekročit rychlostní limit.

Vše bylo v pořádku až do okamžiku, než se objevil železniční přejezd ve Spešově na Blanensku. K velkému zděšení strojvedoucí viděl, jak se ve vzdálenosti kolem šesti set metrů před ním (zábrzdná vzdálenost v místě události je 1 000 metrů) sune na koleje nákladní auto. Přesně podle nejhoršího očekávání zůstalo na kolejích, zavřeno z obou stran závorami. “Byl to automatický pohyb, noha mi sama skočila na ovládací pedál lokomotivní houkačky a pravá ruka letěla na ovládací páku brzdy. Na nic jsem nečekal a nasypal tam rychlobrzdu,” vzpomíná na zlomový okamžik strojvedoucí. Zatímco brzdové potrubí přenášelo na kola vlaku brzdící sílu, hlavou se strojvedoucímu bleskly varianty možného řešení situace. Váhový poměr lokomotivy a auta dával naději na lepší výsledek, než při nárazu vlaku do padajícího mostu ve Studénce, ale přesto… Co kdyby lokomotiva vykolejila? Zůstat na stanovišti strojvedoucího? Utéct do strojovny? Nárazníky lokomotivy nakonec zůstaly stát ve vzdálenosti asi osmdesát metrů před přejezdem. Řidič nákladního auta udělal jediné, co mohl. Před ženoucí se masou zhruba čtyř set tun železa přerazil závory a ujel mimo koleje. Tam zůstal vyděšený stát, nejspíš si uvědomil, co mohl zavinit.

Strojvedoucí ohlásil výpravčímu do Rájce-Jestřebí co se stalo, včetně registrační značky provinilce a s desetiminutovým zpožděním se vydal na cestu k cíli. “Asi mi nebyla souzena jen jedna mimořádnost. Po malé chvíli zavolala dcera, že půjčila moje z Brazílie dovezené auto řemeslníkovi a ten je třikrát převrátil přes střechu. Je zralé do šrotu,” prozradil Bachan.

České dráhy mohou být spokojené, jaké lidi mají v kabinách lokomotiv. Vloni se podobný kousek povedl Jiřímu Borusíkovi z Lednice. Když viděl na kolejích stojící trambus reagoval stejně pozorně a rychle. Z rychlosti více než 150 kilometrů za hodinu dokázal zastavit asi dvacet metrů před nákladním autem. Pokud by se věnoval jakékoliv jiné činnosti, kterou má kromě sledování trati v povinnostech, mohla se stát tragédie, ne nepodobná té ve Studénce.

Podobně jako Borusík i Bachan odmítá velké řeči o události. “Nedělejte z toho senzaci, nebo s chlapy nevydržím. Nic se nakonec nestalo, tak co,” odmítl uznání Bachan. Z devětapadesáti let života věnoval jednačtyřicet železnici. Strojvedoucím je od svých dvaadvaceti, takže reflex noha na houkačku, ruka na brzdu už má zažitý. A tak se prý vlastně nic nestalo. Tentokrát.

Strojvedoucí Josef Bachan v lokomotivě Taurus, nejmodernějším stroji se kterým čeští strojvedoucí jezdí. 

Děkuji všem, kdo mě na případ upozornili, stejně jako samotnému strojvedoucímu, posledně utrpěl šok, když se objevil na webu při mazání prasátek na bočnici fénu z výše uvedeného snímku. Stejně tak děkuji Janu Mikešovi za poskytnutí fotek z jeho archivu