Se Štokrem napříč Vysočinou aneb předehra k parní symfonii Tatra II
Mnohým příznivcům železnice asi neuniklo, že se v polovině října konala na středním Slovensku několikadenní parní fotoakce Tatra II pro společnost Plandampf. Důstojným a atraktivním entrée k této akci byla na českém území jízda nákladního vlaku v čele se Štokrem 556.0506 z Jihlavy přes Studenec a Velké Meziříčí do Křižanova a zpět.
Nebyl jsem si moc jistý, nakolik se může našinec zúčastnit jízdy, kde je od německých fotografů požadován účastnický poplatek tuším kolem 130 euro, nicméně díky pár vstřícným telefonátům a e-mailům jsem mohl v sobotním ránu vyrazit z Brna směr Jihlava.
Předpověď slibovala slunečné počasí s místními ranními a dopoledními mlhami a nízkou oblačností, jak už to tak na podzim bývá. No a když jsem po průjezdu svým momentálně domovským městem v té mlze ve Starém Lískovci málem netrefil dálnici D1, bylo mi jasné, že si typického sychravého podzimního počasí dnes užijeme víc než dost. I přes tyto komplikace (mající za následek oči vytřeštěné před sebe v obavě, kdy se přede mnou vynoří obrysy nějakého pomalejšího vozidla) jsem na jihlavské nádraží dorazil v poměrně rozumném čase, takže byl dostatek času nejen na "registraci", ale i na prohlídku a pár záběrů mohutné dýmající lokomotivy, která již stála připravena v čele 13vozového nákladního vlaku složeného z vozů Es, Gbgs, Gags a Daa-k.
Prakticky načas (tedy v 8:52 dle JŘ) vyrazil majestátný stroj z Jihlavy vstříc objektivům fotoaparátů a kamer, mohl-li jsem aspoň soudit z hlasitého houkání, které se ke mně doneslo na první fotomísto – oblouk před zastávkou Malý Beranov. Poprvé a naposled jsem v tento den byl sám.
Štokr uprostřed podzimní přírody v Malém Beranově
Další zastávky jen stručným výčtem – Bítovčice (mlha), Přibyslavice (nízká oblačnost), Okříšky (to už nebyla mlha, ale plnotučné mléko), Třebíč (nízká oblačnost), Vladislav (viz Okříšky ) a Studenec (viz Třebíč), kde parní vlak zakončil, s desítkami aut v těsném závěsu, první část cesty. Zde totiž Štokr objel soupravu a vydal se tendrem vpřed do Křižanova.
Bítovčice aneb údolí řeky Jihlavy plně ponořené do mlhy
Kdesi kolem Rudíkova se také stalo to, o čem jsem už od rána snil – šedou barvu vystřídala blankytně modrá a barvami hýřící lesy zalilo slunce. Takže zpáteční jízda z Křižanova do Studence se nesla v naprosto opačném duchu.
Martinice u V. Meziříčí – zlatá je barva naše
Konečně se také ukázalo, kolik fotografů je vlastně na akci přítomno, protože během odpoledne byli samozřejmě koncentrování na místech s vhodným násvitem. V časoprostorovém kontinuu mezi jednotlivými fotomísty se pak kolony aut řítily zběsilou rychlostí po úzkých silničkách zapadlými dědinkami s poetickými jmény jako Oslavička, Vlčatín, Kojatín či Pozďatín, snažíce se předehnat objekt svého zájmu. Předpokládám, že místní nic netušící obyvatelstvo se bude začátkem listopadu dost divit, proč se Rally Vysočina jede letos už podruhé.
Přes viadukt ve Velkém Meziříčí jel vlak rychlostí pouhých 20 km/h
Spěch však nebyl samoúčelný, protože přijet na vybrané místo až pár minut před průjezdem vlaku znamenalo spokojit se s podřadnými pozicemi mimo nejvýhodnější úhel záběru. Jak malicherné nejspíš musely připadat tyto problémy padesátiletému pamětníku dob, kdy jeho řada vévodila vozbě těžkých nákladních vlaků na území Československa.
Kousek za Pozďatínem Štokr ukrajuje poslední stovky metrů své jízdy z Křižanova do Studence
Jen s mírným zpožděním byla ve Studenci ukončena "oficiální" část jízdy. Zde ještě Štokr zapózoval fotografům ve světle zapadajícího slunce, odstavil nákladní vozy a strojně se vydal přes Jihlavu do svého domova v Českých Budějovicích.
A jako obvykle závěrem bonus v podobě cca 9min videa:
Diskusia
