Liberec 2009 aneb Za tramvajemi a vlaky pod Ještěd
28.2.2009 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský
Když jsem vás tady před časem zval na výlet do Liberce, kde při příležitosti konání lyžařského mistrovství světa zavedli nulový tarif městské hromadné dopravy, bylo by jistě neseriózní, kdybych toho tipu sám nevyužil. Odmakal jsem si pod Ještědem právě osmihodinovou šichtu a nasbíral materiálu tolik, že mi to dalo ne na jeden, ale hned na tři příspěvky. Tady je první z nich, o cestě samé, libereckém nádraží a tramvajovém putování.
Cestu jsem plánoval po poradě s rosničkami a ty mi nakukaly, abych do Liberce vyrazil uprostřed druhého týdne trvání Mistrovství světa v klasickém lyžování. A kupodivu poradily docela dobře, ale to jsem mohl před hodinou pátou, kdy jsem vyrazil od rodinného ústředního topení do světa, jen tušit. Od počátku se vyvíjelo vše docela dobře. liberecký, ministersky sledovaný rychlík na královéhradecké hlavní nádraží dorazil včas, v souladu s jízdním řádem jsme je také opustili a v další trase nám žádný padlý strom či na hlavu padlý automobilista cestu nezkřížil.
Já jsem mohl v poklidu poloprázdného spoje spřádat plány, jak s celým dnem naložím, a s přibývajícím světlem také patřit do zasněžené krajiny a občas též pořídit sice nepříliš kvalitní, ale možná dokumentačně zajímavou fotografii ve stanicích, kde se něco k dokumentování naskýtalo. Jinak jsem si zábavy příliš neužil – pohovořit nebylo kale s kým a na čtení si záměrně nic nevozím. Když jsem tak bloudil zraky kolem sebe, všiml jsem si také toho, že ve voze 843.009-2 (a viděl jsem to pak i v jiném na zpáteční cestě) upravili informační panel, který budil veselí nápisy „Příští stanice -> WC“ a podobnými. Symbol obsazené odlehčovny se ocitl na druhé straně panelu.
Do cílové stanice jsme dorazili přesně a já jsem se rozhodl železniční dění naprosto ignorovat, abych u kolejí železničních náhodnou nezkysl, když mým hlavním cílem měly být koleje tramvajové. Nicméně učinil jsem výjimku, týkající se jisté železniční stavby, o níž se psalo a hovořilo v médiích. Takže jsem se vydal hledat nový podchod, který měl být slavnostně otevřen dne 16.2.2009 ve 13:00, ale nakonec liberecká radnice onu slávu odvolala a byl jen tiše uveden do provozu. A když jsem si přečetl povídání o něm třeba v Železničáři, byl jsem na něj velice zvědav. Nakonec jsem pochopil, proč se to bez slávy obešlo, a po shlédnutí jeho snímků to pochopíte patrně i vy.
Vynořiv se opět z podchodu, vyrazil jsem na tramvajovou zastávku Nádraží, abych zahájil své cestování oním druhem dopravy, který mi je poslední dobou (na rozdíl od mého mládí prožitého pod Špilasem) značně vzdálen. Ale ani v Brně úzkorozchodnou šalinu nemají, a tak není divu, že můj prvotní zájem patřil právě lince číslo 11, jezdící ze zastávky Viadukt do Jablonce nad Nisou. Za normálních okolností bych asi od nádraží na onu konečnou, což je právě následující zastávka, došel pěšky, ale nesvezte se, když je to zadarmo... Takže jsem se tam svezl a onu čtvrthodinu do doby, kdy se souprava vydala opačným směrem, právě tak stihl pořídit obrázky, z nichž většinu využiji až v příštím článku.
V tomto povídání úvodním se omezím jen na stručný popis svého cestování a moudra o liberecké tramvajové trati úzkorozchodné i té normálněrozchodné budu trousit až v samostatných článcích o nich, které samozřejmě nepominou ani aspoň letmý náhled do historie a budoucnosti liberecké tramvajové dopravy. Takže po tomto vysvětlení věcí příštích se mohu vrátit k lince č. 11, jíž jsem se zhruba za půl hodiny ocitl v Jablonci nad Nisou. Cesta sama je místy velice romantická, zejména na úsecích vedených zcela mimo zástavbu a po trati svým charakterem připomínajícím železnici. Při sledování provozu na této jednokolejce s dokonale zabezpečenými výhybnami si člověk nemůže nevzpomenout na tragickou srážku tramvají v Ostravě a její naprostou zbytečnost.
Na jablonecké konečné Tyršovy sady jsem se zdržel trochu déle, než jen po dobu provozního čekání jednoho spoje, protože tady je zajímavostí přece jen více. Ale nakonec jsem přece jen nastoupil, ovšem tentokrát do zcela zaplněné soupravy. Ani mi nevadilo, že si nemám kam sednout, protože jsem zpáteční cestu hodlal absolvovat přískoky, s přerušením jízdy na zastávkách, které jsem si cestou do Jablonce vyhlédl. První z nich byla zastávka Měnírna, která, jak už její název napovídá, není bez vztahu k napájení trati. A navíc je poblíž krásný úsek trati s viaduktem, jemuž jsem neodolal. A nebyl jsem sám, jak vypověděly stopy ve sněhu, které mne bezpečně dovedly na patřičný fotoflek.
Jako druhá mne přilákala zastávka Proseč nad Nisou škola, která jednak leží ve krajině rázu zcela vesnického, jednak se zde vine trať tramvajová souběžně se železniční, což za normálních okolností může uspokojit zájemce o oba druhy dopravy na jednom místě. Jenže okolnosti tak zcela normální nebyly, aspoň ne pokud jde o volný pohyb terénem, jemuž do značné míry bránila vysoká vrstva sněhu. Tak jsem se věnoval dokumentaci výhybny a své zraky (doplněné digitálním zvěčňovadlem) nad železniční násep pozvedl jen při náhodně zaslechnutém zvuku železničního vozidla.
Sice jsem měl vyhlédnutu ještě jednu tramvajovou zastávku k prozkoumání, ale to jsem se rozhodl odložit na hodiny odpolední, kdy jsem na tuto trať, tedy aspoň její část, hodlal vyrazit znovu. Takže jsem příští tramvají jel až do centra Liberce, konkrétně na zastávku Fügnerova, na níž jsem přestoupil pro změnu na trať normálněrozchodnou směr Lidové sady. Tedy ona jen normálněrozchodná není, ve skutečnosti jde o splítku obou rozchodů, která ve zmíněném úseku slouží především k provozu sezónní historické linky číslo 1. Po prozkoumání zmíněné konečné zastávky linky číslo 3 jsem vyrazil na její protějšek, tedy do Horního Hanychova.
Tam jsem hodlal nejen fotograficky zachytit nedávno nově (stejně jako celý poslední úsek trati) zbudovanou konečnou, ale také se projít po místním lyžařském areálu. Nakonec jsem toho zas tak mnoho neviděl, protože mne čas do jisté míry tlačil. Ostatně nebylo skoro ani obdivovat co, protože návštěvníků tam bylo vskutku pramálo a třeba nová lanovka na Skalku jezdila vesměs prázdná. Takže jsem mohl popatřit spíš jen na odklízení sněhu, nějaký ten hlouček fanoušků skoků na lyžích a zcela zanedbatelnou hrstku vyznavačů sjezdového lyžování. A ovšem také na nevyužité občerstvovací a zábavné kapacity.
Dalším bodem mého snažení byla smyčka v Hanychově Dolním, kde za normálních okolností končí linka číslo 2, které byla po dobu lyžařského festivalu zrušena, resp. včleněna do linky číslo 3. Takže jsem si mohl sice tuto konečnou prohlédnout, ale jen ve stavu neprovozním, byť k provozu pohotovém, jak naznačoval uklizený sníh. Tato konečná byla v letech 2001 až 2005 skutečným koncem normálněrozchodné trati, protože, jak už jsem naznačil, pokračování do Horního Hanychova bylo nově postaveno a uvedeno do provozu v roce 2005. Ale tady předbíhám a navíc jsem slíbil, že dnes žádná teorie nebude.
Takže zpět k mému putování. Vzhledem k tomu, že mi k projetí zbývala ještě jedna tramvajová linka, jezdící jen brzo ráno a pak až po poledni (a to už bylo), odjel jsem z Dolního Hanychova na zastávku Rybníček, odkud vyjíždí úzkorozchodná linka číslo 5 sice také po jablonecké trati (jiná tu pochopitelně není), ale jen na konečnou Vratislavice nad Nisou výhybna. A tu mi zbylo navštívit a prozkoumat. Když jsem tak úspěšně učinil, při zpáteční cestě jsem opět přerušil jízdu, abych si prohlédl zajímavou výhybnu v zastávce Nová Ruda. A její návštěvou jsem měl tramvajové úkoly splněny.
Vrátil jsem se zase do centra, abych se podíval, jak se v něm projevuje šampionátový ruch. Popravdě řečeno, média nelhala – vcelku mrtvo, zavřené nebo zákazníků prosté stánky, ale zato množství pořadatelů, kteří nemají co pořádat, i příslušníků bezpečnostních složek veřejných i soukromých, kteří nemají co zabezpečovat. Byl jsem zvědav také na stan Českých drah, který podle příslušné tiskové zprávy má v rámci doprovodného programu šampionátu oslovovat děti. Nevím, já jsem tam žádné neviděl, i když Kateřina Neumannová v posledním Železničáři pěje chválu: České dráhy sem zvou děti a vytvářejí tu programy- to si myslím, že je výborné, a pro nás jeto další z doprovodných akcí šampionátu, které můžeme veřejnosti nabízet. Takže to, že se tady střídají děti, je, myslím, úžasné!
No a konečně došlo i na návštěvu nádraží s cílem ve zbývajícím čase pozorovat a fotit provoz na něm. Sice jeho hustota není zrovna omračující, ale přece jen jsem těch skoro dvou hodin nelitoval. Potkal jsem tam některá vozidla, s nimiž jsem doposud nepřišel do kontaktu, doplnil jsem si snímky některých chybějících výrobních štítků a dokonce jsem odtud zahlédl i Ještěd, který se jinak celý den skrýval v mracích. Posléze jsem toho všeho už měl fyzicky i psychicky tak akorát, takže jsem uvítal, že v Liberci rychlíky do Pardubic přistavují dlouhou dobu před jejich odjezdem, a usadil se do něj.
Zpáteční cesta probíhala v onom duchu, který jsem popsal v úvodu, při povídání o jízdě do Liberce. Jen bylo vše naopak – světla pochopitelně ubývalo, takže ve stejných stanicích ho bylo na fotografování přesně tolik, jako ráno. Ale přece jen ten čas ubíhal trochu jinak – mohl jsem si prohlížet pořízené snímky, v duchu tvořit schéma reportáže a návazných článkům, či jen tak vzpomínat a hodnotit. A málem bych zapomněl: v samém úvodu cesty domů jsem měl (na rozdíl od rána) také společníka. Sice jsme si moc nepokecali (jemu to moc nešlo), ale zato s ním byla legrace. Škoda, že ho v Turnově maminka zase nacpala do kočárku a vystoupila s ním.
Prameny a odkazy:
- Dopravní podnik města Liberce, a.s.
- České dráhy, a.s.
- Tramvaje Liberec
- Společnost pro veřejnou dopravu - Liberec
- Vozový park Liberec
- ČNDS - dopravní portál: Liberec
- Aktuální počasí v Liberci – webová kamera zaměřená na vozovnu DP
- Mistrovství světa v klasickém lyžování Liberec 2009
- Městské informační centrum Liberec
Titulní snímek: Vůz č. 55 na smyčce konečné linky 5 Vratislavice n.N. výhybna © PhDr. Zbyněk Zlinský
Galéria
Súvisiace odkazy
- Seminár SVTS: Modernizácia električkovej trate medzi Libercom a Jabloncom so zmenou rozchodu na 1435 mm, 22.10.2022 8:00
- Do země taktu a návazností (1. díl - Liberec, Zawidów), 19.9.2016 8:00
- Taková (ne)normální služební cesta přes tři země, 6.2.2014 8:00
- Liberec 1435 aneb O normalizaci tramvajového rozchodu, 2.4.2009 8:00
- Liberec 1000 aneb O unikátní tramvajové trati, 17.3.2009 8:00
- Tip na cestu: Za tramvajemi do Liberce vlaky ČD, 5.2.2009 8:00
- Déjà vu aneb znovu za vlaky, modely a tramvajemi do Liberce, 23.1.2008 8:00
- Sláva pod Ještědem, 23.9.2007 19:50
Diskusia
