Asistovaná sebevražda na zkušebním okruhu

26.5.2009 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Asistovaná sebevražda na zkušebním okruhu

Byla dokonce nejedna. I když těžko hovořit o sebevraždě, když ty tři chudáky k sebelikvidaci donutili. Ani nemohli protestovat, protože byli uvázaní a navíc - neživí. Zato oni asistenti byli živí až moc. Nakonec se to do nich čeká, byli to totiž zástupci nezkrotné obce novinářské. Zanechejme však tajemna navozeného oním povýtce bulvárním titulkem. Řeč bude o unikátním testu, který včera proběhl na zkušebním okruhu VUZ Velim.

 

 


Jaké má šance zabránit strojvedoucí střetu vlaku s člověkem, který jde po kolejích? Jak dlouho brzdí vlak při rychlosti 80, 120 a 160 km/h? Co cítí cestující, když použije strojvedoucí rychlobrzdu ve 160 km/h?
Na tyto otázky odpověděly České dráhy zástupcům médií velice pádně – praktickými ukázkami, které mohli nejen vidět, vyfotografovat, natočit, ale také dílem pocítit na vlastní kůži. Proč? Aby mohli předat našemu národu, jevícímu v souvislosti se železnicí silný sklon k hazardu, poselství, že jedoucí vlak nelze podceňovat.

Graf vážných nehod © Drážní inspekce - ZOBRAZ

Na uspořádání této nevšední akce se podílela také Drážní inspekce, Federace strojvůdců České republiky a pochopitelně rovněž samotný Výzkumný ústav železniční. Jejím posláním také zřejmě bylo (i když to nebylo vyřčeno) národu žurnalistickému ukázat, jak nesmyslné jsou ony věty ze zpráv o neštěstích na železnici, které zpravidla začínají Strojvedoucímu se přes použití rychlobrzdy nepodařilo... či Strojvedoucí střetu nedokázal... Které občas dokáží naštvat nejen třeba strojvedoucí a jiné železničáře, ale také nás vlakofily, povětšinou příslušníky „informované veřejnosti“.

Vizualizace brzdné dráhy © České dráhy - ZOBRAZ!

Kolejiště pražského Masarykova nádraží, momentálně částečně výlukou zbavené své běžné frekvence, hostilo včera už po hodině osmé u svého druhého nástupiště nevšední vlak, na odjezdové tabuli označený jako Ex 10190 s cílovou stanicí Velim. V čele soupravy bohumínského salonního vozu SR850 89-24 041-2 a pětice pardubických osobních vozů řady Bdmtee se skvěla v nových barvách Českých drah jejich první nositelka, známá nám už lokomotiva 163.257-9. K salonnímu vozu, kde postávali dva mluvčí hlavních organizátorů, tedy Ondřej Kubala z Českých drah a Mgr. Zdeněk Neusar z Drážní inspekce, se pomalu trousili pasažéři, obtížení v různé míře proprietami fotografickými a filmařskými.

163.257-9 v čele vlaku do Velimi a scházející se hosté © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zvláštní vlak vyrazil na svou cestu přesně pět minut před hodinou devátou, jak mu stanovil jeho jízdní řád (což může někdo považovat také za zvláštní) a jeho zvláštní cestující se chovali rovněž zvláštně. Nekoukali z okna, nečetli ani neklábosili, nýbrž upírali své zraky do čela vozu, kde se měli dít věci. A také děly. Po nezbytném uvítání a představení několika aktérů nastávajícího programu se rozvinul už děj samotný. Šlo totiž o to, aby se účastníci před praktickými ukázkami, které je čekali, ocitli takříkajíc v obraze.

Pozorně naslouchající cestující salonního vozu © PhDr. Zbyněk Zlinský

A obraz pak hrál skutečně roli podstatnou. Jak při prezentaci statistiky železničních nehod v podání mluvčího Drážní inspekce Mgr. Neusara, tak i při výkladu náměstka generálního ředitele ČD pro osobní dopravu Ing. Antonína Blažka o brzdných drahách jednotlivých typů vlaků při výše už zmíněných rychlostech. Od této poněkud suché teorie posluchače velice rychle odvedl Milan Mašek, vrchní inspektor Drážní inspekce z Územního inspektorátu Plzeň. Fotografie z železničních nehod, které ukázal a výkladem doprovodil, byly opravdu více než výmluvné. Na jeho slova navázali dva zástupci Federace strojvůdců České republiky, její prezident Petr Čechák a mluvčí PhDr. Libor Poláček. Jak jinak, než strojvůdcovským pohledem na problematiku nehod.

Hovoří mluvčí Federace strojvůdců PhDr. Libor Poláček, vedle  prezident FS Petr Čechák © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ale to už náš vlak dorazil do stanice Velim, a zatímco většina účastníků sledovala videa z neuvěřitelných událostí na železničních přejezdech, já spíš z okna to, co se právě dělo s naším vlakem. Vzhledem k tomu, že spojení do Zkušebního centra VUZ směrem od Prahy je úvraťové a navíc vlečka není zatrolejována, naše vlaková lokomotiva byla odvěšena a na opačný konec vlaku najel stroj 740.420-5, patřící VUZ. Ten nás odvezl do areálu Zkušebního centra, kde na nás čekal místní unikát, „dvousetkilometrová“ lokomotiva 124.601-3. V tichém kontrastu k opodál stojícímu stroji ještě rychlejšího, zatím ještě testovaného škodováckého (doufejme, že bez uvozovek) zázraku 380.002-6, už dokonce označeného dislokací v DKV Praha.

380.002-6 v kolejišti ZC VUZ Velim © PhDr. Zbyněk Zlinský

A pak konečně nastalo to hlavní dění, které už popíši jen principiálně. Do kolejiště byl instalován panák z pěnového polystyrénu, oblečený do výstražné vesty (pro zviditelnění i k demonstraci oblečení člověka). Souprava oněch vozů řady Bdmtee (vůz salonní nemá povolenu potřebnou rychlost) v čele s lokomotivou 124.601-se rozjela po okruhu a strojvedoucí v okamžiku, kdy panáka spatřil, použil rychlobrzdu. Akce se opakovala třikrát, při už zmíněných rychlostech 80, 120 a 160 km/h. Netřeba podotýkat, že bylo zapotřebí třech sebevražedných panáků, protože ani ten první z nich „nepřežil“. Zábrzdné vzdálenosti odpovídaly už před tím vysvětlené teorii, což si každý mohl ověřit na podél koleje instalovaných značkách.

124.601-6 sráží "sebevraha" ve stodvacetikilometrové rychlosti © PhDr. Zbyněk Zlinský

Toto konání bylo zpestřeno zprvu tím, že se všichni museli napáskovat za výstražnou pásku, krom kameramanů, jejichž trojice se mohly střídat na lokomotivě vedené zkušenou rukou přednosty Zkušebního centra Miloše Klofandy, a pak následným všeobecným pochodem k už stojící soupravě, během něhož bylo možno sledovat porůznu roztroušené pozůstatky „sebevraha“. Vzledem k tomu, že nás toto přemístění po druhé jízdě zavedlo do té části kolejiště, kde stála zahraniční testovaná vozidla, někteří věci znalí si zpestření ještě rozšířili jejich letmou dokumentací.

Jednotka  X61 001 na kolejích ZC VUZ Velim © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zlatým hřebem programu pak byla část „pocitová“: účastníci, vybaveni pro umocnění dojmu kelímky s vodou (simulující třeba kávu), nastoupili do soupravy a mohli si prožít použití rychlobrzdy při rychlosti 160 km/h. O této části programu vás bohužel informovat nemohu, protože jsem raději využil možnosti svézt se místo ve vagónu na stanovišti lokomotivy. Ostatně lokomotivy, kterou jsem zatím viděl jen na obrázcích, protože v době mých předchozích návštěv Zkušebního centra byla vždy cudně kdesi ukryta. A nakonec – na lokomotivě s volantem jsem ještě (možná mi to neuvěříte) nejel.

Na rychloměru 124.601-6  je stošedesátka © PhDr. Zbyněk Zlinský

A když jsme to vše absolvovali, nastal čas rozhovorů na kameru, mikrofon či i jen tak do ucha, zatímco pracovníci Zkušebního centra sbírali do pytlů pozůstatky nešťastných „sebevrahů“ a sestavovali soupravu našeho vlaku na zpáteční cestu. Ta se odehrála takříkajíc v opačném gardu. Až na dvě výjimky. Čas cesty tentokrát vyplnil úřadující generální ředitel VUZ, a.s. Ing. Jaroslav Grim, Ph.D. prezentací této dceřiné společnosti Českých drah. To byla ta výjimka dobrá. Výjimku špatnou představoval fakt, že jsme pod vlivem různých provozních událostí na trati dorazili na Masarykovo nádraží o půl hodiny později, než jsme měli. Což o to, některým to vadilo více, některým méně. Jenže nikdo kvůli tomu asi nedoznal zdravotní úhony, jako já.

163.257-9 v žst. Velim najíždí na náš vlak © PhDr. Zbyněk Zlinský

V zájmu co nejrychlejšího zpracování této reportáže jsem si totiž umanul, že se za osm minut ocitnu na hlavním nádraží v rychlíku směr Hradec Králové. Pochopitelně jsem z něj viděl už jen vzdalující se koncovky, takže mne málem trefil šlak (ještě nikdy jsem nezažil, aby něktreý odjel přesně úderem jedenácté minuty po celé hodině, jak mu velí GVD). To byla zdravotní úhona jen potenciální, o té reálné mi pěl svůj song můj kyčelní kloub. No, nějak jsem se na Hlaváku tu hodinku zabavil a počkal si na rychlík příští. Který samozřejmě včas neodjel a cestou nabral zpoždění další. Nicméně mne hřál krom sluníčka také pocit uspokojení a naděje, že ona záslužná akce přinese své očekávané plody.

Aspoň něco pro útěchu na pražském hlavním nádraží - "Hanka" ve šturcu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Závěrečná poznámka:

Tímto svým dílkem jsem asi zklamal nejen organizátory testu, ale možná i vás. Kde je onen náboj, ono varování před nebezpečím železnice? Nepominul jsem ten očekávaný apel omylem ani z lenosti, nýbrž zcela záměrně. Za prvé zde píši pro čtenáře v tomto ohledu dostatečně informované, které asi víc zaujmou okolnosti testu, než jeho ideové poslání. A za druhé, jak ukázalo dnešní večerní televizní zpravodajství, profesionální všeobecně orientovaná média si své pověření vzala skutečně za své a i v jejich tištěné či internetové formě najdete v příštích dnech varovných článků jistě dostatek.

Tak se točil ve ZC VUZ Velim komentář pro TV Markíza © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ale abyste přesto nebyli ani na teorii ukráceni, nabízím vám možnost prohlédnout si obě prezentace, které jsme při cestách zhlédli. Můžete si je otevřít (nebo raději stáhnout) tady:

Prezentace k tiskové konferenci (o nehodách, brzdění a nesmyslném chování na přejezdu)
Samostatné video z prezentace (neuvěřitelný hlupák na polském přejezdu)
Prezentace VUZ, a.s. (o Zkušebním centru, okruzích a dalším vybavení i o testovaných vozidlech)

Pamatuj: člověk je proti jedoucímu vlaku bezbranný! © PhDr. Zbyněk Zlinský

Odkazy:
  1. České dráhy, a.s.
  2. Drážní inspekce
  3. Výzkumný Ústav Železniční, a.s.
  4. Federace strojvůdců České republiky

Titulní snímek: "Sebevrah" za asistence médií sražen vlakem v rychlosti 160 km/h © PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy