Výlet vlakem do Norska

Ale od začátku. Protože jsem měl na srpen plánovanou dovolenou a nevěděl jsem, jak bych jí prožil, přemýšlel jsem, že bych opět mohl využít volnou jízdenku do zahraničí. Nejprve jsem chtěl jezdit po Střední Evropě, ale ta cesta se mi zdála příliš obyčejná. Napadla mě proto Skandinávie, protože je to pro nás „Středoevropany“ přece jenom něco trochu exotičtějšího. Nejprve jsem chtěl letět letadlem, ale na poslední chvíli nešlo sehnat levnou letenku. Cestu přes Švédsko jsem bohužel musel zamítnout, protože tam volná jízdenka FIP již pár let neplatí. Potom mě napadlo, že bych mohl jet přes Dánsko a potom trajektem rovnou do Norska. Začal jsem zjišťovat trajekty a nakonec jsem sehnal denní jízdenku na trajekt z Frederikshavnu do Osla za 21 GBP (ještě si účtujou 3 GBP za platbu kartou přes internet a neupozorňujou na to), tj. asi za 690 Kč. Zpět jsem zvolil cestu z Kristianstandu do dánského městečka Hirtshals za 36 EUR (asi 900 Kč). Cesta přes noc těmito trajekty je o dost dražší, protože obě společnosti (Stena Line, Color Line) požadují rezervaci kajuty.

Po příjezdu EC 378 do Berlin Hbf. Berlin Hbf. 16.8.2009 © Laborec425

Odjezd jsem si stanovil na neděli 16. 08. 2009 vlakem EC 378 Carl Maria von Weber z Ústí nad Labem hl. n. Šel jsem na nádraží a doufal jsem, že vlak nebude tak plný jako jsem ho zažil pár dní předtím. Vlak přijel na čas, a tak jsem měl i šanci stihnout přípoj v Berlíně směr Dánsko. První vůz řady Bmz ČD byl naplněn tak z poloviny, sedl jsem si a vychutnával krásné počasí a labské údolí. V Děčíně jsem si všiml, že EC 173 Vindobona v opačném směru má napsané zpoždění 2 minuty. O 2 minuty dříve vlak přijel do Drážďan. Tam přistoupilo plno lidí a mě vyhodili z mého místa, protože měli místenku a místa nebyla označená. Všiml jsem si, že asi kvůli zvýšené nedělní frekvenci cestujících připojili dopředu ještě jeden vůz. O minutu později jsme odjeli přes nádraží Dresden Neustadt do východoněmeckých rovin. Obě drážďanské nádraží jsou nově zrekonstruované. Bohužel dál směr Berlín jsou tratě neopravené, takže jsme nabrali zpoždění. Docela dlouho jsme se ploužili a střídavě zastavovali a v Elsterwerda máme 11 minut zpoždění. Do nového nádraží Berlin Hbf vjíždíme s asi 8 minutami zpoždění. Naštěstí jsem si předem zjistil nástupiště a dobíhám svoje ICE přes hodně přeplněné berlínské nádraží a odjíždíme 7 minut opožděni. Tato souprava nejspíš podle nápisů DSB patří dánským dráhám. Sedl jsem si na volné místa s nápisem Last minute. Potom už se nedělo nic zvláštního, projíždíme rychlostí až 220 km/h německými rovinami až do Hamburku. Zde odpojují druhou část ICE 38, která pokračuje přes Puttgarden trajektem do Gedseru a Kodaně. Moje část míří na Jutský poloostrov přes Rendsburg. V Rendsburgu je obrovský ocelový most z roku 1911-1913, který je i s příjezdovými rampami dlouhý 7,5 km. Vysoký je 42 m a ocelová konstrukce vlastního mostu je dlouhá 2486 m. Příjezdové rampy vytvářejí ohromnou smyčku a z mostu je nádherný výhled na město a okolí. V Dánsku ještě před setměním míjíme vlak EN 483 směr Amsterdam. Ve Fredericii, která je poměrně důležitým železničním uzlem, jsem přestoupil na IC 164 do Kodaně, abych nemusel do 3 hodin do rána čekat na vlak na sever.

Po příjezdu IC 164 do stanice Koebenhavns Lufthavn Kastrup. Kobenhavn. 16.8.2009 © Laborec425

IC vlaky jsou v Dánsku většinou jednotky DSB ER a hodně vlaků končí v Kodani až na letišti Kastrup. V Dánsku neexistují noční vlaky s lůžkovými vozy až na zmiňovaný EN 483 do Amsterdamu. Noční vlaky jezdí jako IC a opět jsou vedeny jednotkami DSB ER. Z Kodaně však tyto noční vlaky jezdí přibližně každé dvě hodiny celou noc.

Po úvrati na hlavním kodaňském nádraží Kobenhavn H jsem tedy dojel až na letiště Kastrup (Kastrup Lufthavn st), prohlédl jsem si letiště a sešel zpět do podzemního nádraží na nástupiště. IC 191 měl odjíždět v 00:11. Bohužel se nic nedělo, až v čas odjezdu bylo nahlášeno zpoždění asi 5 minut a potom 10 minut. Nakonec téměř sám odjíždím. V Kodani na hlavním nádraží přistoupili mladí fanoušci nejspíš z nějakého fotbalu a naštěstí hned bez zbytečného řevu jako známe u nás, ulehli na zem mezi sedačky, nekteří na sedačky a šlo se spát.

R 1119 Malmö - Kobenhavn ve stanici Koebenhavns Lufthavn Kastrup. Kobenhavn. 16.8.2009 © Laborec425

Tento noční vlak se skládá z dvou částí a rozváží cestující z noční Kodaně buď na sever do velkého města Aarhus (300 tisíc obyvatel) a dále do Aalborgu nebo na západní pobřeží do měst Struer. Část do města Struer se odpojuje ve stanici Vejle. Ve Fredericii je přípoj do dalšího města ležícího na západním pobřeží, do Esbjergu. Samozřejmě je tento noční vlak určen pro odvoz cestujících do třetího největšího města Dánska, Odense. Toto město leží na ostrově Fyn a žije tam 160 tisíc obyvatel.

Probudil jsem se až před Aalborgem. Vlak zde úplně nekončí, ale ještě přejíždí do zastávky Lindholm. Podle toho, co jsem zahlédl, je Lindholm jenom zastávka s dvěmi nástupišti a směrem na sever se nachází odstavné kolejiště pro vlaky, které zde končí. Já jsem však, jako téměř všichni cestující, vystoupil v Aalborgu a za chvíli přistavili osobní vlak do Frederikshavenu. Ve Frederikshavenu jsem využil svojí platební kartu v nádražním obchodě a šel jsem hledat přístav. Byla to cesta tak na dvacet minut a podle šipek se to dalo v pohodě najít. Prošel jsem dlouhou chodbou až skoro k lodi společnosti Stena Line jménem Stena Saga. Do lodi se pouštělo až hodinu před odjezdem tak jsem odpočíval v čekárně, kde pospávalo pár dalších cestujících. Před 9 hodinou se začala čekárna plnit a začala se tvořit fronta. Tak jsem počkal asi do 09:30 a šel jsem do lodi. Potom jsem ze zadní paluby sledoval odjezd, který byl stanoven na desátou hodinu. Nejprve jsem u výjezdu z přístavu dali přednost přijíždějící rychlé lodi, potom jsme se otočili a vyjeli z přístavu. Na lodi bylo relativně málo lidí a cesta utíkala v chladném, ale příjemném počasí. Prolezl jsem celou loď, nakoupil jsem si v obchodě pivko a opaloval jsem se na zadní palubě. Když jsme se dostali na volné moře, docela to začalo houpat, ale bylo to spíš příjemné. Asi po šesti hodinách plavby začalo být vidět pobřeží a zanedlouho jsme vpluli do Oslofjordu. Tento fjord je asi 100 km dlouhý a končí přímo u hlavního města Norska. Na cestě trajektem je podle mě nejhezčí tahle část cesty, protože je konečně vidět krásná norská příroda. Převážně borovicové a smrkové lesy, mezi tím skály, moře, potoky. Bohužel tak hodinu před Oslem začalo pršet a já jsem zůstal na venkovní palubě téměř sám, protože jsem chtěl fotit. Přesně na čas v 18:30 jsme přistáli v přístavu Oslo. Počasí se docela zlepšilo, ale bylo o dost chladněji než když jsem vyjížděl z Čech. Bylo tak 10° C. Společně s nějakým Australanem jsem našel hlavní vlakové nádraží a šel jsem ho trochu prozkoumat.

R 3203 Aalborg - Frederikshavn přistavujou k nástupišti ve stanici Aalborg. 17.8.2009 © Laborec425

Od přístavu je to tak 15 minut pěšky. Nádraží se od doby, kdy jsem ho navštívil v roce 1998, docela změnilo. Je v něm ohromné množství obchůdků a restaurací. Celé je opravené, vypadá to jako nějaké velké obchodní centrum. Všechna hlášení jsou jak v norštině tak v angličtině. Je rozdělené jakoby na dvě části, na část, odkud odjíždějí příměstské a osobní vlaky a také vlaky do Švédska (asi 5x denně do Göteborgu a 1x noční do Malmö/Stockholmu). Ještě existuje pár sezónních spojů do Švédska. V této části jsou kusé koleje. Z druhé části nádraží odjíždějí převážně dálkové vlaky a tato část je průjezdná a hned za koncem nástupišť vjíždí vlak do tunelu pod nádražní budovou.

Odjezdové tabule v hale hlavního nádraží Oslo S. 17.8.2009 © Laborec425

Po obhlédnutí obchodů jsem poprvé zjistil, jak moc drahé je pro nás Norsko. Třeba když jsem potřeboval na záchod tak jsem našel pouze jediné záchody na nádraží, které stály 10 NOK (30 Kč). Stejně tolik stály pohledy nebo známky na pohled. Zatímco malé pivo (0,3 l) na trajektu stálo 7,5 NOK (22 Kč) tak v norském supermarketu nebo v samoobsluze na nádraží stálo 15 NOK (45 Kč), velké pivo (0,5 l) stálo 22 NOK (66 Kč). Koupil jsem si tedy dvě housky, jedna vyšla na 30 Kč, nejlevnější vodu (1,5 l) za asi 36 Kč a šel jsem se projet příměstským vlakem směr Jaren, abych využil záchod ve vlaku. Vystoupil jsem v první zastávce Toeyen, která byla 3 km za hlavním nádraží a vypadalo to tam jako na vesnici. Tam jsem se trochu prošel, zahlédl jsem jezevce, jak přebíhá koleje a jel jsem zase zpět do Osla. Ve skutečnosti je Toeyen docela velká čtvrť v Oslu, akorát zastávka je asi méňe používaná a trochu zarostlá.

Tramvaje u hlavního nádraží v Oslu. 17.8.2009 © Laborec425

V Oslu jsem opět pozoroval ruch na nádraží, podíval jsem se na noční vlak do Malmö a Stockholmu a asi hodinu před odjezdem jsem šel obhlédnout odjezdovou halu. Můj vlak do Bergenu tam ještě napsaný nebyl, ale když jsem sešel na nástupiště, vlak už tam stál. Vlezl jsem do posledního vozu řady B7, který vypadal dost moderně. Byl celoprostorový v uspořádání sedaček 2+2 za sebou a jedny sedačky ve voze 2+2 naproti sobě. Na konci vozu byl vždy odkládací prostor na zavazadla, nad každým sedadlem čtecí lampička. Samozřejmě nechyběla klimatizace a rolety na oknech. Nejvíc mě ale překvapilo to, že na každém sedadle byl pro cestujícího připraven takový „noční balíček“, který obsahoval deku, nafukovací polštářek, špunty do uší a chráničku očí proti světlu.

Balíček na dobrou noc ve 2. třídě vlaku NZ 605. 17.8.2009 © Laborec425

Takže jsem byl připraven na cestu a očekával jsem, co bude dál. Jestli bude vlak plný, jestli po mně průvodčí bude chtít místenku. Asi dvacet minut před odjezdem se vlak docela zaplnil a bohužel i vedle mě si někdo sedl, takže mi zbývalo spát v sedě. Naštěstí se sedadlo dalo docela dost sklopit, takže jsem se nakonec docela i vyspal. Průvodčí místenku nevyžadoval. Pouze všechny zkontroloval, ztlumil světlo a nastal noční klid. Jinak cestou už v noci průvodčí znovu jízdenky nekontrolujou. Stejně téměř všichni cestující jeli z Osla až do Bergenu.

NZ 605 Oslo - Bergen a reklama na lůžkový vůz. 17.8.2009 © Laborec425

Ještě něco k norským nočním vlakům. Jak jsem zjistil, v Norsku existují vlastně pouze 4 vnitrostátní spoje. Na jih (do velkých měst Kristianstand a Stavanger) míří NZ 705/706, do města Bergen NZ 605/606, na sever do Trondheimu NZ 405/406. A mimo Oslo existuje už jenom jeden noční vnitrostátní vlak s nejdelší trasou Trondheim – Bodo, NZ 476/475. Na úplný sever, do Narviku vede trať ze Švédska a není propojena s ostatními tratěmi v Norsku. Všechny tyto noční vlaky mají vozy k sezení a i lůžkové vozy (NSB Sove). K sezení jsou vždy 4 vozy a 3 nebo 2 lůžkové vozy. Například cesta bez slevy z Osla do Bergenu vyjde na 761 NOK (2280 Kč) a v lůžkovém voze 1611 NOK (4800 Kč). Na to, že se vyspíte na těch kratších třech trasách pouze kolem 6 hodin si myslím, že je to pro nás dost drahé (lůžkový příplatek 2550 Kč) i v tom případě, že je tato cena za celý lůžkový oddíl. V oddíle jsou dvě lůžka a můžou tam cestovat dvě dospělé osoby a dvě děti. Postele jsou široké 75 cm a děti do 3 let cestují zdarma. Jestliže cestujete sám a zaplatíte zmíněných 850 NOK, máte pro sebe celé kupé. Noční vlaky zastavují většinou pár zastávek za výchozí stanicí pouze pro nástup a před konečnou pouze pro výstup. Ale nevím, jak moc se to dodržuje.

Ex 62 Bergen - Oslo před odjezdem a NZ 605 po příjezdu do stanice Bergen. 18.8.2009 © Laborec425

Na čas jsme přijeli do Bergenu. Je to druhé největší město Norska. Leží v krásných horách na pobřeží moře, kde je množství krásných fjordů. Nádraží má všechny koleje kusé, asi 5x denně sem přijíždí vlak z Osla, kdy cesta trvá kolem 7 hodin. Prošel jsem si trochu město a vyrazil zpět směr Oslo a plánoval jsem, kde vystoupím a udělám si výlet do hor. V jednotce řady BM mi to nepřipadalo tak pohodlné jako v nočním vlaku. Navíc těsně před odjezdem si kousek ode mě sedla parta asi osmi Poláků, který se chovali docela nevhodně, jako by jim patřil celý vlak. Také jsem si všiml, že ve vlacích, které jedou přes den nemají v Norsku 1. třídu, ale tzv. NSB Komfort. Tam se podle nápisů na dveřích platí navíc 90 NOK (270 Kč), ale nezjišťoval jsem to, takže to nevím určitě. Po příchodu průvodčího jsem dostal nečekanou otázku, kam cestuju. Ještě jsem to přesně nevěděl tak jsem řekl, že do stanice Myrdal. I když jsem si potom uvědomil, že jsem mohl klidně nahlásit konečnou stanici. Průvodčí si moje sedadlo zapsal do nějakého papíru a odešel. Asi si to registroval kvůli místenkám. Cesta pokračovala nádhernou krajinou v horách většinou v tunelech, ale jakmile jsme vyjeli z tunelu, hned bylo na co se koukat. Všude jezera, rozvodněné potoky, vodopády, jehličnaté lesy, vřes, skály a na vrcholcích kopců i sníh. Vystoupil jsem po necelých dvou hodinách jízdy ve stanici Myrdal, ve které odbočuje trať do stanice Flam. Tuto trať spravuje společnost Flam Utvikling (jízdenky atd.) a vlastní ji ale NSB. Proto jsou zde vyšší ceny a neplatí zde například i volná jízdenka FIP. Trať klesá ze stanice Myrdal (865 m n. m.) do stanice Flam, které leží u fjordu, takže ve výšce 0 m n. m. Tento fjord se nazývá Aurlandsfjord a je to odbočné rameno z Sognefjordu. K moři lodí je to asi 170 km, takže zasahuje hodně daleko do norského vnitrozemí.

R 1809 Myrdal - Bergen 18.8.2009. Myrdal © Laborec425

V Myrdalu jsem si prohlédl nádraží, převlékl jsem se do svetru a bundy, protože zde bylo asi 5°C a kousek ode mě už byl vidět sníh. Krajina byla opravdu krásná, rozhodl jsem se si udělat malý výlet. Po asi dvou a půl hodinách jsem se vrátil zpět a nasedl do vlaku směr Oslo s tím, že někde ještě po cestě vystoupím. Tento vlak Ex 602 byl složen již z klasických vozů a docela jsem se divil, že je téměř prázdný. Projížděli jsme opět překrásnou krajinou, bohužel převážně opět hodně často v tunelech. Zaujala mě zastávka Finse asi 25 minut za stanicí Myrdal. Je to nejvýše položený bod na trati Bergen – Oslo (1222 m n. m.). Také to bylo poznat, protože sníh byl už téměř u trati. Po nahlédnutí do mapy a po výletě v Myrdalu jsem si uvědomil, že v této oblasti vlastně nejsou téměř silnice, pouze cesty. V takovém kraji bych chtěl bydlet, i když to tam musí být hodně drsné, hlavně v zimě.

Nakonec jsem ve vlaku usnul a probudil jsem se až před Oslem, a tak jsem si prohlédl centrum a opět pozoroval ruch na hlavním nádraží. Také jsem navštívil nedalekou novostavbu opery, která je celá bílá a po mramorových chodnících se dá vyjít až na střechu. Je to asi dost oblíbené místo, protože tady hodně lidí jentak posedávalo, chodilo na procházky, pozorovalo ruch velkoměsta. Také jsem viděl dva fotografy, které v okolí opery fotili asi nějaké fotky žen do nějakého nejspíš erotického časopisu a ten druhý fotograf zase nějakou modelku. Potom jsem se vrátil na nádraží a navštívil opět obchod, kde jsem si koupil bagetu (14 NOK/42 Kč), nejlevnější džus (1,5 l/12,50 NOK/37 Kč) a nejlevnější pivo (19,90 NOK/60 Kč). Mimochodem za plechovkové pivo (limo) se platí pokaždé ještě „záloha“ 1 NOK (3 Kč). Najedl jsem se a opět pozoroval a fotil vlaky na nádraží. Líbilo se mi, že pokaždé, když jsem šel kolem vlaku na nástupišti a procházel tam průvodčí vlaku tak pokaždé slušně pozdravil a to anglicky (asi jsem vypadal jako cizinec). Vlastně pokaždé, když jsem s někým mluvil, uměl dotyčný velmi dobře anglicky. I většina nápisů byla v norštině a v angličtině a i hlášení ve vlaku a na nádražích. Zjistil jsem také, že každých deset minut z hlavního nádraží odjíždí jednotka řady BM na letiště v Oslu (Oslo Airport). Docela mě překvapilo, jak jezdí často a jezdí pokaždé poloprázdná.
Asi kolem 22 hodiny jsem sešel na 3. nástupiště a opět si vlezl do posledního vozu, akorát tuhle noc směr Stavanger. Tentokrát byl vlak téměř prázdný a ve 22:47 jsme na čas vyjeli. Noc byla klidná, pár lidí přistoupilo před vyjímečně konečnou stanicí tohoto vlaku – Sandnes Sentrum. Vypadalo to, že jedou do práce. Všechny vlaky teď končí v této stanici a dál do Stavangeru se jezdí autobusem. Teda těch autobusů bylo před nádražím asi pět a všechny hodně luxusní dálkové s klimatizací a WC. Několik zaměstnanců před nádražím podávalo cestujícím informace. Dočetl jsem se, že trať mezi Sandnes a Stavangerem prochází asi rekonstrukcí a výluka je od 14. 04. do 18. 10. 2009.

Tunel na trati Myrdal - Flam. 18.8.2009. Vatnahalsen © Laborec425

Prohlédl jsem si město, které mě nějak moc nezaujalo a také počasí bylo nic moc. Vypadalo to, že začne pršet a bylo tak 10° C. Opět jsem šel prozkoumat trochu norské ceny. Navštívil jsem supermarket Rimi 1000, který otevíral v 8 hodin. Bohužel jsem nakonec nic nekoupil, protože mi tam neplatila platební karta Mastercard. Jinak jsem si za celý výlet norské peníze neměnil. Všude jsem zatím platil kartou. V Rimi 1000 jsem zahlédl také česká piva Bernard, Gambrinus a Plzeň. Samozřejmě všechny hodně drahé. U nádraží byly asi dva obchody otevřené už asi od 6 hodin, ale tam bylo všechno ještě dražší než jinde. Jinak ostatní obchody otevírají většinou až kolem 9 hodiny. Kousek od nádraží jsem se díval na ceny v MacDonaldu a nejlevnější hamburger stál 35 NOK (105 Kč). Nahlédl jsem také na jídelní lístek nějaké pizzerie. Limo (0,2 l/35 NOK/105 Kč), pivo (0,33 l/55 NOK/165 Kč), víno (0,2 l/69 NOK/207 Kč), pizza nejlevnější (90 NOK/270 Kč), pizza nejdražší (495 Kč).

V 09:18 (+1 min) jsem odjel vlakem zpět směr Kristiansand, odkud mi už měl odjíždět trajekt zpět do Dánska. Vlak byl opět veden jednotkou řady BM a byl téměř prázdný. Přitom na příměstský vlak, který jel asi deset minut po mém vlaku, čekalo docela dost lidí, převážně mladých. Vypadalo to, jakoby už jeli do školy. Je to možné, protože od bráchy, který se vrátil z Finska, jsem se dozvěděl, že ve Finsku škola začínala někdy v polovině srpna. Cesta do Kristiansandu uběhla docela rychle, venku začalo docela dost pršet a poprvé za celý výlet Dánskem a Norskem průvodčí neuměl anglicky a i hlášení bylo pouze v norštině. Dvakrát za cestu jsme mimořádně zastavili kvůli křížení s protijedoucím vlakem, a tak jsme do Kristianstandu dojeli o 5 minut zpožděni. Z vlaku na konečné vystoupilo asi 10 lidí. Nádraží v Kristiansandu je docela malé s hezkou výpravní budovou a má koleje kusé, akorát pár kolejí pokračuje z nákladní části nádraží do přístavu. Toto bylo za můj krátký norský výlet poslední setkání s norskými vlaky. Všechny tratě, které jsem v Norsku projel byly elektrifikované (15 kV/16,7 Hz) a jednokolejné včetně tratě Myrdal – Flam (Flamsbana). Pouze v okolí Osla jsou dvoukolejné. Jinak jízda po nich je docela příjemná, ale zdaleka to není jako na koridorech. Zpoždění jsem téměř nezaznamenal, i když některé vlaky v Oslu do deseti minut zpoždění měly. Pozoroval jsem to na displejích na nástupištích. Vždy tam byl pravidelný odjezd a aktuální podle zpoždění.

Ex 778 (Stavanger) - Sandnes - Kristiansand ve stanici Sandnes. 19.8.2009. Sandnes © Laborec425

Prošel jsem si centrum města a opět jsem navštívil obchod s potravinami, tentokrát Mega Coop. Koupil jsem grilované kuře v termosáčku (39,90 NOK/120 Kč), pivo (17,90 NOK/54 Kč), angrešt (300 g/29,90 NOK/90 Kč). Nejlevnější věc, co jsem asi v Norsku viděl byly maliny v tomto supermarketu (asi 300 g/5 NOK/15 Kč). Docela zajímavé. Zbytek dne jsem strávil na skále nad přístavem jachet a v 15:30 jsem šel do přístavu, odkud měl odjíždět můj trajekt společnosti Color Line. Do tohoto trajektu pouštěli až půl hodiny před odjezdem, v 16:00. Tato loď se mi moc nelíbila, bylo tady moc lidí, všude samé zákazy a i odjezd lodi nebyl tak zajímavý jako na lodi do Norska. Cesta uběhla docela rychle a za tři a půl hodiny jsme přistály v dánském přístavu Hirtshals. Čekalo mě rychlé hledání nádraží, protože vlak mi jel asi za dvacet minut. Bohužel nebylo nikde značené tak jsem to risknul a šel jsem tunelem směr centrum města a naštěstí končil přímo na nástupišti, kde již čekalo Desko soukromé společnosti Nordjyske Jernbaner. Tato společnost provozuje vlaky na tzv. Hirtshalsbanen. Tato trať vede z přístavu Hirtshals do města Hjorring, kde se napojuje na hlavní trať Aalborg – Frederikshavn. Tato trať jako všechny v severním Dánsku je neelektrifikovaná, jednokolejná. Nastoupil jsem do jednotky Desiro, kde byl automat na jízdenky, ale já jsem po zkušenostech z minulých let, kdy jsem tuto trať navštívil, risknul jet na FIPku. Tenkrát mi průvodčí FIPku uznal. Nakonec průvodčí stejně nepřišel, takže nevím, jestli jsem jel na černo.

Stanice Kristiansand.19.8.2009.Kristiansand © Laborec425

Ve stanici Hjorring jsem nastoupil asi za necelou hodinu do vlaku Frederikshavn – Aalborg a přemýšlel jsem, co bude dál. Čekala mě totiž docela nepřijemná noc. Buď čekání 2 hodiny na vlak v Aalborgu od 22 do 24 hodin a potom čekání 3 hodiny ve Fredericii od 03 do 06 hodin. Nakonec to dopadlo tak, že jsem z Aalborgu pokračoval nočním vlakem Lindholm – Odense až do Fredericie, kam jsem dorazil kolem jedné hodiny po půlnoci. Venku jsem zjistil, že je docela teplo a věděl jsem, že když projdu centrum města, dostanu se na pláž a tam bych mohl do rána přespat. Také jsem přemýšlel, že bych mohl spát na nádraží, protože se nezamykalo a dva cestující už v nádražní hale spali. Asi se v Dánsku moc nekrade, když spali v pohodě se zavazadly na lavičkách. Já jsem se nakonec rozhodl najít pláž a vydal jsem se do nočního prázdného města. Měl jsem ale docela nepříjemný pocit v cizím nočním městě, a když jsem dorazil na úplně tmavou neosvětlenou pláž, kterou jsem pouze tušil podle šumění moře, rozhodl jsem se vrátit na nádraží. A protože se blížila třetí hodina ranní, nastoupil jsem do docela hodně obsazeného vlaku a jel jsem zpět do města Aarhus, odkud mi měl odjíždět ve 04:49 vlak až na německé hranice, do Padborgu. Ve vlaku jsem ihned usnul a za hodinu jsem vystupoval v Aarhusu. Prohlédl jsem si ohromné nádraží a divil jsem se proč je tak velké. Až doma jsem se dozvěděl, že v Aarhusu žije přes 300 000 obyvatel. Potom už jsem jenom sešel na nástupiště, prohlédl jsem si Desiro společnosti Arriva a vyčkal přistavení motorové jednotky řady IC3. Probudil jsem se až kousek před Padborgem v tropickém slunném počasí. Do Padborgu jsme dorazili na čas tak jsem ještě stihl vyfotit již německou soupravu vlaku RE 21063 Padborg – Hamburg Hbf, která byla složená z pěti vozů Bimz a jednoho Aimz.

Hamburg Hbf. 20.8.2009. Hamburg © Laborec425

Vlak vyjel opět na čas a cestou docela hodně lidí přistoupilo a před Hamburkem byl vlak již úplně plný. Je vidět, že v Německu se asi cestuje o dost víc než ve Skandinávii. Prohlédl jsem si hlavní nádraží Hamburg Hbf, koupil jsem si jídlo v jedno z mnoha obchodů, restaurací a občerstvení, sešel jsem na nástupiště a čekal jsem na ICE směr Berlín. Doufal jsem, že nebude mít zpoždění, protože na přestup v Berlin Hbf jsem měl pouze čtyři minuty. V čas odjezdu se pomalu připlížila hodně dlouhá jednotka ICE2 a najednou se na odjezdové tabuli objevil nápis nenastupovat a vlak polovinou části na nástupišti zastavil. Naštěstí se po minutě opět rozjel a cestující mohli nastoupit a s pár minutami zpoždění jsme opustili Hamburg Hbf. Tentokrát byl vlak téměř poloprázdný a v informačních letácích jsem bohužel nenašel garantovaný přestup na moje EC 177. Chtěl jsem se tedy zeptat průvodčí, na kterém nástupišti bude EC směr ČR stát, ale průvodčí neuměla anglicky. Přes telefon jsem se dozvěděl, že bude stát hned na protější koleji tak jsem doufal, že přijedeme na čas. Cesta mezi Hamburkem a Berlínem proběhla hodně rychle bez jediné zastávky. Dokonce jsem viděl na displeji ve vlaku rychlost 222 km/h a ve 12:34 (+3 min) jsme dorazili na berlínské hlavní nádraží. Tam jsem přeběhl z 1. koleje na 2. kolej do posledního vozu řady Bmz ČD a asi za 2 minuty jsme odjížděli směr Berlin Südkreuz a Dresden. Venku bylo asi hodně vedro, klimatizace opět nestíhala a opět jsme nabrali mezi Berlínem a Drážďany zpoždění. Do Ústí nad Labem hlavní nádraží jsme dojeli se sedmi minutami zpoždění a já jsem vyrazil do našeho slunného rekonstruovaného města a vzpomínal jsem na téměř zimní Skandinávii.