Traverser Dance, Asynchron, Effishunter a jiné věci v třebovských dílnách před 160 lety nevídané

 

 

 

 

 

I když ono to bylo všechno trochu jinak, než pro zjednodušení v úvodu píši. Pozvání jsme ve skutečnosti nedostali, protože kdosi na nás s tiskovou zprávou zapomněl, ale našli jsme si ji iniciativně sami. A ke vzniku oné naší miniaturní delegace nedošlo na místě oslav železničních dílen, ale na 4. nástupišti českotřebovské stanice, kde vlastně začínaly oslavy jiné, i když související. Po hodině osmé odtud odjížděl parní vlak vypravený do Chornic, aby tak připomněl 160 let provozu na trati Brno - Česká Třebová a 120 let od otevření Moravské západní dráhy.

 

 

Já jsem tam čekal na kmotra Radka, s nímž jsem byl domluven na společné návštěvě podniku - a byl dopaden a odchycen našimi nadějnými juniory, Jakubem a Josefem, s nimiž jsem domluven naopak nebyl. Po Radkově příjezdu jsme tak stmelili své řady, zaznamenali odjezd letohradského velkého býčka a vydali se coby tři mušketýři (kteří jak známo byli také čtyři) vstříc zážitkům, které pro nás Městečko u Nádraží připravilo. Hned ten první byl poněkud dobrodružného rázu, protože jsme sice obecně byli obeznámeni s výstavbou Multifunkčního dopravního terminálu, ale takovou ohromnou jámu před nádražím nikdo z nás přece jen nečekal - i když asi měl.

 

 

Když jsme se vymotali nouzovým východem z nádraží a onu velkolepost alespoň letmo shlédli, byl už pomalu čas (alespoň podle nás a mnohých dalších tím směrem putujících) ponořit se do oné myší díry, která vede z Bezručova náměstí pod kolejemi ke vchodu do českotřebovské provozovny holdingu CZ LOKO, a.s.. Nicméně hodina devátá, kdy mělo vše propuknout, ještě nenastala, takže jsme bezprostředně vpuštěni nebyli. Třeba ovšem uznat, že dav před vrátnicí připravující se hostesky psychicky neunesly a dveře mu přece jen otevřely téměř deset minut před stanoveným časem. Vstupující byli obdařeni drobným dárkem a informačním plánkem, aby mohli podle něj sledovat stanovenou trasu.

 

 

My jsme se směrem prohlídky tak docela neřídili, protože naším (tedy hlavně mým) cílem bylo jednak zdokumentovat veškeré dění pro plánovanou fotoreportáž, druhak pořídit snímky jednotlivých lokomotiv a dalších objektů našeho zájmu pro potřeby soukromé či články budoucí. A vzhledem k tomu, že jsem se zejména já v důsledku výše vyjeveného záměru pohyboval po areálu poněkud nesystematicky, nemohu tady naše putování nějak systematicky popisovat. Vlastně je nebudu popisovat, s odkazem na popisky připojených snímků, vůbec a v dalším textu se omezím jen na několik poznámek. Třeba na vysvětlení onoho novotvaru, kterým jsem uvedl titulek. Je to prosté – součástí doprovodného programu byly tanečky uliční, jenže prezentované na přesuvně, kteréžto Angličané říkají traverser. 

 

 

Jestliže jste zajisté význam onoho šíleného patvaru znát nemohli, jiné by to mělo být s oběma pojmy z titulku dalšími, které jsou obchodními názvy dvou lokomotiv z produkce CZ LOKO, jež byly v areálu vystaveny. Asynchron se sice říkalo dnes už neexistujícímu prototypu elektrické lokomotivy ze Škodovky, ale v tomto případě jde o motorovou lokomotivu 719.701-5, o níž už informace na VLAKY.NET byla. Dokonce dvojí – o její první veřejné prezentaci při otevření nové administrativní budovy v jihlavské provozovně, ale zejména o jejím putování do Berlína. Starší Effishunter, tedy lokomotiva 709.401-4, na VLAKY.NET takto podrobně představen nebyl – hlavně proto, že na koleje vyjel už v roce 2004, tedy ještě v počátcích rozvoje našich stránek.

 

 

Návštěvníkům Dne otevřených dveří nebyly samozřejmě k prohlídce nabídnuty jen ony už hotové a provozované lokomotivy, ale také mnoho strojů v různém stádiu svého znovuzrození, které firma CZ LOKO úspěšně dodává tuzemským i zahraničním odběratelům, jak jsme vám ostatně už v seriálu o ní tady už prezentovali. Zrakům a záznamovým přístrojům obecenstva se vystavovala plejáda hnacích vozidel nejen trakce motorové, s nimiž si CZ LOKO Česká Třebové dnes spojujeme především,  ale také těch, která jezdí „závisle“ pod stejnosměrnými i střídavými dráty. Rozmanitá byla také úroveň jejich přerodu – od hlavních oprav až po komplexní modernizace, jakou představuje třeba řada 724.8.  

 

 

Vzhledem k tomu, že šlo o akci motivovanou historií, nechyběla ani vozidla historická. V montážní hale zájem účastníků akce poutala automobilová drezína Tatra z roku 1947 z majetku Národního technického muzea, jejímž provozovatelem je CZ LOKO, a její manuální předchůdkyně z roku 1851, na níž se mohli zájemci svézt alespoň několik metrů. Mnohem vydatnější zážitek tohoto druhu pak skýtala replika drezíny šlapací, která jezdila na koleji za motorárnou. A opodál pak na své cestující čekaly historické vlaky opravdové, tentokrát poskytnuté místním depem. Singrovka M 240.0089 vzdor omšelému vzhledu spolehlivě brázdila kolejiště železniční stanice, zatímco kafemlejnek 310.922 s poněkud kuriózní soupravou pojížděl podél něho po koleji v areálu CZ LOKO.

 

 

A k tomu všemu vyhrávala westernová kapela, nabízelo se občerstvení v příhodně poblíž improvizovaného pódia odstavených přípojných vozech a vládla všeobecná pohoda. Kromě národa vlakofilního si to asi nejvíc užívaly děti, pro které hostitelé připravili krom už zmíněných lákadel také oblíbenou Bungy trampolínu či z hlediska zaměření akce mnohem příhodnější možnost svezení se s kafmeljenkem miniaturizovaným pro rozchod 184 mm. Lidí bylo všude plno, dokonce mnohem víc, než organizátoři očekávali. Jejich nikoliv zanedbatelnou část tvořily rodiny zaměstnanců firmy, kteří tak ukázali svou vnitřní sounáležitost s a.s. CZ LOKO a přinejmenším to, že se za svou práci nestydí. To není má domněnka, ale shrnutí slov personálního ředitele holdingu Tomáše Brancuzského, s nímž jsme v tom ruchu stačili neformálně promluvit. 

 

 

Vzhledem ke složení naší výpravy nebylo asi nic divného na tom, že jsme si při našem putování po areálu CZ LOKO všímali také zajímavých předmětů našeho zájmu, které výslovně nebyly součástí expozice, i když stály na trase prohlídky. Já jsem si doplnil do své sbírky snímky některých objektů nehnutelných, které mi při předchozích návštěvách unikly (třeba horního vchodu do podniku), ale přece jen nás všechny poutaly ty hnutelné – i když některé z nich se už až na další dohýbaly. Na místním kolejišti jsme objevili nejen zástupce několika řad lokomotiv motorových, ale poměrně nečekaně také novým lakem zářícího plecháče, tedy stroj, který se v žádném případě nemohl do České Třebové dostat vlastní silou.

 

 

Na závěr jsme si nechali to, čím jsme vlastně měli prohlídku začít – malou expozici panelů o historii a současnosti českotřebovských železničních dílen ve vestibulu školicího střediska a prezentaci firmy v přednášecím sále. Její součástí byl kromě videoprojekce také „stánek“ s rozdávanými reklamními a propagačními předměty, který navíc nabízel (pro změnu výměnou za 120,- Kč) třicetišestistránkovou, přehledně uspořádanou publikací „CZ LOKO - 160 let železničních opraven v České Třebové“. Ale největší zájem zde poutala výstavka modelů parních lokomotiv, které se tu kdysi opravovaly, i lokomotiv motorových, jež CZ LOKO jako pokračovatel oné stošedesátileté tradice dnes modernizuje a staví.

 

 

Když jsme se posléze otevřenými dveřmi, jimž stále přicházeli noví a noví návštěvníci, vydali zase do tunelu pod kolejištěm železniční stanice a ocitli se na náměstí před ní, neodolali jsme možnosti obejít si i v den podle kalendáře nepracovní docela rušnou stavbu nedrážní části dopravního terminálu. A pochopitelně také pořídit něco snímků stávajícího stavu pro možnost budoucího srovnání se stavem finálním. (Kdosi ovšem průběh stavby dokumentuje průběžně, jak naznačuje okénko v pletivu oplocení ve strategickém místě šikovně vystříhané, které jsem zahlédl a využil.) A pak už nastal čas loučení – jak s kamarády, tak s CZ LOKO a jeho opravdu vydařeným Dnem otevřených dveří.