Úzkorozchodné vzpomínky: Návštěva poslední fungující lesní dráhy v Evropě (2)

Dny našeho pobytu ve Vişeu de Sus míjely. Program akce předpokládal jízdy vlaku vedených třemi parními lokomotivami:

- č. 764.421 Elvetia, vyrobenou rumunským podnikem Combinatul Metalurgic Reşiţa roku 1954, patřící 
  švýcarskému spolku, ve Vişeu de Sus od roku 2006;
- č. 764.211 Mariuta, kterou vyrobila berlínská lokomotivka Orenstein & Koppel roku 1910, jež je rovněž
  vlastnictvím švýcarských přátel železnice a ve Vişeu de Sus od 2005 je od roku 2005;
- č. 763.193 Krauss, jež byla postavena v rakouských závodech Krauss v roce 1921, patří RG Holz
  Company, a ve Vişeu de Sus je od roku 2004.

Ačkoliv většinu pravidelných vlaků vozí motorové lokomotivy, častou jsou využívány i dvě z výše uvedených - 764.421 Elvetia a 764.211 Mariuta, když palivo (jsou vytápěny dřevem) je prakticky zadarmo. Naprotitomu stroj 763.193 Krauss je používán výhradně pro turistické jízdy.

Každodenně jsme po snídani vyfasovali od hospodyně potravinový balíček a odcházeli jsme na stanici úzkorozchodky v areálu RG Holz Company, kde jsme se setkali se zbytkem skupiny a (zpravidla po pořízení snímků ranního posunu) nastoupili do vagónů a vyrazili vzhůru do údolí. Po ujetí asi jednoho kilometru zmlkly naše mobily (v údolí nejsou přenosová zařízení) a už nic nerušilo náš klid. První zastávka na mazání stroje a fotografování byla u bývalé pily Fabrica Trei (km 5,2). Pak jsme pokračovali do Valea Scradei (km 6,8), kde byla na pořadu „obchodzastávka” čili poslední možnost obstarat si nezbytnosti na celodenní výlet.

Pak jsme jeli do hor. Vzhledem k zimnímu času byly vagónky vyhřívány kamny, v nichž se topilo dřevem. Spolucestující němečtí turisté milovali přikládání tak, že se mu věnovali takřka nepřetržitě, v důsledku čehož ve vozech panovalo tropické vedro. Když jsme přicestovali do Vişeu de Sus, teploměr ukazoval kolem –20o C a v údolí bylo trochu sněhu, bohužel však málo k tomu, abychom měli šanci na záběry s pluhem. Velkým dojmem působily závaly ledových ker a poničených dřevěných plotů na březích řeky, které voda přivlekla z horního toku Každým dnem bylo tepleji, sněhu ubývalo a koncem pobytu už ležel jen v horní části údolí.

Další technickou zastávkou byl „Wasserhalt”, neboli pobyt k dobrání vody do lokomotivy, který se odehrával na stanici Priboaia. V prvních dnech našeho pobytu to vyžadovalo předchozí vysekání otvoru v ledu, ale každým dnem se oteplovalo. Další „Wasserhalty” se uskutečňovaly na zastávkách Paltin (km 21,6) a Lostun (km 33,5). Cestou k oné druhé jsme míjeli velké nákladiště dřeva Şuliguli (km 29,3).

V podvečer, po návratu do penzionu, jsme spolu se švýcarským manželským párem dostali opožděný oběd, k němuž hospodyně servírovala skvělou slivovici, vyráběnou jejím manželem. A vedli jsme dlouhé hovory, k nimž se občas připojila i naše milá hospodyně Alina. Při té příležitosti jsme se také dověděli, že pro Marcela Hausheera byl pobyt ve Vişeu de Sus narozeninovým dárkem od jeho manželky Helen. Každému příznivci železnic přeji takovou ženu! Večer jsme pak chodívali do centra městečka.

Dne 26. února se v čele vlaku znovu objevila Elvetia. po povinné zastávce u obchodu ve Valea Scradei a dobrání vody v Priboaia jsme jeli vzhůru podél řeky. Za občasného fotografování jsme bez problémů dorazili na odbočku. Novat Delta, kde se při rozjezdu vykolejil předním podvozkem druhý vagón naší soupravy. Jeho nakolejování pak trvalo asi půldruhé hodiny. Pak jsme pokračovali po odbočce z hlavní trati do Poiany Novat. Po pořízení snímků jsme se vrátili na hlavní trať a pokračovali do stanice Cozia (km 18,5), odkud jsme po křižování s protijedoucím „automotorem” jeli dál do stanice Novicior (km 20,6).

Tam naši soupravu odstavili na kusou kolej, abychom uvolnili kolej hlavní a mohl projet seshora jedoucí dlouhý nákladní vlak se dřevem, tažený motorovou lokomotivou 87-0032-0. Po jeho průjezdu pořadatelé servírovali horkou klobásu opečenou v.... topeništi Elvetie. po svačině jsme k naší soupravě přivěsili čtyři vagóny ložené dřevem a s několika zastávkami za účelem fotografování se vrátili opět do Vişeu de Sus.

27. února, v poslední den našeho pobytu ve Vişeu, jsme areál RG Holz Company opustili o něco později. Na ten den byla plánována jízda dvou vlaků, vedených lokomotivami Krauss č. 763.193 a Mariuta č. 764.211. Příprava lokomotiv i souprav trvala dost dlouho a čas jsme zabíjeli fotografováním posunu na tamním kolejišti. Hlavní pozornost budila operace, při níž byla k postrku vagónu používána kláda opřená o čelo parní lokomotivy jedoucí po sousední koleji. Mezi tím přijelo nákladní auto, které vezlo z opravy parní lokomotivu 762-209, určenou pro drážku v Moldovici, i moderní (už na valivých ložiscích) vozíky na klády, z nichž několik bylo jeřábem složeno a zařazeno do jedné ze souprav.

Konečně jsme se vydali na cestu. V prvním úseku byly obě soupravy (Mariuta vezla naše dva tradiční vagóny, osobní a služební, zatímco Krauss měl za sebou prázdné vozíky na klády) spojeny a tak jsme dorazili Fabrica Trei. Odtud už jel každý vlak samostatně a začaly fotozastávky, v nichž hrál Krauss hlavní roli. Ve stanici Priboaia se odehrálo tradiční dobírání vody a pokračovali jsme do Delta Novat, kde jsme před sebe pustili vzhůru údolím jedoucí „automotor”.

Vzhledem k tomu, že bylo už dost pozdě a večer jsme museli stihnout spoj domů, rozhodli jsme se nepokračovat v jízdě vzhůru údolím vlakem taženým strojem Mariuta, ale vrátit se, po domluvě s Michaelem Schneebergerem, do penziónu na stanovištích strojově do Vişeu de Sus jedoucíích lokomotiv Elvetia a Krauss. Ostatní účastnící akce plánovali odjezd až následujícího dne. Po rozloučení se skupinou a poděkování Michaelovi se Rysiek usadil v kabině malinké krausky, zatímco já jsem nasedl do rešice.

Ctíce cestou povinnou zastávku u obchodu ve Valea Scradei (kde jsme se neopomněli vyfotit v kabinách lokomotiv) přijeli jsme do Vişeu de Sus. Tam následovalo rychlé balení, srdečné rozloučení s Alinou a pak cesta automobilem, který nám objednal Michael, na železniční stanici Viseu de Jos. Odtud jsme se toutéž trasou jako , při cestě na akci, tedy přes Timişoaru a Budapest, vrátili do Polska.

Ve Vişeu de Sus jsme strávili pět krásných dnů cestováním poslední autentickou lesní úzkorozchodnou dráhou v Evropě po majestátném pohoří Maramureş. Tím jsme si splnili jedno ze svých velkých přání. Při loučení s Michaelem Schneebergerem jsme slíbili, že se do toho kouta Rumunska zase vrátíme. A slovo se nám podařilo dodržet už následujícího roku. Ale o tom až někdy jindy...

Prameny a odkazy:

1. Wassertalbahn
2. Mocanita The Romanian Steam Forestry Train
3. CFF Viseu de Sus
4. RG Holz Company
5. Lesní železnice v Karpatech, Viseu de Sus, Rumunsko

Titulní snímek: Mariuta a Krauss při soubežné jízdě na zastávce Delta Novat (27.2.2008) © Jan Guzik

(Přeložil a mapkou doplnil: PhDr. Zbyněk Zlinský)