„Siódemky“ poprvé v Hradci Králové

 

 

 

 

 

 

I když nešlo o žádnou mimořádnost, která se opakovat nebude. Nový jízdní řád totiž přináší (mimo jiné změny, o nichž jsme zde již referovali) také poměrně zásadní a jistě zajímavý převrat v nasazení lokomotiv řady EU07 společnosti PKP Intercity na našem území. Nejde jen o grafikonovou změnu ve vedení mezistátních rychlíků mezi Polskem a Českou republikou, ale především o to, že jejich stroje už nebudou mezi svými hlavními výkony postávat kdesi ve šturcu, nýbrž odvezou nějaké spoje vnitrostátní, dokonce osobní vlaky.

 

 

Před rokem byly do jízdního řádu zavedeny dva páry rychlíků mezi stanicemi Wrocław Gł. a Praha hl.n. přes Lichkov a Hradec Králové, Polské stroje odjížděly na vlacích R 250 a R 252 z žst. Wrocław Gł. v 6:25 a 14:25 a přijížděly do Letohradu v 9:25 a 17:23, z Letohradu se vracely na R 251 a R 252 v 10:40 a 18:40 s příjezdy do Wrocławi ve 13:40 a 21:40. Pro potřeby českých cestujících nic moc. Zajímavější byla skutečnost, že šlo o první případ zajíždění lokomotiv řady EU07 do tohoto koutu východních Čech, umožněný elektrizací trati z Letohradu do Polska.

 

 

Jízdní řád 2009 – 2010 tyto rychlíky zrušil a nahradil je jediným párem vlaků mezi Wrocławí a Pardubicemi přes Ústí nad Orlicí, pro výletníky z České republiky do Polska už zcela nepoužitelným. R 252 vyjíždí ze stanice Wrocław Gł. v 6:02 s příjezdem do Pardubic v 10:12 a párový R 253 se vrací v 17:44, aby do Wrocławi dorazil ve 21:51. Pomineme-li fakt, že tyto vlaky jsou svou polohou určeny výhradně pro cesty Poláků k nám, další prudkou změnou je daleko delší pobyt polských strojů na našem území.

 

 

Ten je nově využíván v úvodu už zmíněným způsobem, konkrétně na páru osobních vlaků mezi Pardubicemi a Týništěm nad Orlicí či Jaroměří. Dalším zdrojem „hradeckých“ EU07 je dvojice mezistátních rychlíků R 408/409 „Vltava“ které tyto stroje vozí z Katowic na pražské hlavní nádraží a zpět. Vlaky jezdily i v uplynulém železničním roce, byť pod jinými čísly, a v Praze jejich stroje prostály téměř celý den. V roce právě nastalém odvezou jeden pár rychlíků mezi Prahou a Hradcem Králové. Jak oběhy polských strojů na našem území vypadaly, momentálně vypadají a od 17.1.2010 vypadat budou, to ukazuje tato tabulka.

 

TS 149 – GVD 2009 (Katowice – Praha)	TS 105 – GVD 2009 (Wrocław – Letohrad)
TS 181 – start GVD 2010 (Katowice – ČD)	TS 185 – start GVD 2010 (Wrocław – ČD)
spojená TS 181 – GVD 2010 od 17.01.2010 (Katowice/Wrocław - ČD)

 

U vědomí těchto skutečností rozhodl jsem se tentokrát zachytit počátek platnosti nového jízdního řádu v poněkud jiné podobě, než tomu bylo roku loňského, kdy hlavním hrdinou mé reportáže byla také siódemka, jak v Polsku lokomotivám řady EU07 říkají. Vlakem jsem tentokrát necestoval vůbec, zato jsem se opakovaně projel autobusem MHD na královéhradecké hlavní nádraží a zpět (mrazivé počasí mne k obvyklému bicyklování nikterak nezvábilo), abych zachytil oba momenty premiérového výskytu polských strojů ve východočeské metropoli.

 

 

Onen první nastal mezi 11:55 a 12:03, kdy byl u prvního nástupiště přítomen osobní vlak č. 5606/5607 Pardubice hl.n. – Týniště nad Orlicí, vedený lokomotivou EU07-511 Ivanka. A že jsem na místo dění dorazil pochopitelně o něco dříve, porozhlédl jsme se také po nádraží samotném, v jakém stavu se vynachází v první den platnosti nového jízdního řádu. Plachty s odjezdy, příjezdy i řazením vlaků byly vylepeny, elektronický jízdní řád fungoval (a byl i středem zájmu cestychtivého občanstva) a příjezdové ani odjezdové panely nehlásaly žádná významná zdržení. Zkrátka pohoda.

 

 

Jediné, co nebylo úplně v pořádku, bylo to, že se nádraží vyznačovalo absolutním nedostatkem Vašků Vyskočilů. S kolegou toho jména jsme se tam měl sejít, abychom společně zdokumentovali první příjezd polské elektrické lokomotivy v čele osobního vlaku. Takže jsem se dal do díla sám, i když příjezdovou fázi jsem poněkud nezvládl – osobák od Pardubic se totiž dostavil s náskokem, Sice nevelkým, ale naprosto postačujícím k tomu, aby mi zabránil dojít na místo, z něhož jsem hodlal onen akt zaznamenat. No, vždycky se všechno nepodaří.

 

 

Zato jsem měl asi o dvě minuty více času na pořízení dalších snímků, dokumentujících tuto památnou událost. A pak byl čas mazat domů k obědu – abych si to celé zopakoval právě o čtyři hodiny později, v souladu s taktovou dopravou železniční i městskou. Tentokrát ovšem nádraží Vašků Vyskočilů už prosto nebylo, přítel (který v době popolední vtipně fotil Ivanku v Týništi nad Orlicí) mne i se svými ratolestmi dopadl právě ve chvíli, když jsem ukládal na svou paměťovou kartu další dnešní novinku, prvního Najbrta domovské stanice Hradec Králové, který se napájel elektrony u nástupiště 1A.

 

 

Jestliže v době polední jsem na nádraží šoitouštsvo reprezentoval sám, tentokrát lidiček opatřených obraz zachycujícími krabičkami různých typů postávalo na nástupištích nepřehlédnutelné množství. A to vzdor velice rychle tmavnoucí obloze, která věštila problémy v úspěšnosti lovu. Všichni měli políčeno hned na dva polské stroje, které se zde měly míjet. Dokonce u téhož nástupiště. Jako první se na místo srazu, na sekundu přesně podle jízdního řádu, dostavila EU07-364 v čele R 857 „Metuje“ Praha hl.n. - Trutnov hl.n., která zde z vlaku odstoupila, aby se vrátila do Prahy na R 792 z Doudleb nad Orlicí.

 

 

Z poledního vystoupení známá už EU07-511 Ivanka přivezla svůj Os 5258/5661 Týniště nad Orlicí – Pardubice hl.n. také právě na čas a zrovna ve chvíli, kdy její sestra čekala na volno pro posun, tudíž bylo možno v jeden moment oba polské stroje vidět (velice dobře) jedním pohledem a tak je při troše pohotovosti také vyfotografovat (velice špatně) jedním záběrem. V tu chvíli už nastala doba nefotitelnosti, šera mezi fotografováním denním a nočním. Nicméně šotouši se tužili, příslušníci modré armády se bavili a občané normální na to vše s údivem zírali.

 

 

Byli ovšem železničáři, kteří měli pro snažení vlakofilů pochopení. Tak se mi dostalo pozvání na prohlídku stanoviště siódemky natolik vřelého, že jsem nemohl odmítnout. Proto jsem se s Vaškem, který s dětmi odjížděl rychlíkem směr Trutnov, málem nestihl rozloučit. Na (ne)štěstí bylo třeba ze soupravy vytáhnout dalším službám zpěčující se vůz, takže zpoždění umožnilo splnit společenskou povinnost. Nebyl to v tu dobu technický problém jediný a polední idylická situace na tabulích příjezdů a odjezdů vzala za své. Já už jsem ovšem na další vývoj nečekal a k počítači pospíchal, abych na tomto povídání o polské invazi do Hradce králové zapracoval.