S Lidlem na Dobříš
Rok se sešel s rokem, a přišel čas navštívit příbuzné na Dobříši. Vloni jsme to spojili s třídenním "výjezdem" po tratích ČD a JHMD, letos jsme se museli z nedostatku času spokojit "jenom" s trasou Kolín - Praha - Dobříš a zpět. Stejně jako loni jsem své snímky zaměřil hlavně na běžný provoz, mechanická návěstidla a vše, co bylo po cestě zajímavé.
Naše cesta se tentokráte nesla v duchu zakoupených "Lídlenek". 25. prosince ráno jsme nastoupili do EC 176 Alois Negrelli s odjezdem z Kolína v 7.38 hod. Vlak byl poloprázdný, vagon čistý, průvodčí velmi příjemná. Po cestě jsem zkusmo spáchal několik snímků spíše lehčího rázu. Na hlavní nádraží přijel Negrelli včas a na další spoj nám zbývala víc než půlhodina, kterou jsme strávili drobným nákupem a procházkou po hale.
Vlak na Dobříš č. 19053 nám odjížděl v 9.01 hod. V soupravě byly klasicky řazeny tři ušmudlané vozy 010 a rozjařené hovězí.Po odjezdu z hlaváku jsme našimi cestovními doklady poněkud vyvedli z míry sympatického pana průvodčího, který na dva lístky ze supermarketové pokladny nevěřícně vykulil oči, poté je protočil k nebi a s odevzdaným výrazem nám je označené vrátil zpět. Cesta mezi Vršovicemi a Dobříší místy připomínala návštěvu atrakcí lunaparku, z nichž bych vyzdvihl skákací lavici a strašidelný hrad.
Tolik pohybu při sezení ve vlaku už jsem dlouho nezažil. Navíc nešťastně konstruovaný a na nepříliš udržované lokálce trpící podvozek vyluzoval zvuky vskutku prapodivné. Snímky z vlaku jsem tentokráte téměř výhradně pořizoval bez otevírání neuzavíratelných bočních okének přes speciální ČD filtr, který má zákonitá polovička nazvala "pěkně zasviněný okna".
Také jsem si vyzkoušel "úbornu", kde krom klasické rány do hlavy od nádrže na vodu mě dostal její obsah. To, co mi v umyvadle vyteklo na ruce vypadalo jak chladicí kapalina ze starého motoru. Také tento sajrajt ucpal uzavírací ventil, takže do konečné stanice byla nádrž nejspíš prázdná. Zpáteční cesta probíhala ve stejném duchu, jen v Dobříši jsme se chvíli radovali, že si do Prahy zaskáčeme v plyši, neboť u přejezdu pan strojvedoucí pucoval okna na Čertíkovi, což byl takový druh zářivě obarveného Šukafonu s outěžkem.
Leč bohužel, za staniční budovou se na nás potměšile pochechtávala další rozveselená dojnice s třemi uválenými telátky řady 010. Po cestě jsem opět cvakal spouští po mechanikách, jichž zde poněkud začalo ubývat. Do Prahy hlavního jsme se dokodrcali s drobným zpožděním, ale náš rychlík č. 623 Bečva jsme bohužel stihli. Proč bohužel?
Spíš tento konkrétní vlak měli přejmenovat na Bečku, a nevymytou, neboť celý náš vagon smrděl jak starý cap a navíc jsme nedokázali identifikovat původce onoho zápachu. Do Kolína jsme naštěstí dojeli načas, takže jsme své žaludky dokázali udržet na uzdě. I v těchto zpátečních vlacích byli průvodčí velmi příjemní, takže personálu drah udělujeme velkou jedničku, na rozdíl od stavu vagonů ve vlacích "nižší kategorie".
Titulní snímek: Jižní portál tunelu před Vraným nad Vltavou s mechanickou předvěstí © Mixmouses
Galéria
Diskusia
