Vzpomínka na důlní úzkorozchodku

Ty jsou vystřídány výkonnější elektrickou trakcí a rodí se první speciální elektrické lokomotivy. Je rovněž vyvinut systém bočního trolejového přívodu. To jsou typické znaky nesoucí důlní lokomotivy dodnes. Jako nákladní vagony jsou vyvinuty samovýsypné vozy s oboustrannými klapami nebo jednostranně výklopné.

Firma Sokolovská uhelná a. s. je jedním ze severočeských podniků, těžících uhlí a vyrábějících elektrickou energii v oblasti (jak již název napovídá) Sokolova. Povrchovou těžbou získané hnědé uhlí je jednak spalováno v klasické tepelné elektrárně, dále je zpracováváno na brikety, v plynárně je v generátorech vyráběn svítiplyn, který je spalován v plynových turbínách (vyrábějících rovněž proud). Vedlejším produktem zejména zplynování jsou i komerčně využitelné chemikálie. Povrchové doly jsou impozantním technickým dílem, které ovšem velmi drasticky a nevratně mění krajinu. Mimo likvidace přirozeného zemského povrchu v místě těžební jámy dochází k výraznému zvětšení objemu vytěženého nadloží (až o 1/3), takže zasypávání vytěženého prostoru nutně vytváří umělé »kopce«, které se ovšem do budoucna budou postupně stlačovat. Měsíční krajina i po rekultivaci ponese trvalou stopu zásahu člověka.

Rovněž vliv exhalací z elektráren a dalších provozů přeměňující vytěžené uhlí na žádané produkty je značný, i nově instalované odsiřovací zařízení neřeší zcela vliv na naše životní prostředí, nehledě k tomu, že odsíření potřebuje vápenec, jehož získávání znamená další exploataci přírody, velkoobjemovou přepravu materiálu a také množství odpadu, který doly jednoduše odkládají do země. Nebudeme se dále zabývat nějakým odborným historickým ani ekologickým exkursem. Nemáme k tomu dostatek odborných znalostí ani pramenů. Následující galerie zachycuje velmi blízkou minulost průmyslového železničního provozu, jehož dynamika změn je (na železniční poměry) neobvykle vysoká. A zobrazená místa dnes vypadají úplně jinak.

Sokolovské doly provozovaly do roku 2003 systém úzkorozchodných drah rozchodu 900 mm. V současnosti je tento drážní systém zcela zlikvidován. Divize západ těžební společnosti Sokolovská uhelná využívala k přepravě všech těžených hmot (hnědé uhlí, skrývka) železnici o rozchodu 900 mm. Pokud jedeme po trati ČD číslo 140 směr Cheb, pak se tato síť se nacházela po pravé straně zhruba od zastávky Královské Poříčí po zastávku Hlavno. V centru komplexu je Svatava. Celá síť se skládala ze stálých traťových kolejí (cca 250 km), které byly obvykle dvou- i vícekolejné, a kolejí pohyblivých (cca 200 km), jejichž trasy se měnily podle postupu těžby. Všechny koleje (kromě některých servisních kolejí) byli elektrizovány soustavou 1 500 Vss.

Provoz byl řízen z 25 dopraven, které byly vybaveny zabezpečovacím zařízením Integra Domino (3 dopravny), AŽD (16 dopraven) a 6 dopraven bylo vybaveno zařízením vlastní výroby. Mezistaniční úseky byly většinou vybaveny automatickým blokem, výjimkou není ani banalizovaná trojkolejka. K lomu nebo výsypce vede obvykle dvoukolejná trať, na níž je jízda vlaku zabezpečena pouze na trvalých úsecích, které byly ovládány z příslušné dopravny. Před místem výjezdu z dosahu dopravny je strojvedoucí informován o počtu vlaků před ním. Dvoukolejka byla ukončena samovratnou výhybkou, na kterou směl strojvedoucí vjet až ve chvíli, kdy ho mine poslední z vlaků před ním. Pak najede na jednokolejku pod rypadlo či zakladač.

Rozsah dopravy zde byl unikátně vysoký a v některých dopravnách byl počet projetých vlaků značně vyšší než v nejzatíženějších stanicích ČD. Navíc jsou zde dopravní výkony téměř rovnoměrně rozloženy během celých 24 hodin. Na druhou stranu zde prakticky neexistoval posun (snad kromě servisních provozů). Základnu lokomotivního parku tvořily elektrické lokomotivy typu 17E ze Škody Plzeň a z Dubnice nad Váhom, vyrobené v letech 1958-1967. Ty byly používány pro skrývkové vlaky (tvořené z 8 vozů typu LH) a vlaky uhelné (6 vozů LOWA). Průměrná hmotnost těchto vlaků v loženém směru je 400 až 500 tun. Pro vozbu pracovních vlaků byly určeny lokomotivy řady T 29.0 (TS Martin, resp. ČKD Sokolovo 1960-1971). Vlaky byly obsazeny pouze strojvedoucím, na stanovišti však může jet určený počet oprávněných osob (u lokomotiv 17E to bylo pět osob včetně strojvedoucího).

Normálněrozchodné tratě nadále existují, i když i ty byly značně redukovány. Typické spirálovité dvoukolejné tratě s úvratěmi, které klesaly až na dno důlního díla jsou minulostí. Vytěžené uhlí je dnes dopravováno od korečkových bagrů pásovými dopravníky. Ucelené vlakové soupravy se používají především na přepravu materiálu ze skrývek a k navážení uhlí k dalšímu zpracování v závodu Vřesová. Pro posun nákladních vagonů ČD se používají klasické motorové posunovací lokomotivy. Připojená galerie přibližuje jeden běžný den roku 1997, kdy úzkorozchodné tratě rozchodu 900 mm byli ještě v plném provozu.

Totulní snímek: 23.01.1997 - Svatava, T 29.011 (24) © Václav Vyskočil