125 let místní dráhy Rudoltice v Čechách – Lanškroun

I přes protesty vlivného starosty Riesse, který požadoval, aby byla trať vedena blíže k Lanškrounu, byla trať nakonec postavena mezi Rudolticemi a Lukovou. K nejbližšímu nádraží měli tedy lanškrounští občané sedm kilometrů. Jednalo se dnešní zastávku Žichlínek, která do roku 1876 nesla také jméno města. V té době to však bylo nádraží, kde byla též výtopna s vodárnou pro přípřežní stroj, který zde dostávaly vlaky jedoucí ku Praze. Současné nádraží Rudoltice bylo pouhou zastávkou, rozšířenou až při stavbě místní dráhy.Teprve zákon o místních drahách ze dne 25. května 1880 způsobil doslova horečku v budování lokálních drah. Tak bylo umožněno, aby i v té době rozvíjející se Lanškroun mohl získat přímé železniční napojení. Příznivé situace ve výstavbě místních drah tedy město využilo, chopilo příležitosti a začalo vyjednávat se společností StEG o vybudování místní dráhy do Lanškrouna. Velmi aktivně pro stavbu místní trati vystoupil tehdejší lanškrounský starosta a poslanec zemského sněmu Josef Niederle, který měl také zásluhy na stavbě tabákové továrny. Jednání o postavení místní dráhy byla nakonec úspěšná.

Na zasedání městského zastupitelstva dne 14. srpna 1882 bylo připraveno usnesení o provedení projektu dráhy z Rudoltic do Lanškrouna a město se zavázalo k příspěvku ve výši 22 tisíc zlatých, které budou věnovány jako podpora pro StEG, která se zase zavázala tuto trať postavit a provozovat. Obnos byl složen v hlavní pokladně společnosti StEG ve Vídni dne 1. dubna 1883. Dne 15. března 1883 byla tato smlouva parafována městským i okresním zastupitelstvem a dne 30. března téhož roku ji ve Vídni podepsal také stavební ředitel StEG August de Serres a za správní radu společnosti Herdtl. Teď už nestálo nic v cestě, čekalo se na udělení koncese a mezitím se vypracovával detailní plán dráhy, vyřizovaly další nutné záležitosti a dojednával odprodej pozemků. Koncese pro stavbu místní dráhy byla udělena dne 15. ledna 1884 a to souběžně s koncesí pro místní dráhu z Brna do Tišnova, kterou stavěla též StEG. Přípravné práce na výstavbě místní dráhy však začaly již v roce1883. Výstavbou byla pověřena firma ILOK a stavbu vedl inženýr Lamatsch. Při stavbě byli použiti hlavně dělníci z okolních obcí, ale pracovali zde i Italové, neboť firma byla italská. Dělníci měli denní mzdu 1 zlatých 20 krejcarů. Po udělení koncese a stavebního povolení se stavební práce mohly rozjet naplno.

Jako výchozí bod místní dráhy byly zvoleny Rudoltice. Ty, jak už víme, byly pouhou zastávkou. V roce 1882 zde byla položena kolej, sloužící k nakládce dřeva pro pražskou firmu Josef Pich a spol., která obchodovala se dřevem, vytěženém z lesů Lichtensteinského panství. Lanškrounští obyvatelé používali zastávku v Rudolticích zřejmě častěji, byla blíž k Lanškrounu a vedla sem také okresní silnice. V některých pramenech je uvedeno, že zastávka Rudoltice se v době před postavením místní dráhy jmenovala Rudelsdorf - Landskron. V jízdním řádě StEG však stále měla jen německý název Rudelsdorf. Trať byla stavěna úsporně, využito bylo všech úlev, jež poskytovaly zákony a koncese. Celý rok byl využit pro stavbu trati, úpravy pláně, mostů a propustí. Budovy místní dráhy byly postaveny v roce 1885. Kolej místní dráhy vycházela ze širé trati Olomoucko - pražské dráhy v kilometru 15,160. Největší stoupání trati je 20‰. Začátek místní dráhy byl v Rudolticích u výpravní budovy. Zde byla postavena obytná budova se dvěma byty, původní strážní domek č 66 byl přístavbou proměněn ve výpravní budovu a bylo změněno vnitřní uspořádání. Uvnitř byl zřízen vestibul s výdejnou jízdenek, čekárna II. a III. třídy, kanceláře, lampárna a nocležna pro vlakový personál. Směrem ke Třebovicím bylo postaveno dřevěné skladiště pro překládku zboží. Změn doznalo také kolejiště. Zde byla vedle traťové koleje položena jedna objízdná a dvě kusé koleje.

V Lanškrouně byla postavena větší jednopatrová výpravní budova se dvěma křídly. V přízemí byl vstupní vestibul, čekárny II. a III. třídy, pokladna a služební místnost. Zvláštním vchodem se vstupovalo do oddělené chodby, kde bylo schodiště do prvního patra. V prvním patře byla kancelář přednosty stanice a dva byty, skládající se z kuchyně a dvou obytných místností. Toaleta byla společná, na chodbě. Schody pak vedly do podkroví, kde byl rovněž byt s kuchyní a dvěma pokoji a dále dvě místnosti sloužící jako nocležna. Další prostory byly půdní, sloužící potřebám bytů. Stavba odpovídala normáliím StEG pro místní nádraží. Za výpravní budovou směrem ke konci trati stál dřevěný domek pánských a dámských toalet. Dle normálií budov StEG měl tento domek navíc malou místnost sloužící jako lampárna. Za toaletami bylo postaveno na poměry malého místního nádraží poměrně veliké skladiště s rampou. Základy byly z cihel, konstrukce byla z trámů, pobytých falcovanými svisle umístěnými fošnami, spáry byly kryty latěmi. Ze stran od koleje a od cesty byla čtyři posuvná vrata, další byla na čele od rampy. Také zde byla služební místnost pro skladníka. Navíc od koleje byla dřevěná rampa, umístěna na cihlových pilířích.

Naproti výpravní budově byla postavena výtopna, kryta taškami, na střeše s dřevěným světlíkem, sloužícím k odvádění kouře. K ní přiléhala vodárna a přístřešek, ve kterém byla provozní místnost, sloužící jako nocležna pro strojní personál. Vodojem se nalézal v horní části vodárny, z venčí krytý dřevěným obložením. Pod vodojemem byla místnost pro čerpadlo a další zařízení, nutná k chodu vodárny. Voda se čerpala z vlastní studny, která byla za výtopnou. Stavba výtopny byla z hrázděného zdiva, vodoznak a vodní jeřáb byly uvnitř výtopny. Zde byl také prohlídkový kanál. Vlevo, před výtopnou stála ohrada, v níž byla skládka uhlí, které se zbrojilo pomocí košů. Hned za přejezdem státní silnice, vpravo od koleje stál malý strážní domek se dvěma obytnými místnostmi, sklepem a sedlovou střechou, krytou také taškami. K této budově přiléhala zezadu dřevěná kůlna a zahrádka. Celé nádraží bylo oploceno, od ulice byl laťkový plot s brankou, od polí bylo pouze dřevěné zábradlí. V Lanškrouně byla údajně zbudována také krátká točna pro otočení lokomotivy. Kde se točna přesně nacházela, nelze s jistotou říci. Na plánu rozšíření nádraží byla za vyhybkou a kolejí vedoucí do výtopny další vyhybka a z ní odbočovala krátká kolej, na jejímž konci je točna vyznačena. Lokomotivy však podle dochovaných fotografií jezdily z Lanškrouna tendrem napřed, takže točna nebyla využívána.

Práce na výstavbě trati vrcholily v jarních měsících roku 1885 a tak zahájení provozu na sebe nenechalo dlouho čekat. Bylo stanoveno na 1. červen 1885. Toho dne se na nádraží v Lanškrouně dostavilo mnoho lidí z města a širokého okolí. Pro město to byl vrcholný den, zakončující více jak čtyřicetileté úsilí o spojení města s okolním světem kolejemi. První vlak dovezla malá parní lokomotiva společnosti StEG kategorie IVc a s ním přijela i celá řada význačných hostí. Lidé se veselili, hosté byli uvítáni a k tomu všemu hrála kapela. Provoz na trati udržovala společnost StEG vlastními vozidly a zaměstnanci. Ředitelství společnosti bylo ve Vídni a trať organizačně spadala pod Správu provozu se sídlem v Brně. Opravy a údržba trati byly přiděleny odboru pro udržovací práce v České Třebové. Lokomotivy dodávala výtopna v České Třebové i s personálem, zaměstnance vlakového personálu měla stanice Lanškroun vlastní. Prvním přednostou nádraží v Lanškrouně byl jmenován Matyáš Linder, původem Ital. Zde působil až do roku 1904, kdy byl penzionován a odstěhoval se do Terstu, kde je také pochován.

Samotný provoz byl zpočátku slabý, na trati jezdily smíšené vlaky, za lokomotivu a nákladní vozy byl přivěšen osobní a služební vůz. Nákladní vozy se v Lanškrouně přistavovaly ke skladišti, nebo do prostranství za skladištěm, kde byly nakládány, nebo vyloženy. Železnice začala záhy pozitivně působit na další rozvoj města i celého okolí. V roce 1888 byla do nedaleké tabákové továrny zavedena vlečka. Ta vycházela další vyhybkou z první koleje (dnes kolej č. 3), přešla cestu k nádraží za výpravní budovou a stáčela se do areálu tabákové továrny. Tato vlečka dodnes existuje zhruba v té poloze, jak byla vystavěna. Pro tuto vlečku byla v oplocení nádraží postavena brána, která se otevírala při obsluze vlečky. V roce 1890 byla otevřena v Lanškrouně další továrna, textilka firmy Schopper - Stodolowsky a v roce 1903 byla hned za přejezdem státní silnice vlevo od příjezdové koleje postavena městská plynárna.

Sem byla postavena rovněž vlečka. Její vyhybka byla položena hned za přejezdem silnice směrem k Rudolticím a vlečka se pak od této koleje odvracela obloukem do areálu plynárny. Sem byly přistavovány vozy s uhlím, nutným pro výrobu svítiplynu. Rozvoj zaznamenaly také další továrny, které již v Lanškrouně existovaly. Zvláště firma Pam a Co., která začala v plné šíři využívat železnice. Díky zvýšené nákladní dopravě byla v roce 1910 změněna kolej, která se nacházela za výtopnou. Točna na ní byla snesena a kolej byla prodloužena. Sloužila pak k vykládce vozů. Příjezd k této koleji byl od státní silnice úvozem, zadem okolo výtopny. V roce 1894 se na Lanškrounsku konaly císařské manévry a vlakem na lanškrounské nádraží přijel i samotný císař František Josef I. Jeho příjezd se neobešel bez komplikace, kdy salonní vlak na stoupání k Lanškrounu uvázl. Při manévrech zažila místní trať i nádraží samotné nápor na provoz, vojsko bylo povětšinou přepravováno právě po železnici.

V roce 1909 došlo k další význačné změně, jak pro místní dráhu, tak pro celou síť společnosti StEG. Podle zákona z 21. března 1909 byla nejen tato společnost, ale i další velké společnosti v Rakousku zestátněny. Zákon platil od 1. ledna 1908 se zpětnou platností, ale státní správa, zde zastoupená c. k. Rakouskými státními drahami (kkStB) převzala tratě a majetek společnosti až 15. října 1909. Tímto dnem začala ředitelství bývalé společnosti StEG působit jako c. k. ředitelství pro tratě StEG a jejich struktura zůstala v podstatě zachována až do roku 1918. Doprava se příliš nezměnila ani pod ČSD. Většina vlaků do Lanškrouna byla vedena jako smíšená, motorizace přišla v roce 1928, přesto však některé vlaky byly vedeny i nadále parními lokomotivami. V roce 1938 připadla trať pod Německé železnice, celé široké okolí bylo totiž v záboru Sudet. Po skončení 2. světové války zesílila nákladní doprava, která byla do konce 20 století silná, nákladních vlaků sem zajíždělo hned několik denně. V současnosti je nákladní doprava velice slabá, nákladní vlaky jsou sem vedeny podle potřeby.

Nasazení lokomotiv na místní dráze je oproti jiným místním drahám velice pestré. Provoz zpočátku zajišťovaly malé lokomotivy řady StEG IVc (ČSD 300.4), ale brzy došlo k nasazení výkonnějších lokomotiv, které StEG stahovala z hlavních tratí. Okolo roku 1898 se na trati objevily lokomotivy Engerthovy konstrukce kategorie StEG IVh. Před rokem 1914 byly na trati nasazené stroje kkStB 166 (StEG IVm). Podle dochovaných záznamů se v období 1. světové války objevuje na místní dráze další zajímavý stroj, tím je kkStB 4.194. Jednalo se o rychlíkovou lokomotivu, která původně jezdila v oblasti Bukoviny na soukromé dráze LCJE (Lemberg - Czernowitz - Jassy Eisenbahn - Gesellschaft tj. Lvov - Černovice - Jasy) a těsně před rokem 1914 se ocitla v České Třebové.

V prvních letech po skončení 1. světové války se zde objevují další původně rychlíkové stroje, opět původem StEG a to řada kkStB 205, u ČSD 254.3. V pozdějších letech zde jezdily stroje řady 310.0 a 333.1, v období 2. světové války německé stroje řady DR 91. Po válce zde jezdily stroje 423.0 a hlavně lokomotivy 344.1, z nichž nejčastěji stroje č. 19 a 55. V roce 1928 byly na místní trati nasazené motorové vozy řady M 132.0. Větší motorizace nastala až po roce 1945, kdy sem zajížděly nejprve motorové vozy M 242.0, po nich M 131.1 a M 240.0. Dnes sem zajíždějí motorové vozy ČD 810 a 814. Motorové lokomotivy začaly zajíždět na místní dráhu od roku 1965 a to řada T 444.1 a T 444.02. Později se zde objevily T 435.0 a T 458.1. Od druhé poloviny 80. let minulého století se zde střídaly stroje 730, 731 a 742. V současnosti sem zajíždějí s nákladními vlaky lokomotivy ČD Cargo, nejčastěji 730.009, 010, 017 a 742.241, vždy podle momentální potřeby.

Titulní obrázek: Smíšený vlak odjíždí z Lanškrouna na pohlednici z roku 1913