Podtatranská „Parowozjada“ a její rozmary

 

 

 

 

 

Zpočátku to však vypadalo nevesele, Chabówka se v sobotu probudila do uplakaného rána, což neudělalo radost nikomu. Za mnohdy vydatných přeháněk se v areálu Skansenu Taboru Kolejowego dokončovaly přípravy na akci Parowozjada PKP CARGO 2010, do jejíhož oficiálního zahájení sice zbývalo ještě několik hodin, nicméně to, co mnohé příznivce železnice přitahuje nejvíce, mělo vypuknout už dvacet minut po sedmé hodině ranní. Na tu dobu byly plánovány odjezdy parních vlaků z místního nádraží do stanic Zakopane a Dobra kolo Limanowej, prvotně určené pro návoz účastníků akce, ale spíš jim sloužící ke svezení z Chabówky do Chabówky.

 

 

V čele souprav historických vozů se podle programu měly objevit válečná němka Ty2-953 a poválečná tendrovka TKt48-191. Zatímco v případě druhém byl plán dodržen, na vlak do Zakopaneho nastoupila nedávno opravená Ty2-911, která je proti své sestře němkou jen poloviční – nebyla vyrobena na území Německa, ale v německými okupanty zabraných poznańských závodech firmy Cegielsky. Vlaky se měly vydat opačnými směry v týž čas, což působilo nesnáz jejich fotografům. Naštěstí pro ně zasáhl osud a vlak ve směru Dobra kolo Limanovej počkal deset minut na bezmála hodinu opožděný spoj TLK 83500 Szczecin Glówny – Zakopane.    

 

 

Hrstka zmoklých fotografů vyprovodila nejprve svými objektivy oba hojně obsazené parní vlaky s lokomotivami jedoucími „prdelí napřed“ na jejich cestu a pak i sebe samé - dílem do přistavených aut, aby některý z nich sledovali, dílem někam do úkrytu, kde by přečkali největší liják. Ve Skansenu zatím vrcholily přípravy všemožného druhu – dostavovaly se zábrany kolem veřejnosti nepřístupných prostorů, stavěly stánky občerstvovací, informační i prodejní, tahaly kabely osvětlení a ozvučení, instalovaly se toalety a také třeba čerpala voda ze zatopeného parkoviště. Lokomotivní čety opečovávaly své svěřenkyně před hlavním bodem programu.

 

 

A u brány Skansenu se zatím shromažďovali netrpěliví návštěvníci, zadržovaní všudypřítomnou ochrannou službou (kterou krom příslušníků Straże Ochrony Kolei vykonávala také soukromá bezpečností agentura případného názvu) až do hodiny desáté, kdy mohli být vpuštěni. Vzhledem k tomu, že organizovaný program začínal až odpoledne a většina exponátů byla v nepřístupném prostoru, museli se zatím spokojit s jejich prohlížením na dálku, pozorováním případného ruchu v kolejišti a hlavně obcházením různých stánků. Informační služby zde poskytovala trojice velkých společností, pozůstalých z někdejšího unitárního státního dopravce PKP.  

 

 

  

Irek Bieleninik, jemuž v jeho roli průvodce odpolednem zdatně sekundoval místní železniční fanda Miłosz Mazurek, pak předal slovo představitelům obou pořadatelů. Nejprve krátce promluvil člen představenstva PKP CARGO S.A Witold Bawor a pak předseda nadace Era Parowozów Mirosław Szymański. Vzhledem k tomu, že promlouvající byli na rozdíl od posluchačů pod střechou, moknoucímu obecenstvu proslovy možná tak krátké nepřipadaly. Ale nikdo to nevzdal a všichni se už těšili na vlastní program. Ten byl zahájen téměř neprodleně komentovanou přehlídkou parních lokomotiv na koleji mezi depem a hlavním vjezdem do Skansenu.

 

 

Při ní se postupně představily stroje Ty2-953  TKt48-191, Ol12-7, Pt47-65 a TKh49-1. Do původně ohlášeného půl tuctu lokomotiv chyběla unikátní Piękna Helena Pm36-2, kterou se jejím provozovatelům z Parowozowny Wolsztyn nepodařilo včas opravit po jakési závadě, a tak toto depo reprezentovala mezi ostatními parowozy domácími právě jen už zmíněná Pt47-65. Tři z představených parních krasavic si pak mohli návštěvníci prohlédnout pro změnu i z druhé strany, když byli poněkud mylně nasměrování na nástupiště u haly, kde sice ještě neviděli přehlídku vlakových souprav, ale zato stroje na ně nastupující. A někteří i ukryti pod střechou.

 

Odkazy:

Titulní snímek: Diváky čekající na přehlídku historických souprav trocha vody neodradí © PhDr. Zbyněk Zlinský