Vlečka živá, umírající, mrtvá i smrtí hrozící

11.5.2011 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Tak by se s jen mírnou nadsázkou dal popsat kolejový systém, směřující ze západního zhlaví železniční stanice Hradec Králové-Slezské Předměstí do přilehlé Skladištní oblasti, jak byla „průmyslová zóna“ východočeské metropole nazvána v dobách, kdy ten moderní pojem ještě používán nebyl. Nakonec nad průmyslovou výrobou tam sklady vskutku převažovaly a v době současné tak činí ještě výrazněji.

Je možná s podivem, že jsem od konce 70. let minulého století, kdy mne životní los zavál do Hradce Králové, vlečkám ve Skladištní oblasti nevěnoval pozornost. A to vzor faktu, že se na jejím okraji nacházelo mé vylosované pracoviště. Je to jistě škoda, protože bych je mohl zdokumentovat v plném rozkvětu, Jenže tehdy jsem měl starosti i záliby jiné. A v posledních letech jsem ten nápad nějak neutrpěl a paradoxně se honil za železničními zajímavostmi někdy až příliš odlehlými, aniž bych si všímal té, ležící za humny. Zlom nastal v den, kdy VLAKY:NET slavily své narozeniny v končinách, kam mi úradkem jisté osoby v bílém plášti nebylo dáno cestovat. Krátký cyklistický výlet však možnosti mého antibiotiky oslabeného organismu nepřesahoval, a tak jsem se konečně vydal naplnit zanedbávanou misi.

Za to, že jsem se oné první květnové soboty vydal právě na Slezské Předměstí a ne jinam, mohla média. Kdo by odolal titulku Část Hradce se obává výbuchu nebo sdělení, že Ohnivá koule by prý zabíjela na půl kilometru? Zvlášť, když aktuality hovořily o petici proti pracovišti firmy Profer Plus s.r.o., na němž se ve Skladištní oblasti přečerpává zkapalněný ropný plyn (LPG) z cisteren železničních do automobilních a plní se jím tlakové láhve. Ale také o tom, že se tak děje už řadu let a navíc v souladu s předpisy a s požehnáním všech možných úřadů, ten Drážní nevyjímaje. Při čtení těch poplašných zpráv jsem si vzpomněl na nebezpečí, uvedené v havarijním plánu tratí, procházejících Hradcem, s nímž jsem se musel kdysi seznámit. Při nehodě projíždějícího vlaku s LPG či jinou nebezpečnou látkou by bytovky byly ohroženy ještě více.

Obytná zástavba za ulicí Gagarinovou patří do výbuchem LPG ohroženého okruhu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ostatně jedna z vleček, o nichž je tento článek, byla postavena pro dopravu leteckého paliva na (dnes už zrušené) vojenské letiště. Které navíc bylo jedním z mnoha důvodů pro to, že Hradec Králové (stejně jako sousední Pardubice) nemusel mít evakuační plán pro případ jaderného úderu. Obě města totiž byla vyhodnocena jako cíl primárního útoku. Ale to už jsem ve svých vzpomínkách odbočil příliš daleko a je na čase vrátit se do současnosti, či spíše do pár dní staré minulosti. Své tehdejší konání nemohu popsat striktně reportážním způsobem, neboť jsem je zaměřil na sběr podkladů pro dva samostatné články. Ten druhý bude o samotné železniční stanici Hradec Králové-Slezské Předměstí, jejíž výpravní budovu jsem ke svému překvapení zastihl v právě dokončované zbrusu nové podobě.

Staniční budova s novou tváří © PhDr. Zbyněk Zlinský

A svou pozornost pak dělil mezi toto druhé královéhradecké nádraží, sice mnohem menší než to hlavní, ale nikoliv bez dopravního významu, a vlečkový areál, který se pokusím popsat o to stručněji, o co výmluvnější jsou (snad) připojené fotografie. K nim předem uvedu, že na nich bohužel nenajdete podobu skutečného provozu, jehož jsem toho nepracovního dne nemohl být účasten. Mělo to ovšem naopak nespornou výhodu v tom, že jsem nikoho svým výskytem v kolejišti nepopuzoval a nikomu v jeho činnosti nevadil. Snad jen nějakému tomu bažantovi či zajíci, kterého jsem na své potulce nechtěně vyplašil. K usnadnění orientace mohu čtenářům nabídnout náčrt vleček, pocházející ze stránky, kde se o nich stručně (a snad trochu nepřesně) píše. Svou prohlídku jsem začal na západním zhlaví stanice.

Stavědlo 2 u hradeckého zhlaví se zaústěním vlečkového systému (vpravo) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Odtud vychází „hlavní trať“ vlečkového systému vedoucí pak do předávacího kolejiště a areálu Ferona, a.s. Hradec Králové, z níž na levou stranu odbočují tři vlečky. Právě první z nich je ona „smrtí hrozící“. Původně patřila n.p. Kovošrot a využíval ji také jeden ze závodů n.p. Pozemní stavby (později transformovaný v Stavofinal HK, spol. s r.o.) Vlečka sice ve výkupně kovového odpadu končí stále, ale ta teď (jmenovala se také Comet) nese název TSR Czech Republic s.r.o. A ještě před její branou se nachází právě ono problémové překladiště firmy Profer Plus s.r.o. Na jeho koleji stálo nejen několik kotlových vozů, ale také (což mne nadmíru potěšilo) prasátko, s označením už zrušeného královéhradeckého závodu MTH Praha, a.s. A za těmi vraty pak další mašinka, jen stěží fotograficky dostupná.

740.899-0 mezerou pod vraty areálu TSR © PhDr. Zbyněk Zlinský

Právě začínající přečerpávání LPG z kotlového vozu do automobilní cisterny bych sice mohl zachytit i jinak, než z žabí perspektivy, ale raději jsem to nezkoušel, abych nebyl z místa, kde jsem neměl co činit, potupně zahnán. Takže jsem se vrátil k „hlavní trati“ a z ní odbočil na nejdelší existující vlečku, která sloužila a doposud slouží uhelným skladům, byť dnes už nejsou národním podnikem, nesou název Uhelné sklady HK, a.s. a na své internetové stránce se honosí prodejem čehosi jiného. V jejich původním areálu dnes sídlí další firma, která zřejmě vlečky využívá také - Kovošrot Hradec Králové s.r.o., patřící do skupiny využívající lety vžitý název. Traťový svršek svým stavem ukazuje, že tato vlečka je sice využívána spíš chodci coby průchod Skladištní oblastí, ale koleje ještě rezavé přece jen nejsou.

Vlečka Uhelné sklady/Kovošrot ještě zcela neuhynula © PhDr. Zbyněk Zlinský

Natož aby je někdo odevzdal do výkupny na jejich konci. Jak ovšem patrně učinil se dvěma výkolejkami po obou stranách přejezdu přes ulici Vážní, u něhož stojí nápadný poutač, že za kilo takového zařízení je možno získat nikoliv zanedbatelnou částku zvíci 42,- Kč. v hotovosti, Nakonec jeden zájemce o ni přes přejezd právě přejížděl s kárkou přetékající železnými artefakty. Sice jsem jej do silničních vrat areálu mohl následovat a pokusit se o dokumentaci pokračování vlečky za vraty kolejovými, ale neučinil jsem tak. Nechtěl jsem zbytečně plýtvat silami, kterých mi bylo potřeba k návratu k výchozímu bodu této údajně 1,3 km dlouhé tratě. Procházka po poslední odbočce naštěstí nevyžadovala tolik úsilí, byť ta kdysi měla délku obdobnou. Ale i tehdy by její prohlídka skončila u neprostupných vrat.

Zrezavělé koleje vedou do areálu VÚ 6900 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ta si byla kdysi natřena spíš zeleně a byla na ní jiná výstraha. Tehdy totiž areál skladů, za ní se ukrývající, nestřežili psi, ale vojáci. Ti se tam zřejmě vyskytují dodnes, protože tabulka u hlavního vchodu z ulice Vážní (jak jsem zjistil na konci svého výletu) hlásá stručně „VÚ 6900“. Jde objekt asi posledního vojenského útvaru na území města, které bylo před zánikem Československé lidové armády vojska plné. Sídlilo v něm také velitelství 10. letecké armády a už zmíněné vojenské letiště, k němuž tato vlečka, po průchodu skladovým areálem, dopravovala letecké palivo. Dnes je podle zrezavělých kolejnic už mrtvá a její koncový úsek byl se zrušením vojenského provozu na letišti snesen, avšak jinak prochází objektem až na sám jeho druhý kraj, což lze zjistit (jistě ilegálním) pohledem přes vrata.

Ne zrovna snadný pohled do areálu VÚ 6900 přes vrata z ulice Vážní © PhDr. Zbyněk Zlinský

U těch všelijakých vrat jsem znovu blahořečil tomu, že jsem si pořídil fotoaparát s výklopným displejem a mohl tak zachytit leccos, co jsem přímo neviděl. Ale vraťme se k běhu událostí, který jsme opustili před jižními vraty vojenských skladů, odkud už bylo jen pár kroků k vlečkové bráně poslední, oddělující předávací kolejiště od jeho pokračování v areálu Ferona, a.s. Hradec Králové (nad nímž byl v minulosti přechodně k vidění i jiný název, ale už nevzpomínám jaký). A před ní má výprava za čtveřicí vleček v různém stupni vitality či mortality prakticky skončila. Tedy na už výše naznačené finále, které mělo podobu cyklistické zajížďky cestou k domovu přes ulici Vážní, kde jsem chvíli pobádal nad zbytky pokračování vojenské vlečky směrem k letišti. Realita byla trochu jiná, než na platné fotomapě.

Tady býval přejezd a na opačné straně ulice Vážní armádní složiště leteckého paliva © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jestliže jsme začali panikou, které podléhají obyvatelé Slezského Předměstí, měli bychom u ní také skončit. I když celá ta mediálně rozviřovaná „kauza“ se dosud svého rozuzlení nedočkala. Komise místní samosprávy k ní sice zorganizovala besedu s občany za účasti představitelů města i oné své okolí možnou explozí děsící firmy, ale na ní žádné přijatelné řešení nepadlo. Ono je také obtížné zakázat někomu něco, co ničemu (možná snad krom zdravého rozumu) neodporuje a pochybuji, že by bylo v silách magistrátu či krajského hejtmanství firmě nabídnout k přemístění podobně výhodnou, avšak nikoho neohrožující lokalitu. Snad čas vše nějak urovná, A s tímto přáním se můžeme se Slezským Předměstím rozloučit – abychom se na jeho nádraží vrátili za týden, v reportáži o něm a jeho provozu.