Stávka! (A Kúty jako výchozí rychlíková stanice)

Stávka pro mě začala ve středu zhruba hodinu před půlnocí odjezdem do Kútů. Tam jsem se za svou šotokariéru poprvé setkal s prací železniční policie. To když me zaujal studený fén, zapřáhlý za plecháčem v soupravě, snad od Moravie. Neodolal jsem a zvěčnil si další zdechlofén, jenže za mnou za chvíli projela 263.005 na vlak. Policistka tedy uznala za vhodné mě upozornit, že když se posunuje, nemám co dělat v kolejích. No, když jsem přešel na nástupiště, neposunovalo se, Ale mlčím a zůstalo jen u domluvy.A pak už se věnuji práci.

Kúty, čekání na začátek stávky  

Ze středy zbývá poslední čtvrthodina a na nádraží v slovenské pohraniční obci Kúty se ze tmy noří světla vlaku. Mezinárodní spoj EN 476 Metropol je první, jehož cesta končí předčasně před českou hranicí. Staniční rozhlas hlásí informaci o stávce. Slovenská vlaková četa i hlídka železniční policie je pomalu ani nevnímá, dobře vědí, co se za hraniční řekou Moravou děje. A nikomu jinému nejsou slova určena. Dívka, která z vlaku vystupuje, je doma, u nádraží ji čeká přítel a zavěšeni do sebe mizí. Začátek stávky je tak u našich sousedů v naprostém poklidu. „Nejel nikdo, naši to ví, a ostatní cestující zůstali v Bratislavě. Co by tu dělali, tam je hotelů dost,“ potvrzuje pusto ve vlakové soupravě její doprovodný personál.
Přesto je z vlaku slyšet hlasy. Patří polskému doprovodu lůžkových vozů. Měli v Břeclavi přejít z Metropolu na spoj Chopin do Polska a ukončit směnu. Místo toho čekají v Kútech, aby se ráno vraceli zase opačným směrem od domova. Jejich šichta bude delší, kolem páté ráno odstavené vozy nahradí soupravu lichého Metropolu, tedy EN 477 v opačném směru. Byť ovšem těžko mohou čekat, že by přišli nějací zákazníci do lůžkového vozu.
A zatímco posezení průvodčích provázela hlasitá debata, nádraží upadlo do klidu. Na jeho kolejích postávaly jen odstavené soupravy.

Přesouvám se na druhou stranu řeky Moravy

To břeclavské nádraží bylo prázdné, u nástupiště jediný osobní vlak. Přesto ještě dvacet minut po půlnoci prázdnou stanicí duněl hluk motorů. Dvě lokomotivy soukromého dopravce ODOS spěchaly, aby rychle opustily území České republiky. Strojvedoucí využili třicetiminutového limitu, který byl jinak určen jen k tomu, aby případné poslední osobní spoje dorazily do cílové stanice. „Chtěli ještě projet. Nebylo naším úkolem za každou cenu zkomplikovat situaci soukromému dopravci, tak ještě dostal zelenou,“ komentoval průjezd nákladní soupravy přednosta břeclavského uzlu Rudolf Tuček. Vzápětí za nákladním vlakem dorazil k prvnímu nástupišti motorový vůz posledního vlaku z Vranovic. Dovezl domů vlakové čety a pětici cestujících. Prošli pod nápisy o zrušených spojích a zmizeli před nádražím. Pro Břeclav začala stávka. „Je to zvláštní pocit, vidět tento kolos bez jakéhokoliv pohybu,“ komentoval pohled na ztichlé nádraží přednosta.      

Do Břeclavi dorazil poslední vlak před stávkou

Brodské v izolaci?

Brodské, malá vesnice mezi slovenským městečkem Kúty a hranicí s ČR bylo místem, které doplatilo na stávku českých železničářů. Ocitlo se bez vlakového spojení.
Za normálního provozu se o osobní vlaky mezi Břeclaví a Kúty dělí železniční správy obou zemí. Vlaky vozí do pohraničních stanic z moravského Lanžhota a slovenské vesnice Brodské. Zatímco Lanžhot zůstal bez vlaků plánovaně, Brodské bylo obětí stávky. „Pokud by se uskutečnila stávka v pondělí, jak měla být, měli jsme dohodu, že navzdory stávce umožníme slovenským vlakům zajet se otočit  do Lanžhota. Nechtěli jsme, aby na naši stávku dopláceli, proto bychom jim objetí soupravy v Lanžhotě umožnili, i když se samozřejmě i v Lanžhotě stávkuje,“ popsal původní scénář přednosta břeclavského železničního uzlu Rudolf Tuček. Když ale soud pondělní protest postavil mimo zákon, padla původní úmluva. „My jsme samozřejmě nabídli, že i ve čtvrtek bude případně možné dojet do Lanžhota objet slovenskou soupravu, ale slovenský národní dopravce na nabídku nereflektoval,“ dodal přednosta.

Zrušeno, nejede.... odjezdová tabule se proměnila v seznam vlaků, které nejedou.

Klid v Hohenau

V naprostém poklidu prožilo nádraží v dolnorakouském Hohenau an der March, nebo, chcete-li v Cáhnově, stávku českých železničářů.
Vlaky Eurocity směřující do České republiky sem nejely. Nebyl ani důvod, když jejich první zastávkou je až pohraniční uzel Břeclav. A v regionální osobní dopravě se Rakušané na jeden den vrátili ke staré praxi, kdy jejich ucelené osobní vlaky se stanovištěm pro strojvedoucího na obou koncích soupravy nezajížděly do Břeclavi, ale jen z odstavných kolejí nacouvaly na zastávku Bernhardsthal, aby obsloužili i vesnici, vzdálenou půldruhého kilometru od státní hranice.
Zaplněné bezplatné parkoviště před stanicí Hohenau jen potvrzovalo, že Rakušané nemají s naší stávkou problém a jako obvykle nasedli do vlaku, aby odjeli za prací. Ostatně, parkoviště ostře kontrastovalo s ohrazeným parkovištěm, které České dráhy pronajaly soukromníkovi na výdělek z výběru parkovného. Dopravce na to doplatil ve čtvrtek sám. Nájemcem zneprůjezdněný prostor před nádražím nebylo možné využit pro zastavení autobusů náhradní dopravy. 

Němci se projeli vlakem z Bratislavy do Kútů a zpět. Dál to nešlo

Hamburg Altona měl být ve čtvrtek cílovou stanicí vlaku Eurocity 174 Jan Jesenius. Nebyl. Když vlak ve čtvrtek pomalu vjížděl do slovenské pohraniční stanice Kúty, vítalo cestující hlášení, že vlak tam ukončí jízdu.
Zhruba dvacítka cestujících disciplinovaně uposlechla hlášení staničního rozhlasu, aby z vlaku vystoupili. Většina z nich plánovaně, Kúty byly cílem jejich cesty, pro německý pár a staršího Maďara to ale bylo neplánované seznámení s tamějším nádražím. Měli namířeno podstatně dál, místo toho zůstali stát bezradně na nádraží.
„Nastoupili v Bratislavě, že se dál nedostanou jsme je informovali až my,“ prozradil průvodčí vlaku. Zatímco Němci posmutněle prohlíželi informační panel s odjezdy vlaků, průvodčí už se přesouval k soupravě vlaku EC 345 Avala. Obvykle spoj do Bělehradu odjíždí z Prahy, ve čtvrtek ale byly jeho výchozí stanicí právě Kúty. „Vraceli jsme se domů do Německa, o stávce jsme nevěděli. Co budeme dělat? Uvidíme, tady nic není, vracíme se zatím do Bratislavy,“ řekli starší manželé z Německa. Možnost pokračovat v původní trase jim nabízel až vlak EN 476 s odjezdem z Bratislavy ve 23.02 hodin. Dvojice ale ještě mohla zkusit najít alternativní trasu z Bratislavy přes Rakousko. Nakonec se proto, stejně jako Maďar, vydali stejným směrem jako průvodčí a Avalou se vraceli do Bratislavy. Vše se odehrálo v naprostém klidu, bez ostrých slov.  
Opuštěnou soupravu vlaku Jan Jesenius čekalo v Kútech bezmála jedenáctihodinové stání. Železničáři ji přestavili mimo nástupiště, aby jim nepřekážela. Vlak totiž, když už nemohl pokračovat do německého cíle, zůstal v Kútech, aby nahradil večerní spoj EC 175 Jan Jesenius v opačném směru. Ten pochopitelně z důvodu stávky nepřijel a tak slovenský dopravce použil ranní soupravu za tu chybějící.

Je po stávce

Mezinárodní expres Chopin z Vídně do Varšavy byl minutu po půlnoci prvním vlakem, který po skončené stávce překročil hranice České republiky. Chvíli po něm vjel do pohraničního uzlu Břeclav i další vlak, EN 476 Metropol. Ten mířil z Budapešti do Prahy.
„Já jsem to tady včera začal, já jsem tu stávku i dnes skončil,“ smál se výpravčí na nádraží v pohraniční stanici Kúty. Na vlak, který v Maďarsku nabral patnáctiminutové zpoždění, čekalo ve stanici asi deset lidí. V tu chvíli ještě netušili, že další zpoždění naberou i v Břeclavi. Tam se totiž pravidelně s Chopinem i Metropolem posunuje, vlaky si mezi sebou mění část vozů a na železničáře čekalo nemilé překvapení. Metropol další vozy zanechává v Pardubicích, protože ale v Maďarsku zřejmě ignorovali dohodnutý plán manipulace s vlaky, přijela souprava v jiné sestavě. „To je jedno, jen ať už jedeme,“ nechal se slyšet jeden z cestujících, zatímco několikačlenná skupina mladých cizinců se nenechala rušit. A vykuřovala si na schodech vlaku.
Po skončení stávky začalo na kolejích břeclavského nádraží rušno. Nákladní vlaky, které se přes den zastavily na trati z Vídně po českou hranici, se daly do pohybu jen pár minut po projetí expresu Chopin. Ve směru ze Slovenska nebyl nápor dopravy tak rychlý. První se daly do pohybu strojvedoucí se soupravami, aby najely na místo, odkud vstoupí do obnoveného provozu. To byl případ třeba soupravy pro vlak EC 345 Avala do Bělehradu. Aby na cestu napříš Evropou vyjel bez zpoždění, vydala se jeho souprava z Kútů nikoliv do Prahy, ale jen do České Třebové. Cestující tam přivezl jiný rychlík.

Kúty, lidé nastupují do prvního vlaku po stávce EN 476

Odjezd směr postávková ČR

Břeclav - výměny vozů mezi Metropolem a Chopinem

Chopin odjíždí z Břeclavi